Seberozvoj s Jankou - "Odpuštění" - Janka Chudlíková
HTML-код
- Опубликовано: 8 сен 2024
- Zacyklení v minulosti souvisí s odpuštěním. Pokud neodpustíme druhým a sobě, stále nás to dominulosti vrací. Je to v našich rukou.
.
V celé sérii videí Seberozvoj s Jankou se v krátkých video-vstupech věnuju radám, jak si poradit s nástrahami života a získat trochu nadhled (i na sebe samého). Podcast tvořenými krátkými video vstupy, kde se vám snažím předávat důležité informace a zkušenosti, které vám pomohou se svým osobním seberozvojem a inspirují vás ke změnám a dosahováním vašich osobních cílů. 💪
Zajímá vás tento podcast o osobním rozvoji?
👉 • Seberozvoj s Jankou
__________________________________________________________________________________________
WEB: Přednášky, online kurzy a další informace nalezneš na:
➡️ www.jankachudl...
.
Sleduj mě na sociálních sítích:
RUclips 🎞️
/ jankachudlíková
INSTAGRAM 📷
/ jankachudlikova
LINKEDIN 👔
/ jankachudlikova
FACEBOOK 📘
/ jankachudlikova
Ste výborná. Ďakujem veľmi pekne za úžasné slová a obsah❤
Úžasné, nekomplikované, pravdivé, jasné, inspirující...pouštím si je denně a pracuji na tom, o čem mluvíte..lehké to není, ale zvládnu to..upřímné díky za Vás a Vaše příspěvky, věřím, že pomáhají spoustě lidí...Díky, že jste..
Moc děkuji - právě proto točím videa... Držím palce!
Janko jste neuvěřitelná, moudrá.....Moc jste mi pomohla pá Zdeňka 😇❤❤💋🤗
Moc děkuju - mám radost, že moje práce pomáhá... ;)
„Čeho se na nás dopustili druzí, s tím už se nějak vyrovnáme. Horší je to s tím, čeho jsme se na sobě dopustili sami.“☺
To ano, naprostý souhlas. Ale to musíme přijmout a odpustit si... Tak jako bychom měli přijímáme třeba jizvu na ruce, je to stále moje ruka, do které je vrytá zkušenost, bolest, zážitek, který jsem nakonec zvládla. A tak máme přijmout i jizvy na dusi... Hezké dny!
Nevím jak bych to řekla,ale dokážu odpustit ale nezapomínám.
Dál to člověku nezazlívám a nepřipomínám mu to.
Chci tím jen říct že si potom začnu u toho člověka dávat hodně velký pozor.
Děkuju za radu a přeji hodně štěstí a zdraví jak na Vánoce ale i do roku 2020.
Pozdravuji i Any.
Jste skvělá.....děkuji......
Dějuji za krásné a pravdivé video. I když zažijeme špatné dětství, je potřeba rodičům odpustit. Když neodpustíme, tak si s sebou každý den taháme pytel plný bolesti, hořkosti, vzteku. Dávám lajk
Díky, taky si to myslím....
PRESNE PANI JANA I JA MAM TEN PROBLEM S RODICI MOC MOC MI UBLIZILI JAKO DITETI MAM SVE DETI A NECHAPU ICH CHOVANI .
Dekuji za Vase moudra slova ❤
To je přesně ten kopanec, který jsem potřeboval!!! Moc díky Jani :)
Svatá pravda. Krásně zformulované myšlenky. 👍🏻
vy jste skvělá! děkuji za vaše krásná videa, vždycky mi dodají energii⚡️ jít dál posouvat se dál..růst🌱
Janko ,moc Vám děkuji za Vaše videa - velmi mi pomáhají.
Děkuji.
Odpuštění..kdo z nás se s tím nesetkal. Já neustále pracuji na odpuštění mé blízké osobě, která i přes to nakolik mi byla blízká mě z určitých důvodů vůbec nenavštívila v nemocnici, kde jsem půl roku ležela. Nepomáhalo ani vyříkání si to..snad akorát čas a to že jsem se prostě rozhodla, že ji odpustím a pochopím i její stanoviska. I když podle psycholožky jsem ji pořád plně neodpustila...není to lehké, ale jak říkáte..bez toho nelze jít dál. Krásný dnešní den Janko.
Člověk si má říct o to,po čem touží...bez komunikace to nejde...druhý člověk není telepat a když mu neřeknu,co si přeju sám se zřejmě nedovtípí....Když jsem v nemocnici,pošlu tomu dotyčnému třeba SMS ve znění...stýská se mi,přijď…...věřím,že brzy odepíše a pokud mu v tom nic nebrání i přijde na návštěvu.....
