@@motohadrychrast73 Jsme si vědomi toho, že na 1. Kor 14 existují v církvích různé pohledy. Nemyslíme si ani, že náš pohled je ten nejlepší, vždyť jen „částečně poznáváme“, a je možné, že i tento pohled bude v budoucnu korigován, tak jak se to stalo již u řady oblastí, kde jsme si mysleli, že něčemu rozumíme. Pokusíme se nyní vysvětlit, jak rozumíme právě v tuto chvíli mluvení v jazycích v kontextu 1. Kor 14. Předně poznámka v kázání z 29.12. se odkazovala na zkušenost, kdy lidé s negativním očekáváním pozorují kazatele, co řeknou špatně, kde udělají chybu, či zda například promluví v jazycích na shromáždění, aby pak následně odsoudili a zdiskreditovali celé poselství, případně pohrdli kazatelem či ho odsoudili. Na 1. Kor 14 se díváme z pohledu záměru, proč tato kapitola byla napsána. Máme za to, že celkový záměr spočívá v tom, aby církev dbala na to, aby při společném shromažďování byla budována mysl věřících. To znamená, že je třeba, aby předávané slovo bylo smysluplné. Souvisí s tím i další místa z dopisů v Novém zákoně, která se odkazují na důležitost poznávání pravdy, změny myšlení atd. Zároveň se však nejedná pouze o budování mysli, ale i o používání duchovních darů tak, aby byl naplněn jejich účel (například slovo poznání či proroctví, které odhaluje skryté úmysly a myšlenky těch, jimž je adresováno, musí být srozumitelné, jinak se mine účinkem). Domníváme se, že církev v Korintu zřejmě tomuto aspektu nerozuměla a z porovnání míst, kde jsou použita slova „všichni“ nebo „každý“, se nám zdá, že součástí jejich shromáždění byla praxe, že postupně mluvili jeden po druhém v jazycích bez jakéhokoli výkladu. S touto praxí se neztotožňujeme. Z veršů 24 a 25 si vyvozujeme obraz, kdy slovem „všichni“ je míněna situace, kdy jeden po druhém budou lidé v církvi přinášet prorocké „srozumitelné“ slovo určené druhým lidem, nikoli že například 50 lidí bude najednou prorokovat v jeden okamžik. 1. Korintským 14 nerozumíme jako explicitnímu zákazu jakéhokoli promluvení v jazycích ve shromáždění, ale usměrnění tak, aby bylo předáváno srozumitelné slovo a duchovní dary se nemíjely účinkem. Máme za to, že o to usilujeme. Usilujeme také o vedení Duchem. V těchto věcech se stále učíme a pravděpodobně děláme i chyby. Současně jsme si vědomi toho, že v řadě případů dochází k tomu, že ten, kdo předává slovo, či se modlí, pokud mluví v jazycích, může mít zároveň sám výklad. I apoštol Pavel nás k tomu povzbuzuje. Ne nutně vždy říkáme po ukončení jazyků: „Teď bude následovat výklad.“, ale pokračujeme dál v češtině, ač se o výklad jedná. Stejně jako nás Bible povzbuzuje, abychom o výklad usilovali, i my povzbuzujeme druhé, aby používali jazyky i výklad, dokonce i v osobním modlitebním životě, protože mnohokrát lze tímto způsobem přijmout od Boha odpověď na naše otázky. Netroufneme si říct, že to tak bylo ve všech situacích, kdy někdo mluvil veřejně v jazycích, že měl hned sám výklad, ale děje se to, že kazatel například promluví v jazycích, vzápětí mluví česky s jasným, srozumitelným poselstvím, a následně někdo jiný s darem výkladu potvrdí: „Ano, to je ono. Vnímám, že to je slovo, které inspiroval Duch svatý.