i dont mean to be so offtopic but does someone know of a way to log back into an Instagram account? I was stupid forgot my account password. I appreciate any assistance you can give me.
Hana Winkel ja zijem v zahranici velke mesto...zaujimave je ked pridem do ineho mesta a tam mam paniku..v hlave..mozog vypusta neprijemne latky ci stav...daky strach ci nieco take
O čem spousta lidí nemluví, je že úzkostná porucha má u některých lidí extra hardcore nástupové období. Mě bylo asi dva týdny nepopsatelně zle, nemohla jsem spát, jen jsem ležela, nekontrolovatelně se třásla a nebyla jsem schopná se ani posadit, jídlo naprosto nepřicházelo v úvahu, jen při pohledu se mi chtělo zvracet, z jakékoli změny světla, zvuku, vůně nebo doteku se mi naprosto vařil mozek. Měla jsem hrozný strach že nad sebou ztratím kontrolu a ublížím si. Psychiatrička u nás to moc neodhadla a na uklidnění mi dala jen diazepam. Po dvou týdnech jsem skončila v krajském městě na psychiatrickým oddělení. Nadopovali mě lékem blízkým xanaxu, antidepresivama a léky na spaní a já jsem si konečně odpočinula. Po týdnu už jsem podepsala papíry a šla zpátky do školy, ale následující rok jsem měla nervy v kýblu, budila jsem se v uprostřed noci, seděla jsem hodinu v koupelně na podlaze, často jsem se z toho i pozvracela. Postupně záchvatů ubývalo a teď po 5 letech už je skoro nemívam a přemýšlím o tom že vysadím antidepresiva. Každopádně to, že podobnými problémy trpí skoro 1/10 lidí nic nemění na tom, že to dovede pěkně osladit život. Všem co se s něčím podobným potýkají držím palce a doporučuji trpělivost, bude to lepší ❤️
Ja mám presne toto isté, v škole mi z ničoho nič začne byť na zvracanie, potom mi začnú tŕpnuť končatiny a pomaly neviem ani chodiť. A takto to so mnou ide celý deň a keď prídem domov tak to prestáva. No najhoršie je to že v danej chvíli ani nemusíte vedieť že z čoho to je😕
Mám za sebou v pořadí druhou ataku a musím říct že je to fakt hardcore. Považoval jsem se za tvrďáka, kterého hned tak něco nerozhodí, potíže spojené s Covidem to ve mě začali vyvolávat a tak jsem se nechtěně ocitl dvakrát v sanitce, potažmo v nemocnici s pocitem nastupujícího infarktu. Je až k neuvěření co ten prevít mozek dokáže. Vždy to na mě přišlo ve spánku. Jednou mě probudilo těžké dýchání a podruhé odumírání končetiny. Nasledoval strach, hyperventilace atd....
Ahoj Hani, mně na panické ataky pomohlo toto: Když je ataka v začátcích, mluvit sama se sebou a klidně si i nahlas říct: "Zase myslím na pyčoviny? " a už se tím víc nezaobírat. V ten moment ataka zmizí. Když šlo o nějakou horší ataku, pomáhá vzpomenout si, na co všechno jsem v životě v danou chvíli vděčná. Jamile se mozek přeorientuje na to pozitivní, v ten moment je ataka pryč. Obecně nejefektivnější se mi osvědčila sebeláska. Být na sebe hodná. Nejen před atakou a během ní, ale i za běžného života. Od té doby, co se mám ráda, mám ataku tak jednou za rok a to pouze v případě, kdy o sobě ve stresu pochybuju. Je to o lásce ke svému já- ke svému niternímu dítěti. Protože když nemáme rádi sami sebe, nemůžeme toto dostat od druhých tak, aby to to vnitřní dítě vzalo upřímně. : Měj se hezky. :)
Je to přesně rok, co jsem dostala svůj nejhorší panický záchvat, kdy jsem nejen měla mravenčení v rukách, nohách a obličeji, ale dostala jsem do končetin křeč, že jsem s nimi dalších dvacet minut nemohla pohnout. Vůbec jsem nevěděla, že je to záchvat paniky, protože předtím jsem to přiřazovala jen k hyperventilaci a mravenčení, takže matka volala záchranku. Reálně jsem si totiž myslela, že jsem najednou ochrnula. Další dny, týdny mě provázel strach z toho, že se to bude opakovat, naštěstí se to už nedělo v takové míře, ale nemohla jsem spát, jíst, no šílený. Každopádně jsem si díky tomu našla způsoby, co mi pomáhají ne úplně předejít záchvatům, ale jak je co nejpříjemněji přečkat. Takže většinou, když cítím, že to na mě jde, tak vezmu psa a jdu se projít. Prostě čerstvý vzduch, pohyb, při kterém přirozeně tělo dýchá rychleji, trochu provětrat hlavu. Pokud to nepomůže nebo nemám možnost nebo se s panikou vzbudím uprostřed noci (největší sviňárna), tak dechová cvičení a oblíbená hudba, lehnu si, položím si ruku na břicho, abych si kontrolovala dýchání do břicha, a a soustředím se na dýchání, přičemž hudba mi brání v myšlenkách na všechno ostatní. Moje úzkost se hodně projevuje v pálení žáhy a pocitu plnosti a na zvracení, tak jsem si zvykla dávat si tabletky proti pálení žáhy, i když mě třeba žáha přímo nepálí. Myslím si, že to na mě funguje jako placebo a přestanu se potom cítit, že by se mi chtělo zvracet. Nedávno mě úzkost přepadla v šalině a tam jsem se málem zhroutila teda, v MHD se mi to ještě nestalo, ale to mi přijde nejlepší pro mě prostě vystoupit na nejbližší zastávce a venku to rozdýchat, nebo dojít pěšky. Svěření se mi nikdy nepomohlo. Lidi, co to nezažili, tak to nechápou, snaží se mi dávat rady, aniž by si o tom cokoli zjistili. Každopádně kdybych dostala záchvat před někým, asi jediné, co bych od něj potřebovala, je, aby mě držel za ruku, mluvil na mě, abych se mohla soustředit na jeho hlas, moc se na mě nedíval, protože se v tu chvíli cítím moc zranitelná, což se váže k tomu, že bych byla ráda, kdyby na veřejných místech si nějak stoupl přede mě, aby na mě neviděli ostatní lidi a já neviděla na ně. Je pravda, že nejlepší je prostě se člověka zeptat, jak mu můžete pomoct, jestli ji vůbec chce no. Každopádně díky za tohle video, rozhodně je potřeba o úzkosti a panických záchvatech šířit informace, protože spousta lidí prostě netuší. Já sama jsem se o tom dozvěděla, až se mi to samotné začalo dít...
@@TheKikina20 mne pomohlo vsetko co som prezivala prrijat, ze to citim a pustit to s laskou a vdacnocnou Vesmirnej energii, Bohu, akoby ste sa vzdali toho ze chcete vy nieco urobit, vyriesit telom, prijatie a prepustenie ako nadych a vydych. To mi najviac pomohlo. A postupne som prijala bolest hlavy, bolest chrbtice, hnev, zlost atd. A prepustila. Citala som knihu od Aneta Moorjani Musela jsem zemrit. UMIERALA NA RAKOVINU V OKAMIHU KED UZ PRECHADZALA NA DRUHU STRANU, VSETKO PUSTILA, A VRATILA SA SPAT DO ZIVOTA A NEMALA ZNAMKY ZIADNEJ RAKOVINY. POTOM NAPISALA KNIHU. JE TO VLASTNE Tak akoby nam to bolo jedno co sa nam deje, alebo co s deje v mojom okoli, meste, state. Prijatie situacie je pre mna to najlepsie co mozeme urobit. Lebo neprijatie situacie vytvara odpor. A odpor sposobi ze ta sutuacia na nas tlaci. A ja stale hovorim nechcem stres, nechcem bolest, nechcem to a to. Ked to otocim a poviem je mi to jedno, prijimam to, tlak prestane. To je skuska nasho ega. Nie je to jednoduche povedar, ale je to najucinnejsie. Prajem nam vsetkym vela stastia.. harmoniu a rovnovahu vo vsetkom nasom zivote....
Třeba já (16) jsem dostala záchvat v zahraničí na horách, kde jsme byli s rodiči na dovolené. Pocit, že se nemůžu nadechnout, lapání po vzduchu, pocit na omdlení, nevolnost, bolest hlavy, bušící srdce, neustálý pláč ani jsem nevěděla z čeho, strach z výšek nemám ani nic. Nakonec jediné co pomohlo bylo to přečkat, takže rodiče chudáci na mě koukali jako na blázna a nevěděli co dělat, když čekali až se nebudu dusit, sedět na zemi a brečet. Opravdu to nikomu nepřeju, je to hnus, moc děkuju za video snad příště budu vědět :)
Úzkostní poruchy mam diagnostikované zhruba 3 měsíce, za život jsem měl asi 4 a poslední včera. Moje úzkosti se vážou na strach ze zdravotního stavu mě, nebo mých blízkých. Za poslední 2 roky kdy tímto trpím jsem si vsugeroval celkem 3 nemoci, ze kterých sem měl panický strach a vyvolávali mi panickou ataku. Byla to rakovina kostí, rakovina uzlin a naposledy roztroušená skleróza. Všechny tyto nemoci mají společné to, že jsou specifické pro mojí věkovou skupinu 20-30 let. Psychiatrička mi řekla, že si vědomě "vybírám" nemoci které mají lidi v mém věku, protože třeba rakovina tlustého střeva nebo alzaimer by mi nedával smysl protože postihuje mnohem častěji starší lidi. Spouštěč je u mě obyčejné nachlazení, kdy si příznaky zveličuji a přirovnávám k závažnějším nemocem (oteklé uzliny = rakovina uzlin, bolest hlavy = roztroušená skleróza). Hypochondrii (panický strach z nemocí) u mě psychiatrička vyvrátila, protože v podvědomí vím, že nejsem nemocný jen mě úzkost ovládne a já dostanu záchvat. Pomáhá mi, když mi někdo z okolí vysvětlí že je to nesmysl a nic mi není. Buď někdo z rodiny nebo úplně nejlépe lékař. Naštěstí mam naprosto úžasnou paní doktorku která u mi vždy ochotně i po telefonu vše vysvětlí a také u mě úzkosti odhalila při první návštěvě, místo toho aby mě posílala na kolotoč vyšetření které by mě více stresovali. Toto onemocnění mi vyvolal dlouhodobý stres a špatná životní situace. Podobné problémy jsem měl už ve 14-16 letech ty jsem však přešel a problémy se vrátili asi v 21/22 letech. Toto je poměrně běžný vzorec kdy má člověk problémy v mládí a vrátí se v rané dospělosti ještě ve větší míře. Rád bych apeloval na všechny kdo mají nějaké psychické problémy aby je řešili co nejdříve, není ostuda chodit k psychiatrovi nebo na terapie. Já si dlouho myslel, že to zvládnu sám do doby než jsem zažil opravdový záchvat a tělo mi to začalo vracet i ve fyzické formě. Klid všem :)
První člověk na internetu, který přesně popsal čím trpím. Koloběh té úzkosti ve mě vyvolává fyzické bolesti různě po těle (nejčastěji třes, klopotání za hrudní kostí) ze kterých samozřejmě vyvolává katostroficke závěry typu onemocnění srdce, plic apod. Jediným vysvobozením je slovo doktora ,,že ten a ten daný problém nemám,,. Kdyby to šlo, rád bych se s tebou nějak zkontaktoval. Díky.
Chci ti moc poděkovat za tento komentář. Já teda jsem hypochondr už od mala, mam úzkostý strach z nemocí, svých blízkých i sebe. Poslední rok jsem se dost zanedbávala, bez spánku, pracovní kolotoč a dlouhým dojížděním, když byl den volna nebyla jsem schopná nic dělat, chtěla jsem spát ale to nešlo, to mi začalo vyvolávat první větší úzkosti. Vygradovalo to dva týdny zpátky kdy jsem v práci dostala první záchvat, asi to byla derealizace, nevím, prostě hnusnej pocit toho že se něco stane, že zešílím, lidi na mě mluvili a já nebyla schopná říct slovo, pak jsem se začla klepat. Jela jsem domů dala si pár dní volna a oklepala se z toho. Vrátila jsem se do práce, spánek stále 0, a při obědě se mi v půlce jídla začal stahovat krk a hůř polykat, pak se mi zasekklo v krku sousto a já okmažitě panika že se udusim, nešlo polknout, pak nasílu jsem polkla a rozstřásla jsem se neskutečně, pak jsem se cítila jak kdyby mě někdo vzal palicí přes hlavu, uplně mimo. Od té doby mam doslova fobii když mám jíst, samozřejmě nastoupila moje hypochondrie a už jsem v takovém stavu v hlavě kdy se bojim abych si něco neudělala jen z toho že už nezvládam ten hroznej pocit v těle i v hlavě, ač jsem nikdy sebevrazedny sklony nemela. Tvůj komentář si vyscreenuju a budu si ho číst víckrát, protože hlava mi teď nonstop vnucuje černý scénáře. A přeju vám/nám všem hodně síly a zdraví.❤
Já teda občas mívám záchvaty depersonalizace. Kdo nezažil, nepochopí. Především to mívám při řízení (a hlavně na dálnicích, prostě, když se dlouho příliš nemění prostředí nebo činnost). Dříve jsem to měla i v "běžném životě", to už jsem naštěstí vcelku překonala a objevuje se to jen velmi zřídka. Naštěstí jsem přišla na to, že mi pomáhá, když si zpívám. Prostě pustím nahlas rádio a zpívám, co to jde. Třeba by to mohlo někomu pomoct i při úzkosti, i když chápu, že začít zpívat v mhd není pro většinu lidí úplně přijatelné. :D
@@ingridlaskova1878 Mám to taky...to prostě poznáš. Já si připadám že nikomu a ničemu nerozumím. Že jsem mimo, jakobych na daném místě vlastně ani nebyla.
