Видео

Před jakýmkoliv násilím je dobré se bránit. Musíme ale znát hranice, za které, když se pustíme, jsme na stejné úrovni jako ten, který se nám snažil ublížit. Vyřizování účtů "ručně" bylo vždycky mezi kluky ve škole běžné. Ale zde je nebezpečí, že jeden vyřizování účtů přežene a dostane se do průšvihu, byť nebyl původcem. Navíc je pravděpodobné, že účastníka konfliktu přijde hájit do školy jeden z rodičů a učitel neví kde je pravda a může rozhodnout pro jednoho nespravedlivě jenom proto, že neví jak se vše seběhlo (potrestá obvykle oba). Proto je nejlepší podobné nepříjemnosti řešit s třídním učitelem. Jde-li o šikanu (není jí každá klukovská rvačka!!!), tedy o předem promyšlené a opakované fyzické, či psychické ubližování, je informování třídního učitele nanejvýš nutné, protože podobné "hrátky" mnohdy nekončí dobře a oběť šikany si psychickou újmu nese v sobě dlouhá léta, někdy i celý život. Tedy doporučuji VŽDY se poradit s učitelem či školním psychologem, nebo metodikem prevence,, který by měl mít více zkušeností jak podobné problémy řešit. BRÁT SPRAVEDLNOST DO VLASTNÍCH RUKOU SE ČASTO NEVYPLÁCÍ!!! Jiří Pilař

good thank you

já jsem ve třídě nová. Chodím do páté třídy a jsem celkem oblíbená :D

tohle video z tvých videí nemam moc jelikož Radim je Můj kluk ale.....

šikanou jsi procházím i já 😥😥😥😥

Petr se bude muset vyrovnávat především s tím, že mu zcela chyběl pravý tatínek. A o tom se ve filmu jaksi nemluví.

chudak Pavel jinak mě tyto videa motivují na co si dát radši pozor

Skvělé moc bych chtěla další díly je skvělé se na to koukat

sve tety od treba tatovy strany ne

Proc se Pavel nechal ovlivňovat těmi osmaky?? 😮😦😕😯

Ty příběhy sou pravdivé z obou stran, jsou to skutečné případy a moc mě baví se na to koukat.

Něco podobnýho mám já táta nebo máma

to je podle skutečnosti ? jinak like

mě nikdo neubližuje a když něco zkusí tak si na něj počkám po škole

No všechny příběhy sou smutné

hmmm smutne 😩

ooo dobry

Můžu se jen zeptat, jestli vyjdou i další příběhy? Všechny jsem již viděla. Děkuji.

udělejte další

tohle přesně zažívám já ve škole a máma říka že něco vidržet musim a že na jinou školu už NEJDU!!

ja sem z toho brecel

Aspoň nejsem ten který komentuje svoje videa jako jediný

NA TO ZE MI JE 9 LET JA TO PĚKNY

mě by spíš zajímalo očima učitelů ( agresorů )...

umite lepe kreslit nez ja. :D

A jak si Kevin ublížíl že skončil v nemocnici

Děsivé

tohle je opravdu super

ľutujem toho chlapíka lebo zničil život vlastnému otcovi a ona si zarába zaslúžila.

chudák holka má jí hrozně lituji!!!!😥😥😥😥

Co bude s Petrem dál? Petrova výchozí životní pozice není ideální. Zážitky z dětství, noční strachy, nepravidelný denní režim, výčitky jeho matky, pocity viny, zásahy policie v bytě i pobyt v dětském domově, to vše zanechává v dětské mysli znatelné negativní a nesmazatelné stopy. Petr si některé věci nedokázal vysvětlit a dlouho ještě nedokáže. Některé vzorce chování, které považuje za normální, nejsou vhodné. Zde je příležitost pro pěstounskou rodinu, která funguje normálně v porovnání s Petrovou biologickou matkou. Petr má sám možnost sledovat, co je jiné v nové rodině. Někdy možná narazí - děti ve škole se mu mohou smát, že o něj jeho matka nestojí nebo že nemá tátu. Ale to samé může zažít dítě rodičů z rozvedeného manželství či odloučeného nesezdaného partnerství. Petr však poznává bezpečí domova, které se svou matkou nezažil. Možnost budovat pozitivní vazby se svou biologickou matkou i s náhradní rodinou je obrovskou devizou, ze které Petr může vytěžit za přispění všech zúčastněných to nejlepší. Je to důležité, aby zapomněl na to špatné a vzpomínal na to dobré.