PEKNE MILA JANKA DAKUJEM PREJI VAM KRASNY NADHERNY SLUNECNY DEN V DUSI.
Milá Janko, tak jsem si četla svůj starý komentář k tomu to videu. A vidím, kde bylo to "bum a je to tu znova". Bylo to moje neodpuštění sobě. A je smutné, kolik lidí odpouští druhým, ale zapomínají na sebe, ale bez toho to nebude nikdy ono.
Děkuju
Úžasné 😃
odpustila jsem zatím sama sobě, ale druhému ne. Nenechala jsem se sebou špatně zacházet roky, jak to bohužel dopouští mnoho lidí. I tak jsem si prožila své...
milá Janko, ráda bych se zeptala dost dlouho se potýkam s odpuštěním někomu a to tím, že způsobem, že i když ukazují prstem na sebe vím, že dotyčný jednak jak jednak, protože to lépe neuměl a já také ne, vím, že to já jsem si nechala ublížit, kvůli své zbabělosti a strachu být sama. víte jsou období, kdy jsem smířená, vyrovnaná cítím lásku jak sobě tak i k tomu druhému, ačkoliv se nevidame. Pak ale zase bum a lítám v té hořkosti zase. Poradila byste prosím, jak zvládnout jednou pro vždy tyto emoční výkyvy? Už mě to samotnou zlobí a připadám si jako blázen s tím svým ano ne ano ne....děkuji
Milá Hano, nemyslím si, že jde o to utnout to navždy. Výkvy jsou normální a je přirozené, že se nám to občas "vrátí". Jde jen o to být si toho vědoma a nedovolit, aby mě to dostalo znovu dolů a trvale vrátilo zpět. Cesta je vepředu... Přijmout emoce a znovu zvednout hlavu a jít... Jediné, co mě k tomu napadá je, zaměřit se na sebe a jít v takové chvíli dělat nějakou svou oblíbenou činnost a soustředit se na ni. Přeji hodně vnitřního klidu a vůoel
Poslední myšlenka říká za vše
Je to tak, ale co když bylo ublížováno dítěti, které je závislé na rodičích a okolí??? Jak by mohlo to malé dítě pobrat 50 na 50, byli jsme tam dva... já jsem se nechala??? Vždyť to dítě skutečně za to nemůže... a to dítě se formuje tím, jak se k němu chovali ostatní.. třeba i rodiče.. proč tedy si má říct byli jsme tam dva, když to nemohlo ovlivnit? Tedy, jak pomoci tomu dítěti po x letech odpustit něco, díky čemu se stalo tím, čím je dnes a necítí se tím posilněno? Naopak.
Ano, do cca 14 let věku nemůžeme za to, co se nám děje... Spíš jsme "produktem" toho, co se nám děje, takže nás to hodně determinuje. Neznamená to ale, že to není řešitelné. I tak je to odpuštění a "opuštění". Doporučovala bych přístup W. Chapmana, který byl v dětství extrémně týrán: ruclips.net/video/O5bhI9TwXME/видео.html... Jediné, co můžeme udělat, je odpustit, pustit se minulosti a jít dopředu. Nastavit si nové já, vědomě, a podle něj žít. Druhá možnost je do smrti se utápět v utrpení kvůli minulosti... Nevnucuji... A věřte, že Vám rozumiím... Hodně štěstí.
💚🍀🌲🌳
Určitě dobrý úmysl, ale takovýchto slov na téma odpuštění tady od revoluce proběhlo na tuny a nikde žádný funkční návod. Jen se mluví a mluví krásnými slovy, někdy pro důvěryhodnost zazní i ostřeji a nekompromisně, což je v pořádku, ale ve finále jsou to jen kecy. Tady zase na mě někdo naléhá, že já to mám udělat, že je to nějaký háček, kotvička, která mě drží v minulosti. To snad už vědí všichni dávno. Jenže tady někdo naléhá, jako bych se snad rozhodl, jako by to byl projev mé vůle. Ale co když mi trvalo několik desítek let, než jsem si mohl uvědomit, že za mými problémy stojí pravděpodobně neodpuštění? Co když si nejsem vědom, že bych se tak někdy vědomě rozhodl? A připustím-li to přesto, co když v sobě nenacházím nejmenší stopu, že to tak je? Ovšem projevuje se to přesto tak, že je evidentní, že o neodpuštění jde. Já si nepřeju dál trpět už dávno, já už si dávno přeju odpustit a na úrovni rozumu a slov jsem to učinil už tisíckrát a pokoušel se i rituálně podpořit svůj akt odpuštění tak, aby mi v tom pomohly jakékoli energie, které pomoci mohou. Výsledek je, že jsem stále a stále obviňován dál a dál a tak jsem evidentně konfrontován s vlastním neodpuštěním. Slova mi nepomohou. Dokoukal jsem minutu a půl tohoto snímku a musím to tu opustit. Někdo, kdo chce poradit, by musel lépe do hloubky probrat NAPŘED ten proces, jak neoduštění vzniká, musel by se v představě ponořit do hloubky konstrukce vzniku nenávisti. Kdyby to někdo detailně popsal, bylo by mnohem snazší se v tom procesu poznat. Pak už by šlo opravdu jen o to rozhodnutí odpustit, což přesto také nemusí být ještě lehký proces, ale ten se nemůže povést, dokud ve mě dřepí skálopevné přesvědčení, že já sám jsem nikomu nic neudělal tak strašného, aby z toho měl trauma apod.
