Jsem student a učitel. Studuji bakalářský dvouobor na Pedagogické fakultě. Jeden z oborů a obhajobu jsem splnil v řádném termínu po 3 letech studia. Bohužel, druhý obor si již prodlužuji o 3. rok, tedy studuji ho 6. rokem. Obor a celkově prostředí katedry mi bohužel zásadně nesedlo. Po prvních třech letech jsem si říkal "No jo, 2/3 SZZ za mnou, zbývají mi jen 2 kurzy z šestisemestrální série... Ten rok už to dám." Zároveň k tomu 3. rokem pracuji jako učitel na ZŠ, druhým na plný úvazek. Z počátku se to dalo, ale někdy na podzim 22 jsem začal pozorovat první znaky apatie, averze k práci i ke škole... Do toho neúspěšný pokus klauzurních zkoušek... A studium se najednou protáhlo o další rok a půl. Od dubna 23 docházím na terapie. Bohužel, hlavním tématem je na sezeních vždy právě škola, jak je to obrovský demotivující démon odsávající víceméně všechen čas a energii, takže se terapie obvykle zvrhne do mého ventilování těchto pocitů, jelikož to mým přátelům opakuji už dlouhou dobu a mám pocit, že je obtěžuji tou svou "básničkou". A to nezmiňuji pocity méněcennosti, kdy kamarádi, kteří se mnou studium začínali, letos již začali doktorandské studium a podobné... Přibližně v říjnu jsem poprvé narazil na článek o vyhoření a byl pro mě extrémně relatable, hlavně fráze typu "Pracuji na 130 % a stejně nic nestíhám". Od té doby se nad tématem často zamyslím a dost se v něm vidím. No, dnes jsem objevil Tvé video, Francisi, a jelikož u sebe za poslední rok a půl pozoruji intenzivní rozvoj všech zmiňovaných "příznaků", beru to jako pomyslný poslední polínko do ohně (protože vyhoření, že..?). Je na čase to řešit. Ne že bych do teď řešit nechtěl, ale ta škola... A neúspěšný první pokus u SZZ a z toho vyplívající prodloužení o dalších 5 měsíců jsou pro mě opravdu deprimující vyhlídkou... I tak děkuji za video, které mi pomohlo dojít uvědomění. Terapeut bude mít jistě radost...
Zdravím, úplně chápu čím si procházíte. V druháku na právech se mi nepodařily udělat ty nejtěžší předměty. Tím se mi všechny navazující posunuly o rok a hrozilo mi prodloužení studia. Ani nevím kde jsem sebral morálku na to to zvládnout, ale zapřel jsem se a zvládl předměty dohnat. Držte se, určitě děláte správně, že o svých problémech s někým mluvíte. Budu Vám držet palce! Frencis
Díky za otázku, nejsem bohužel lékař ani psycholog, ale určitě doporučuji se jedním z nich poradit. Jak uvádím ve videu, není dobré brát psychické problémy na lehkou váhu a určitě je řešit. Držte se a když tak se mi ozvěte na Instagram.
Super video! Díky moc!
Díky moc, jsem rád, že se líbilo 😊
Jsem student a učitel. Studuji bakalářský dvouobor na Pedagogické fakultě. Jeden z oborů a obhajobu jsem splnil v řádném termínu po 3 letech studia. Bohužel, druhý obor si již prodlužuji o 3. rok, tedy studuji ho 6. rokem. Obor a celkově prostředí katedry mi bohužel zásadně nesedlo. Po prvních třech letech jsem si říkal "No jo, 2/3 SZZ za mnou, zbývají mi jen 2 kurzy z šestisemestrální série... Ten rok už to dám."
Zároveň k tomu 3. rokem pracuji jako učitel na ZŠ, druhým na plný úvazek. Z počátku se to dalo, ale někdy na podzim 22 jsem začal pozorovat první znaky apatie, averze k práci i ke škole... Do toho neúspěšný pokus klauzurních zkoušek... A studium se najednou protáhlo o další rok a půl. Od dubna 23 docházím na terapie. Bohužel, hlavním tématem je na sezeních vždy právě škola, jak je to obrovský demotivující démon odsávající víceméně všechen čas a energii, takže se terapie obvykle zvrhne do mého ventilování těchto pocitů, jelikož to mým přátelům opakuji už dlouhou dobu a mám pocit, že je obtěžuji tou svou "básničkou". A to nezmiňuji pocity méněcennosti, kdy kamarádi, kteří se mnou studium začínali, letos již začali doktorandské studium a podobné...
Přibližně v říjnu jsem poprvé narazil na článek o vyhoření a byl pro mě extrémně relatable, hlavně fráze typu "Pracuji na 130 % a stejně nic nestíhám". Od té doby se nad tématem často zamyslím a dost se v něm vidím. No, dnes jsem objevil Tvé video, Francisi, a jelikož u sebe za poslední rok a půl pozoruji intenzivní rozvoj všech zmiňovaných "příznaků", beru to jako pomyslný poslední polínko do ohně (protože vyhoření, že..?). Je na čase to řešit. Ne že bych do teď řešit nechtěl, ale ta škola... A neúspěšný první pokus u SZZ a z toho vyplívající prodloužení o dalších 5 měsíců jsou pro mě opravdu deprimující vyhlídkou... I tak děkuji za video, které mi pomohlo dojít uvědomění. Terapeut bude mít jistě radost...
Zdravím, úplně chápu čím si procházíte. V druháku na právech se mi nepodařily udělat ty nejtěžší předměty. Tím se mi všechny navazující posunuly o rok a hrozilo mi prodloužení studia. Ani nevím kde jsem sebral morálku na to to zvládnout, ale zapřel jsem se a zvládl předměty dohnat. Držte se, určitě děláte správně, že o svých problémech s někým mluvíte. Budu Vám držet palce! Frencis
Je možné to nějak léčit třeba prášky? Kdyžtak kam si s tím zajít aby mi to potvrdili?
Díky za otázku, nejsem bohužel lékař ani psycholog, ale určitě doporučuji se jedním z nich poradit. Jak uvádím ve videu, není dobré brát psychické problémy na lehkou váhu a určitě je řešit. Držte se a když tak se mi ozvěte na Instagram.