Vím, že to s konkrétním tématem videa nemá úplně souvislost, ale spolu se Sněmovnou lze poukázat na to, že pro areál střední Evropy a české země zvlášť je typický odpor k tradiční sněmovní politice, tedy věcné politické debatě, v níž je každý názor rovnocenný. Stejně tak panuje nedůvěra k základu sněmovní politiky, tedy k politickým stranám. Vrchnost byla Čechům vždy odcizená. Pojem nepolitická politika (tedy obcházení parlamentu) tak není od Václava Havla, ale používal se už za rakouského mocnářství. V době masarykovské republiky byl parlament obcházen institutem tzv. Pětky. V době komunismu se samozřejmě o parlamentní politice nedalo hovořit vůbec. Parlament je i v období po r. 1989 spojován se žvaněním, politikařením. Svůj volební úspěch na těchto heslech od r. 2013 vystavěl i Andrej Babiš. Politika není u nás vnímána jako věcný souboj stran, ale jako fatální souboj dobra a zla. Do této polohy se metamorfózovala i přímá prezidentská volba, kde si prezidentští kandidáti dávají velkou práci s tím, aby nebyli spojeni s žádnou parlamentní stranou. S touto nedůvěrou k politice (politika je svinstvo) je však poněkud v rozporu naopak mnohdy až bezbřehá a slepá víra v nové politické projekty a potřeba rozloučit se se vším dosavadním. Tedy v r. 1918 rozloučit se se vším rakouským, v r. 1945 se vším pravicovým, v r. 1989 se vším levicovým, v r. 2013 se vším tradičním, v r. 2020 se vším dezinformačním, v r. 2022 se vším východním. Používání slov "odpudivý" o D. Trumpovi je dalším příkladem tradiční české snahy totálně negovat politického soupeře, neschopnosti naslouchat v politice druhému, naopak neustálé snahy politické soupeře zcela vyřadit ze hry a dehonestovat. Proto u nás mají přednost bezbřehá a beztvará hnutí namísto politických stran nebo lidé, kteří o sobě tvrdí, resp. chlubí se tím, že politiky vlastně vůbec nejsou, byť kandidují na ty nejvyšší politické posty a jejich největší devizou nejsou skutečné politické myšlenky, ale to, jak vypadají.
Tak na Letné, tam by mohlo být třeba šapitó, je to levné, variabilní a na ten cirkus naprosto vhodné 😃
Já bych ten prostor nechal volný. Cirkusy se tam pravidelně střídají. Peterková, Vrábel, Čechoslováci... :)
@@mucirnaPro ty bych hned vedle postavil klece s výběhy, místa je tam dost... A každý cirkus potřebuje zvěřinec.
Stačí cirkus ve strakovce😉
Vím, že to s konkrétním tématem videa nemá úplně souvislost, ale spolu se Sněmovnou lze poukázat na to, že pro areál střední Evropy a české země zvlášť je typický odpor k tradiční sněmovní politice, tedy věcné politické debatě, v níž je každý názor rovnocenný. Stejně tak panuje nedůvěra k základu sněmovní politiky, tedy k politickým stranám. Vrchnost byla Čechům vždy odcizená. Pojem nepolitická politika (tedy obcházení parlamentu) tak není od Václava Havla, ale používal se už za rakouského mocnářství. V době masarykovské republiky byl parlament obcházen institutem tzv. Pětky. V době komunismu se samozřejmě o parlamentní politice nedalo hovořit vůbec. Parlament je i v období po r. 1989 spojován se žvaněním, politikařením. Svůj volební úspěch na těchto heslech od r. 2013 vystavěl i Andrej Babiš. Politika není u nás vnímána jako věcný souboj stran, ale jako fatální souboj dobra a zla. Do této polohy se metamorfózovala i přímá prezidentská volba, kde si prezidentští kandidáti dávají velkou práci s tím, aby nebyli spojeni s žádnou parlamentní stranou. S touto nedůvěrou k politice (politika je svinstvo) je však poněkud v rozporu naopak mnohdy až bezbřehá a slepá víra v nové politické projekty a potřeba rozloučit se se vším dosavadním. Tedy v r. 1918 rozloučit se se vším rakouským, v r. 1945 se vším pravicovým, v r. 1989 se vším levicovým, v r. 2013 se vším tradičním, v r. 2020 se vším dezinformačním, v r. 2022 se vším východním. Používání slov "odpudivý" o D. Trumpovi je dalším příkladem tradiční české snahy totálně negovat politického soupeře, neschopnosti naslouchat v politice druhému, naopak neustálé snahy politické soupeře zcela vyřadit ze hry a dehonestovat. Proto u nás mají přednost bezbřehá a beztvará hnutí namísto politických stran nebo lidé, kteří o sobě tvrdí, resp. chlubí se tím, že politiky vlastně vůbec nejsou, byť kandidují na ty nejvyšší politické posty a jejich největší devizou nejsou skutečné politické myšlenky, ale to, jak vypadají.