Je dobře, že mu jeho maminka píše dopisy a že mu je „teta“ v dětském domově čte? Ať už se Jakubova maminka zachovala v důsledku své nemoci jakkoliv, má Jakub právo na kontakt se svými rodiči v případě, že tento kontakt na něj nemá negativní dopad. Měl by vědět, že jeho maminka o něj pořád stojí, jak se jí daří a že ji zajímá, jak se Jakub má. Pokud je schopná si uvědomit, že její syn musí v důsledku její nemoci vyrůstat a být vychováván jinde a její léčba je úspěšná, není důvod její vztahy se synem alespoň prozatím korespondenční formou přerušovat. Komunikace je podnětná a oboustranná - maminka Jakubovi píše a on jí posílá své obrázky. V Jakubovi tak zaměstnanci domova správně podporují jeho rodinnou identitu a vytvářejí tak do budoucna možnost jeho návratu zpět k mamince. Jeho maminka naopak vidí pozitivní výhled do budoucna, že i když je její nemoc vážná, její vědomí vztahu rodič-dítě stále funguje, což jí může v léčbě jedině prospět.
Co se asi dělo po požáru „domova“ Jakuba a jeho maminky? Když hasiči zachránili Jakuba a jeho maminku, nastoupila policie, aby vyšetřila příčinu požáru. Dnes už není problém poznat, jestli byl požár založen úmyslně, či nikoliv. Z projevů a výpovědí Jakubovy maminky mohli zkušenější policisté rozpoznat její vážný stav a nebezpečí pro Jakuba. Jakub vyvázl patrně bez zranění, ale jistě se šokem z celé situace. Jakuba policie za účasti sociálních pracovnic orgánu sociálně-právní ochrany dětí odvezla do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc nebo do dětského domova, a to na základě předběžného opatření soudu. Jen soud může rozhodnout o odebrání Jakuba jeho mamince. Jeho maminku předali do péče psychiatrů.
A co bude dál? Jakubova maminka podstoupí léčbu, jejíž výsledek bude pro soud závazný v tom, aby určil, zda a do jaké míry je svéprávná a do jaké míry je schopná se postarat o svého syna. V případě, že nebude plně svéprávná, a protože zde není přítomen Jakubův otec, aby se o něj postaral, soud jeho maminku ve svéprávnosti omezí a určí jí opatrovníka a Jakubovi poručníka (tím může být orgán sociálně-právní ochrany dětí nebo někdo z Jakubových blízkých - babička, teta apod.). Jakuba může jeho maminka také po rozhodnutí soudu navštěvovat v dětském domově nebo v pěstounské rodině. Bude záležet na jejím zdravotním stavu a na tom, jak bude celou situaci prožívat Jakub. Schizofrenie znamená celoživotní léčbu. Budou to sociální pracovnice, které v případě, že by maminka dostala Jakuba opět do péče, budou sledovat dění v jejich domácnosti a posuzovat schopnost jeho maminky se o něj dobře postarat. Jakub se s celou situací vyrovnává relativně dobře. Později v jeho životě se však mohou objevit také situace, které mu nepříjemné zážitky připomenou. To, co bude nutné sledovat u Jakuba, bude jeho duševní zdravotní stav. Schizofrenie je totiž nezřídka dědičná a je zde velký předpoklad, že by Jakub mohl trpět stejnou nemocí jako jeho maminka. Aby bylo sledování jeho zdravotního stavu dostatečně efektivní, je potřeba, aby byl pod dohledem pediatra, který bude spolupracovat s orgánem sociálně-právní ochrany dětí.