“ Známe případ z jiného společenství, kdy kazatel opět mluvil srozumitelně, ale mezi tím krátce mluvil i v jazycích, aniž by věděl, o jaký jazyk se jedná, a následně člověk znalý tohoto jazyka přeložil ze záznamu kázání to, co bylo promluveno v jazycích, a potvrdilo se, že to, co bylo promluveno v jazycích, se týkalo přesně toho poselství, které kazatel předával srozumitelně. Tohoto kazatele by mohl někdo odsoudit, že promluvil v jazycích, a nepřišlo by mu vůbec na mysl, že část jeho kázání byl výklad jazyků. Nemyslíme, že by bylo nutné kvůli takovým lidem speciálně vkládat do řeči slova jako „Pozor, toto je výklad“, aby se nepohoršili. Celkově usilujeme o inspiraci Duchem, ať už přichází jako výklad jazyků nebo přímo inspirované srozumitelné slovo. Samozřejmě, pokud je někdo neznalý věci i v dobách internetu a je ochoten naslouchat (mnoho z těch, kdo přišli a kritizovali mluvení v jazycích na shromáždění, ochotných poslouchat nebylo; někteří se jen urazili a odešli, aniž by položili otázku, většinou to nebyli nevěřící, ale věřící), tak se jim pokusíme vysvětlit, o co se jedná a jak tomu rozumíme. Ze stejných důvodů uvedených výše nezakazujeme, pokud je čas modlitby nebo speciálního shromáždění určeného pro modlitbu, aby se lidé modlili sami v jazycích, pokud to neruší ostatní nebo toho, který se zrovna modlí srozumitelnou řečí. Máme za to, že člověk se může ohleduplně modlit v jazycích a jelikož jeho mysl je „bez užitku“, může zároveň poslouchat toho, kdo mluví srozumitelně. V případě, kdy je součástí shromáždění kázání nebo vyučování, nepovažovali bychom za vhodné, aby někdo významnou část z toho poselství, či celé poselství promlouval v jazycích. Pokud nebyly Vaše připomínky dostatečně zodpovězeny, neváhejte se prosím na nás obrátit osobně.
Odpověď na otázku @ludekhalbrstat1035 lze najít výše, neboť jsme současně reagovali stejným komentářem i na připomínku uživatele @motohadrychrast73 .
Ale co 1Kor 14,19 a 23?😇
To u nás žel pro někoho neplatí.😢
@@motohadrychrast73 Jsme si vědomi toho, že na 1. Kor 14 existují v církvích různé pohledy. Nemyslíme si ani, že náš pohled je ten nejlepší, vždyť jen „částečně poznáváme“, a je možné, že i tento pohled bude v budoucnu korigován, tak jak se to stalo již u řady oblastí, kde jsme si mysleli, že něčemu rozumíme. Pokusíme se nyní vysvětlit, jak rozumíme právě v tuto chvíli mluvení v jazycích v kontextu 1. Kor 14. Předně poznámka v kázání z 29.12. se odkazovala na zkušenost, kdy lidé s negativním očekáváním pozorují kazatele, co řeknou špatně, kde udělají chybu, či zda například promluví v jazycích na shromáždění, aby pak následně odsoudili a zdiskreditovali celé poselství, případně pohrdli kazatelem či ho odsoudili. Na 1. Kor 14 se díváme z pohledu záměru, proč tato kapitola byla napsána. Máme za to, že celkový záměr spočívá v tom, aby církev dbala na to, aby při společném shromažďování byla budována mysl věřících. To znamená, že je třeba, aby předávané slovo bylo smysluplné. Souvisí s tím i další místa z dopisů v Novém zákoně, která se odkazují na důležitost poznávání pravdy, změny myšlení atd. Zároveň se však nejedná pouze o budování mysli, ale i o používání duchovních darů tak, aby byl naplněn jejich účel (například slovo poznání či proroctví, které odhaluje skryté úmysly a myšlenky těch, jimž je adresováno, musí být srozumitelné, jinak se mine účinkem). Domníváme se, že církev v Korintu zřejmě tomuto aspektu nerozuměla a z porovnání míst, kde jsou použita slova „všichni“ nebo „každý“, se nám zdá, že součástí jejich shromáždění byla praxe, že postupně mluvili jeden po druhém v jazycích bez jakéhokoli výkladu. S touto praxí se neztotožňujeme. Z veršů 24 a 25 si vyvozujeme obraz, kdy slovem „všichni“ je míněna situace, kdy jeden po druhém budou lidé v církvi přinášet prorocké „srozumitelné“ slovo určené druhým lidem, nikoli že například 50 lidí bude najednou prorokovat v jeden okamžik. 