Rozdělávání ohně křesáním / Primitive fire starting

Dnes si představíme základní způsob rozdělávání ohně, jehož používání se nouzově uplatnilo ve středoevropském prostoru ještě v krizovém období první světové války. Ke křesání se používal například pazourek, křemen nebo pyrit. Studené jiskry nejsou schopné zapálit běžný hořlavý materiál a tak bylo nutné připravovat troud, do kterého je možné jiskry zachytit. Od doutnajícího troudu již nebylo těžké rozdělat oheň. Troud se připravoval především z přepálené lněné nebo bavlněné látky. Dalším hojně využívaným troudem byla takzvaná zápalná hubka zhotovená z vatovité dužiny stromové houby s přiléhavým názvem Troudnatec kopytovitý. Použité sirky jsou zhotoveny v rámci experimentu namáčením silných třísek v rozehřáté síře. S těmito sirkami nebylo možné škrtat, ale šlo s nimi snadno rozdělat oheň od doutnajícího troudu. Obdobné historické sirky se dochovaly ve sbírkách příborského muzea.
Muzeum Novojičínska - CETRAT Příbor

[@MILOSLAVJMP]

Parádní video je vidět od prvního pohledu, že to neděláte poprvé tuhle vědeckou pečlivost přípravy obdivuji.

[@centrumtradicnichtechnolog188]

Děkujeme

[@janlanka1605]

Dobrý den, děkuji za velmi zajímavá videa! Mohu se prosím zeptat jsetli troud z choroše ve videu musel být nějak upravovaný, nebo stačí použít hned tu část vrchní část houby, kterou ukazujete? Z jakého materiálu byla ocílka? Jsou tyto materiály někde v knižní podobě? Popř. i jiné zdroje těchto technologií. Děkuji moc za jakoukoliv odpověď a ať se vám i nadále daří.

[@centrumtradicnichtechnolog188]

Jedná se o dužninu troudnatce kopytovitého, která se skrýva hned pod svrchní tvrdou "slupkou". Je cca 0,5 - 1 cm tlustá. Aby dobře chytala jiskry je potřeba ji vysušit a pořádně vyklepat. Také je dobré mít ji danou na nějaký čas do vlhkého popela, nebo namočit do popelového louhu. Potom chytá jiskry výborně.