Chebsko: Jak vypadal štědrovečerní stůl před sto lety? (TV Západ)

Vánoční zvyky a tradice staré sto a více let byly k vidění na hradě Seeberg. Využili jsme možnost a nechali si vysvětlit některé z nich. Jak například vypadal takový běžný štědrovečerní stůl?
„Tak my tady máme takovou řekněme chudší štědrovečerní tabuli. Ne, že bychom nebyli schopni dát věci dohromady, ale nemůžeme si představovat, že všichni obyvatelé vesnic před sto lety byli bohatí sedláci. Byli samozřejmě ti chudší, ale to, co tady my můžeme vidět, tak jsou nejrůznější řekněme domácí produkty, které byly schopni vyprodukovat naši předkové i před sto lety. Tradičně se mělo jíst devět chodů. Jednalo se o tradici, protože 24. prosinec je postní den, tak se jednalo o nějakou polévku čočkovou, nebo obzvlášť hrachovou. Potom, a to je velice zajímavé, ti chudší, kteří neměli na rybu, protože si nemohli dovolit kapra, herynka nebo vůbec nějakou rybu, tak často, právě na Chebsku, to je taková místní specialita, tak pekli to, co tady můžeme vidět. Jedná se o malé kynuté koláčky, které jsou posléze blanšírované v horkém mléce a potom obaleny ve strouhaném perníku a přelity medem rozpuštěným ve vodě, nebo v másle podle toho. Takže to je taková specialita, máme tady pro hosty připravený recept.
Potom samozřejmě další kulturní záležitost, která je velmi zásadní, je vánočka a štola. Na Chebsku můžeme krásně vidět ten vliv těch německých oblastí vůbec, že štola či ten český vliv, a to vánočka. Jednalo se většinou o kynuté těsto, které bylo většinou plněné, nebo bylo obohacené o kandované ovoce a rozinky a buď se mohlo plést jako vánočka, anebo se překládalo tradičně jako štola. Drážďanská štola je v tomto ohledu určitě něco jiného, my jsme tady pořád přeci jenom v českých zemích. No a potom i chudší se snažili, aby měli chodů devět, takže potom se jedli ořechy, sušené ovoce, jablka, tam samozřejmě je spojení s tím krájením, a protože samozřejmě se nemohlo zapomínat na to, že příchod Spasitele oslavují nejen lidé, ale i vlastně celý svět, tak samozřejmě ti sedláci pamatovali i ve snaze si nějak přilepšit na dobytek, takže na stole nesměl chybět takzvaný klek, který se stával s otrub, obilí, chleba, pečiva. To se rozdělovalo dobytku. Pamatovalo se samozřejmě i na sad, protože ty zbytky, které z té večeře zbyly, tak se potom vysypávaly ke stromům, také se tím vlastně zaháněli zlí duchové, tedy nakrmit čerta. Nosily se zbytky v ubruse ke stromům, bylo to spojené s dalšími řekněme pověrami a různými zase orákly a potom bychom se mohli také podívat pod stůl a tam můžeme vidět takový obyčejný hrnek, ve kterém teď nevidíme sedm zrnek ječmene a těch sedm zrnek ječmene je tam právě proto, protože posléze by to mělo být vylito na pole, tak je tam právě pro zajištění úrody v následujícím roce. Takže tady můžeme vidět takovou chudší chebskou egerlandskou štědrovečerní tabuli, a kdybychom nahlédli pod ubrus, tak bychom tam viděli minci. Samozřejmě je to klasika, že pod ubrusem mají být mince samozřejmě pro štěstí, nebo lépe řečeno pro bohatství v příštím roce, a také nám tam kouká sláma, protože Ježíš Kristus chudák ležel na slámě, no a potom ještě nad stolem máme stromek, takový tedy drobný stromek, ozdobený, můžeme tedy vidět papírové ozdoby, které si člověk může dneska na Seebergu vyrobit a je to v podstatě předchůdce toho dnešního stromečku, který známe ozdobený a doplněný dárky. Ten jeho původ je poměrně sporadický, neboť se tam v něm zjevně kombinují i nějaké pohanské pověry, kdy jsou předměty zavěšené v prostoru především zelené větvičky, a to mladé zelené větvičky, nebo potom řekněme cibule, česnek, a tak, což se zase vešlo do maštale zase pro odhánění zlých duchů, takže ono to spolu tak nějak všechno souvisí,“ podrobně popsal Štěpán Karel Odstrčil, historik muzea Františkovy Lázně.
Během adventní doby byly zapovězeny některé činnosti. Na Seebergu je pro návštěvníky seřadili na jakousi lavici hanby.
A tak přejeme našim divákům, aby je štěstí neopouštělo nejen o svátcích, ale i v roce 2017.

[@lubosmares8627]

Tak bude vypadat i dnes.Otázka pár let