Aurora Jo, depersonalizace je fakt “vtipná” věc. Navíc jsem to taky míval i někdy při řízení. Když jsem dojížděl po práci v pátek ve večer za přítelem do Drážďan (kde momentálně už i žiju a pracuju). Najednou, jak jsem jel v té tmě a začal otupovat vůči podnětům, které se děly přede mnou (čili táhla neměnná dálnice), tak jsem začínal mívat právě tyto stavy. A stejně jak to říká Magda, když na mě tyhle pocity někdy padnou, jakože v posledních dnech současné krize se to stává i častěji, mám pocity, že jsem úplně mimo. Občas musím sám sebe ujišťovat, zdali jsem se nezbláznil. Každopádně praxe mě naučila, že tyto pocity souvisí “jen” s úzkostnými atakami (případně velikou únavou), a že pak odezní :)
Také znám. Je to nepopsatelný popis, že se zblázníte, že to nejste vy.., vlastně ani nevíte, co jste vy, kde vaše já začíná a končí...., že cokoliv uděláte, dělá vlastně někdo jiný... atd. A nejhorší je, že v tu chvíli máte jasný pocit, že už to nikdy nepřejde...
Mne pomáha velmi aj to keď počúvam inteligentných ludí ako si ty,ďakujem.
5 лет назад+7
Já osobně jsem teda skončila na prášcích. A mně osobně byla dechová cvičení mi byla uplně na hovno a ještě mi zvedala žaludek. Nebyla jsem schopná jít do školy, na pohodu jsem vylezla z postele a najednou po cestě do kuchyně jsem se složila v obyvaku a jen jsem brečela a myslela jsem si že budu zvracet a nikam jsem nedošla. Určitě mi pomáhalo škrábání na zadech (ale chápu že to vám neposkytne každý) jinak za mě nejvíc mi pomáhali sluchátka do uší a žvýkat žvýkačku ideálně ty z bychových esencí a celkově bachovy esence jsou za mě top. Ale pamatuju si prostě dny kdy jsem seděla na přednášce, měla jsem černo před očima, myslela jsem si že budu zvracet, měly jsem neuvěřitelnou horkost po zádech a pomohla mi prostě až doktorka a oxazepam na akutní stavy a cipralex každý den. A do dnes si nemyslím, že je to špatně, prostě občas ta chemie v hlavě přestane fungovat a to se stává a nic s tím nenaděláte, není to žádná potupa nebo tak něco.
Taky záchvaty paniky trpím. Někdy stačí jen myšlenka "co když", někdy na to, co bylo a už cítím, že mi bude špatně. Třes rukou, mravenčení, hyperventilace, pláč, atd atd. No, upřímně, na pohled to vypadá mnohem hůř, než to ve skutečnosti je. Pomohlo mi to prostě rozdýchat a uklidnit se. Jsem ale dost citlivá a problémy či nesouhlas často dusím v sobě. V 15 jsem dokonce skončila v nemocnici, protože nikdo nevěděl, co se mnou. Nicméně ted, o 10 později, mě to stejně občas přepadne. Ne často, ale je to moje "ventilace" stresu. Tím, že vím, co to je, už nemívám ty nejhorší příznaky (křeče do končetin tak, že se nemůžu hnout, pocit na zvracení a mdloby). Ale co by mi pomohlo? Jak už je zmíněno v komentářích - to, aby mě někdo držel za ruku, nebo hladil záda a něco říkal (hlavně ne "neboj, bude to dobrý".. vím že to bude dobrý!:), klidně vyprávěl o nějakém výletu, cokoliv a prostě měl trpělivost počkat se mnou, než to přejde a já se budu moct normálně nadechnout. Díky za takové video, myslím, že by tyto záchvaty měly být ve větším povědomí lidí.
Ještě účinná věc při úzkosti je zatknout pěsti a chvíli vydržet nevím 5 vteřin to si každý musí vyzkoušet co mu bude vyhovovat to samé platí u dechu jak dlouhý nádech zadržení dechu a pak výdech je dobré se tomu denně chvíli věnovat a to dýchání se naučit, jinak díky vám za skvělí příspěvek 👏👏👏
Jsem moc rád, že jsem našel tohle video. V posledních (tý-)dnech, kdy se může stát, že je svět úplně pomatenej, to úzkostným stavům akorát tak nahrává. Ale jak jsi správně řekla, je nutné si uvědomit, že úzkost přijde, a zase odejde. Já třeba nemám ty stavy, že bych měl strach z toho, že zemřu, ale že najednou zešílím. Tento strach mi přijde o to rafinovanější, že je docela těžké sám se sebou diskutovat o tom, zdali už mi náhodou “necvaklo”. Každopádně praxe člověka naučí, nebo spíše poučí, že ten “maglajz”, co má člověk občas v hlavě, s ústupem úzkosti taky pomine. Díky moc za videjko!
@@ondrejhruby3689 to stopro nejsi, je spousta takových lidí, jen se o tom moc nemluví :))) btw taky nejsi ani sám se svým jménem, právě jsem se lekl, že mi to komentuje můj bratr! :D
Taky mám tento typ paniky. Kolikrát jsem si myslel, že už se zpět do normálního stavu přemýšlení nedostanu, měl jsem strach, že už ten zmatek bude napořád. Samozřejmě je to doprovázené i fyzicky, u mě nejvíce bolestí hlavy. Nebo spíše takovými nepříjemnými tlaky v hlavě, což mě zase nutilo si představovat, jak mám mrtvici a podobné ... Nicméně, stalo se mi to už tolikrát, že jsem se chtě nechtě musel naučit to brát nějak s nadhledem a nedělat si ze svýho života takovou vědu. Většinou jsem považoval za nejdůležitější si stále opakovat, že je to skutečně záchvat paniky a nic jiného, i když jsem si reálně opravdu myslel, že mi šibne a budu nadosmrti vypatlanej. V podstatě jsem se musel přesvědčovat
Před 10 lety jsem si prošel medikací a od té doby pohoda, jen při kocovině se to vrací, ale moc nepiju, tak se to dá přežít. Díky koronaviru jsem nyní 3 měsíce doma, ze začátku krása, ale pak stres o to, jak uživit rodinu, 2 děti a manželku na mateřské, hádka se šéfem a pak to přišlo. Manželka a starší dcera byly mimo domov, já v pohodě uspal mimčo, dokoukal film a šel si lehnout a najednou ataka jako kráva. Chvilku jsem si říkal, že mám infarkt, pak jsem si říkal, že to bude panika. 2 hodiny strach, že se udusim, usnout vůbec nešlo, neurol nezabral, dechová cvičení nic. Říkal jsem, že si zavolám sanitku, ale netušil jsem, jak by to udělali s miminkem a to mě stresovalo ještě vic. A pak mi napadlo, vím že to zní fakt divně, pustit si porno. Po 5- 10 min mi mozek přepnul z režimu" bojuj, nebo uteč "na režim" kozy, zadky " pohonil jsem a bylo po atace, usnul jsem do 3 min potom. Nechci, aby to vyznělo jako nějaká úchylná sebeprezentace, ale možná, že by to mohlo někomu pomoc a určitě vám to doktor asi nepředepíše a nebo vás to nenapadne. Držte se, je to zatraceně hnusnej stav, kterej nikomu nepřeju.
Panickými ataky jsem před lety trpěla.Bala jsem se jít ven a vůbec mezi lidi.Navic jsem pracovala v nákupním centru,kde jsem dělala 12ctky.Brala jsem antidepresiva,zbavila jsem se přítele, který mě podváděl a zabivala jsem se jen sama sebou 🙂.Dnes jsem bez léků.
Perfektně jste to popsala👍🏻Já ataky mívám,ale naučila jsem se s nima pracovat.Důležité je si uvědomit, že jsem já ten,kdo to má ve své režii a že to mohu ovládat🤗 Ale když se to stalo poprvé a já nevěděla,co to je,tak jsem si opravdu myslela,že umírám a prožila jsem si obrovský strach ze smrti.Každopádně po vyšetření lékaři jsem zjistila,že smrt se nekoná😅 Takže ano,důležité je zachovat klid,zpomalit dech ( já dýchala do pytlíku-doporučení od kékařky) a pak mi pomáhá zavolat blízké osobě a mluvit s ní....a jakmile dáte pozornost jinam,tak to pomalu odezní.Co je zvláštní, že po takové atace se oak cítím strašně vyčerpaná🤷
Tohle video mi moc pomohlo! Před dvěma lety měl jít můj táta na operaci, které se bál. Navíc mu nezhoubný nádor, který mu měli odstranit zužoval hrtan a jemu se špatně dýchalo. Asi měsíc před operací ovšem dostal záchvat úzkosti(jak už teď díky tvému videu vím). Myslela sem si, že je to infarkt a proto jsem rychle volala záchranku, protože přesně jak si říkala, to má podobné projevy právě jako infarkt. Tehdy přijeli záchranáři, ale do té doby se táta už uklidnil z vědomí toho, že přijede někdo (záchranka), kdo mu pomůže. Samozřejmě sem se snažila tam být pro něj a uklidňovat ho, což mu pomáhalo. Sečteno podrženo, sem moc ráda, že o tomhle mluvíš protože záchvaty úzkosti jsou podceňované a člověk by měl vědět jak si pomoct nebo jak pomoci blízkému člověku, když se to stane.
Chci Ti, Hani, vyjádřit velký respekt. Děláš úžasná videa a tohle je, podle mého názoru, Tvé dosud nejpřínosnější. Sdílím ho dál, protože může pomoci mnoha lidem. Díky, určitě pokračuj dál! ❤️
Ahoj , ve všem s Vámi souhlasím! !Super video, napsala jsem si zachytné body ,když úzkost přijde. Mám úzkostnou depresivní poruchu, ale věřím že tyto videa pomáhají lidem s úzkostí. Ještě jednou moc děkuji 😉😉
Já asi zažila neco takového při promocích v aule. Seděla jsem v první řadě, bylo tam hrozne moc lidí, všichni koukali samozřejmě na nás, na absolventy. Bylo mi strašně moc na omdlení, úplně jsem cítila jak to se mnou sekne. Začla jsem přemýšlet zda to mám říct někomu, kdo seděl vedle mě a nebo to nakonec rozdycham? Představovala jsem si, jak se kolem mě udělá houf a všichni mi budou zvedat nohy a polivat studenou vodou. :D úplně se mi točila hlava, polil mě studený pot, a fakt že jsem myslela, že se tam skolim pod tu židli. Všechno se samozřejmě fotilo a natáčelo, tak jsem z toho byla nervózní ještě víc. Na svých promocích jsme se chtela usmívat a ne se tvářit, jako když za chvíli umřu. No pak nastalo samotný promování a já se soustředila na to, jak to komu sluší a byl klid. Pak jsem to říkala samozřejmě spolužačce, která se mi svěřila, že zažívala úplně přesně to samé!
Jj, já to mám podobně. Jakmile s v mém plánu na den něco změní, něco, co jsem sám neovlivnil, tak začíná show pro okolí. Přitom netrpím obs.kompul. poruchou. Je to děs,hnus... Fuj! Na druhou stranu jsem se naučil radovat se z maličkostí a začal bĕhat v přírodě.
Taky jsem několikrát panické ataky zažila. Dokonce jsem se dostala i do stavu, že jsem objížděla celé město jen abych se nedostávala do míst, kde se mi panika stala - ihned bych ji dostala znovu - strach ze strachu. Psychiatra jsem odmítala (přece nejsem blázen!!) až jsem se dostala tak daleko, že jsem přestala chodit do školy (VŠ) a budilo mě to ze spaní. Co jsem za dva roky s atakama zjistila je to, že člověk musí při tom když to na něj jde hned odejít z daného místa, prostě se pohnout, kamkoliv. Taky si opakovat že jsem v bezpečí, že tohle je jen stav mysli, ne realita. Prodýchávání mi nefunguje. Obrovský vliv na to má stres a strava. Vystavovat se strachům je sice fajn, ale jen v době kdy nejste "senzitivní" a v psychické disbalanci. To je pak kontraproduktivní a jen si ublížíte. Teď už jezdím všude, i na místa kde se mi ataky staly. Byla jsem nějakou dobu doma, zklidnila jsem se, párkrát jsem si dané trasy projela s oxazepamem (takže uklidněna) a mozek si zapamatoval, že ta trasa mi nepřivodí smrt a už je to ok. Stavy mi přivozuje hlavně stres ve škole, málo spánku, strava s vysokým obsahem cukrů, lepek a mléčný výrobky (ano, střeva jsou druhý mozek jak se říká). Když si všechno hlídám, jsem ok i bez braní prášků. :-) Díky za video Hani
Vďaka za video, svoj prvý panický záchvat som zažil pred dvomi dňami a bol to neopísateľný zážitok ktorý nikomu neprajem zazit, vďaka za užitočné informacie určite toto video dokáže pomôcť velmi veľa ľudom ❤
Také jsem měla takový strach, ale prášky jsem nechtěla jsem precitlivela na léky, ale psychiatri mi je neustále cpali, měla jsem jiný problém nebyl psychického původu, ale neurologického. Přesto ty prášky co do mě nacpali a přesvědčili mne o panicke poruše mi poškodili mozek . 20 let jsem je přesvědčovala o tom ,že něco v hlavě mám. Než jsem si vynutila vyšetření MR bylo pozdě našli mi nádor na mozku dnes jsem ve 3. Invalidním. Ztratila jsem veškerou duvedu v doktory. A budu se soudit. Snad získám dostatek peněz alespoň na léčbu, která mne udrží při životě.
Super video, díky za rady. Před půl rokem se u mě objevili panické záchvaty a tyhle videa mi pomáhají se povznést. Jen k té radě, aby člověk opustil místo. V tu chvíli většina lidi přestane logicky uvažovat kvůli kortizolu, který probouzí spíše instinktivní jednání. Tím pádem většina lidi má strach o svůj život. Například mě když to chytne, tak se snažím být na očích pro případ, že by se něco stalo.
Ahoj, já třeba začnu při záchvatu paniky hned brečet. Je pak strašně nanic vysvětlovat, co mi je, proč to dělám a že to nejde jen tak zastavit i když vím, že jsem v pořádku a nic se nestane. Často mě to přepadne, když jsem dlouho “sama” - klidně v mhd, ale mezi lidmi, které neznám. Naučila jsem se poznat, že to přichází, vytáhnout telefon a zavolat mamce nebo příteli, kteří mě prostě jenom vedou, ať zhluboka dýchám a mluví na mě. To že mluvím do telefonu je pro mě svým způsobem ochrana před světem, přestanu řešit, co si o mě kdo myslí a vyvaruju se i vysvětlování. Ke stresovým situacím: koukat po aule při testu mi párkrát hodně pomohlo, když člověk vidí, že není jediný, kdo si rve vlasy z hlavy 😉
Mě udělalo líp už jen to tě celejch 15 minut sledovat :).Nicméně je to těžkej humus před 3mi roky to odeznělo a nyní je to zase z5,pocity na omdlení,pocení rukou,závratě,nemožnost měnit pozice skrze strach z omdlení ( i když jsem se jednou nasral a zatočil piruetku :D nespadl jsem jen mi bylo zle a přál sem si abych upadl do vezvědomí což se nestalo,celej den to mám v různejch intervalech,nepřeju nikomu :) Úžasný video jinak škoda že jsem ho oběvil až tak pozdě.