Je Jakubova maminka svéprávná a schopná se o něj postarat? Svéprávnost si představme jako schopnost (způsobilost) hlavně dospělého člověka právně jednat (např. podepisovat smlouvy apod.) a plnit si své povinnosti (např. starat se o své děti). Tady bude záležet na odborném posouzení lékařů, do jaké míry je Jakubova maminka svéprávná, a tudíž schopná se o něj postarat, či nikoliv. Vzhledem k tomu, že byla schopna zapálit jejich „domov“ ve chvíli, kdy tam byl i Jakub, dává jasný důkaz o tom, že buď chtěla oheň založit vědomě, což by byl trestný čin, nebo to udělala ve stavu určité „nepříčetnosti“, což by rozhodně svéprávný člověk udělat nemohl. Přece by vědomě neohrozil své dítě i sebe? Soud bude rozhodovat o tom, zda při omezení svéprávnosti bude maminka Jakuba zbavena také práva o něj pečovat, neboť ne každé omezení svéprávnosti má za následek ztrátu schopnosti pečovat o dítě.
Je prostředí u Jakuba „doma“ pro něj bezpečné? Zvýšená emocionální nestabilita (změny nálad) u Jakubovy maminky je projevem pokročilého stadia nemoci, které již ona sama svými silami rozhodně není schopna zvládnout. Jakub je ohrožen nejen deprivací - tedy dlouhodobým smyslovým i fyzickým strádáním v oblasti neuspokojování základních potřeb -, ale mnohdy je i ohrožen na svém zdraví a životě. Nehledě na situace, kdy by mu jeho maminka mohla ublížit nechtěně, třeba kusem nábytku, který by bezcílně „letěl vzduchem“. Protože i to její nemoc může způsobit.
Jaká je prognóza schizofrenie z hlediska výchovy dětí? Matka se schizofrenií může úspěšně vychovávat děti pouze za splnění následujících podmínek: • Její zdravotní stav musí být pod neustálou kontrolou a správnou léčbou. • Do její léčby se musí zapojit celá široká rodina. Pokud by zdravotní stav matky s tímto zdravotním hendikepem nebyl trvale uspokojivý, mohlo by dojít k tomu, že bude negativně působit na výchovu svých dětí. Zvláště pak dětí v útlém věku. Tím, že schizofrenik nemá náhled na své chování a jednání, může negativně ovlivnit vývoj základních psychických potřeb dítěte. Dítě totiž ke svému vývoji, aby vyrostlo ve zdravou osobnost, potřebuje rozmanitost podnětů, stálost, smysl a řád. Dítě potřebuje pocit životní jistoty jak ve svých citových, tak sociálních vztazích. Uvedené podněty může těžko zajistit schizofrenní matka. Vždy proto musí fungovat širší zázemí nemocné matky s dítětem. Jedině tak může partner, prarodiče či sourozenci nemocné matky poskytnout dítěti v případě akutního zhoršení nemoci tolik potřebné zázemí. V případě, že to možné není, je potřeba volit vhodnou formu náhradní rodinné péče. Zároveň je ale důležité dítěti umožnit pravidelný kontakt se svou matkou, pokud to stav její nemoci umožní. Samozřejmě k tomu patří řádná a věku přiměřená informovanost dítěte o nemoci matky. Mělo by mu být jasné, proč se o něj nemůže starat celoživotně.
Bylo dobré, že Jakub zůstal po nešťastné příhodě s ohněm v dětském domově? Určitě ano. Je to pro něj klidné a bezpečné prostředí, které doposud nepoznal. Jeho předchozí „domov“ se s jeho novým a doufejme že dočasným domovem nedá srovnávat. Objevuje normální a pro jeho vrstevníky běžné věci… pravidelnou stravu, teplo, klid, hygienu, pravidelný režim, běžné hračky. Získává také běžné společenské návyky. Má veškerou péči, kterou potřebuje. A není sám. Lze předpokládat, že Jakubova maminka nebude v nejbližší době schopna o něj pečovat, a tak se dalším vhodným řešením jeví nalezení vhodné pěstounské rodiny, která by Jakuba přijala do své péče. S podporou doprovázející organizace by pěstouni zajišťovali kontakt Jakuba s maminkou.
No všechny příběhy sou smutné
Mara Krecek to je pravda. chce se mi u každého příběhu brečet. Veronika Kadlecová
Příběhy jsou sice smutné, ale další se z nich můžou poučit. Zkus napsat nějaký veselejší příběh s pěkným koncem.