Pokud má člověk v podvědomí určitý program chování, nezbývá mu než to tak udělat. Naštěstí člověk, který je v pohodě, duševně zdravý, emocionálně stabilní, být uražený nemůže, proto ani není důvod odpouštět a není ani co, protože ani nic nevznikne, a stejně je to i s negativními emocemi, jak může někdo od druhého zpracovávat něco co nevzniklo ani? Člověk s určitým programovým zabezpečení to prostě nevidí pro něho to neexistuje, ani urážky z druhé strany prostě nic, jen pozitivní emoce. Já tvrdím že lidi nejsou nevychovaní, jsou jen lidé vychovaní jinak a když toto člověk pochopí dokáže lépe komunikovat, i když se mě dotyčný člověk snaží urážet, to neznamená ovšem že na sobě nechám štípat dříví to ne, ale já se snažím toho člověka zpracovat na mentální úrovni, protože v každém vidím sebe, já si představím jeho roli jako kdybych to říkal sobě nebo tomu druhému no a pak si sobě odpovím a je to už pouze na tom druhém jak to zpracuje protože odpovím sobě v 2.osobě.
Podmínkou odpuštění je negativní emoce, je to logicky, přece aby vzniklo odpuštění musí se stát konflikt že jo? Proto já tvrdím, že odpouštět je slabost, protože člověk v tom vidí tu negaci od druhého a to je ta slabost a pak vznikají bludy a citáty typu "odpouštět je rysem silných" je to totální hovadina a vir, který koluje ve společnosti a to je i důvod toho že chlapy chodí za holkou a prosí o to, aby mu odpustila 😂😂, žena se zamyslí "no proč se asi omlouvá ?? Hmm něco provedl" přitom nemusel ale bylo to jenom v jeho hlavě, reakce většiny žen, si může domyslet každý a proto když vidím ty ezoteriky kteří tvrdí, že tvoje vyšší já musí odpustit tak je to fakt úsměvné a nedává to smysl. Vyšší já nemá co odpouštět, protože tam ani žádný konflikt nevznikne, vyšší já prostě konflikty nezná, tak co odpouštět???? A ezoterika tvrdí odpuštění je láska a pochopení........ KDE?? Pokud já člověka pochopím, za co bych mu měl odpouštět??? a co mě provedl?? v hlavě prostě nic není, je pozitivum. Ezoterika si protiřečí a tyto úchylné praktiky ezoteriky a duchařiny pak ovlivňují celou společnost, ve vyšším já v komunikaci s druhým se řídím podle vnitřních hodnot kde negace není, člověk který se urazí, se řídí podle vnějších hodnot od partnera nebo co nám diktuje společnost, vás ženy chápu ta ezoterika je svým způsobem únik z reality, naštěstí tu pod videem vidím komentovat i ženy ale chlapy ezoteriky jsem vždy litoval, chlapy upřímnou soustrast. Odpuštění neexistuje, lidé si ho vymysleli, protože hledají úniky z depresí atd... a nejhorší je když člověk začne odpouštět sobě......... TOTÁLKA ÁMEN
Navíc přátelé uvědomte si, že vašim odpuštěním dáváte doťyčnému najevo a prozrazujete, že vám něco provedl, je to lehká cesta k tomu aby dotyčný s vámi mohl dál manipulovat, protože zjistí, že jste slaboch, z důvodu toho ,že se cítíte ublížení, lidi prosím vás uvědomte si, že vaše odpuštění, je pro druhého signálem že může pokračovat v tom co vám provedl, je to, to samé jako kdybych člověku řekl "jo ubližuj mi dál". Řešení je to, aby člověk začal na sobě pracovat a začal od sebe, aby žádné odpouštění ani nemuselo vznikat, vážit si sám sebe a změnit své vnitřní hodnoty v pozitivní a ne učit někoho jak odpouštět, to není žádná cesta, protože tělesně zdraví člověk, emocionálně stabilní a duševně zralý být ponížený a uražený nemůže, toto je stará ruská metoda a víte co řekli sověti němcům po zničení Stalingradu ??? - "Vy jste nám ještě nic neprovedli :)" ukažte mi někdo uraženého rusa, do rusa čím víc jebeš tím on je silnější :) a ani s ním nelze manipulovat, slovo "NELZE" je ještě slabé slovo, je to jako kdyby jste chtěli pohnout s ruským tankem :) přátelé prosim vás :), přemýšlejte hlavou a netočte hovadiny :) mě když podvede holka ja nemam co odpouštět protože mi těžko něco udělala,...... tam prostě nic není, protože ani nic ve mě nevznikne žádna nenávist nebo tak, proto se ani odpuštění nemůže zrodit
to je tak asi vše a nic lidi mějte se já se jdu vyzpovídat do kostela aby mě bůh odpustil zdar.
