Je úžasné sledovat úvahy o lásce po rozvoji psychologie. U Řeků se mi vždy nejvíc líbilo, že rozlišovali eros (partnerskou lásku), filii (přátelskou lásku), storge (lásku v rodině) a agape (lásku altruistickou), co se v naší společnosti zredukovalo na pouhý efemérní pojem lásky, což je škoda. Naštěstí máme moderní psychologii. Ta nám dává nový pojmový aparát a úvahy o lásce značně rozbíjí. Učí nás, že zamilovanost, ano ta si ještě vysloužila specifické pojmenování, je chemický stav, který je pokládán za čistě rozmnožovací pud trvající řádově měsíce. Ano, do té doby by se náš druh měl být schopen rozmnožit. :D A pak máme samotou lásku, které dáváme různé přívlastky a kterou dokážeme zredukovat na pouhý pozitivní čili kladný vztah k (někomu, něčemu). Pak si celé toto pojetí lásky posypeme prachem krásy, kterou si definujeme jako obdiv symetrie protkaný kulturními preferencemi a začne se nám ta romantická koncepce hezky bortit. :) Dále nám psychologie vysvětluje, že jsme kontaktní skupinová zvířátka, která když nedostanou ty správné věci, v tom správném čase, zaděláváme si na rozvoj různých poruch a specifického chování. V dětské psychologii se používají pojmy jako blízké opuštění, kdy jsou děti ponechány napospas svému pokoji bez primárního rodiče, nebo nedomazlení, kdy dítě nedostává dostatek tělesného kontaktu. A spousta dalších menších, nebo větších aspektů, kterým jsou věnovány celé knihy. S takovým arzenálem rozšiřující naše ponětí lidskosti a lásky pak můžeme hledat odpovědi na to, co pozorujeme ve světě o něco konkrétněji. Jestli lidé začínají preferovat bydlení v osamění, co by mělo být v rozporu s našimi přirozenými preferencemi bude to mít jistě důvod. Kromě zjevně ekonomického se pak musíme ptát, jak si lidé žijící v jednočlenných domácnostech kompenzují absenci tělesné blízkosti jiného člověka? Odpověď zatím není jasná a zdá se, že to bude spektrum více náhražek. Ať už v podobě virtuálních vztahů, které sytí potřeby sociální, tak např. domácí zvířena, která je neraz opečovávána stejnou měrou, jak lidské děti, dávajíce svým pečovatelům projevy náklonosti. K čemu by pak jeden potřeboval nějaké lidi? :D Ti jsou tak komplikovaní. :D A na otázku, co je to milování mám jednu z možných odpovědí z mé milované knížky. Citace: „Lidé tomu říkají milování. Aktu, při kterém se spojí dvě cizí těla s naléhavostí vypovědět jedno druhému tu intenzivní, spalující vášeň. Spojí se dvě mysli v jednu a započne nebeské souznění, které svou opojnou mocí plní všechny tužby. Dotyky, ve kterých se ukrývá tolik světem nepoznaného. Nejvyšší projev intimity zdaleka přesahující běžné pojetí fyzické náklonnosti,tak milně označované jako zvířecí. A i když jsou zvířata, která v tom opojení našla zalíbenívysloveně pro radost, nemají duši. Nedokážou prožívat to, co lidé. Nemají myšlenky, strachy, tužby, které se víří v hlavách milionů lidí, kteří právě žijí tímto nejosobnějším pojetímsdíleného okamžiku. Milování, jak jsem o něm snila. Naivní, snad bláhové představy hloupé holčičky, která ještě nedospěla do té otupné mlhy zvané dospělost. Ještě jsem neposbírala dostatečné množství zklamání, které by mi otevřeli mé kalné oči naděje, že život není takový, jak nám jej líčili rodičové. Pohádky a hezké konce, které v nás vytvářejí zkreslenou představu reality, abychomto snad nevzdali ještě dřív, nežli nadejde chvíle zplodit nové pokolení, ke kterému se pak cítíme zavázání svými životy. A pak, z jakési lítosti nad tím, že jsme přivedli na tak ponuré místo další oběť, začneme lhát. Stavět svět z cukru, který je odsouzen k záhubě. Konejšíc se tím, jak je důležité dětem vytvořit krásné, bezstarostné dětství. Plné naděje a ideálů s bláhovým očekáváním, že jim to vyjde. Že to bude jiné, lepší. Nebude. A pak přijde životní moudrost věku. Pochopení, že na ničem nesejde. Že za vzpomínky stojí jen ty hezké věci a trápení je jen nemoc mládí. Jakési smíření se se životem. A přitom mnozí začnou žíznit po něm ještě víc. Jako by se ho snad nemohli nabažit. A pak smrt. Kruh se uzavírá. Další život byl přežit. Další pokolení zaseto. Další utrpení může začít. Utrpení, které můžeme vnímat lépe díky chvilkám opojného štěstí. Jak sadistická to konstrukce. Milování. Potřeba, kterou toužíme naplnit. I já jsem o tom kdysi snila. Představovala jsem si, jaké to bude. Co budu cítit. Jak to budu prožívat. Jestli to opravdu přehluší vše ostatní. Vždyť se tomu říká tak vzletně. Milování. Je to tedy ten nejvyšší druh milování dvou lidí. Miluji tě, můj milý. Miluji tě má nejdražší. Splyneme v jedno. V jedno dlouhé a nádherné milování sebe sama navzájem. Vše se propojí a vesmír nám ukáže kousek ze svého tajemství. A vše ostatní jev tu chvíli jen pouhopouhá iluze. “
Ďakujem, veľmi dobre ste to napísala aj citovala, reálne a pravdivo. Môžem poprosiť o názov tej knihy z ktorej je tá citácia. Rada by som si ju prečítala.