Ďakujem..velmi dobre video...paniku mam viac ako dva roky...je to raz lepsie raz horsie...mam obavy chodit niekam pesi..zo zaciatku som sa desila velkych nakupnych centier, lebo tam to zacalo...teraz to uz pomocou dychania dokazem prekonat..aj ked v myslenkach mam zafixovane, ze pri ataku chcem jednoducho niekam ujst...dufam, ze tento stav raz skonci..vsetkym co maju tento problem zelam vela trpezlivosti 😊
Jako když se to někomu stane poprvé, no jak to říct slušně.. je z toho úplně v hajzlu, já jsem myslela, že to mám za pár.. už je to víc jak 14 co se mi tohle děje.. a furt to nemám pořádně pod kontrolou, mám pocit, že s každým píchnutím na hrudi to na mě jde a tím pádem se mi rozbuší srdce, přitom jenom sedím či ležím.. nejhorší jsou pro mě klidové situace, ptž se strašně zaměřuji jestli to ‘’správně’’ tluče.. Je to hrozné a všem přeju hodně sil, aby tohle zvládli.
Jsi skvělá,dobré rady,trpím panickou atakou cca 6 let a hodně mě zklidní zvířata,příroda a představy při zavřených,že jsem někde v přírodě na skvělém místě,hodně to uklidní a v té přirodě v hlavě můžeme být i třeba v MHD, prostě kdekoliv
Ahoj Hani děkuji za tohle video. Já se vždy snažím zavřít oči a dýchat soustředit se na dech a jeho pravidelnost snažím se cítit bušení svého srdce a sama ho uklidnit ano zní to divne ale mě to pomáhá na chvilku se soustředit jen na sebe v tu chvíli existují jen já a až když cítím že se mi srdce uklidňuje dá mi to pocit že jsem zvítězila sama nad sebou až teprve pak mohu otevřít oči a pokračovat v tom co dělám. Většinou se mi to stává v práci, dělám v hrozně hektickem prostředí s lidmi, když jich tam je jak smečka a já jsem tam sama jdu zavřu se do kanceláře a udělám tohle, jelikož chci předejít úplnému zhroucení aby to tam se mnou šlehlo. Jsem ráda že je někdo jako ty a dává nám pocit že v tom nejsme sami opravdu děkuji 💕
Je právě 00:40 a začíná mi to odeznívat. Chytlo me to ve spánku. Jsem nachlazený, boli me v krku. Co když TO mám?! Skončím na plicnim ventilatoru. Tohle mi běželo před spaním v hlavě. A teď po třech hodinách nesu nasledky 😑 Muj tip? Vlažná sprcha, spočítat nějaké kachličky ...teď si čtu v posteli vaše komentaře a už je to docela fajn. Tak jdu zkusit spankové druhé kolo 👍
Ta dýchací metoda je moje záchrana - úzkost mam většinou spojenou s pocity klastrofobie, takže třeba v letadle, přeplněném kině, baru nebo během přednášky, kdy je kolem mě 400 a více lidí to na mě dokáže přijít velmi snadno. Dýchání provádím takto: zhruba 5 vteřin se nadechuji do břicha, na 4 sekundy zadržím dech a pak dlouze (až 8 sekund) vydechuji. Může to být pro člověka ze začátku složité, ale dá se to dobře natrénovat, i když vám třeba zrovna nic není. Prostě to jen tak zkoušejte a pak to půjde samo, protože na to budete připraveni. A co se týče léků, na mě od dětství zabírá Atarax - je nenávykový, můžou ho i děti a pokud se člověk dostane do opravdu hodně špatného rozpoložení, tak dokáže pomoct. Díky za tohle video😊
Jeden z mých asi dosud nejděsivějších zážitků co se týče záchvatu a paniky Já a jedna moje spolužačka tímhle docela trpime a jednou jsme spolu byly v drogerii bylo to těsně před prázdninami takže prostě dusno, vedro ve vnitř najednou klima do toho všelijaké vůně právě protože jsme byly v drogerii. Najednou jsme prostě obě začínaly pociťovat nějaké ty příznaky že není všechno v pohodě. U pokladny už jsme fakt obě vypadaly že půjdem k zemi no nějak jsme to ustály ale když jsme vyšly ven tak mě se úplně zatmělo před očima a už jsem na ní jen histericky řvala že nic nevidím že ani nevím kde stojí že to nevydržím. Ona mě nějak opřela o výklenek u výlohy a něco mi pořád říkala každopádně absolutně nevím co do teď si pamatuju jenom ten pocit ale co se kolem mě dělo vím maximálně od ní a od dalších holek co šly naštěstí kolem a měly pití narozdíl od nás takže mě daly napít já pak už nějak tak zase přicházela k sobě. Jinak co si ještě tak nějak pamatuju že mi hrozně vadilo že jsou kolem lidi stejně jako vždycky co mám nějaký panický stav prostě jsem hrozně chtěla do klidu ale zároveň jsem nemohla být klidná a taková moje domněnka je že to původně možná byla jednom nějaká dehydratace nebo něco na ten způsob ale najednou se to překlenulo do paniky a úzkosti a prostě jsem se bála snad úplně všeho od toho že mě tam spolužačka nechá přes to že mě někdo okrade až po to že už nikdy nebudu vidět a že umřu. Oni mě pak ještě doprovodily až ke dveřím bytu abych sebou někde nešvihla ale co mě přišlo takový docela zajímavý že ta spolužačka co právě jí tak nějak ten záchvat už se taky rozbíhal tak sama řekla že ve chvíli kdy viděla mě a věděla že se o mě nějak musí postarat tak jí to všechno odeznělo protože se na to nesoustředila. Takže asi taková snad rada že ač je to těžký tak najít cokoliv jinýho na co se soustředit. Jinak jsem ráda že se tohle téma teď trochu víc řeší protože mi to pomáhá si uvědomit že v tom nejsem sama. 🙏
Mám Strach Stalo se mi něco podobného,ale v MHDčku byl to konec roku a jela jsem ze školy(ze zoo)takže jsme byli hodně nachození a ten den bylo fkt velké vedro...nikdy dřív se mi to nestalo...v pohodě jsem nastoupila na bus,a cítila jsem se jen slabá,tak jsem si i sedla(jelikož bylo místo)..asi dvě zastávky v pohodě...potom jsem začala cítit,že se potím čelo i ruce...a někdo si přisedl,řekla jsem si,že zavřu na chvilku oči a třeba to nějak rozdýchám to vedro...jenže za chvilku jsem měla vystupovat a po otevření očí jsem viděla skoro jen mžitky a zvuky hodně tlumeně...vůbec jsem nevěděla jestli se zvednu a nevěděla co dělat a začala panikařit necítila jsem se ani promluvit,aby mi někdo pomohl,nakonec jsem se nějak zázrakem zvedla i proklopýtala se a vystoupila...na vzduchu už to bylo lepší,ale ještě doma se mi trochu motala hlava...takže od té doby nemám moc dobrý pocit z vedra,námahy,nedostatku vzduchu v busu a dehydratace :/
Někdy mi pomáhá vytřepat ruce. Nebo jak to popsat🧐 prostě zatču třepat rukama a představuju si, že jsem ten pocit “setřásla”. Ale jinak mi pomáhá: 1) když jsem sama tak- někomu buď napíšu a začnu se o něčem bavit ( pokud je to možné ) Nebo to pořádně prožiju a většinou se poté uklidním 2) když jsem někde mezi lidmi tak mi pomáhá na chvilku odejít a být sama se sebou. Vydýchám to a vrátím se.
Ahoj :) Panicky zachvat som prvy krat zazila pred 20 rokmi, nevedela som co sa somnou deje, konieckoncov to stale preslo.. az do casu, zhruba po 3 rokoch odvtedy som doma z nicoho nic dostala tak silny panicky atak, ze som okamzite bezala k lekarke, dostala som apaurin a odporucanie k psychiatrovi.. prisla liecba, terapie, atd. .. V sucasnosti uz velmi dobre poznam, kedy to na mna ide, ako mam postupovat, a tieto rady, ktore vo videu uvadzas su absolutne presne a trefne, pocity pri samotnom panickom ataku ktore spominas, presne sedia s mojimi, je to sialene utrpenie, neprajem nikomu!!! Ale.... Jedina jedna vec, ktora ma vtedy trapi ked citim, ze to prichadza a uvedomim si to, je tá, ze mne treba okamzite na velku potrebu a udrzat to nedokazem, odchadzam z prednasky na wc, vystupim z autobusu skor, a hladam miesto, kde som mohla potrebu vykonat, to iste v kostole, na navsteve.... je to hrozne neprijemne .. Clovek tie stavy predycha, ano, odreaguje sa, navodi sa inspiraciou, ulavi sa mi casom, lenze bez toho aby ma neprehnalo a neskoncila by som na wc to proste nejde :( Mas aj na tento haklivy problem nejake riesenie?? Dakujem. :)
Léčím se paničkou poruchou 29 let, mám i paničkou hypochondrii, nic mi nepomáhá když se na sebe soustředím, je to ještě horší, vidím všechny nemoce , co mám.
Mě pomůže sníst hrst oříšků(bez soli a cukru)a kousek hořké 70%čokolády.Také mi pomáhá moje kočka(zvířata tím svým 6 smyslem poznají že jsme ve stresu),od té doby co jí mám,už žádnou paniku téměř nemám.🐈🐕🦜👍
Je to z toho že člověk nemá spojení s duší. Tzv nepoznáná láska k sobě samému. Jistota v sebe. Víra v sebe. Tyto attaky ovlivňují i minule životy, tzv máme to v podvědomí z minulých životu. Naše duše už přenášela jiné osobnosti životem a pokud končí tzv v pekle, tak zůstávají tady v hmotné světě, proto že bůh je nepřijmul. Přesně řečeno v těle kdo má duší, po tom co nesplnil smysl života. Oni nespasili svoji duší, tak jako to nesplni ani většina v tomto životě a budou stejně tak bez energie a mrtví, tzv v podvědomí dalšího člověka se stejnou duší. Člověk neví že má smysl v tom spasit duší a s další reinkarnaci se vše stupňuje a nesou se programy v podvědomí do dalšího života a s tím i psychické poruchy. PS máš nádherné oči :)
Díky moc! Úžasný video. 🙏🏻 Před nějakou dobou jsem se dusil jídlem a tento týden se mi nějak vrací ty pocity z toho. Mám jen pocit, že jsem něco špatně spolknul a začne mi být zle atd. atd. Fakt moc pomohlo. Děkuju. 💕
Přesně tohle se mi stalo v práci kdy mi zaskočilo maso. Od te doby se nedokážu najíst masa na veřejnosti .. kolikrát mám hlad a mám pocit že každé sousto mi zaskočí ....
Já občas mám panickou ataku. Přepadne mě to zničeho nic a najednou se strašně bojím smrti. Ne, ani toho že právě teď zemřu, ale strach z toho co bude po ní, strach ze smrti blízkých, strach z toho že zůstanu na světě sama. Nejdřív začnu zrychleně dýchat, potím se, buší mi srdce, břečím a zalykám se. Postupně se to stupňuje a já se třeba po pěti minutách dokážu uklidnit a pak jsem z toho ještě třeba hodinu otřesená. Někdy je to tak hrozné, že to sama nezvládám a musím jít za mámou, pro objetí. Nijak neovlivňuju kdy to na mě přijde, na druhou stranu se mi to nikdy nestalo na veřejnosti, protože se vždycky zvládnu včas uklidnit pomalým dýcháním a myslením na něco jiného. Většinou se mi dělá úzko jen z témata smrt a vše kolem ní. Má někdo něco podobného? Jinak skvělé video, moc mě podpořilo❤.
tyhle zvláštní strachy ze smrti jsem často mívala uprostřed noci, kdy jsem buď nemohla usnout nebo jsem se jenom probudila a po tomhle už samozřejmě nezabrala. vždycky jsem se snažila začít myslet na něco jinýho, prohlížet si fotky na telefonu, cokoliv, ale jako kdyby mi něco v hlavě přeplo zpátky stylem "ne, hezky pěkně na smrt budeš myslet". když jsem se o to začala zajímat, tak jsem narazila, že tomu hodně přispívá kofein, vlastně všem těmhle úzkostným a depresivním stavům. tak jsem si řekla, že to na sobě vyzkouším a buď jsem nepila kafe vůbec nebo jsem se snažila ho pít víc, ale samozřejmě jsem na nic nepřišla :D
Mám to dost podobně.. Mám panické ataky a úzkosti ohledně zdravý.. Tudíž dám příklad.. Začne mě bolet v krku na hrudi nebo kdekoliv jinde tak mám v hlavě hned to,že je to to nejhorší co může být,například rakovina nebo bůh ví cosi a že prostě umřu co nejdříve.. Takže je to dost na prd a bojuji s tím..
Nevím, jestli je to přímo záchvat paniky, spíš velký stres. Ale trpím tím strašně dlouho. Vždycky ve škole, když máme třeba nějaké laboratorní cviko (i dnes jsme měli) a mně se něco nepovede, fakt něco podělám, že už není čas to napravit. Tak si říkám, jak jsem nemožná, že to je v háji (sprostěji) apod. A občas mi bohužel i ukápne slza. Jednoduše, když jsem takhle ve stresu, brečím. Snažím se to uhlídat, protože je to trapné. Ale stejně. No a pak se snažím uklidnit a říkám si, co nejhoršího se může stát a jestli to přece jen jde nějak napravit...A když ano, tak super, když ne, tak přemýšlím dál :D No...není to jednoduché, ale jednoduchá cesta nikam nevede :)
To se mi taky stává. Brečím ze stresua nemůžu tomu zabránit. Když třeba nejsem naučená na test prostě se(naštěstí doma) rozbrečím. Zní to hrozně, ale já to nemůžu ovlivnit. Zrychlí se mi dech, buší mi srdce začnu se potit a zalykám se. Přijde mi, že jsem jediná, které se tohle děje.