Měla by pěstounská rodina umožňovat styk Petra s jeho matkou? Dítě má právo znát svůj genetický původ. Má právo se stýkat se svými biologickými rodiči i širší biologickou rodinou. Proto nová rodina má povinnost pomáhat dítěti udržovat styk s jeho původní rodinou, pokud je to žádoucí. Pokud o to dítě stojí, nemělo by tomuto kontaktu být překážkou nic, kromě zvážení případných negativních vlivů rodičů či širší rodiny na dítě.

Je pěstounská péče pro Petra v jeho situaci vhodná? Je to nejlepší varianta pro dítě, které má otevřenou cestu do své původní rodiny a zároveň jinam, pokud to pro něj bude vhodnější. Rodičům není nic zapovězeno. Pokud budou schopni pro dítě vytvořit to nejlepší možné prostředí z pohledu jeho potřeb, je na místě, aby se dítě do rodiny vrátilo a svou budoucnost spojilo se svou původní rodinou. Pokud se tak nestane, je zde možnost, aby dítě spojilo svou budoucnost s novou rodinou, která ho přimkne do svého kruhu a ukáže mu, že je možné žít jinak, lépe, bezpečněji, přirozeněji.

Byl dětský domov pro Petra v jeho situaci správnou variantou? Určitě ano. Petr našel v dětském domově skupinu lidí, kteří o něj pečovali a poskytli mu veškerou péči a podporu, kterou v danou chvíli potřeboval. Matka ho mohla navštěvovat, kdykoliv chtěla. Petr mohl v klidu spát, v klidu jíst, v klidu si hrát, v klidu se vzdělávat a v klidu žít. Tedy bylo mu zde poskytnuto vše, co neměl doma. Dětský domov má ještě jednu výhodu - má okamžitě k dispozici odborníky (psychologa, speciálního pedagoga, sociálního pracovníka), kteří tady jsou pro dítě a jsou připraveni mu pomoci.

Proč matka Petrovi vyčítala, že jim zkazil společný život? Dítě není odpovědné za jakékoliv chování svého rodiče - za žádné prohřešky vůči dítěti ani za jeho nezralost či zahálčivý nebo nemravný život. Dítě nezodpovídá za rodiče v ničem. Rodič zodpovídá za dítě, naopak to neplatí. Výčitky jsou projevem nezralosti osobnosti pro rodičovství a možná také neschopnosti přijmout odpovědnost za svůj život.

Musel Petr skončit v dětském domově? Vzhledem k rodinné situaci, nebezpečí hrozícímu dítěti a nevhodné péči se svěření Petra do ústavní péče jeví jako vhodné, žádoucí a pro jeho život ochranné a zároveň dočasné řešení. Opět se potvrzuje, že i když ústavní péče není nejlepší z hlediska budoucího vývoje dítěte, je tato „přestupní stanice“ pro dítě vhodná. Dítě má prostor získat pomoc a podporu, kterou v určité životní vypjaté situaci potřebuje, a také čas na regeneraci. Rodiče mají čas upravit rodinné prostředí pro navrácení dítěte do rodiny anebo se rozhodnout, co bude dál v jejich životě, do kterého jejich dítě přirozeně patří.

Proč matka strašila Petra příchodem sociální pracovnice? Sociální pracovnice orgánu sociálně-právní ochrany dětí „nekradou“ děti, ale chrání děti prostřednictvím profesionálních znalostí a zkušeností. Matka však věděla, že sociální pracovnice přinášejí problémy pro ni. Bude muset počítat s kontrolami v rodině, jestli se o Petra řádně stará. Nezanedbatelnou roli tu hraje i praktické hledisko. Pokud je dítě odebráno z rodiny, rodiče ztrácejí nárok na mnoho sociálních dávek, a to je bolestná sankce.

Je v pořádku, když dítě vidí své rodiče pravidelně konzumovat alkohol? Rodiče by si měli uvědomit, že jejich chování děti přebírají. Pro děti jsou jejich rodiče vzory a autority, které jim vštěpují normy chování. Pokud je alkohol běžnou součástí rodinného života, pak i pro dítě se stává součástí jeho představ a fantazií, což není správné. Přijímání alkoholu jako běžné každodenní součásti života zakládá nevhodné vzorce chování dítěte do budoucna. Je potřeba pomýšlet i na případné riziko závislosti na alkoholu v budoucnosti. Je správné, že Petrova matka pořádala ve svém bytě, kde spal Petr, hlasité večírky? Malé dítě by mělo mít pravidelný režim, který mu pomáhá zažít si určité denní rituály a pomáhá mu dělit den mezi povinnosti a odpočinek. Pokud má dítě noc spojenou s odpočinkem, což je v jeho věku správné, jakékoliv narušení pro něj znamená strach. Stejně jako velké množství lidí, které dítě nezná. Navíc „bujaré“ večírky pro něj nejsou vhodným vzorem do budoucna.

