Lucius Annaeus Seneca: Z dopisů Senekových

Поделиться
HTML-код
  • Опубликовано: 18 окт 2024
  • Z překladu Heleny Businské připravil Václav Cibula. Účinkuje Josef Somr.
    Režie Jan Tůma (15 min).
    Římský myslitel, právník a vynikající řečník Seneca se narodil roku 4 př. n. l.
    Jeho životní osud byl víc než pohnutý. Nenáviděl ho císař Caligula i pověstná
    manželka císaře Claudia Messalina - na její udání byl Seneca obviněn z milostných
    styků s Klaudiovou neteří a poslán do vyhnanství na Korsiku. Směl se vrátit až
    po sedmi letech, když se za něho přimluvila čtvrtá Claudiova manželka Agrippina.
    Ta mu pak svěřila výchovu svého syna Nerona. Po Claudiově smrti se stal Nero císařem.
    Po nějakém čase obvinil Senecu ze spiknutí a Seneca dostal příkaz, aby si vzal život,
    což také i se svou manželkou roku 65 musel učinit.
    Je pochopitelné, že při tak pohnutém životě zastával a hlásal Seneca filosofii, podle
    níž člověka nemá příliš povznášet štěstí, ani ničit neštěstí. Vycházel přitom
    z řeckých stoiků a výrazným rysem této nepoddajnosti byla neochvějnost, neohroženost.
    U Senecy je tento ústřední postoj stoiků spojen navíc se zásadou rovnosti všech lidí.
    Z dopisů Senecových byly pro četbu vybrány dva dopisy - první je Útěcha matce Helvii
    (napsáno z korsického vyhnanství), druhý je Útěšný list Marcii, když jí zemřel syn.
    Lucius Annaeus Seneca - římský filosof, dramatik, básník a politik, autor ceněných
    filosofických spisů a představitel stříbrného období římské literatury. K významným
    dílům Senecova odkazu patří Listy Luciliovi - filosofická zamyšlení nad dobou, lidmi
    a životem. K Luciliovi promlouvá autor těmito slovy: "Povím ti něco, podle čeho můžeš
    hodnotit naše soudobé mravy. Stěží najdeš někoho, kdy by mohl žít při otevřených
    dveřích. Vrátné k nim nepostavila naše pýcha, ale naše špatné svědomí. Žijeme totiž
    tak, že by se náhlé nahlédnutí rovnalo přistižení."

Комментарии • 3