Je dobře, že mu jeho maminka píše dopisy a že mu je „teta“ v dětském domově čte?
Ať už se Jakubova maminka zachovala v důsledku své nemoci jakkoliv, má Jakub právo na kontakt se svými rodiči v případě, že tento kontakt na něj nemá negativní dopad. Měl by vědět, že jeho maminka o něj pořád stojí, jak se jí daří a že ji zajímá, jak se Jakub má. Pokud je schopná si uvědomit, že její syn musí v důsledku její nemoci vyrůstat a být vychováván jinde a její léčba je úspěšná, není důvod její vztahy se synem alespoň prozatím korespondenční formou přerušovat. Komunikace je podnětná a oboustranná - maminka Jakubovi píše a on jí posílá své obrázky. V Jakubovi tak zaměstnanci domova správně podporují jeho rodinnou identitu a vytvářejí tak do budoucna možnost jeho návratu zpět k mamince. Jeho maminka naopak vidí pozitivní výhled do budoucna, že i když je její nemoc vážná, její vědomí vztahu rodič-dítě stále funguje, což jí může v léčbě jedině prospět.
Co se asi dělo po požáru „domova“ Jakuba a jeho maminky?
Když hasiči zachránili Jakuba a jeho maminku, nastoupila policie, aby vyšetřila příčinu požáru. Dnes už není problém poznat, jestli byl požár založen úmyslně, či nikoliv. Z projevů a výpovědí Jakubovy maminky mohli zkušenější policisté rozpoznat její vážný stav a nebezpečí pro Jakuba. Jakub vyvázl patrně bez zranění, ale jistě se šokem z celé situace. Jakuba policie za účasti sociálních pracovnic orgánu sociálně-právní ochrany dětí odvezla do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc nebo do dětského domova, a to na základě předběžného opatření soudu. Jen soud může rozhodnout o odebrání Jakuba jeho mamince. Jeho maminku předali do péče psychiatrů.
A co bude dál?
Jakubova maminka podstoupí léčbu, jejíž výsledek bude pro soud závazný v tom, aby určil, zda a do jaké míry je svéprávná a do jaké míry je schopná se postarat o svého syna. V případě, že nebude plně svéprávná, a protože zde není přítomen Jakubův otec, aby se o něj postaral, soud jeho maminku ve svéprávnosti omezí a určí jí opatrovníka a Jakubovi poručníka (tím může být orgán sociálně-právní ochrany dětí nebo někdo z Jakubových blízkých - babička, teta apod.). Jakuba může jeho maminka také po rozhodnutí soudu navštěvovat v dětském domově nebo v pěstounské rodině. Bude záležet na jejím zdravotním stavu a na tom, jak bude celou situaci prožívat Jakub. Schizofrenie znamená celoživotní léčbu. Budou to sociální pracovnice, které v případě, že by maminka dostala Jakuba opět do péče, budou sledovat dění v jejich domácnosti a posuzovat schopnost jeho maminky se o něj dobře postarat. Jakub se s celou situací vyrovnává relativně dobře. Později v jeho životě se však mohou objevit také situace, které mu nepříjemné zážitky připomenou. To, co bude nutné sledovat u Jakuba, bude jeho duševní zdravotní stav. Schizofrenie je totiž nezřídka dědičná a je zde velký předpoklad, že by Jakub mohl trpět stejnou nemocí jako jeho maminka. Aby bylo sledování jeho zdravotního stavu dostatečně efektivní, je potřeba, aby byl pod dohledem pediatra, který bude spolupracovat s orgánem sociálně-právní ochrany dětí.
Je Jakubova maminka svéprávná a schopná se o něj postarat?