Jaká je prognóza schizofrenie z hlediska výchovy dětí? Matka se schizofrenií může úspěšně vychovávat děti pouze za splnění následujících podmínek: • Její zdravotní stav musí být pod neustálou kontrolou a správnou léčbou. • Do její léčby se musí zapojit celá široká rodina. Pokud by zdravotní stav matky s tímto zdravotním hendikepem nebyl trvale uspokojivý, mohlo by dojít k tomu, že bude negativně působit na výchovu svých dětí. Zvláště pak dětí v útlém věku. Tím, že schizofrenik nemá náhled na své chování a jednání, může negativně ovlivnit vývoj základních psychických potřeb dítěte. Dítě totiž ke svému vývoji, aby vyrostlo ve zdravou osobnost, potřebuje rozmanitost podnětů, stálost, smysl a řád. Dítě potřebuje pocit životní jistoty jak ve svých citových, tak sociálních vztazích. Uvedené podněty může těžko zajistit schizofrenní matka. Vždy proto musí fungovat širší zázemí nemocné matky s dítětem. Jedině tak může partner, prarodiče či sourozenci nemocné matky poskytnout dítěti v případě akutního zhoršení nemoci tolik potřebné zázemí. V případě, že to možné není, je potřeba volit vhodnou formu náhradní rodinné péče. Zároveň je ale důležité dítěti umožnit pravidelný kontakt se svou matkou, pokud to stav její nemoci umožní. Samozřejmě k tomu patří řádná a věku přiměřená informovanost dítěte o nemoci matky. Mělo by mu být jasné, proč se o něj nemůže starat celoživotně.

A co bude dál? Jakubova maminka podstoupí léčbu, jejíž výsledek bude pro soud závazný v tom, aby určil, zda a do jaké míry je svéprávná a do jaké míry je schopná se postarat o svého syna. V případě, že nebude plně svéprávná, a protože zde není přítomen Jakubův otec, aby se o něj postaral, soud jeho maminku ve svéprávnosti omezí a určí jí opatrovníka a Jakubovi poručníka (tím může být orgán sociálně-právní ochrany dětí nebo někdo z Jakubových blízkých - babička, teta apod.). Jakuba může jeho maminka také po rozhodnutí soudu navštěvovat v dětském domově nebo v pěstounské rodině. Bude záležet na jejím zdravotním stavu a na tom, jak bude celou situaci prožívat Jakub. Schizofrenie znamená celoživotní léčbu. Budou to sociální pracovnice, které v případě, že by maminka dostala Jakuba opět do péče, budou sledovat dění v jejich domácnosti a posuzovat schopnost jeho maminky se o něj dobře postarat. Jakub se s celou situací vyrovnává relativně dobře. Později v jeho životě se však mohou objevit také situace, které mu nepříjemné zážitky připomenou. To, co bude nutné sledovat u Jakuba, bude jeho duševní zdravotní stav. Schizofrenie je totiž nezřídka dědičná a je zde velký předpoklad, že by Jakub mohl trpět stejnou nemocí jako jeho maminka. Aby bylo sledování jeho zdravotního stavu dostatečně efektivní, je potřeba, aby byl pod dohledem pediatra, který bude spolupracovat s orgánem sociálně-právní ochrany dětí.

Je dobře, že mu jeho maminka píše dopisy a že mu je „teta“ v dětském domově čte? Ať už se Jakubova maminka zachovala v důsledku své nemoci jakkoliv, má Jakub právo na kontakt se svými rodiči v případě, že tento kontakt na něj nemá negativní dopad. Měl by vědět, že jeho maminka o něj pořád stojí, jak se jí daří a že ji zajímá, jak se Jakub má. Pokud je schopná si uvědomit, že její syn musí v důsledku její nemoci vyrůstat a být vychováván jinde a její léčba je úspěšná, není důvod její vztahy se synem alespoň prozatím korespondenční formou přerušovat. Komunikace je podnětná a oboustranná - maminka Jakubovi píše a on jí posílá své obrázky. V Jakubovi tak zaměstnanci domova správně podporují jeho rodinnou identitu a vytvářejí tak do budoucna možnost jeho návratu zpět k mamince. Jeho maminka naopak vidí pozitivní výhled do budoucna, že i když je její nemoc vážná, její vědomí vztahu rodič-dítě stále funguje, což jí může v léčbě jedině prospět.