@@mandolie1232 Já mám pořád strach z toho, že nebudu perfektní. Sama na sebe kladu vysoké nároky, že musím být co nejlepší a když se mi pak něco nepovede ve škole, nebo v situaci, kdy je po mě důležité být opravdu co nejlepší, sebere mě to, brečím a jsem z toho pak dlouho smutná.
dychové cvičenia -spomaliť dych; dýchanie do sáčku "uvedomenie sa" -zapojiť všetky zmysli... fyzický kontakt -objatie vyjadriť to niekomu počítanie analýza situácie ísť si von sadnúť vybiť energiu -beh, ... uvedomiť si, že v tom nie som sám, je nás viac... keď je zle niekomu inému -opýtať sa (uzatvorenou otázkou)...
9 let uz s tím bojuji, někdy lepe a někdy hůře bohužel asi už je to na zbytek života, občas jsem na pohotovosti a nekdy to zvládnu doma. Na začátku jsem nemohl ani jezdit mhd😐no teď už to zvládnu, ale musím mít neustále prášky první pomoci v peněžence, AD jsem bral ale řekl bych že moc nepomohli, možná jsem s nimi nemel trpělivost.
Mně osobně se zvládáním panických atak teď dost pomáhá přítel, protože mě i přes telefon dokáže rozdýchat, ale vždycky tomu tak nebylo. Když jsem sama a je to špatný, tak myslím na to, že nejdřív musím pořádně vydechnout a až potom se nadechnout. Vždycky nejdřív výdech, abych zredukovala přemíru kyslíku. Když dýchání nezabírá, tak se normálně začnu hladit. Normálně se hladím po ruce, v soukromí i po hlavě mluvím sama na sebe z 3. osoby a chválím se a říkám si, že jsem šikovná, že to krásně zvládám a že je vše v pořádku. Dokážu se takhle krásně uklidnit. Myslete si o mně, že jsem blázen, ale jestliže mi ta metoda takhle moc pomáhá, tak raději budu za blázna, než abych se udusila. Takže hlavně v klidu ✌️
Ja Vam poradim profesionalne . přečtete si bibli a všechno pochopite i stresy a a vše tim spojeno . Lide dnes jsou nemocni duševne , protože opustili cestu života , to jes Pana Boha a nahradili to všim možnym i modlařstvim
Od malička jsem strašně citlivá na dýchání a každý rok jsem měla období kdy jsem nad dýchání přemýšlela a nedokazala jsem se soustředit na nic jiného. Loni se to začalo hrozně stupňovat a skončila jsem v nemocnici a u psychologa. Panickej atak jsem dostala jednou ale do teď mám každý den menší úzkosti. Největší problém je že dechové cvičení je nejdůležitější věc co pomáhá ale můj problém je že s tím dýcháním se to stupňuje.
Před 4 roky jsem měl první záchvat dva měsíce zpět se mě to stálo během 3 týdnu 4 X rychle bušení zimnice cca po 3 minutách je po všem občas se cítím hodně unavený a vzápětí bych prošel přes zeď jak je dobře takové na houpačce
Víc videí na toto téma... S úzkostmi jsem se setkala před necelým rokem, nikdy před tím jsem o nich neslyšela. Nechápala jsem, co se mi děje, myslela jsem, že jsem se zbláznila, zešílela.. Až po několika sezení u psychologa mi bylo řečeno, že ty hrůzostrašné stavy jsou úzkosti. Dlouhou dobu ve mě přetrvával pocit, že jsem jediná, kdo tím trpí, že je to něco ojedinělého. Až postupně se dozvídám kolik lidí (a to i z mého okolí) se s něčím podobným setkalo..
Nevím jestli mám agorafobii ale cítím úzkost a pocit že nevím kde jsem a nebo proč žiju začne se mi motata hlava a nedokážu se soustředit na nic jiného
Mne dosť pomáha také cvičenie ktoré ťažko spravíte aj za kľudu napríklad jedno z nich je, že jednou rukou idete Vertikálne hore a dole a druhou robíte trojuholník je to ťažké pretože a musíte sa na to plno sústrediť sú aj iné cviky s prstami napríklad takéto cviky nájdete keď si do youtube napíšete prepojenie hemisfér sú to cviky na mozog dobré je ich robiť aj len tak na precvičenie 🙂
Tak tohle byla pecka !! Musim ti poděkovat za toto video, trošku mě to posunulo k sebepoznáni.. :D zrovna jsem dostal v kanceláři kde se mluví jen Anlicky a ten pocit nejistoty kdyz někdo vola na telefon a já nevim jestli budu znat odpoved nebo neco je hrozne tezky ale hrozne me to bavi protoze to je vyzva.. Muzes mi tu napsat svuj IG prosim ? mel bych par otazek jak zvladat nejake kontretni stresove situace. Aktualne se chci uchazet o manazer position, dekuji predem. JM
Tato úzkost vychází z Vašeho vnitřního nastavení, která je o genetických vzorcích ve Vás zapsaných. Je to hluboká věc, která vyžaduje porozumění a úkol zpracovat šok už u Vašeho narození a genetický vzorec "strachu ze smrti", ten s tím souvisí.
Prosim mam dotaz, je možné, že je i nejaká "lehčí" forma ? Poslední mesoc jsem mela pocity , že se "o me pokouší infarkt " stalo se mi to cestou do práce a 2x doma, ale nedošlo to do takoveho stavu, že byCh si volala sanitku, ze bych mela tak hrozny strach , jakobCh to rozdýchala, nepoddala jsem se tomu uplne . Tím, ze jsem zdrava a infarkt jsem skutečně nikdy neprodelala, bych tyto stavy přiřazovala prave k panické atace, ale nevim , jeslti je to mozne i v tech zacatcich si to takhle uvedomovat, pomohlo mi tuhle reakci přejít prave tim, ze jsem začala pracovat, začala jsem uklizet ...... Dekuju za pripadnou odpoved a zkušenost ostatnich
Mal som to tiez. Bolo to obdobie asi mesiac po tom, co som prestal fajcit a tie abstinencne priznaky boli tak neznesitelne ze tie navaly stresu ma pohlcovali kazdy den. Az v jednu noc, co to bolo najhorsie som nemohol dychat, nemohol som zaspat, mal som arytmiu srdca a neskutocny strach ze zomriem. Nevedel som co robit a tak som si o 4 rano zavolal sanitku. Dali mi infuziu s magneziom a bud mi pomohlo to, alebo slova a pritomnost zachranarov ktori prisli a uistili ma ze vsetko je v poriadku. Kazdopadne, nezelam to nikomu. Nasledne mi lekarka povedala ze mam "uzkostnu neurozu" co si nemyslim, bolo to iba tym nefajcenim. A poradila mi ze mam viac oddychovat, zevraj mi treba vela sexu a bude to fajn :D :D :D dala mi hned alprazolam (antidepresivum) najnizsiu davku ktoru som bral asi tak 4 dni ale potom som to vysadil. Najlepsie toto svinstvo nebrat vobec lebo je to dost navykova latka. Takze dychajte zhlboka, meditujte, sexujte, ale nemnozte sa moc. Je nas tu uz aj tak priliz vela :) PEACE
MrKubco trochu tady mícháš pojmy. Alprazolam není antidepresivum, antidepresiva fungují na jiném principu, než tyto uklidňováky - které jsi správně nazval svinstvem. Vzhledem k tomu, že antidepresiva jsou zaměňována právě s tímto druhem léků, jsou potom neprávem takto démonizována.
MrKubco antidepresiva návykovost jako takovou (narozdíl od uklidňováků) nezpůsobují, věř mi, já je bral. Každopádně samozřejmě je život bez braní psychofarmak lepší, ale občas nebývá zbytí a taková antidepresiva mohou i zachránit (nebo vrátit normální) život. Proto je prosím nedémonizovat. No, hlavně, že ses z toho dostal :)
Mám stejný problém. Mám strach jít do obchodu a jed autem protože jsem zažila ataku když jsem jela rano s dcerou do školky.. od té doby mě neposlouchá hlava a dělá si co chce...
Ale poradte nekdo, mne to prepadlo nedavno, dve paniky kazdy den ve stejnou dobu, jsem jako operator na telefonu a vysvetlujte v hovoru, kdyz to na vas prichazi klientovi co se deje, kdyz mate call skript a musite mluvit....byl klid cca 3 tydny a zase u volani v pracovnim procesu...nejde to ukocirovat v tom hovoru...prave se nesmim bat kazdy den sednout za stul pracovat a volat...ale je to hruuuza...co s tim?
Přesně. Taky bych nikdy nevěřila, že se to stane zrovna mě. Prožila jsem co se zdraví týče horší věci, tohle přišlo se zpožděním, možná následek prožitého stresu.
Sam trpím panickou atakou úzkosťou, a záchvatmi paniky... už dlho cca 20 rokov a bral som viaceré preparáty psychiatrické LA, Benzodias... Takže nie je to Lachké a to som Lekár neuropsychiatrie.
Ahoj ... ja to nemel tak drsne jak tu kdekdo pise .. ale zjistil sem ze casto se to projevilo kdyz sem byl strnule v nejake pozici dlouho, a spatne dychal (treba u pocitace, pod navalem pracovniho stresu) ... taky kdyz sem nechtel resit nejaky osobnostni problem, ci spor s nekym ... kdyz mi dlouho neco vadilo, a dusil sem to porad v sobe. Pry by na to mela zabrat kineziologie, regresivni terapie, NLP a jine metody bud preprogramovani mozku, a nebo proziti si toho problemu pri terapii/hypnoze, ktery v podvedomi mame a reagujeme na nej panicky. Nekdy muze stacit i zmena zivotniho stylu, lepe zdrave jist, vice spat, a hlavne sportovat ... takze moznosti je spousta .. hlavne to neresit praskama, to je jen odkladani reseni .. nicmene jako rychla pomoc to asi pomoct muze, kazdopadne casem to chce vyresit fakt tu pravou pricinu problemu. A ta bude nekde v podvedomi.
V poslední době mám často úzkostné stavy kvůli pandemii Covid-19, která mě připravuje o obživu. Mám strach z toho, co bude, jak dlouho bude pandemie trvat, zda se vůbec povede nastartovat obor, ve kterém pracuji, co budu dělat, když ta pandemie bude trvat příliš dlouho a nedej bože přijdu o práci (ve věku 50+ se práce už těžko shání, protože tito lidé jsou pro zaměstnavatele neperspektivní) ...
K samotným radám se dostanete v čase 3:27 😉
i dont mean to be so offtopic but does someone know of a way to log back into an Instagram account?
I was stupid forgot my account password. I appreciate any assistance you can give me.
@Orion Odin instablaster :)
Hana Winkel ja zijem v zahranici velke mesto...zaujimave je ked pridem do ineho mesta a tam mam paniku..v hlave..mozog vypusta neprijemne latky ci stav...daky strach ci nieco take
O čem spousta lidí nemluví, je že úzkostná porucha má u některých lidí extra hardcore nástupové období. Mě bylo asi dva týdny nepopsatelně zle, nemohla jsem spát, jen jsem ležela, nekontrolovatelně se třásla a nebyla jsem schopná se ani posadit, jídlo naprosto nepřicházelo v úvahu, jen při pohledu se mi chtělo zvracet, z jakékoli změny světla, zvuku, vůně nebo doteku se mi naprosto vařil mozek. Měla jsem hrozný strach že nad sebou ztratím kontrolu a ublížím si. Psychiatrička u nás to moc neodhadla a na uklidnění mi dala jen diazepam. Po dvou týdnech jsem skončila v krajském městě na psychiatrickým oddělení. Nadopovali mě lékem blízkým xanaxu, antidepresivama a léky na spaní a já jsem si konečně odpočinula. Po týdnu už jsem podepsala papíry a šla zpátky do školy, ale následující rok jsem měla nervy v kýblu, budila jsem se v uprostřed noci, seděla jsem hodinu v koupelně na podlaze, často jsem se z toho i pozvracela. Postupně záchvatů ubývalo a teď po 5 letech už je skoro nemívam a přemýšlím o tom že vysadím antidepresiva. Každopádně to, že podobnými problémy trpí skoro 1/10 lidí nic nemění na tom, že to dovede pěkně osladit život. Všem co se s něčím podobným potýkají držím palce a doporučuji trpělivost, bude to lepší ❤️
Ja mám presne toto isté, v škole mi z ničoho nič začne byť na zvracanie, potom mi začnú tŕpnuť končatiny a pomaly neviem ani chodiť. A takto to so mnou ide celý deň a keď prídem domov tak to prestáva. No najhoršie je to že v danej chvíli ani nemusíte vedieť že z čoho to je😕
Mám za sebou v pořadí druhou ataku a musím říct že je to fakt hardcore. Považoval jsem se za tvrďáka, kterého hned tak něco nerozhodí, potíže spojené s Covidem to ve mě začali vyvolávat a tak jsem se nechtěně ocitl dvakrát v sanitce, potažmo v nemocnici s pocitem nastupujícího infarktu. Je až k neuvěření co ten prevít mozek dokáže. Vždy to na mě přišlo ve spánku. Jednou mě probudilo těžké dýchání a podruhé odumírání končetiny. Nasledoval strach, hyperventilace atd....
@@michaelamikusova9541 co děláte proti tomu
@@axelfoo1 zlepšilo se to?
@@michaelakuprova4282 Pracuju na tom. Teď je to zas horší po včerejším vyvolání konfliktu s Ruskem. :(
Ahoj Hani, mně na panické ataky pomohlo toto: Když je ataka v začátcích, mluvit sama se sebou a klidně si i nahlas říct: "Zase myslím na pyčoviny? " a už se tím víc nezaobírat. V ten moment ataka zmizí.
Když šlo o nějakou horší ataku, pomáhá vzpomenout si, na co všechno jsem v životě v danou chvíli vděčná. Jamile se mozek přeorientuje na to pozitivní, v ten moment je ataka pryč.