Svéprávnost si představme jako schopnost (způsobilost) hlavně dospělého člověka právně jednat (např. podepisovat smlouvy apod.) a plnit si své povinnosti (např. starat se o své děti). Tady bude záležet na odborném posouzení lékařů, do jaké míry je Jakubova maminka svéprávná, a tudíž schopná se o něj postarat, či nikoliv. Vzhledem k tomu, že byla schopna zapálit jejich „domov“ ve chvíli, kdy tam byl i Jakub, dává jasný důkaz o tom, že buď chtěla oheň založit vědomě, což by byl trestný čin, nebo to udělala ve stavu určité „nepříčetnosti“, což by rozhodně svéprávný člověk udělat nemohl. Přece by vědomě neohrozil své dítě i sebe? Soud bude rozhodovat o tom, zda při omezení svéprávnosti bude maminka Jakuba zbavena také práva o něj pečovat, neboť ne každé omezení svéprávnosti má za následek ztrátu schopnosti pečovat o dítě.
Je prostředí u Jakuba „doma“ pro něj bezpečné?
Zvýšená emocionální nestabilita (změny nálad) u Jakubovy maminky je projevem pokročilého stadia nemoci, které již ona sama svými silami rozhodně není schopna zvládnout. Jakub je ohrožen nejen deprivací - tedy dlouhodobým smyslovým i fyzickým strádáním v oblasti neuspokojování základních potřeb -, ale mnohdy je i ohrožen na svém zdraví a životě. Nehledě na situace, kdy by mu jeho maminka mohla ublížit nechtěně, třeba kusem nábytku, který by bezcílně „letěl vzduchem“. Protože i to její nemoc může způsobit.
Jaká je prognóza schizofrenie z hlediska výchovy dětí?
Matka se schizofrenií může úspěšně vychovávat děti pouze za splnění následujících podmínek:
• Její zdravotní stav musí být pod neustálou kontrolou a správnou léčbou.
• Do její léčby se musí zapojit celá široká rodina.
Pokud by zdravotní stav matky s tímto zdravotním hendikepem nebyl trvale uspokojivý, mohlo by dojít k tomu, že bude negativně působit na výchovu svých dětí. Zvláště pak dětí v útlém věku. Tím, že schizofrenik nemá náhled na své chování a jednání, může negativně ovlivnit vývoj základních psychických potřeb dítěte. Dítě totiž ke svému vývoji, aby vyrostlo ve zdravou osobnost, potřebuje rozmanitost podnětů, stálost, smysl a řád. Dítě potřebuje pocit životní jistoty jak ve svých citových, tak sociálních vztazích.
Uvedené podněty může těžko zajistit schizofrenní matka. Vždy proto musí fungovat širší zázemí nemocné matky s dítětem. Jedině tak může partner, prarodiče či sourozenci nemocné matky poskytnout dítěti v případě akutního zhoršení nemoci tolik potřebné zázemí.
V případě, že to možné není, je potřeba volit vhodnou formu náhradní rodinné péče. Zároveň je ale důležité dítěti umožnit pravidelný kontakt se svou matkou, pokud to stav její nemoci umožní. Samozřejmě k tomu patří řádná a věku přiměřená informovanost dítěte o nemoci matky. Mělo by mu být jasné, proč se o něj nemůže starat celoživotně.
Bylo dobré, že Jakub zůstal po nešťastné příhodě s ohněm v dětském domově?
Určitě ano. Je to pro něj klidné a bezpečné prostředí, které doposud nepoznal. Jeho předchozí „domov“ se s jeho novým a doufejme že dočasným domovem nedá srovnávat. Objevuje normální a pro jeho vrstevníky běžné věci… pravidelnou stravu, teplo, klid, hygienu, pravidelný režim, běžné hračky. Získává také běžné společenské návyky. Má veškerou péči, kterou potřebuje. A není sám.
Lze předpokládat, že Jakubova maminka nebude v nejbližší době schopna o něj pečovat, a tak se dalším vhodným řešením jeví nalezení vhodné pěstounské rodiny, která by Jakuba přijala do své péče. S podporou doprovázející organizace by pěstouni zajišťovali kontakt Jakuba s maminkou.