Prosím vás dá se odpustit sobě když se furt vinim za to ze jsem narušil důvěru ve vztahu. Ke všemu jsem se přiznal a čekal že mě to nebude dohánět a mysl mě ovládá nonstop a rika mi ze jsem špatný atd a já to prijmam protože v tu chvíli jsem opravdu spatnej byl. Nechápu jak jsem vlastně mohl když svou ženu tak moc miluju a chci žít a být jen pro ni co mě to nebo nás mělo naučit trapime se oba mě to hrozně ovládá. Já ublížil manželce ale i sobě protože se nad to neumím povznést měla by jste nějakou radu prosím vás.
Odpustit se dá - když přijímáte tu zodpovědnost za to a uvědomíte si, co už dál nechcete dělat. V našich chatách se nalézá poučení... Navíc, minulost nezměníte, ale tady a teď tvoříte svou budoucnost. Zkuste si udělat meditaci na opuštění sobě - prostě si v hlavě představte, jak vaše staré, slabé já stojí před vámi a vy mu děkujete za zkušenost a poučení, říkáte mu, že už ho nepotřebujete a že ho propouštíte. Obejměte ho a pošlete ho do světla. Mozek věří obrazům a představám, tak si myslím, že se Vám uleví. A potom si udělejte svou vizi do budoucna a tady a teď na ní začněte pracovat. Tak můžete začít nový život. Držím palce.
@ jste moc hodná děkuji za odpověď vážím si toho určitě to vyzkouším a diky za videa co natáčíte.
Dobrý den víte co mě mrzí furt si říkám jak něco udělám a pak to stejně neudělám furt se snažím aby to za mě někdo vyřešil a nebo aby mě někdo řekl přesný postup sam to asi nezvládám proto potrebuju nakopat do prdele a zbavit se své vnitřní lítosti v hlavě a srdci. Tohle mě opravdu ještě nepotkalo. Přemýšlel jsem.prave nad odpuštění sam sobe ale nevím jak jestli si sednout a říct si ja jsem to posral vím to ale už to nikdy neudělám opouštím si už nechci aby mě to omezovalo atd
@@LiborVacek92
Už jen uznání chyby je posun dopředu. Doporučuji udělat si na to meditaci - postavit si před sebe to "staré já", poděkovat mu za zkušenost, lekci a poznání, obejmout ho a propustit ho do světla. A druhý tip je, abyste se zaobíral tvorbou svého "nového Já". Prostě se snažil tady a teď budovat svoje hodnoty a svou osobnost. Mozek neumí dělat dvě věci v jeden okamžik, a proto je třeba ho obsadit něčím smysluplným a pozitivním. Ať se daří! ;)
Jste skvela. ;) zkuste terapii rus, maze ty negativni myslenky na vzdy.:)
Dobrý deň.Verim, že vy a podobní ľudia to myslia dobre, ale.... Odpustiť znamená predovšetkým poznať do hĺbky.Ked poznáme, pochopíme, keď pochopíme odpustime.Toto je cesta....aspoň pre mňa.Je to trojstupnovy proces a vy sa upinate iba k jednej časti...k tej poslednej, ktorá je bez predchádzajúcich dvoch nanič. Nehnevajte sa, ale veci ktoré spomínate znejú síce pekne, ale bohužiaľ nefungujú.
💚🍀🌳🌲