Obecně nejefektivnější se mi osvědčila sebeláska. Být na sebe hodná. Nejen před atakou a během ní, ale i za běžného života. Od té doby, co se mám ráda, mám ataku tak jednou za rok a to pouze v případě, kdy o sobě ve stresu pochybuju. Je to o lásce ke svému já- ke svému niternímu dítěti. Protože když nemáme rádi sami sebe, nemůžeme toto dostat od druhých tak, aby to to vnitřní dítě vzalo upřímně. :
Měj se hezky. :)
Ahoj tohle je dobrý příklad, také na sebe mluvim, sama k sobě a uklidňuji se, že o nic nejde a vše bude ok :)
Krásně řečeno ❤️
Woow, diky za skvelou odpoved. Mam to podobne.
Nejhorší je záchvat paniky z toho, že dostanu záchvat paniky.
Upřímně mě tohle hrozně rozesmálo... aspoň vím, že nejsem sám 😁😁😁
Tohle moc dobře znám:D
Presne tak... Stalo sa vám že ste mali atak aj viac krát než 3x za deň?
Môj večný problém
@@13marasko Ano stalo. Ale už jsem lepší.
Je to přesně rok, co jsem dostala svůj nejhorší panický záchvat, kdy jsem nejen měla mravenčení v rukách, nohách a obličeji, ale dostala jsem do končetin křeč, že jsem s nimi dalších dvacet minut nemohla pohnout. Vůbec jsem nevěděla, že je to záchvat paniky, protože předtím jsem to přiřazovala jen k hyperventilaci a mravenčení, takže matka volala záchranku. Reálně jsem si totiž myslela, že jsem najednou ochrnula. Další dny, týdny mě provázel strach z toho, že se to bude opakovat, naštěstí se to už nedělo v takové míře, ale nemohla jsem spát, jíst, no šílený.
Každopádně jsem si díky tomu našla způsoby, co mi pomáhají ne úplně předejít záchvatům, ale jak je co nejpříjemněji přečkat. Takže většinou, když cítím, že to na mě jde, tak vezmu psa a jdu se projít. Prostě čerstvý vzduch, pohyb, při kterém přirozeně tělo dýchá rychleji, trochu provětrat hlavu. Pokud to nepomůže nebo nemám možnost nebo se s panikou vzbudím uprostřed noci (největší sviňárna), tak dechová cvičení a oblíbená hudba, lehnu si, položím si ruku na břicho, abych si kontrolovala dýchání do břicha, a a soustředím se na dýchání, přičemž hudba mi brání v myšlenkách na všechno ostatní. Moje úzkost se hodně projevuje v pálení žáhy a pocitu plnosti a na zvracení, tak jsem si zvykla dávat si tabletky proti pálení žáhy, i když mě třeba žáha přímo nepálí. Myslím si, že to na mě funguje jako placebo a přestanu se potom cítit, že by se mi chtělo zvracet.
Nedávno mě úzkost přepadla v šalině a tam jsem se málem zhroutila teda, v MHD se mi to ještě nestalo, ale to mi přijde nejlepší pro mě prostě vystoupit na nejbližší zastávce a venku to rozdýchat, nebo dojít pěšky.
Svěření se mi nikdy nepomohlo. Lidi, co to nezažili, tak to nechápou, snaží se mi dávat rady, aniž by si o tom cokoli zjistili. Každopádně kdybych dostala záchvat před někým, asi jediné, co bych od něj potřebovala, je, aby mě držel za ruku, mluvil na mě, abych se mohla soustředit na jeho hlas, moc se na mě nedíval, protože se v tu chvíli cítím moc zranitelná, což se váže k tomu, že bych byla ráda, kdyby na veřejných místech si nějak stoupl přede mě, aby na mě neviděli ostatní lidi a já neviděla na ně. Je pravda, že nejlepší je prostě se člověka zeptat, jak mu můžete pomoct, jestli ji vůbec chce no.
Každopádně díky za tohle video, rozhodně je potřeba o úzkosti a panických záchvatech šířit informace, protože spousta lidí prostě netuší. Já sama jsem se o tom dozvěděla, až se mi to samotné začalo dít...
Ja to mam jako ty.. Dostavam krece do noh mravenceni v rukach atd.. A nedokazu ani stat na nohou je to hrozny.. Me to trvá furt
Ale sama nevím co to mam.. Doma ni nerozumí dělají si z toho srandu a me to sere... A nikdy jsem to neměla..
@@TheKikina20 nikdo kdo to nezažil tak ti nikdy nebude rozumět bohužel,.. Pokud si chceš pomoct tak navstiv psichyatra a on ti poradí co dál..
@@TheKikina20 mne pomohlo vsetko co som prezivala prrijat, ze to citim a pustit to s laskou a vdacnocnou Vesmirnej energii, Bohu, akoby ste sa vzdali toho ze chcete vy nieco urobit, vyriesit telom, prijatie a prepustenie ako nadych a vydych. To mi najviac pomohlo.
A postupne som prijala bolest hlavy, bolest chrbtice, hnev, zlost atd. A prepustila. Citala som knihu od Aneta Moorjani Musela jsem zemrit. UMIERALA NA RAKOVINU V OKAMIHU KED UZ PRECHADZALA NA DRUHU STRANU, VSETKO PUSTILA, A VRATILA SA SPAT DO ZIVOTA A NEMALA ZNAMKY ZIADNEJ RAKOVINY. POTOM NAPISALA KNIHU. JE TO VLASTNE Tak akoby nam to bolo jedno co sa nam deje, alebo co s deje v mojom okoli, meste, state. Prijatie situacie je pre mna to najlepsie co mozeme urobit. Lebo neprijatie situacie vytvara odpor. A odpor sposobi ze ta sutuacia na nas tlaci. A ja stale hovorim nechcem stres, nechcem bolest, nechcem to a to. Ked to otocim a poviem je mi to jedno, prijimam to, tlak prestane. To je skuska nasho ega. Nie je to jednoduche povedar, ale je to najucinnejsie. Prajem nam vsetkym vela stastia.. harmoniu a rovnovahu vo vsetkom nasom zivote....
Ja měla křeč v celém těle …. Taky
Třeba já (16) jsem dostala záchvat v zahraničí na horách, kde jsme byli s rodiči na dovolené. Pocit, že se nemůžu nadechnout, lapání po vzduchu, pocit na omdlení, nevolnost, bolest hlavy, bušící srdce, neustálý pláč ani jsem nevěděla z čeho, strach z výšek nemám ani nic. Nakonec jediné co pomohlo bylo to přečkat, takže rodiče chudáci na mě koukali jako na blázna a nevěděli co dělat, když čekali až se nebudu dusit, sedět na zemi a brečet. Opravdu to nikomu nepřeju, je to hnus, moc děkuju za video snad příště budu vědět :)
Úzkostní poruchy mam diagnostikované zhruba 3 měsíce, za život jsem měl asi 4 a poslední včera. Moje úzkosti se vážou na strach ze zdravotního stavu mě, nebo mých blízkých. Za poslední 2 roky kdy tímto trpím jsem si vsugeroval celkem 3 nemoci, ze kterých sem měl panický strach a vyvolávali mi panickou ataku. Byla to rakovina kostí, rakovina uzlin a naposledy roztroušená skleróza. Všechny tyto nemoci mají společné to, že jsou specifické pro mojí věkovou skupinu 20-30 let. Psychiatrička mi řekla, že si vědomě "vybírám" nemoci které mají lidi v mém věku, protože třeba rakovina tlustého střeva nebo alzaimer by mi nedával smysl protože postihuje mnohem častěji starší lidi.
Spouštěč je u mě obyčejné nachlazení, kdy si příznaky zveličuji a přirovnávám k závažnějším nemocem (oteklé uzliny = rakovina uzlin, bolest hlavy = roztroušená skleróza). Hypochondrii (panický strach z nemocí) u mě psychiatrička vyvrátila, protože v podvědomí vím, že nejsem nemocný jen mě úzkost ovládne a já dostanu záchvat. Pomáhá mi, když mi někdo z okolí vysvětlí že je to nesmysl a nic mi není. Buď někdo z rodiny nebo úplně nejlépe lékař. Naštěstí mam naprosto úžasnou paní doktorku která u mi vždy ochotně i po telefonu vše vysvětlí a také u mě úzkosti odhalila při první návštěvě, místo toho aby mě posílala na kolotoč vyšetření které by mě více stresovali.
Toto onemocnění mi vyvolal dlouhodobý stres a špatná životní situace. Podobné problémy jsem měl už ve 14-16 letech ty jsem však přešel a problémy se vrátili asi v 21/22 letech. Toto je poměrně běžný vzorec kdy má člověk problémy v mládí a vrátí se v rané dospělosti ještě ve větší míře.
Rád bych apeloval na všechny kdo mají nějaké psychické problémy aby je řešili co nejdříve, není ostuda chodit k psychiatrovi nebo na terapie. Já si dlouho myslel, že to zvládnu sám do doby než jsem zažil opravdový záchvat a tělo mi to začalo vracet i ve fyzické formě.
Klid všem :)
První člověk na internetu, který přesně popsal čím trpím. Koloběh té úzkosti ve mě vyvolává fyzické bolesti různě po těle (nejčastěji třes, klopotání za hrudní kostí) ze kterých samozřejmě vyvolává katostroficke závěry typu onemocnění srdce, plic apod. Jediným vysvobozením je slovo doktora ,,že ten a ten daný problém nemám,,. Kdyby to šlo, rád bych se s tebou nějak zkontaktoval. Díky.
Dobrý den, mohla bych poprosit o kontakt? Mám to podobně a nevím co s tím, děkuju
V tomhle teda nejses sam, a ja jsem moc rad, ze v tom sam taky nejsem... Diky za prispevek.
Chci ti moc poděkovat za tento komentář. Já teda jsem hypochondr už od mala, mam úzkostý strach z nemocí, svých blízkých i sebe. Poslední rok jsem se dost zanedbávala, bez spánku, pracovní kolotoč a dlouhým dojížděním, když byl den volna nebyla jsem schopná nic dělat, chtěla jsem spát ale to nešlo, to mi začalo vyvolávat první větší úzkosti. Vygradovalo to dva týdny zpátky kdy jsem v práci dostala první záchvat, asi to byla derealizace, nevím, prostě hnusnej pocit toho že se něco stane, že zešílím, lidi na mě mluvili a já nebyla schopná říct slovo, pak jsem se začla klepat. Jela jsem domů dala si pár dní volna a oklepala se z toho. Vrátila jsem se do práce, spánek stále 0, a při obědě se mi v půlce jídla začal stahovat krk a hůř polykat, pak se mi zasekklo v krku sousto a já okmažitě panika že se udusim, nešlo polknout, pak nasílu jsem polkla a rozstřásla jsem se neskutečně, pak jsem se cítila jak kdyby mě někdo vzal palicí přes hlavu, uplně mimo. Od té doby mam doslova fobii když mám jíst, samozřejmě nastoupila moje hypochondrie a už jsem v takovém stavu v hlavě kdy se bojim abych si něco neudělala jen z toho že už nezvládam ten hroznej pocit v těle i v hlavě, ač jsem nikdy sebevrazedny sklony nemela. Tvůj komentář si vyscreenuju a budu si ho číst víckrát, protože hlava mi teď nonstop vnucuje černý scénáře. A přeju vám/nám všem hodně síly a zdraví.❤
4 roky mám panické ataky... neznám tě ani tvá videa ..jen zírám, jsi skvělá 👏
Máte AD?
Já teda občas mívám záchvaty depersonalizace. Kdo nezažil, nepochopí. Především to mívám při řízení (a hlavně na dálnicích, prostě, když se dlouho příliš nemění prostředí nebo činnost). Dříve jsem to měla i v "běžném životě", to už jsem naštěstí vcelku překonala a objevuje se to jen velmi zřídka. Naštěstí jsem přišla na to, že mi pomáhá, když si zpívám. Prostě pustím nahlas rádio a zpívám, co to jde. Třeba by to mohlo někomu pomoct i při úzkosti, i když chápu, že začít zpívat v mhd není pro většinu lidí úplně přijatelné. :D
Jak si zjistila, že trpíš depersonalizací?
@@ingridlaskova1878 Mám to taky...to prostě poznáš. Já si připadám že nikomu a ničemu nerozumím. Že jsem mimo, jakobych na daném místě vlastně ani nebyla.
Aurora Jo, depersonalizace je fakt “vtipná” věc. Navíc jsem to taky míval i někdy při řízení. Když jsem dojížděl po práci v pátek ve večer za přítelem do Drážďan (kde momentálně už i žiju a pracuju). Najednou, jak jsem jel v té tmě a začal otupovat vůči podnětům, které se děly přede mnou (čili táhla neměnná dálnice), tak jsem začínal mívat právě tyto stavy. A stejně jak to říká Magda, když na mě tyhle pocity někdy padnou, jakože v posledních dnech současné krize se to stává i častěji, mám pocity, že jsem úplně mimo. Občas musím sám sebe ujišťovat, zdali jsem se nezbláznil. Každopádně praxe mě naučila, že tyto pocity souvisí “jen” s úzkostnými atakami (případně velikou únavou), a že pak odezní :)
Také znám. Je to nepopsatelný popis, že se zblázníte, že to nejste vy.., vlastně ani nevíte, co jste vy, kde vaše já začíná a končí...., že cokoliv uděláte, dělá vlastně někdo jiný... atd. A nejhorší je, že v tu chvíli máte jasný pocit, že už to nikdy nepřejde...
Tak to já to samé. Akorát derealizace. Je to ultra odporný pocit.
Mne pomáha velmi aj to keď počúvam inteligentných ludí ako si ty,ďakujem.
Já osobně jsem teda skončila na prášcích. A mně osobně byla dechová cvičení mi byla uplně na hovno a ještě mi zvedala žaludek. Nebyla jsem schopná jít do školy, na pohodu jsem vylezla z postele a najednou po cestě do kuchyně jsem se složila v obyvaku a jen jsem brečela a myslela jsem si že budu zvracet a nikam jsem nedošla. Určitě mi pomáhalo škrábání na zadech (ale chápu že to vám neposkytne každý) jinak za mě nejvíc mi pomáhali sluchátka do uší a žvýkat žvýkačku ideálně ty z bychových esencí a celkově bachovy esence jsou za mě top. Ale pamatuju si prostě dny kdy jsem seděla na přednášce, měla jsem černo před očima, myslela jsem si že budu zvracet, měly jsem neuvěřitelnou horkost po zádech a pomohla mi prostě až doktorka a oxazepam na akutní stavy a cipralex každý den. A do dnes si nemyslím, že je to špatně, prostě občas ta chemie v hlavě přestane fungovat a to se stává a nic s tím nenaděláte, není to žádná potupa nebo tak něco.
