Ano, presne, tento komentar podepisuji. A par pozn. Pane Sindelari, pust v biblickem smyslu slova znamena neco si po nejaky cas odpustit. Nemusi to byt zrovna jidlo,a pokud, nemusi to znamenat doslova hladoveni. V nabozenskem smyslu to znamena sebezapor. Cviceni si pevne vule, umet si neco odeprit, muze to byt to co mam velmi rad, napr. cigareta, vino, maso, aj.ap. Je to jen mala obet, ale vyznamna pro mne, i pro toho, komu tim prokazuji uctu. Ucim se tim byt na necem ,ci nekom,chceme li to tak rici, nezavisly. A ani z fyziologickeho hlediska pust nemusi byt uplne hladoveni. A ani ho nekteri lide nemohou, deti, tezce pracujici, nemocni, stari jedinci. Pust je pak minen ve smyslu odlehceni organismu, ma mit formu jednodruhove stravy, napr. 3× d. mala porce dusene ryze, nebo dusene mrkve, brokolice ap. Ci podle kazdeho jedince a jeho zdravi.Nema to byt vsak syrova zelenina, ta obsahuje velke mnozstvi celulozy ,ktera je velmi zatezujici pro travici trakt , pro travici proces! Nic se nema prehnat, dnes je to vsak vzitou modou bud hop, nebo trop. Otazka vyzivy cloveka je slozita i jednoducha zaroven. Je take dulezite jist v klidu, pomalu a s uctou k potrave . Dodnes pri rodinych obedech ci vecerich se okolo naseho velkeho elipsoviteho stolu vezmeme vsichni za ruce, a rekneme pred jidlem to, co jsme rikali s vnoucaty a ucili je to kdyz byla mala. " Svoje ruce spojujeme, za ty dary dekujeme. Zemi, co vse ukryva Slunci co vse zahriva, Vode co vse zaleva. Dekujeme zviratum i rostlinam za dar potravy." Tak se to ucili ve skolce okolo r. 2000, nevim ted. Je to mozna trosku pohanske ale nešť. Vzdyt za tim vsim je Stvoritel. Clovek se tim uci vdecnosti,nepousti se hltave hned do jidla jako pes,a navic ocima se telo potesi a pripravi na travici proces. Chce to tak malo, a da nam to tak mnoho. Navic posilime pospolitost a radost z jidla. 😊
Již antika zjistila že co pusou vchází končí v hnoji, ale co vychází z úst srdce duše člověka buduje, pevný člověk má i stabilní odolný mozek co bezpečně řeší i toxické
On však odpověděl: „Je psáno: ‚Nejen chlebem bude člověk živ, ale každým slovem vycházejícím z Božích úst (Matouš 4:4). Nejdříve je potřeba vyřešit vztah s Bohem. Pak se jídlo vyřeší samo. Opačně to nefunguje. Žádná zvláštní dieta ke spáse nevede.
Ano, presne, tento komentar podepisuji. A par pozn. Pane Sindelari, pust v biblickem smyslu slova znamena neco si po nejaky cas odpustit. Nemusi to byt zrovna jidlo,a pokud, nemusi to znamenat doslova hladoveni. V nabozenskem smyslu to znamena sebezapor. Cviceni si pevne vule, umet si neco odeprit, muze to byt to co mam velmi rad, napr. cigareta, vino, maso, aj.ap. Je to jen mala obet, ale vyznamna pro mne, i pro toho, komu tim prokazuji uctu. Ucim se tim byt na necem ,ci nekom,chceme li to tak rici, nezavisly. A ani z fyziologickeho hlediska pust nemusi byt uplne hladoveni. A ani ho nekteri lide nemohou, deti, tezce pracujici, nemocni, stari jedinci. Pust je pak minen ve smyslu odlehceni organismu, ma mit formu jednodruhove stravy, napr. 3× d. mala porce dusene ryze, nebo dusene mrkve, brokolice ap. Ci podle kazdeho jedince a jeho zdravi.Nema to byt vsak syrova zelenina, ta obsahuje velke mnozstvi celulozy ,ktera je velmi zatezujici pro travici trakt , pro travici proces! Nic se nema prehnat, dnes je to vsak vzitou modou bud hop, nebo trop. Otazka vyzivy cloveka je slozita i jednoducha zaroven. Je take dulezite jist v klidu, pomalu a s uctou k potrave . Dodnes pri rodinych obedech ci vecerich se okolo naseho velkeho elipsoviteho stolu vezmeme vsichni za ruce, a rekneme pred jidlem to, co jsme rikali s vnoucaty a ucili je to kdyz byla mala. " Svoje ruce spojujeme, za ty dary dekujeme. Zemi, co vse ukryva Slunci co vse zahriva, Vode co vse zaleva. Dekujeme zviratum i rostlinam za dar potravy." Tak se to ucili ve skolce okolo r. 2000, nevim ted. Je to mozna trosku pohanske ale nešť. Vzdyt za tim vsim je Stvoritel. Clovek se tim uci vdecnosti,nepousti se hltave hned do jidla jako pes,a navic ocima se telo potesi a pripravi na travici proces. Chce to tak malo, a da nam to tak mnoho. Navic posilime pospolitost a radost z jidla. 😊
Již antika zjistila že co pusou vchází končí v hnoji, ale co vychází z úst srdce duše člověka buduje, pevný člověk má i stabilní odolný mozek co bezpečně řeší i toxické
On však odpověděl: „Je psáno: ‚Nejen chlebem bude člověk živ, ale každým slovem vycházejícím z Božích úst (Matouš 4:4). Nejdříve je potřeba vyřešit vztah s Bohem. Pak se jídlo vyřeší samo. Opačně to nefunguje. Žádná zvláštní dieta ke spáse nevede.