Právě jsem si poslechla tuto epizodu. Tipuju, že jsme stejný ročník, jelikož jsem také maturovala za COVIDu. Ty myšlenky, které zde uvádíš, jsou dost relevantní. Také se s nimi potýkám, až na ty existenční. Byla jsem vždy dítě, co mělo samé jedničky, ale jen z důvodu toho, že jsem šrotila celé noci. Poté to však ode mě bylo očekáváno jako něco automatického, a je to tak dodnes. Stále studuji, díkybohu je to můj poslední rok. Poslední rok však žiji s uvědoměním, že tento obor studuji nejspíše kvůli ostatním, protože jsem neměla na výběr. Mám stejný sen jako ty (working holiday visa). Vždy mě bavila korejská historie. Ke Koreji jsem se dostala přes K-pop, jako většina lidí. O koreanistice jsem také přemýšlela. Po zkušenosti s předchozím studiem a psaním absolventské práce a s tím, jaké kompetitivní prostředí koreanistika je, jsem to úplně zahodila za hlavu. Se strachem z první opravdové práce se totálně stotožňuji. S mým titulem asi také skončím někde u kasy. Nejvíc mě však děsí opovržení ostatních spolužáků. Český život mě nenaplňuje. Nějaká moje idea o životě se českem bohužel neslučuje. Jsou nějaké věci, které mě momentálně drží v pozitivním rozpoložení. Jeden z nich je dostat se z tohoto začarovaného kruhu školství. Díky práci si budu moct dovolit právě hodiny korejštiny nebo zažívat, co jsem do teď nemohla. Doufám, že se ti tvůj sen splní. 🤜🤛
Děkuji za takový pěkný komentář, vážím si jej! "tento obor studuji nejspíše kvůli ostatním..." úplně nevím, kvůli kterým ostatním myslíš, nebo jak je to myšleno stran nemít na výběr. Ovšem dokáži si představit skutečnost, že někdo studuje něco, co vlastně sám od sebe ani pořádně nechce a upřímně... já asi nějakou jasnou odpověď na to nemám. Je dobré studovat/vzdělávat se, ale zároveň nevím, zdali je i dobře, když to člověk nedělá fakt upřímně ze svého vlastního chtíče/radosti... přeci jen ono takových, kteří fakt upřímně plně mají rádi svůj obor a nedělají to kvůli tomu, aby měli nějaký titul, je celkem málo. To se dá uplatnit pak i na pracovní život... Jinak pozoruhodné, že jsi narazila na tuhle epizodu tak nějak "odnikud" 😅
Právě jsem si poslechla tuto epizodu. Tipuju, že jsme stejný ročník, jelikož jsem také maturovala za COVIDu. Ty myšlenky, které zde uvádíš, jsou dost relevantní. Také se s nimi potýkám, až na ty existenční.
Byla jsem vždy dítě, co mělo samé jedničky, ale jen z důvodu toho, že jsem šrotila celé noci. Poté to však ode mě bylo očekáváno jako něco automatického, a je to tak dodnes. Stále studuji, díkybohu je to můj poslední rok. Poslední rok však žiji s uvědoměním, že tento obor studuji nejspíše kvůli ostatním, protože jsem neměla na výběr.
Mám stejný sen jako ty (working holiday visa). Vždy mě bavila korejská historie. Ke Koreji jsem se dostala přes K-pop, jako většina lidí. O koreanistice jsem také přemýšlela. Po zkušenosti s předchozím studiem a psaním absolventské práce a s tím, jaké kompetitivní prostředí koreanistika je, jsem to úplně zahodila za hlavu.
Se strachem z první opravdové práce se totálně stotožňuji. S mým titulem asi také skončím někde u kasy. Nejvíc mě však děsí opovržení ostatních spolužáků. Český život mě nenaplňuje. Nějaká moje idea o životě se českem bohužel neslučuje.
Jsou nějaké věci, které mě momentálně drží v pozitivním rozpoložení. Jeden z nich je dostat se z tohoto začarovaného kruhu školství. Díky práci si budu moct dovolit právě hodiny korejštiny nebo zažívat, co jsem do teď nemohla.
Doufám, že se ti tvůj sen splní. 🤜🤛
Děkuji za takový pěkný komentář, vážím si jej!
"tento obor studuji nejspíše kvůli ostatním..." úplně nevím, kvůli kterým ostatním myslíš, nebo jak je to myšleno stran nemít na výběr.
Ovšem dokáži si představit skutečnost, že někdo studuje něco, co vlastně sám od sebe ani pořádně nechce a upřímně... já asi nějakou jasnou odpověď na to nemám.
Je dobré studovat/vzdělávat se, ale zároveň nevím, zdali je i dobře, když to člověk nedělá fakt upřímně ze svého vlastního chtíče/radosti... přeci jen ono takových, kteří fakt upřímně plně mají rádi svůj obor a nedělají to kvůli tomu, aby měli nějaký titul, je celkem málo.
To se dá uplatnit pak i na pracovní život...
Jinak pozoruhodné, že jsi narazila na tuhle epizodu tak nějak "odnikud" 😅