Taky záchvaty paniky trpím. Někdy stačí jen myšlenka "co když", někdy na to, co bylo a už cítím, že mi bude špatně. Třes rukou, mravenčení, hyperventilace, pláč, atd atd. No, upřímně, na pohled to vypadá mnohem hůř, než to ve skutečnosti je. Pomohlo mi to prostě rozdýchat a uklidnit se. Jsem ale dost citlivá a problémy či nesouhlas často dusím v sobě. V 15 jsem dokonce skončila v nemocnici, protože nikdo nevěděl, co se mnou. Nicméně ted, o 10 později, mě to stejně občas přepadne. Ne často, ale je to moje "ventilace" stresu. Tím, že vím, co to je, už nemívám ty nejhorší příznaky (křeče do končetin tak, že se nemůžu hnout, pocit na zvracení a mdloby). Ale co by mi pomohlo? Jak už je zmíněno v komentářích - to, aby mě někdo držel za ruku, nebo hladil záda a něco říkal (hlavně ne "neboj, bude to dobrý".. vím že to bude dobrý!:), klidně vyprávěl o nějakém výletu, cokoliv a prostě měl trpělivost počkat se mnou, než to přejde a já se budu moct normálně nadechnout. Díky za takové video, myslím, že by tyto záchvaty měly být ve větším povědomí lidí.
Ještě účinná věc při úzkosti je zatknout pěsti a chvíli vydržet nevím 5 vteřin to si každý musí vyzkoušet co mu bude vyhovovat to samé platí u dechu jak dlouhý nádech zadržení dechu a pak výdech je dobré se tomu denně chvíli věnovat a to dýchání se naučit, jinak díky vám za skvělí příspěvek 👏👏👏
Další dobrá rada, kterou jsem slyšela, je říct si, i tohle přejde...
Jsem moc rád, že jsem našel tohle video. V posledních (tý-)dnech, kdy se může stát, že je svět úplně pomatenej, to úzkostným stavům akorát tak nahrává. Ale jak jsi správně řekla, je nutné si uvědomit, že úzkost přijde, a zase odejde. Já třeba nemám ty stavy, že bych měl strach z toho, že zemřu, ale že najednou zešílím. Tento strach mi přijde o to rafinovanější, že je docela těžké sám se sebou diskutovat o tom, zdali už mi náhodou “necvaklo”. Každopádně praxe člověka naučí, nebo spíše poučí, že ten “maglajz”, co má člověk občas v hlavě, s ústupem úzkosti taky pomine. Díky moc za videjko!
Mám úplně ten stejný problém a nahlížím na něj naprosto stejně. Jsem teď rád, že nejsem jediný.
@@ondrejhruby3689 to stopro nejsi, je spousta takových lidí, jen se o tom moc nemluví :))) btw taky nejsi ani sám se svým jménem, právě jsem se lekl, že mi to komentuje můj bratr! :D
@@LUPENMXS Tak to je skutečně náhodička:D
Taky to tak mám , není někdo z Ostravy ?
Taky mám tento typ paniky. Kolikrát jsem si myslel, že už se zpět do normálního stavu přemýšlení nedostanu, měl jsem strach, že už ten zmatek bude napořád. Samozřejmě je to doprovázené i fyzicky, u mě nejvíce bolestí hlavy. Nebo spíše takovými nepříjemnými tlaky v hlavě, což mě zase nutilo si představovat, jak mám mrtvici a podobné ... Nicméně, stalo se mi to už tolikrát, že jsem se chtě nechtě musel naučit to brát nějak s nadhledem a nedělat si ze svýho života takovou vědu. Většinou jsem považoval za nejdůležitější si stále opakovat, že je to skutečně záchvat paniky a nic jiného, i když jsem si reálně opravdu myslel, že mi šibne a budu nadosmrti vypatlanej. V podstatě jsem se musel přesvědčovat
Před 10 lety jsem si prošel medikací a od té doby pohoda, jen při kocovině se to vrací, ale moc nepiju, tak se to dá přežít. Díky koronaviru jsem nyní 3 měsíce doma, ze začátku krása, ale pak stres o to, jak uživit rodinu, 2 děti a manželku na mateřské, hádka se šéfem a pak to přišlo. Manželka a starší dcera byly mimo domov, já v pohodě uspal mimčo, dokoukal film a šel si lehnout a najednou ataka jako kráva. Chvilku jsem si říkal, že mám infarkt, pak jsem si říkal, že to bude panika. 2 hodiny strach, že se udusim, usnout vůbec nešlo, neurol nezabral, dechová cvičení nic. Říkal jsem, že si zavolám sanitku, ale netušil jsem, jak by to udělali s miminkem a to mě stresovalo ještě vic. A pak mi napadlo, vím že to zní fakt divně, pustit si porno. Po 5- 10 min mi mozek přepnul z režimu" bojuj, nebo uteč "na režim" kozy, zadky " pohonil jsem a bylo po atace, usnul jsem do 3 min potom. Nechci, aby to vyznělo jako nějaká úchylná sebeprezentace, ale možná, že by to mohlo někomu pomoc a určitě vám to doktor asi nepředepíše a nebo vás to nenapadne. Držte se, je to zatraceně hnusnej stav, kterej nikomu nepřeju.
podobnou zkušenost mám.
Ahoj ...jen tak mimochodem, nevím proč ale v tomhle videu ti to mega sluší ❤️❤️❤️👍
mas pravdu strasne moc ji to slusi😍😍😍🥰myslim si ze je to protoze ma trosku “ulizlejsi”🤣vlasy jinak krásné videjko zas a opět
Moc hezká je
Panickými ataky jsem před lety trpěla.Bala jsem se jít ven a vůbec mezi lidi.Navic jsem pracovala v nákupním centru,kde jsem dělala 12ctky.Brala jsem antidepresiva,zbavila jsem se přítele, který mě podváděl a zabivala jsem se jen sama sebou 🙂.Dnes jsem bez léků.
Obdivuju tě. Já začala pracovat o OC a žáky na 12tky a stav se mi zhoršil extrémně. Teď hledám jinou práci.
@@demonvhlavedržim palce ja to zaživam teď a hledam co mi pomuže
Perfektně jste to popsala👍🏻Já ataky mívám,ale naučila jsem se s nima pracovat.Důležité je si uvědomit, že jsem já ten,kdo to má ve své režii a že to mohu ovládat🤗 Ale když se to stalo poprvé a já nevěděla,co to je,tak jsem si opravdu myslela,že umírám a prožila jsem si obrovský strach ze smrti.Každopádně po vyšetření lékaři jsem zjistila,že smrt se nekoná😅 Takže ano,důležité je zachovat klid,zpomalit dech ( já dýchala do pytlíku-doporučení od kékařky) a pak mi pomáhá zavolat blízké osobě a mluvit s ní....a jakmile dáte pozornost jinam,tak to pomalu odezní.Co je zvláštní, že po takové atace se oak cítím strašně vyčerpaná🤷
Tohle video mi moc pomohlo! Před dvěma lety měl jít můj táta na operaci, které se bál. Navíc mu nezhoubný nádor, který mu měli odstranit zužoval hrtan a jemu se špatně dýchalo. Asi měsíc před operací ovšem dostal záchvat úzkosti(jak už teď díky tvému videu vím). Myslela sem si, že je to infarkt a proto jsem rychle volala záchranku, protože přesně jak si říkala, to má podobné projevy právě jako infarkt. Tehdy přijeli záchranáři, ale do té doby se táta už uklidnil z vědomí toho, že přijede někdo (záchranka), kdo mu pomůže. Samozřejmě sem se snažila tam být pro něj a uklidňovat ho, což mu pomáhalo.
Sečteno podrženo, sem moc ráda, že o tomhle mluvíš protože záchvaty úzkosti jsou podceňované a člověk by měl vědět jak si pomoct nebo jak pomoci blízkému člověku, když se to stane.
Chci Ti, Hani, vyjádřit velký respekt. Děláš úžasná videa a tohle je, podle mého názoru, Tvé dosud nejpřínosnější. Sdílím ho dál, protože může pomoci mnoha lidem. Díky, určitě pokračuj dál! ❤️
Ahoj , ve všem s Vámi souhlasím! !Super video, napsala jsem si zachytné body ,když úzkost přijde. Mám úzkostnou depresivní poruchu, ale věřím že tyto videa pomáhají lidem s úzkostí. Ještě jednou moc děkuji 😉😉
Já asi zažila neco takového při promocích v aule. Seděla jsem v první řadě, bylo tam hrozne moc lidí, všichni koukali samozřejmě na nás, na absolventy. Bylo mi strašně moc na omdlení, úplně jsem cítila jak to se mnou sekne. Začla jsem přemýšlet zda to mám říct někomu, kdo seděl vedle mě a nebo to nakonec rozdycham? Představovala jsem si, jak se kolem mě udělá houf a všichni mi budou zvedat nohy a polivat studenou vodou. :D úplně se mi točila hlava, polil mě studený pot, a fakt že jsem myslela, že se tam skolim pod tu židli. Všechno se samozřejmě fotilo a natáčelo, tak jsem z toho byla nervózní ještě víc. Na svých promocích jsme se chtela usmívat a ne se tvářit, jako když za chvíli umřu. No pak nastalo samotný promování a já se soustředila na to, jak to komu sluší a byl klid. Pak jsem to říkala samozřejmě spolužačce, která se mi svěřila, že zažívala úplně přesně to samé!
Toto videoooo som dlho potreboval 💙 Ja som ohľadom stresu hrozný...stačí že nenahmatám kľüče v taške a už ma bolí brucho od stresu
Jj, já to mám podobně. Jakmile s v mém plánu na den něco změní, něco, co jsem sám neovlivnil, tak začíná show pro okolí. Přitom netrpím obs.kompul. poruchou. Je to děs,hnus... Fuj! Na druhou stranu jsem se naučil radovat se z maličkostí a začal bĕhat v přírodě.
Taky jsem několikrát panické ataky zažila. Dokonce jsem se dostala i do stavu, že jsem objížděla celé město jen abych se nedostávala do míst, kde se mi panika stala - ihned bych ji dostala znovu - strach ze strachu. Psychiatra jsem odmítala (přece nejsem blázen!!) až jsem se dostala tak daleko, že jsem přestala chodit do školy (VŠ) a budilo mě to ze spaní.
Co jsem za dva roky s atakama zjistila je to, že člověk musí při tom když to na něj jde hned odejít z daného místa, prostě se pohnout, kamkoliv. Taky si opakovat že jsem v bezpečí, že tohle je jen stav mysli, ne realita. Prodýchávání mi nefunguje. Obrovský vliv na to má stres a strava. Vystavovat se strachům je sice fajn, ale jen v době kdy nejste "senzitivní" a v psychické disbalanci. To je pak kontraproduktivní a jen si ublížíte.
Teď už jezdím všude, i na místa kde se mi ataky staly. Byla jsem nějakou dobu doma, zklidnila jsem se, párkrát jsem si dané trasy projela s oxazepamem (takže uklidněna) a mozek si zapamatoval, že ta trasa mi nepřivodí smrt a už je to ok. Stavy mi přivozuje hlavně stres ve škole, málo spánku, strava s vysokým obsahem cukrů, lepek a mléčný výrobky (ano, střeva jsou druhý mozek jak se říká). Když si všechno hlídám, jsem ok i bez braní prášků. :-) Díky za video Hani
Naprosto rozumim.
Prosím víc takových videí 🙏🙏🙏
Moc dekuji. Trpim uzkosťi a toto mi muze pomoci... dekuji
Vďaka za video, svoj prvý panický záchvat som zažil pred dvomi dňami a bol to neopísateľný zážitok ktorý nikomu neprajem zazit, vďaka za užitočné informacie určite toto video dokáže pomôcť velmi veľa ľudom ❤
Také jsem měla takový strach, ale prášky jsem nechtěla jsem precitlivela na léky, ale psychiatri mi je neustále cpali, měla jsem jiný problém nebyl psychického původu, ale neurologického. Přesto ty prášky co do mě nacpali a přesvědčili mne o panicke poruše mi poškodili mozek . 20 let jsem je přesvědčovala o tom ,že něco v hlavě mám. Než jsem si vynutila vyšetření MR bylo pozdě našli mi nádor na mozku dnes jsem ve 3. Invalidním. Ztratila jsem veškerou duvedu v doktory. A budu se soudit. Snad získám dostatek peněz alespoň na léčbu, která mne udrží při životě.
Dakujem posledne 2 tyzdne sa mi to stava Dakujem za rady ❤
Super video, díky za rady. Před půl rokem se u mě objevili panické záchvaty a tyhle videa mi pomáhají se povznést.
Jen k té radě, aby člověk opustil místo. V tu chvíli většina lidi přestane logicky uvažovat kvůli kortizolu, který probouzí spíše instinktivní jednání. Tím pádem většina lidi má strach o svůj život. Například mě když to chytne, tak se snažím být na očích pro případ, že by se něco stalo.
Děkuji za video, moc mi nyní pomáhá a dostává na lepší notu...
Ahoj, já třeba začnu při záchvatu paniky hned brečet. Je pak strašně nanic vysvětlovat, co mi je, proč to dělám a že to nejde jen tak zastavit i když vím, že jsem v pořádku a nic se nestane. Často mě to přepadne, když jsem dlouho “sama” - klidně v mhd, ale mezi lidmi, které neznám. Naučila jsem se poznat, že to přichází, vytáhnout telefon a zavolat mamce nebo příteli, kteří mě prostě jenom vedou, ať zhluboka dýchám a mluví na mě. To že mluvím do telefonu je pro mě svým způsobem ochrana před světem, přestanu řešit, co si o mě kdo myslí a vyvaruju se i vysvětlování.
Ke stresovým situacím: koukat po aule při testu mi párkrát hodně pomohlo, když člověk vidí, že není jediný, kdo si rve vlasy z hlavy 😉
Mě udělalo líp už jen to tě celejch 15 minut sledovat :).Nicméně je to těžkej humus před 3mi roky to odeznělo a nyní je to zase z5,pocity na omdlení,pocení rukou,závratě,nemožnost měnit pozice skrze strach z omdlení ( i když jsem se jednou nasral a zatočil piruetku :D nespadl jsem jen mi bylo zle a přál sem si abych upadl do vezvědomí což se nestalo,celej den to mám v různejch intervalech,nepřeju nikomu :) Úžasný video jinak škoda že jsem ho oběvil až tak pozdě.