Bylo dobré, že Jakub zůstal po nešťastné příhodě s ohněm v dětském domově? Určitě ano. Je to pro něj klidné a bezpečné prostředí, které doposud nepoznal. Jeho předchozí „domov“ se s jeho novým a doufejme že dočasným domovem nedá srovnávat. Objevuje normální a pro jeho vrstevníky běžné věci… pravidelnou stravu, teplo, klid, hygienu, pravidelný režim, běžné hračky. Získává také běžné společenské návyky. Má veškerou péči, kterou potřebuje. A není sám. Lze předpokládat, že Jakubova maminka nebude v nejbližší době schopna o něj pečovat, a tak se dalším vhodným řešením jeví nalezení vhodné pěstounské rodiny, která by Jakuba přijala do své péče. S podporou doprovázející organizace by pěstouni zajišťovali kontakt Jakuba s maminkou.

Co se asi dělo po požáru „domova“ Jakuba a jeho maminky? Když hasiči zachránili Jakuba a jeho maminku, nastoupila policie, aby vyšetřila příčinu požáru. Dnes už není problém poznat, jestli byl požár založen úmyslně, či nikoliv. Z projevů a výpovědí Jakubovy maminky mohli zkušenější policisté rozpoznat její vážný stav a nebezpečí pro Jakuba. Jakub vyvázl patrně bez zranění, ale jistě se šokem z celé situace. Jakuba policie za účasti sociálních pracovnic orgánu sociálně-právní ochrany dětí odvezla do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc nebo do dětského domova, a to na základě předběžného opatření soudu. Jen soud může rozhodnout o odebrání Jakuba jeho mamince. Jeho maminku předali do péče psychiatrů.

Je Jakubova maminka svéprávná a schopná se o něj postarat? Svéprávnost si představme jako schopnost (způsobilost) hlavně dospělého člověka právně jednat (např. podepisovat smlouvy apod.) a plnit si své povinnosti (např. starat se o své děti). Tady bude záležet na odborném posouzení lékařů, do jaké míry je Jakubova maminka svéprávná, a tudíž schopná se o něj postarat, či nikoliv. Vzhledem k tomu, že byla schopna zapálit jejich „domov“ ve chvíli, kdy tam byl i Jakub, dává jasný důkaz o tom, že buď chtěla oheň založit vědomě, což by byl trestný čin, nebo to udělala ve stavu určité „nepříčetnosti“, což by rozhodně svéprávný člověk udělat nemohl. Přece by vědomě neohrozil své dítě i sebe? Soud bude rozhodovat o tom, zda při omezení svéprávnosti bude maminka Jakuba zbavena také práva o něj pečovat, neboť ne každé omezení svéprávnosti má za následek ztrátu schopnosti pečovat o dítě.

Je prostředí u Jakuba „doma“ pro něj bezpečné? Zvýšená emocionální nestabilita (změny nálad) u Jakubovy maminky je projevem pokročilého stadia nemoci, které již ona sama svými silami rozhodně není schopna zvládnout. Jakub je ohrožen nejen deprivací - tedy dlouhodobým smyslovým i fyzickým strádáním v oblasti neuspokojování základních potřeb -, ale mnohdy je i ohrožen na svém zdraví a životě. Nehledě na situace, kdy by mu jeho maminka mohla ublížit nechtěně, třeba kusem nábytku, který by bezcílně „letěl vzduchem“. Protože i to její nemoc může způsobit.

A co na to všechno Lucka? Jako každé dítě doufala, že se stane zázrak a všechno se vrátí k tomu, jak to bývalo dřív. Nakonec to dopadlo jinak. Důležité je, že se situace v rodině stabilizovala a ona se dále stýká s oběma rodiči i svým bratrem. Celá situace mohla dopadnout mnohem hůře, kdyby se rodiče nedokázali na základních věcech týkajících se jejich dětí dohodnout. Bude záležet na tom, jak se vyvinou vztahy v rodině dále. Je možné, že si Lucčin otec pořídí další dítě s novou přítelkyní. I toto by mohl být další impuls ke změně situace v rodině.

Je rozvod Lucčiných rodičů nejlepším řešením? Vztah mezi jejími rodiči je trvale, nenávratně a vážně poškozen do té míry, že selhává základní komunikace mezi jejími rodiči jako dospělými lidmi. Dále selhává komunikace rodičů vůči dětem. V takovém případě a po vzájemné shodě rodičů nemá smysl setrvávat v nefunkčním manželství. Dlouhodobý stres, který je spojen se setrváváním v nefunkčním svazku, jen přitěžuje všem aktérům v rodině.

