Velké díky. Je nádhera nacházet nové a nové lidi, kteří nechtějí být zavřeni v tom "svém nebi" za nějakou vysokou zdí. Protože v tomto "nebi" je to tak namačkané, že tam lidé mají jen velmi málo místa pro Boží přítomnost. V NEBI BOŽÍ PŘÍTOMNOSTI má člověk své nitro otevřené, protože se skrze něj chce Bůh vylévat ve své lásce. Je mi líto, že někteří lidé celý život touží po tom, aby se jednou dostali do nebe a až jednou zemřou, tak možná zjistí, že ho celý život měli v sobě, jen ho neviděli, nebo se možná báli do něho vstoupit. Jak najdou odvahu do něj vstoupit až zemřou? Také díky za ty chvály. Vyrůstala jsem ve velmi tradiční katolické farnosti, která se skládala z malých vesniček. Slovo CHVÁLY se ke mě dostalo až když jsem byla starší a to ve tvaru. "chválím, děkuji, prosím" Nechápala jsem to. Lidé říkali. "Pane chválíme tě za hvězdy,...." Přišlo mi to stejné jako když za ty hvězdy děkují a cítila jsem, že ty chvály musí být něco jiného než co ti lidé kolem mě říkají. Jako dospělá jsem se dostala i na chvály, kde se zpívalo, modlilo, ale stále jsem vnímala, že Ti lidé děkují, že to nejsou chvály. Prosila jsem Ducha, aby mi to vysvětlil, ukázal. Až mě jednou vzal a dal mi nahlédnout. Nebyla to jen krásná vodní fontána. Byl to nádherný zážitek barev, rej jisker, dravost bystřiny,... Nedá se to popsat. A já byla uprostřed toho a zároveň jsem tím byla zcela prostoupena. Došlo mi pak, že tam bylo ještě spousta vjemů, které mi zůstali pro ten okamžik uzavřeny, ale věděla jsem, že tam byly. Pán mi ukázal, že chvály nejsou moje slova, ale že je to postoj, vkročení do Jeho slavení do jeho lásky. Je to bytí a slavení v Bohu Otci, Ježíši a Duchu. A nejkrásnější je, že jsem zvána, abych do tohoto procesu slavení vstupovala s každým svým nádechem i výdechem. Aby Boží přítomnost byla trvalou součástí mého života. Aby moje srdce tepalo v Bohu a jeho ve mně. A ještě krásnější je, že takto jsme zváni všichni. Bůh touží po tom, aby se stal středem našeho bytí a touží abychom vnímali, že jsme středem jeho bytí, jeho věčnosti. Velké díky za váš rozhovor, ale ještě větší díky za vaše životy, které nejsou plné Boha, ale které Bohem přetékají. 🥰
Vždycky jsem měl zato, že protestantské církve jsou mnohem víc spirituálně založené. Teď když jsem trošku vyrost, silně vnímám potřebu Ducha u nás všech - a mám fakticky radost z toho, že mám kolem sebe tolik přátel katolíků, kteří mě svojí spiritualitou silně inspirují. 🙏
Velké díky. Je nádhera nacházet nové a nové lidi, kteří nechtějí být zavřeni v tom "svém nebi" za nějakou vysokou zdí. Protože v tomto "nebi" je to tak namačkané, že tam lidé mají jen velmi málo místa pro Boží přítomnost.
V NEBI BOŽÍ PŘÍTOMNOSTI má člověk své nitro otevřené, protože se skrze něj chce Bůh vylévat ve své lásce.
Je mi líto, že někteří lidé celý život touží po tom, aby se jednou dostali do nebe a až jednou zemřou, tak možná zjistí, že ho celý život měli v sobě, jen ho neviděli, nebo se možná báli do něho vstoupit. Jak najdou odvahu do něj vstoupit až zemřou?
Také díky za ty chvály. Vyrůstala jsem ve velmi tradiční katolické farnosti, která se skládala z malých vesniček. Slovo CHVÁLY se ke mě dostalo až když jsem byla starší a to ve tvaru. "chválím, děkuji, prosím" Nechápala jsem to. Lidé říkali. "Pane chválíme tě za hvězdy,...." Přišlo mi to stejné jako když za ty hvězdy děkují a cítila jsem, že ty chvály musí být něco jiného než co ti lidé kolem mě říkají. Jako dospělá jsem se dostala i na chvály, kde se zpívalo, modlilo, ale stále jsem vnímala, že Ti lidé děkují, že to nejsou chvály. Prosila jsem Ducha, aby mi to vysvětlil, ukázal. Až mě jednou vzal a dal mi nahlédnout. Nebyla to jen krásná vodní fontána. Byl to nádherný zážitek barev, rej jisker, dravost bystřiny,... Nedá se to popsat. A já byla uprostřed toho a zároveň jsem tím byla zcela prostoupena. Došlo mi pak, že tam bylo ještě spousta vjemů, které mi zůstali pro ten okamžik uzavřeny, ale věděla jsem, že tam byly. Pán mi ukázal, že chvály nejsou moje slova, ale že je to postoj, vkročení do Jeho slavení do jeho lásky. Je to bytí a slavení v Bohu Otci, Ježíši a Duchu.
A nejkrásnější je, že jsem zvána, abych do tohoto procesu slavení vstupovala s každým svým nádechem i výdechem. Aby Boží přítomnost byla trvalou součástí mého života. Aby moje srdce tepalo v Bohu a jeho ve mně.
A ještě krásnější je, že takto jsme zváni všichni.
Bůh touží po tom, aby se stal středem našeho bytí a touží abychom vnímali, že jsme středem jeho bytí, jeho věčnosti.
Velké díky za váš rozhovor, ale ještě větší díky za vaše životy, které nejsou plné Boha, ale které Bohem přetékají. 🥰
Děkuji Vám za tato krásná slova. Zcela souzním a žehnám! SN 🙌👍
Vždycky jsem měl zato, že protestantské církve jsou mnohem víc spirituálně založené. Teď když jsem trošku vyrost, silně vnímám potřebu Ducha u nás všech - a mám fakticky radost z toho, že mám kolem sebe tolik přátel katolíků, kteří mě svojí spiritualitou silně inspirují. 🙏
👍♥️ zajímavé povídání hlavně se držet svateho pisma
Křesťané beze zdí, Jsme schopni to pochopit?