Great Walks 24 - Na Aschberg!
HTML-код
- Опубликовано: 6 сен 2024
- Chcete-li si pořídit dárkový flash disk 32 GB se všemi díly Great Walks z let 2016 - 2020, nebo jiné orginální dárky z Krušných hor, objednejte si jej zde na eshopu: greatwalks.cz/...
Auto můžete nechat na parkovišti na začátku cyklostezky směrem na Klingenthal. Stejně jako my. Velice záhy vstoupíte na staré travnaté cesty, což je nejlepší terén pro naše výlety.
Chodit na podzim je opravdu zážitek, to oteplování s každým nastoupeným metrem je skvělá věc. Jen člověk musí tahat trochu více oblečení.
Na zelené hoře končilo první teplotní rozhraní a všichni jsme museli jak formule do boxů a přestrojit na babí léto :-)
Ze Zelené hory jsme sešli zase zpátky do Kraslic, resp. Do Tisové, kde nejde přehlédnout malý, ale důležitý, pivovárek Krušnohor, který pravidelně dodává pivo na náš landart festival v Königsmühle. Nejdříve mi dost nechutnal, pivo mi přišlo příliš hořké, ale zdá se již, že jsem se vpil a pochopil jeho kvalitu. Takže, dejte Krušnohorovi čas na zachutnání.
Od pivovaru jsme šli k Meinelovu kříži u hřbitova starou krásnou cestou, na které jsme obdivovali práci s kameny, které zde byly vyskládány i na výšku, což se moc často nevidí.
Pod kopcem Tisovec na nás čekala úžasná cesta tím nejhezčím z krajiny Krušných hor. Kdybyste si chtěli trasu zkrátit, začněte zde. Až na vrchol Aschbergu nepřestanete valit oči.
Před odsunem Němců stály domy Tisové až téměř na vrchol Tisovce - Eibenbergu. Odsud jsme použili jednu z úplně prvních fotodvojic do knihy Zmizelé Sudety.
Tisovec samotný je takový plešoun, ne nepodobný slavné hlavě Ivana Mládka, odkud je ale úžasný výhled a kde se velmi pohodlně válí a svačí. Na podzim po ránu zde pořídíte luxusní fotografie s mlhou. Často se jezdí i cyklofotograf Martin Valina. A má odsud asi nejhezčí fotografii z Tisovce, co jsem kdy viděl.
Louka na Tisovci je jedním z těch míst, které byste chtěli projít cik cak, okouknout každý metr, obejít louku podél lesa, prohlédnout si každý remízek, najít všechny zdejší pramínky.
Dostali jsme na stanici Horské služby pozvání na kafíčko, které jsme museli s díky odmítnout, protože čas nás tlačil a sluníčko už začalo viditelně padat směrem k horizontu. Zlatá hodina byla tady a my jsme ji chtěli zažít na Aschbergu. Zdravím tímto chlapi z Horské, doufám, že nemají letos moc zraněných bobistů a sáňkařů :-) Zbývalo nám vyjít louku směrem k vysílači, projít kolem nejkrásněji položeného domu na Bublavě, vyzvednout zbylé vybavení v autě u altánku, dosupět až pod okraj lesa a urychleně vypustit nesmrtelného drona. Byl totiž opravdu nádherný večer.
Chcete znát recept a teplo ve spacáku? Zalézt si do stanu, ve stanu ještě do žďáráku a na nafukovací karimatku. Pak vám bude teplo neskutečné…
Prošli jsme hraničním pásem přeskočili remízek a hle, byli jsme v Německu. 8. 11. jsme ještě mohli bez testů a kontrol na 24 hodin do Saska. Sasíci si také ještě užívali: měli tam otevřený stánek, lidičky u něj postávali, popíjeli a vesele konverzovali. To bylo v té době u nás již delší dobu zakázané. Jak jsme jim záviděli…
Monika jako geodetka, ostřílená hlubinnými doly v Kiruně v severním Švédsku nás zatáhla k geodetickému bodu číslo jedna na Aschbergu. Pokusila se mi i vysvětlit jeho význam, asi jsem natvrdl, ale moc jsem to nepochopil. No více se o významu trigonometrických bodů dozvíte v bonusovém videu Great Talks.
Došli jsme ještě k skalnímu útvaru na Aschbergu, zvanému Kolébka.
Celé klesání po německé straně Aschbergu bylo kouzelné. Takhle nějak to asi před válkou vypadalo i na Bublavě. Vlastně až dolů k řece Svatavě se stále kocháte krásnými výhledy, fešně zastřiženou krajinou, typickou místní architekturou a dokonce sbírkou vzácných jehličnanů, jak odhalil Martin.
Začali jsme zase klesat pod teplotní rozhraní a dávala se do nás znovu zima. Příblížili jsme se samotnému centru Klingenthalu, které mne láká, abychom někdy udělali i trasu kolem tohoto města, známého nejen harmonikářstvím, ale také skokanskými můstky, tzv. Vogtlandarénou.
Promotali jsme se skrze domky a našli cestu, která vedla zpět do české pohraniční divočiny.
Došli jsme do zarostlého nepoužívaného dolu Erhart August Schacht, kde se těžily měděné rudy. Mylně jsem si mysleli, že se jedná již o zaniklou Hraničnou. Skrze pozůstatky dolu jsme se splazili až na silnici na dně údolí.
Paní starostko, jen si postesknout nad opuštěnou rozhlednou fakt nestačí ;)
Moc pěkný super
Paráda a ty ranní záběry z dronu jednoduše nádherné 👌☺
Opět krása! Krušné hory jsou nádherné. Jen škoda, že v poslední době zažívají nájezdy mnohdy i nezodpovědných lidí, kteří po touze co nejhezčí fotografie lezou i tam, kam by neměli. Helenčiny vodopády jsou zdupaný, okolo samé ohniště. A k vodopádům vyšlapaná dálnice.... A takových míst je víc...
jo, lidí sem i vinou Corony jezdí více. To je fakt. V červnu jsem u Helenčiných byl a bylo vidět, že jsou více navštěvovány, než si pamatuji z dřívějška. Byla tam s náma ale Dana Tarnatová, která pracuje na íčku na Lesné a sama říkala, že tam bylo uklizeno, že to nebylo tak hrozné jako dříve. Vodopády samotné ale byly ok. Ohniště tam byly dvě asi. Možná je to i tíím, že se tady vůbec nebuduje infrastruiktura, chodníčky, plůtky, atd. To je jinde běžné. To je celkový problém Krušných hor, lákají se lidi , ale neinvestuje se do turistické infrastruktury. A lidi pak podupou vše. Obecně ale není špatné, zvláště v této době, když chodí lidé do přírody. Zvláště v Koroně. Ale musí se umět chovat, samozřejmě.
Zaujala mne vaše zmínka v úvodu o hospodě Matyldě. Na nějakou chatu Matyldu jsme jezdili s naším turistickým oddílem (rok. 1992), kdy to byla podniková chata podniku Eutit (Stará Voda). Z Kraslického nádraží, kam jsme se dokodrcali "kovbojákem" z Chebu, jsme na ní šli nějakých 5km? Nevím, jestli se jedná o totožnou chatu, ale lokačně by to odpovídalo, protože jsme odtamtud měli výlet i (nejen) na tu Bublavu (v té době ještě v provozu). Dokonce si pamatuji i ten skokanský můstek naproti... ;)
S tím běž laskavě do řitě
@@hulka1972 ???
Té rozhledny je škoda ja chci navštívit všechny rozhledny v České Republice tahle mě bude chybět do sbírky 🤨