Budou mít napjaté vztahy v rodině vážné dopady na Lucku a jejího bratra? Určitě ano. Už jen noční pomočování Lucčina bratra je toho dokladem. Napjatá atmosféra dopadá na děti v rodině mnohem více než na kohokoliv jiného. Dospělí mají obranné mechanismy, které dokážou v případě potřeby zapojit. Děti takto reagovat neumí a nemohou si tak zajistit potřebný klid. Také zhoršení prospěchu Lucčina bratra je dokladem toho, že je nabourán model domácí přípravy do školy. Obsahy rolí rodičů se změnily. Rodiče věnují svoji energii výhradně řešení problematických vztahů v domácnosti a osobních konfliktů. Je otázkou, do jaké míry je možné při současné rodinné situaci tyto konflikty vyřešit. Rodinné vztahy mají své limity. Není kam se v rodině hnout, všichni pociťují nedostatek místa v bytě i ve vztazích. Pro matku dětí existuje jediné řešení, a tím je únik do psychického zhroucení. Neví, jak situaci řešit, a tak přestává fungovat jako matka, přestává pečovat o děti, pomáhat jim s přípravou do školy apod.

Co sledoval Lucčin otec tím, že si domů přivedl jinou partnerku? Neutěšená domácí situace vygradovala. Lucčin otec patrně hledal útěchu a pochopení u jiné partnerky, která by mu dala to, co mu doma chybělo: respekt a obdiv. To, že si ji přivedl domů, do rodinné domácnosti, která má nastavené určité modely fungování, jen tyto vztahy poškodilo. Pro třetího partnera tam nebylo místo. Možná chtěl donutit Lucčinu maminku k odchodu. Možná si jen dokazoval své výsadní postavení v rodině. Možná chtěl, aby Lucčina maminka žárlila, možná ji chtěl ponížit. Je možné, že jeho jednání bylo výsledkem zkratu, protože nedomyslel následky. Jak si představoval, že tam všichni budou žít? A myslel přitom na své děti a na to, jaký to na ně bude mít dopad? Zde jednal nejvíce v rozporu s právem dětí, pro které je prioritou hájit blaho a nejlepší zájem dítěte. Bylo snad v zájmu dětí, aby přišly o klid, jistotu a zázemí své rodiny?

Je normální, aby se rodiče vzájemně uráželi? „Normální“ má v různých rodinách různé významy. Každý vztah začíná velkým okouzlením, kdy partneři vidí jen to, co chtějí, tedy jen to pěkné a hodné obdivu. Společné soužití a každodenní povinnosti a starosti ale přinášejí situace, které odhalí silné i slabé stránky obou partnerů. To, jak se spolu naučí komunikovat a řešit neshody a rozdílné názory, ovlivní atmosféru v rodině. Rodiče si to vesměs neuvědomují, ale svým chováním dávají příklad dětem, které si z nich berou model pro svůj další život, ať už ho přijmou úplně, nebo se proti němu pokusí vymezit. V každém případě ale dětem a jejich vývoji nesvědčí prostředí plné hádek, obviňování a naschválů. Pro děti je velmi těžká i situace, kdy se je rodiče pokoušejí přetáhnout na svoji stranu a dokazovat jim, že druhý rodič za moc nestojí. V našem příběhu otec vyčítal matce, že je příliš tradiční, možná trochu všední a nemoderní, když se tolik věnuje péči o domácnost a vaření. Jeho představy o ideální partnerce jeho manželka přestala splňovat, a místo aby ji nabídkou zajímavých aktivit a podporou přivedl k jinému životnímu stylu, začal ji před dětmi zesměšňovat. Možná se o to i pokoušel, ale zřejmě neuspěl, a cítí se podvedený a zklamaný. Některé matky malých dětí natolik pohltí péče o ně a o domácnost, že se přestanou zajímat o činnosti, které by rodinný život zpestřily, nebo partnerovi vyčítají, že se chce realizovat jinde než v rodině. Lucčina maminka podcenila riziko rutiny rodinného života. Možná si nikdy nevytvořila žádné koníčky, možná neměla žádné jiné zájmy, nicméně na výčitky reagovala útokem a obvinila partnera, že se neumí pořádně postarat o rodinu, tím zřejmě myslela, že by mohl rodinu lépe finančně zabezpečit, kdyby netrávil tolik času hraním her na počítači. Vzájemné útoky byly zřejmě na denním pořádku, proto otec rodiny hledal útočiště jinde.