1. Korintským 14 nerozumíme jako explicitnímu zákazu jakéhokoli promluvení v jazycích ve shromáždění, ale usměrnění tak, aby bylo předáváno srozumitelné slovo a duchovní dary se nemíjely účinkem. Máme za to, že o to usilujeme. Usilujeme také o vedení Duchem. V těchto věcech se stále učíme a pravděpodobně děláme i chyby. Současně jsme si vědomi toho, že v řadě případů dochází k tomu, že ten, kdo předává slovo, či se modlí, pokud mluví v jazycích, může mít zároveň sám výklad. I apoštol Pavel nás k tomu povzbuzuje. Ne nutně vždy říkáme po ukončení jazyků: „Teď bude následovat výklad.“, ale pokračujeme dál v češtině, ač se o výklad jedná. Stejně jako nás Bible povzbuzuje, abychom o výklad usilovali, i my povzbuzujeme druhé, aby používali jazyky i výklad, dokonce i v osobním modlitebním životě, protože mnohokrát lze tímto způsobem přijmout od Boha odpověď na naše otázky. Netroufneme si říct, že to tak bylo ve všech situacích, kdy někdo mluvil veřejně v jazycích, že měl hned sám výklad, ale děje se to, že kazatel například promluví v jazycích, vzápětí mluví česky s jasným, srozumitelným poselstvím, a následně někdo jiný s darem výkladu potvrdí: „Ano, to je ono. Vnímám, že to je slovo, které inspiroval Duch svatý.“ Známe případ z jiného společenství, kdy kazatel opět mluvil srozumitelně, ale mezi tím krátce mluvil i v jazycích, aniž by věděl, o jaký jazyk se jedná, a následně člověk znalý tohoto jazyka přeložil ze záznamu kázání to, co bylo promluveno v jazycích, a potvrdilo se, že to, co bylo promluveno v jazycích, se týkalo přesně toho poselství, které kazatel předával srozumitelně. Tohoto kazatele by mohl někdo odsoudit, že promluvil v jazycích, a nepřišlo by mu vůbec na mysl, že část jeho kázání byl výklad jazyků. Nemyslíme, že by bylo nutné kvůli takovým lidem speciálně vkládat do řeči slova jako „Pozor, toto je výklad“, aby se nepohoršili. Celkově usilujeme o inspiraci Duchem, ať už přichází jako výklad jazyků nebo přímo inspirované srozumitelné slovo. Samozřejmě, pokud je někdo neznalý věci i v dobách internetu a je ochoten naslouchat (mnoho z těch, kdo přišli a kritizovali mluvení v jazycích na shromáždění, ochotných poslouchat nebylo; někteří se jen urazili a odešli, aniž by položili otázku, většinou to nebyli nevěřící, ale věřící), tak se jim pokusíme vysvětlit, o co se jedná a jak tomu rozumíme. Ze stejných důvodů uvedených výše nezakazujeme, pokud je čas modlitby nebo speciálního shromáždění určeného pro modlitbu, aby se lidé modlili sami v jazycích, pokud to neruší ostatní nebo toho, který se zrovna modlí srozumitelnou řečí. Máme za to, že člověk se může ohleduplně modlit v jazycích a jelikož jeho mysl je „bez užitku“, může zároveň poslouchat toho, kdo mluví srozumitelně. V případě, kdy je součástí shromáždění kázání nebo vyučování, nepovažovali bychom za vhodné, aby někdo významnou část z toho poselství, či celé poselství promlouval v jazycích. Pokud nebyly Vaše připomínky dostatečně zodpovězeny, neváhejte se prosím na nás obrátit osobně.
Odpověď na otázku @ludekhalbrstat1035 lze najít výše, neboť jsme současně reagovali stejným komentářem i na připomínku uživatele @motohadrychrast73 .
Dobře ze o tom vedete rozhovory @@slovopardubice