Děkuju.Opět velmi hezký podané.Je těžké vystoupit ze starého pojmu lásky ale soustředěným filozofickým nazíráním je možné zahlédnout nový horizont lásky a dívat se na člověka jako na ideu a nikoli jako pouze na tělo. Je důležité zde zmínit že Platón nestavil ducha a tělo proti sobě...nekladl je do rozporu ale spíš každému dával své patřičné místo..v tomt bodě ho novověcí filozofové Platóna nepochopili...
Cokoliv,nejen láska..důležitý je mozek. The brain is the biggest sexual organ,jak víme. Inteligence zde v podcastu nepřebývá . .bohužel.asi jsem měl příliš velká očekávání. Great expectations. Tohle je crap .jsou někde ještě intelig.lidé? Dnes.tady? Nevím o nich. Je mi to tak líto,chci se poučit, ale není nikdo,kdo by měl mozek a duši.
Je úžasné sledovat úvahy o lásce po rozvoji psychologie. U Řeků se mi vždy nejvíc líbilo, že rozlišovali eros (partnerskou lásku), filii (přátelskou lásku), storge (lásku v rodině) a agape (lásku altruistickou), co se v naší společnosti zredukovalo na pouhý efemérní pojem lásky, což je škoda.
Naštěstí máme moderní psychologii. Ta nám dává nový pojmový aparát a úvahy o lásce značně rozbíjí. Učí nás, že zamilovanost, ano ta si ještě vysloužila specifické pojmenování, je chemický stav, který je pokládán za čistě rozmnožovací pud trvající řádově měsíce. Ano, do té doby by se náš druh měl být schopen rozmnožit. :D A pak máme samotou lásku, které dáváme různé přívlastky a kterou dokážeme zredukovat na pouhý pozitivní čili kladný vztah k (někomu, něčemu). Pak si celé toto pojetí lásky posypeme prachem krásy, kterou si definujeme jako obdiv symetrie protkaný kulturními preferencemi a začne se nám ta romantická koncepce hezky bortit. :)
Dále nám psychologie vysvětluje, že jsme kontaktní skupinová zvířátka, která když nedostanou ty správné věci, v tom správném čase, zaděláváme si na rozvoj různých poruch a specifického chování. V dětské psychologii se používají pojmy jako blízké opuštění, kdy jsou děti ponechány napospas svému pokoji bez primárního rodiče, nebo nedomazlení, kdy dítě nedostává dostatek tělesného kontaktu. A spousta dalších menších, nebo větších aspektů, kterým jsou věnovány celé knihy.
S takovým arzenálem rozšiřující naše ponětí lidskosti a lásky pak můžeme hledat odpovědi na to, co pozorujeme ve světě o něco konkrétněji. Jestli lidé začínají preferovat bydlení v osamění, co by mělo být v rozporu s našimi přirozenými preferencemi bude to mít jistě důvod. Kromě zjevně ekonomického se pak musíme ptát, jak si lidé žijící v jednočlenných domácnostech kompenzují absenci tělesné blízkosti jiného člověka? Odpověď zatím není jasná a zdá se, že to bude spektrum více náhražek. Ať už v podobě virtuálních vztahů, které sytí potřeby sociální, tak např. domácí zvířena, která je neraz opečovávána stejnou měrou, jak lidské děti, dávajíce svým pečovatelům projevy náklonosti. K čemu by pak jeden potřeboval nějaké lidi? :D Ti jsou tak komplikovaní. :D
A na otázku, co je to milování mám jednu z možných odpovědí z mé milované knížky. Citace:
„Lidé tomu říkají milování. Aktu, při kterém se spojí dvě cizí těla s naléhavostí vypovědět jedno druhému tu intenzivní, spalující vášeň. Spojí se dvě mysli v jednu a započne nebeské souznění, které svou opojnou mocí plní všechny tužby. Dotyky, ve kterých se ukrývá tolik světem nepoznaného. Nejvyšší projev intimity zdaleka přesahující běžné pojetí fyzické náklonnosti,tak milně označované jako zvířecí. A i když jsou zvířata, která v tom opojení našla zalíbenívysloveně pro radost, nemají duši. Nedokážou prožívat to, co lidé. Nemají myšlenky, strachy, tužby, které se víří v hlavách milionů lidí, kteří právě žijí tímto nejosobnějším pojetímsdíleného okamžiku.