Ďakujem..velmi dobre video...paniku mam viac ako dva roky...je to raz lepsie raz horsie...mam obavy chodit niekam pesi..zo zaciatku som sa desila velkych nakupnych centier, lebo tam to zacalo...teraz to uz pomocou dychania dokazem prekonat..aj ked v myslenkach mam zafixovane, ze pri ataku chcem jednoducho niekam ujst...dufam, ze tento stav raz skonci..vsetkym co maju tento problem zelam vela trpezlivosti 😊
Moc dekuji za tohle video. Opravdu mi uplne zmenilo naladu. 😇 Mne treba dela dobre, kdyz hodne mluvim a mluvim o tom, co me trapi. 😀
Je lepší o tom mluvit a svěřit své problémy rodině nebo kamarádům i když spíš rodině.
Jako když se to někomu stane poprvé, no jak to říct slušně.. je z toho úplně v hajzlu, já jsem myslela, že to mám za pár.. už je to víc jak 14 co se mi tohle děje.. a furt to nemám pořádně pod kontrolou, mám pocit, že s každým píchnutím na hrudi to na mě jde a tím pádem se mi rozbuší srdce, přitom jenom sedím či ležím..
nejhorší jsou pro mě klidové situace, ptž se strašně zaměřuji jestli to ‘’správně’’ tluče..
Je to hrozné a všem přeju hodně sil, aby tohle zvládli.
❤❤❤ Hare Krišna 🕉️🙏🪷🥀📿🌹🍀🪔
Přesně tak myslet na něco jiného a říct že to přejde ale je to velmi těžké a co jsem zjistila je to že když máte hodně stresu.
Děkuju za video zkusím všechno z toho každá rada se mi teď hodí❤
moc za video děkuji 💘
Jsi skvělá,dobré rady,trpím panickou atakou cca 6 let a hodně mě zklidní zvířata,příroda a představy při zavřených,že jsem někde v přírodě na skvělém místě,hodně to uklidní a v té přirodě v hlavě můžeme být i třeba v MHD, prostě kdekoliv
Ahoj Hani děkuji za tohle video. Já se vždy snažím zavřít oči a dýchat soustředit se na dech a jeho pravidelnost snažím se cítit bušení svého srdce a sama ho uklidnit ano zní to divne ale mě to pomáhá na chvilku se soustředit jen na sebe v tu chvíli existují jen já a až když cítím že se mi srdce uklidňuje dá mi to pocit že jsem zvítězila sama nad sebou až teprve pak mohu otevřít oči a pokračovat v tom co dělám. Většinou se mi to stává v práci, dělám v hrozně hektickem prostředí s lidmi, když jich tam je jak smečka a já jsem tam sama jdu zavřu se do kanceláře a udělám tohle, jelikož chci předejít úplnému zhroucení aby to tam se mnou šlehlo.
Jsem ráda že je někdo jako ty a dává nám pocit že v tom nejsme sami opravdu děkuji 💕
díky moc❤️
Moc dekuji za toto video
Mluvis mi z duše :) 👍 Diky za video!
Je právě 00:40 a začíná mi to odeznívat. Chytlo me to ve spánku. Jsem nachlazený, boli me v krku. Co když TO mám?! Skončím na plicnim ventilatoru. Tohle mi běželo před spaním v hlavě. A teď po třech hodinách nesu nasledky 😑 Muj tip? Vlažná sprcha, spočítat nějaké kachličky ...teď si čtu v posteli vaše komentaře a už je to docela fajn. Tak jdu zkusit spankové druhé kolo 👍
Ta dýchací metoda je moje záchrana - úzkost mam většinou spojenou s pocity klastrofobie, takže třeba v letadle, přeplněném kině, baru nebo během přednášky, kdy je kolem mě 400 a více lidí to na mě dokáže přijít velmi snadno.
Dýchání provádím takto: zhruba 5 vteřin se nadechuji do břicha, na 4 sekundy zadržím dech a pak dlouze (až 8 sekund) vydechuji.
Může to být pro člověka ze začátku složité, ale dá se to dobře natrénovat, i když vám třeba zrovna nic není. Prostě to jen tak zkoušejte a pak to půjde samo, protože na to budete připraveni.
A co se týče léků, na mě od dětství zabírá Atarax - je nenávykový, můžou ho i děti a pokud se člověk dostane do opravdu hodně špatného rozpoložení, tak dokáže pomoct.
Díky za tohle video😊
Super video pár rad mě pomohla díky .... ;)
Děkuji 🤗 pomáhají to, víš Jak na to superr díky 🌺
Jeden z mých asi dosud nejděsivějších zážitků co se týče záchvatu a paniky
Já a jedna moje spolužačka tímhle docela trpime a jednou jsme spolu byly v drogerii bylo to těsně před prázdninami takže prostě dusno, vedro ve vnitř najednou klima do toho všelijaké vůně právě protože jsme byly v drogerii. Najednou jsme prostě obě začínaly pociťovat nějaké ty příznaky že není všechno v pohodě. U pokladny už jsme fakt obě vypadaly že půjdem k zemi no nějak jsme to ustály ale když jsme vyšly ven tak mě se úplně zatmělo před očima a už jsem na ní jen histericky řvala že nic nevidím že ani nevím kde stojí že to nevydržím. Ona mě nějak opřela o výklenek u výlohy a něco mi pořád říkala každopádně absolutně nevím co do teď si pamatuju jenom ten pocit ale co se kolem mě dělo vím maximálně od ní a od dalších holek co šly naštěstí kolem a měly pití narozdíl od nás takže mě daly napít já pak už nějak tak zase přicházela k sobě. Jinak co si ještě tak nějak pamatuju že mi hrozně vadilo že jsou kolem lidi stejně jako vždycky co mám nějaký panický stav prostě jsem hrozně chtěla do klidu ale zároveň jsem nemohla být klidná a taková moje domněnka je že to původně možná byla jednom nějaká dehydratace nebo něco na ten způsob ale najednou se to překlenulo do paniky a úzkosti a prostě jsem se bála snad úplně všeho od toho že mě tam spolužačka nechá přes to že mě někdo okrade až po to že už nikdy nebudu vidět a že umřu. Oni mě pak ještě doprovodily až ke dveřím bytu abych sebou někde nešvihla ale co mě přišlo takový docela zajímavý že ta spolužačka co právě jí tak nějak ten záchvat už se taky rozbíhal tak sama řekla že ve chvíli kdy viděla mě a věděla že se o mě nějak musí postarat tak jí to všechno odeznělo protože se na to nesoustředila. Takže asi taková snad rada že ač je to těžký tak najít cokoliv jinýho na co se soustředit. Jinak jsem ráda že se tohle téma teď trochu víc řeší protože mi to pomáhá si uvědomit že v tom nejsem sama. 🙏
Mám Strach Stalo se mi něco podobného,ale v MHDčku byl to konec roku a jela jsem ze školy(ze zoo)takže jsme byli hodně nachození a ten den bylo fkt velké vedro...nikdy dřív se mi to nestalo...v pohodě jsem nastoupila na bus,a cítila jsem se jen slabá,tak jsem si i sedla(jelikož bylo místo)..asi dvě zastávky v pohodě...potom jsem začala cítit,že se potím čelo i ruce...a někdo si přisedl,řekla jsem si,že zavřu na chvilku oči a třeba to nějak rozdýchám to vedro...jenže za chvilku jsem měla vystupovat a po otevření očí jsem viděla skoro jen mžitky a zvuky hodně tlumeně...vůbec jsem nevěděla jestli se zvednu a nevěděla co dělat a začala panikařit necítila jsem se ani promluvit,aby mi někdo pomohl,nakonec jsem se nějak zázrakem zvedla i proklopýtala se a vystoupila...na vzduchu už to bylo lepší,ale ještě doma se mi trochu motala hlava...takže od té doby nemám moc dobrý pocit z vedra,námahy,nedostatku vzduchu v busu a dehydratace :/
strašně moc děkuji
4:26 myslím podstatná informace , naprosto souhlasím s prácí dechem , přeji všem zvládnutí těchto stavů když už nás ˇˇpřepadnouˇˇ fajn video :)
Někdy mi pomáhá vytřepat ruce. Nebo jak to popsat🧐 prostě zatču třepat rukama a představuju si, že jsem ten pocit “setřásla”. Ale jinak mi pomáhá:
1) když jsem sama tak- někomu buď napíšu a začnu se o něčem bavit ( pokud je to možné )
Nebo to pořádně prožiju a většinou se poté uklidním
2) když jsem někde mezi lidmi tak mi pomáhá na chvilku odejít a být sama se sebou. Vydýchám to a vrátím se.
Dobré video, skvělé rady, mluvíš mi z duše.
Děkuju za tohle video.
Ahoj :) Panicky zachvat som prvy krat zazila pred 20 rokmi, nevedela som co sa somnou deje, konieckoncov to stale preslo.. az do casu, zhruba po 3 rokoch odvtedy som doma z nicoho nic dostala tak silny panicky atak, ze som okamzite bezala k lekarke, dostala som apaurin a odporucanie k psychiatrovi.. prisla liecba, terapie, atd. .. V sucasnosti uz velmi dobre poznam, kedy to na mna ide, ako mam postupovat, a tieto rady, ktore vo videu uvadzas su absolutne presne a trefne, pocity pri samotnom panickom ataku ktore spominas, presne sedia s mojimi, je to sialene utrpenie, neprajem nikomu!!! Ale.... Jedina jedna vec, ktora ma vtedy trapi ked citim, ze to prichadza a uvedomim si to, je tá, ze mne treba okamzite na velku potrebu a udrzat to nedokazem, odchadzam z prednasky na wc, vystupim z autobusu skor, a hladam miesto, kde som mohla potrebu vykonat, to iste v kostole, na navsteve.... je to hrozne neprijemne .. Clovek tie stavy predycha, ano, odreaguje sa, navodi sa inspiraciou, ulavi sa mi casom, lenze bez toho aby ma neprehnalo a neskoncila by som na wc to proste nejde :( Mas aj na tento haklivy problem nejake riesenie?? Dakujem. :)
Děkuji Vám za videa!Jste úžasná!!!🍀☀️🍀😊
mimo téma , ale máš krásný vlasy :D
Léčím se paničkou poruchou 29 let, mám i paničkou hypochondrii, nic mi nepomáhá když se na sebe soustředím, je to ještě horší, vidím všechny nemoce , co mám.
Jste skvělá ❤😊
Mě pomůže sníst hrst oříšků(bez soli a cukru)a kousek hořké 70%čokolády.Také mi pomáhá moje kočka(zvířata tím svým 6 smyslem poznají že jsme ve stresu),od té doby co jí mám,už žádnou paniku téměř nemám.🐈🐕🦜👍
Strašně moc ti to sluší❤️
Je to z toho že člověk nemá spojení s duší. Tzv nepoznáná láska k sobě samému. Jistota v sebe. Víra v sebe. Tyto attaky ovlivňují i minule životy, tzv máme to v podvědomí z minulých životu. Naše duše už přenášela jiné osobnosti životem a pokud končí tzv v pekle, tak zůstávají tady v hmotné světě, proto že bůh je nepřijmul. Přesně řečeno v těle kdo má duší, po tom co nesplnil smysl života. Oni nespasili svoji duší, tak jako to nesplni ani většina v tomto životě a budou stejně tak bez energie a mrtví, tzv v podvědomí dalšího člověka se stejnou duší. Člověk neví že má smysl v tom spasit duší a s další reinkarnaci se vše stupňuje a nesou se programy v podvědomí do dalšího života a s tím i psychické poruchy. PS máš nádherné oči :)
Díky moc! Úžasný video. 🙏🏻 Před nějakou dobou jsem se dusil jídlem a tento týden se mi nějak vrací ty pocity z toho. Mám jen pocit, že jsem něco špatně spolknul a začne mi být zle atd. atd. Fakt moc pomohlo. Děkuju. 💕
Přesně tohle se mi stalo v práci kdy mi zaskočilo maso. Od te doby se nedokážu najíst masa na veřejnosti .. kolikrát mám hlad a mám pocit že každé sousto mi zaskočí ....
@@romanriha8204 Naprosto to znám. Naštěstí jsem se naučil to překonávat a nesoustředit se na to. Přeji vám hodně štěstí. Snad se vám to také povede.
Hani jsi super :)
Si výborná 🙈♥️ ďakujem za toto video vo veľa veciach som sa našiel
Skvělé video. 👌🏻
Dobré video, sdílela jsem ho na stránce Můj příběh na facebooku.
Děkuju, moc si mi pomohla (:
Já občas mám panickou ataku. Přepadne mě to zničeho nic a najednou se strašně bojím smrti. Ne, ani toho že právě teď zemřu, ale strach z toho co bude po ní, strach ze smrti blízkých, strach z toho že zůstanu na světě sama. Nejdřív začnu zrychleně dýchat, potím se, buší mi srdce, břečím a zalykám se. Postupně se to stupňuje a já se třeba po pěti minutách dokážu uklidnit a pak jsem z toho ještě třeba hodinu otřesená. Někdy je to tak hrozné, že to sama nezvládám a musím jít za mámou, pro objetí. Nijak neovlivňuju kdy to na mě přijde, na druhou stranu se mi to nikdy nestalo na veřejnosti, protože se vždycky zvládnu včas uklidnit pomalým dýcháním a myslením na něco jiného. Většinou se mi dělá úzko jen z témata smrt a vše kolem ní. Má někdo něco podobného?
Jinak skvělé video, moc mě podpořilo❤.
tyhle zvláštní strachy ze smrti jsem často mívala uprostřed noci, kdy jsem buď nemohla usnout nebo jsem se jenom probudila a po tomhle už samozřejmě nezabrala. vždycky jsem se snažila začít myslet na něco jinýho, prohlížet si fotky na telefonu, cokoliv, ale jako kdyby mi něco v hlavě přeplo zpátky stylem "ne, hezky pěkně na smrt budeš myslet". když jsem se o to začala zajímat, tak jsem narazila, že tomu hodně přispívá kofein, vlastně všem těmhle úzkostným a depresivním stavům. tak jsem si řekla, že to na sobě vyzkouším a buď jsem nepila kafe vůbec nebo jsem se snažila ho pít víc, ale samozřejmě jsem na nic nepřišla :D
Mám to dost podobně.. Mám panické ataky a úzkosti ohledně zdravý.. Tudíž dám příklad.. Začne mě bolet v krku na hrudi nebo kdekoliv jinde tak mám v hlavě hned to,že je to to nejhorší co může být,například rakovina nebo bůh ví cosi a že prostě umřu co nejdříve.. Takže je to dost na prd a bojuji s tím..
