Pohádka na Dobrou noc - Čarovný most a hvězdný medvídek

Kouzelný most a hvězdný medvídek
Za devatero horami a devatero řekami, v malém městečku Světloháj, žila holčička jménem Anička. Anička byla velmi zvídavá a měla ráda večerní oblohu plnou hvězd. Každý večer si představovala, jak cestuje mezi hvězdami a poznává jejich tajemství.
Jednoho dne, když se Anička dívala z okna na měsíc, spatřila něco neobvyklého. Uprostřed zahrady za jejich domem stál most, který tam nikdy předtím nebyl. Byl celý třpytivý, jako by byl utkán z hvězdného prachu, a vedl přímo k obloze.
Anička sebrala odvahu, oblékla si teplý plášť a vyšla ven. Když vstoupila na most, ozval se jemný hlas: "Vítej, Aničko!" Vedle ní stál malý medvídek s hebkou srstí, která zářila jako noční nebe.
"Kdo jsi?" zeptala se Anička překvapeně.
"Jsem Hvězdný medvídek a potřebujeme tvoji pomoc," odpověděl medvídek. "Naše hvězdná říše je v nebezpečí. Hvězdy začaly zhasínat, protože zlá Temnota ukradla kouzelný hvězdný krystal. Bez něj naše světlo zmizí navždy."
Anička se zamyslela a odhodlaně řekla: "Co mám udělat?"
Medvídek ji vedl přes most, který se zdál nekonečný. Nakonec dorazili do hvězdné říše, kde všechno zářilo stříbrným světlem. Ale některé hvězdy už jen slabě blikaly. "Musíme najít Temnotu," vysvětlil medvídek. "Ale dávej pozor, je plná nástrah."
Cesta vedla přes Třpytivé jezero, kolem Zpívajícího lesa až k Temné jeskyni. V jezeře čekala stříbrná ryba, která Aničce dala hádanku: "Co nemá konec ani začátek, ale spojuje vše dohromady?"
Anička se zamyslela a odpověděla: "Kruh." Ryba spokojeně zamávala ploutví a propustila je dál.
V Zpívajícím lese slyšeli melodie, které je lákaly z cesty. Medvídek varoval Aničku: "Nesmíme se zastavit, jinak ztratíme směr." Anička pevně sevřela medvídkovu tlapku a odolala pokušení.
Nakonec dorazili k Temné jeskyni. Byla chladná a tichá, ale na jejím konci se leskl hvězdný krystal. Temnota je však zpozorovala. "Kdo se opovážil narušit můj klid?" zasyčela a pokusila se je obklopit svými stíny.
Anička neváhala a vytáhla malou lucerničku, kterou jí medvídek dal na začátku cesty. "Světlo je silnější než tma!" zvolala a lucerna se rozzářila. Temnota začala ustupovat, až nakonec zmizela úplně.
Hvězdný krystal se rozzářil a vrátil své světlo hvězdné říši. Medvídek se usmál: "Zachránila jsi nás, Aničko. Díky tobě bude obloha znovu plná hvězd."
Ale jejich dobrodružství ještě neskončilo. Když se vraceli přes most, Anička si všimla, že most začíná pomalu mizet. "Co se děje?" zeptala se medvídka.
"Most se objevuje jen tehdy, když někdo v naší říši potřebuje pomoc. Teď, když je hvězdná říše zachráněná, vrací se zpět do světa kouzel," vysvětlil medvídek. "Ale ty jsi teď součástí našeho světa, Aničko. Pokud někdy budeš potřebovat pomoc, stačí se podívat na hvězdy a my tě uslyšíme."
Anička kývla a s medvídkem prošla poslední kroky po mostě. Když se ocitli zpět v její zahradě, most zmizel docela. "Budeš mi chybět, medvídku," řekla smutně.
Medvídek se usmál: "Neboj se, Aničko. Naše přátelství nikdy nezmizí. Každý večer, když se podíváš na oblohu, budu tam. A jednou, kdo ví, třeba se zase setkáme."
Anička se vrátila do svého pokoje a dívala se z okna na noční oblohu. Hvězdy zářily jasněji než kdy dřív a Anička věděla, že její hvězdný medvídek na ni dohlíží. Usnula s úsměvem na tváři a zdál se jí sen o nekonečných cestách mezi hvězdami.
A tak skončilo jedno velké dobrodružství plné odvahy, přátelství a kouzel. Dobrou noc!