Milování, jak jsem o něm snila. Naivní, snad bláhové představy hloupé holčičky, která ještě nedospěla do té otupné mlhy zvané dospělost. Ještě jsem neposbírala dostatečné množství zklamání, které by mi otevřeli mé kalné oči naděje, že život není takový, jak nám jej líčili rodičové. Pohádky a hezké konce, které v nás vytvářejí zkreslenou představu reality, abychomto snad nevzdali ještě dřív, nežli nadejde chvíle zplodit nové pokolení, ke kterému se pak cítíme zavázání svými životy. A pak, z jakési lítosti nad tím, že jsme přivedli na tak ponuré místo další oběť, začneme lhát. Stavět svět z cukru, který je odsouzen k záhubě. Konejšíc se tím, jak je důležité dětem vytvořit krásné, bezstarostné dětství. Plné naděje a ideálů s bláhovým očekáváním, že jim to vyjde. Že to bude jiné, lepší. Nebude. A pak přijde životní moudrost věku. Pochopení, že na ničem nesejde. Že za vzpomínky stojí jen ty hezké věci a trápení je jen nemoc mládí. Jakési smíření se se životem. A přitom mnozí začnou žíznit po něm ještě víc. Jako by se ho snad nemohli nabažit. A pak smrt. Kruh se uzavírá. Další život byl přežit. Další pokolení zaseto. Další utrpení může začít. Utrpení, které můžeme vnímat lépe díky chvilkám opojného štěstí. Jak sadistická to konstrukce.
Milování. Potřeba, kterou toužíme naplnit. I já jsem o tom kdysi snila. Představovala jsem si, jaké to bude. Co budu cítit. Jak to budu prožívat. Jestli to opravdu přehluší vše ostatní. Vždyť se tomu říká tak vzletně. Milování. Je to tedy ten nejvyšší druh milování dvou lidí. Miluji tě, můj milý. Miluji tě má nejdražší. Splyneme v jedno. V jedno dlouhé a nádherné milování sebe sama navzájem. Vše se propojí a vesmír nám ukáže kousek ze svého tajemství. A vše ostatní jev tu chvíli jen pouhopouhá iluze.
“
Ďakujem, veľmi dobre ste to napísala aj citovala, reálne a pravdivo. Môžem poprosiť o názov tej knihy z ktorej je tá citácia. Rada by som si ju prečítala.
Bohušu, "milování" sa neříká...
Děkuju.Opět velmi hezký podané.Je těžké vystoupit ze starého pojmu lásky ale soustředěným filozofickým nazíráním je možné zahlédnout nový horizont lásky a dívat se na člověka jako na ideu a nikoli jako pouze na tělo. Je důležité zde zmínit že Platón nestavil ducha a tělo proti sobě...nekladl je do rozporu ale spíš každému dával své patřičné místo..v tomt bodě ho novověcí filozofové Platóna nepochopili...
jednoclenna domacnost zamena ze tam neziji manzele, ne ze tam zije samotar
Láska je jen muška zlatá..
7:13 ... pokud to v dnesni dobe v zapadni spolecnosti clovek aplikuje, skonci spatne a to je i odpoved na nazev videa
Je ten plat stola z dreviny brest?
to už je lepší poslouchat "pindyzgyndy" sorryjako
Cokoliv,nejen láska..důležitý je mozek. The brain is the biggest sexual organ,jak víme. Inteligence zde v podcastu nepřebývá . .bohužel.asi jsem měl příliš velká očekávání. Great expectations. Tohle je crap
.jsou někde ještě intelig.lidé? Dnes.tady? Nevím o nich. Je mi to tak líto,chci se poučit, ale není nikdo,kdo by měl mozek a duši.
Ale ty take v tom pripade...