Já to měla mockrát v dětství a taky si chodila pro objetí. :)
Mám to samé
myslím že jsem tě viděla v Ostravě 🥰
Creepy
Nevím, jestli je to přímo záchvat paniky, spíš velký stres. Ale trpím tím strašně dlouho. Vždycky ve škole, když máme třeba nějaké laboratorní cviko (i dnes jsme měli) a mně se něco nepovede, fakt něco podělám, že už není čas to napravit. Tak si říkám, jak jsem nemožná, že to je v háji (sprostěji) apod. A občas mi bohužel i ukápne slza. Jednoduše, když jsem takhle ve stresu, brečím. Snažím se to uhlídat, protože je to trapné. Ale stejně. No a pak se snažím uklidnit a říkám si, co nejhoršího se může stát a jestli to přece jen jde nějak napravit...A když ano, tak super, když ne, tak přemýšlím dál :D No...není to jednoduché, ale jednoduchá cesta nikam nevede :)
To se mi taky stává. Brečím ze stresua nemůžu tomu zabránit. Když třeba nejsem naučená na test prostě se(naštěstí doma) rozbrečím. Zní to hrozně, ale já to nemůžu ovlivnit. Zrychlí se mi dech, buší mi srdce začnu se potit a zalykám se. Přijde mi, že jsem jediná, které se tohle děje.
@@mandolie1232 Já mám pořád strach z toho, že nebudu perfektní. Sama na sebe kladu vysoké nároky, že musím být co nejlepší a když se mi pak něco nepovede ve škole, nebo v situaci, kdy je po mě důležité být opravdu co nejlepší, sebere mě to, brečím a jsem z toho pak dlouho smutná.
dychové cvičenia -spomaliť dych; dýchanie do sáčku
"uvedomenie sa" -zapojiť všetky zmysli...
fyzický kontakt -objatie
vyjadriť to niekomu
počítanie
analýza situácie
ísť si von sadnúť
vybiť energiu -beh, ...
uvedomiť si, že v tom nie som sám, je nás viac...
keď je zle niekomu inému -opýtať sa (uzatvorenou otázkou)...
Při sledování tohoto videa jsem dostal záchvat paniky ve chvíli, kdy si popisovala příznaky úzkosti .
Je to zvláštní ale mně se to také stalo, ale i když třeba nikdo mluví o nějakém testů tak z toho mám občas nebo možná skoro furt úzkosti
9 let uz s tím bojuji, někdy lepe a někdy hůře bohužel asi už je to na zbytek života, občas jsem na pohotovosti a nekdy to zvládnu doma. Na začátku jsem nemohl ani jezdit mhd😐no teď už to zvládnu, ale musím mít neustále prášky první pomoci v peněžence, AD jsem bral ale řekl bych že moc nepomohli, možná jsem s nimi nemel trpělivost.
Můžu se prosím zeptat co máte za prášky?
Mně osobně se zvládáním panických atak teď dost pomáhá přítel, protože mě i přes telefon dokáže rozdýchat, ale vždycky tomu tak nebylo. Když jsem sama a je to špatný, tak myslím na to, že nejdřív musím pořádně vydechnout a až potom se nadechnout. Vždycky nejdřív výdech, abych zredukovala přemíru kyslíku. Když dýchání nezabírá, tak se normálně začnu hladit. Normálně se hladím po ruce, v soukromí i po hlavě mluvím sama na sebe z 3. osoby a chválím se a říkám si, že jsem šikovná, že to krásně zvládám a že je vše v pořádku. Dokážu se takhle krásně uklidnit. Myslete si o mně, že jsem blázen, ale jestliže mi ta metoda takhle moc pomáhá, tak raději budu za blázna, než abych se udusila. Takže hlavně v klidu ✌️
Ani náhodou blázen nejsi, a tím, že to zažívá víc lidí, se i já uklidňuji, že blázen nejsem :D dělám to samý! Hladím se a mluvím na sebe :)
@@kdyjfnkdb jupí, nejsme šílený! Alespoň ne samy 😂😂
Ja Vam poradim profesionalne . přečtete si bibli a všechno pochopite i stresy a a vše tim spojeno . Lide dnes jsou nemocni duševne , protože opustili cestu života , to jes Pana Boha a nahradili to všim možnym i modlařstvim
Od malička jsem strašně citlivá na dýchání a každý rok jsem měla období kdy jsem nad dýchání přemýšlela a nedokazala jsem se soustředit na nic jiného. Loni se to začalo hrozně stupňovat a skončila jsem v nemocnici a u psychologa. Panickej atak jsem dostala jednou ale do teď mám každý den menší úzkosti. Největší problém je že dechové cvičení je nejdůležitější věc co pomáhá ale můj problém je že s tím dýcháním se to stupňuje.
Před 4 roky jsem měl první záchvat dva měsíce zpět se mě to stálo během 3 týdnu 4 X rychle bušení zimnice cca po 3 minutách je po všem občas se cítím hodně unavený a vzápětí bych prošel přes zeď jak je dobře takové na houpačce
ou maj... taková nádherná bytost a má stejný problém O.o
Víc videí na toto téma... S úzkostmi jsem se setkala před necelým rokem, nikdy před tím jsem o nich neslyšela. Nechápala jsem, co se mi děje, myslela jsem, že jsem se zbláznila, zešílela.. Až po několika sezení u psychologa mi bylo řečeno, že ty hrůzostrašné stavy jsou úzkosti. Dlouhou dobu ve mě přetrvával pocit, že jsem jediná, kdo tím trpí, že je to něco ojedinělého. Až postupně se dozvídám kolik lidí (a to i z mého okolí) se s něčím podobným setkalo..
Nevím jestli mám agorafobii ale cítím úzkost a pocit že nevím kde jsem a nebo proč žiju začne se mi motata hlava a nedokážu se soustředit na nic jiného
Mne dosť pomáha také cvičenie ktoré ťažko spravíte aj za kľudu napríklad jedno z nich je, že jednou rukou idete Vertikálne hore a dole a druhou robíte trojuholník je to ťažké pretože a musíte sa na to plno sústrediť sú aj iné cviky s prstami napríklad takéto cviky nájdete keď si do youtube napíšete prepojenie hemisfér sú to cviky na mozog dobré je ich robiť aj len tak na precvičenie 🙂
Co dělat, když už je úzkost rozjetá? V mém případě několikahodinovy třes a chvění celého těla? Pak i špatné myšlenky a zmatek a tak dál. :)
Tak tohle byla pecka !! Musim ti poděkovat za toto video, trošku mě to posunulo k sebepoznáni.. :D zrovna jsem dostal v kanceláři kde se mluví jen Anlicky a ten pocit nejistoty kdyz někdo vola na telefon a já nevim jestli budu znat odpoved nebo neco je hrozne tezky ale hrozne me to bavi protoze to je vyzva.. Muzes mi tu napsat svuj IG prosim ? mel bych par otazek jak zvladat nejake kontretni stresove situace. Aktualne se chci uchazet o manazer position, dekuji predem. JM
Tato úzkost vychází z Vašeho vnitřního nastavení, která je o genetických vzorcích ve Vás zapsaných. Je to hluboká věc, která vyžaduje porozumění a úkol zpracovat šok už u Vašeho narození a genetický vzorec "strachu ze smrti", ten s tím souvisí.
Dobrý den, zdravím vás, přínosné a jak je to, prosím, s pochybnostmi? Předem děkuji moc za odpověď. Jsem s pozdravem Petr Luca
Prosim mam dotaz, je možné, že je i nejaká "lehčí" forma ? Poslední mesoc jsem mela pocity , že se "o me pokouší infarkt " stalo se mi to cestou do práce a 2x doma, ale nedošlo to do takoveho stavu, že byCh si volala sanitku, ze bych mela tak hrozny strach , jakobCh to rozdýchala, nepoddala jsem se tomu uplne . Tím, ze jsem zdrava a infarkt jsem skutečně nikdy neprodelala, bych tyto stavy přiřazovala prave k panické atace, ale nevim , jeslti je to mozne i v tech zacatcich si to takhle uvedomovat, pomohlo mi tuhle reakci přejít prave tim, ze jsem začala pracovat, začala jsem uklizet ...... Dekuju za pripadnou odpoved a zkušenost ostatnich
U mne zadne dychani a relaxace nepomahaji kdyz se mi uzkosti silne zhorsi. Musi prijit leky a cekat az to zabere co trva.
Mal som to tiez. Bolo to obdobie asi mesiac po tom, co som prestal fajcit a tie abstinencne priznaky boli tak neznesitelne ze tie navaly stresu ma pohlcovali kazdy den. Az v jednu noc, co to bolo najhorsie som nemohol dychat, nemohol som zaspat, mal som arytmiu srdca a neskutocny strach ze zomriem. Nevedel som co robit a tak som si o 4 rano zavolal sanitku. Dali mi infuziu s magneziom a bud mi pomohlo to, alebo slova a pritomnost zachranarov ktori prisli a uistili ma ze vsetko je v poriadku. Kazdopadne, nezelam to nikomu. Nasledne mi lekarka povedala ze mam "uzkostnu neurozu" co si nemyslim, bolo to iba tym nefajcenim. A poradila mi ze mam viac oddychovat, zevraj mi treba vela sexu a bude to fajn :D :D :D dala mi hned alprazolam (antidepresivum) najnizsiu davku ktoru som bral asi tak 4 dni ale potom som to vysadil. Najlepsie toto svinstvo nebrat vobec lebo je to dost navykova latka. Takze dychajte zhlboka, meditujte, sexujte, ale nemnozte sa moc. Je nas tu uz aj tak priliz vela :) PEACE
MrKubco trochu tady mícháš pojmy. Alprazolam není antidepresivum, antidepresiva fungují na jiném principu, než tyto uklidňováky - které jsi správně nazval svinstvem. Vzhledem k tomu, že antidepresiva jsou zaměňována právě s tímto druhem léků, jsou potom neprávem takto démonizována.
LUPENMXS tak vdaka za objasnenie :) Kazdopadne je to navykove tak radsej to nebrat :) Moj nazor.
MrKubco antidepresiva návykovost jako takovou (narozdíl od uklidňováků) nezpůsobují, věř mi, já je bral. Každopádně samozřejmě je život bez braní psychofarmak lepší, ale občas nebývá zbytí a taková antidepresiva mohou i zachránit (nebo vrátit normální) život. Proto je prosím nedémonizovat. No, hlavně, že ses z toho dostal :)
Mám stejný problém. Mám strach jít do obchodu a jed autem protože jsem zažila ataku když jsem jela rano s dcerou do školky.. od té doby mě neposlouchá hlava a dělá si co chce...
Mně se stav rozjel natolik, že jsem měla i panickou ataku, manžel to nechápe, moc se mnou nemluví, zlobí se, že jsem divná..........
mě se to stalo poprvé v hotelu..ze stresu mi buší srdce a zvracím
Ale poradte nekdo, mne to prepadlo nedavno, dve paniky kazdy den ve stejnou dobu, jsem jako operator na telefonu a vysvetlujte v hovoru, kdyz to na vas prichazi klientovi co se deje, kdyz mate call skript a musite mluvit....byl klid cca 3 tydny a zase u volani v pracovnim procesu...nejde to ukocirovat v tom hovoru...prave se nesmim bat kazdy den sednout za stul pracovat a volat...ale je to hruuuza...co s tim?
Úzkosti a panické ataky mi začaly před dvěma lety, pořád s tím bojuju. Nikdy předtím bych nevěřila, že to potká zrovna mě.
Přesně. Taky bych nikdy nevěřila, že se to stane zrovna mě. Prožila jsem co se zdraví týče horší věci, tohle přišlo se zpožděním, možná následek prožitého stresu.
Sam trpím panickou atakou úzkosťou, a záchvatmi paniky... už dlho cca 20 rokov a bral som viaceré preparáty psychiatrické LA, Benzodias... Takže nie je to Lachké a to som Lekár neuropsychiatrie.
Mám pocit tlaku a svírání na hrudi, je to kvůli úzkosti? Mám pocit že ano.
Je to možné, ale možná by bylo lepší si ještě promluvit s praktickým lékařem, aby vyloučil něco "závažnějšího" 😉 Přeji hodně zdraví!
Já omdlela v autobusu, na sedadle u dveří, nechali mě ležet až na konečnou... Všiml si mě až řidič, když procházel bus
Holt někteří lidé se starají jen o blaho vlastních půlek 😥
Ahoj ... ja to nemel tak drsne jak tu kdekdo pise .. ale zjistil sem ze casto se to projevilo kdyz sem byl strnule v nejake pozici dlouho, a spatne dychal (treba u pocitace, pod navalem pracovniho stresu) ... taky kdyz sem nechtel resit nejaky osobnostni problem, ci spor s nekym ... kdyz mi dlouho neco vadilo, a dusil sem to porad v sobe. Pry by na to mela zabrat kineziologie, regresivni terapie, NLP a jine metody bud preprogramovani mozku, a nebo proziti si toho problemu pri terapii/hypnoze, ktery v podvedomi mame a reagujeme na nej panicky. Nekdy muze stacit i zmena zivotniho stylu, lepe zdrave jist, vice spat, a hlavne sportovat ... takze moznosti je spousta .. hlavne to neresit praskama, to je jen odkladani reseni .. nicmene jako rychla pomoc to asi pomoct muze, kazdopadne casem to chce vyresit fakt tu pravou pricinu problemu. A ta bude nekde v podvedomi.
Mám úzkosti už 3 dny v kuse nevím co mám dělat:( fakt celý dny ani minuta bez úzkosti už jsem si 2krat volal záchranku pomocte mi prosim
V poslední době mám často úzkostné stavy kvůli pandemii Covid-19, která mě připravuje o obživu. Mám strach z toho, co bude, jak dlouho bude pandemie trvat, zda se vůbec povede nastartovat obor, ve kterém pracuji, co budu dělat, když ta pandemie bude trvat příliš dlouho a nedej bože přijdu o práci (ve věku 50+ se práce už těžko shání, protože tito lidé jsou pro zaměstnavatele neperspektivní) ...