Jako den a noc - #35 Sebeláska a traumata z vyšetření
HTML-код
- Опубликовано: 13 сен 2024
- Čauky! V dnešní epizodě jsme chtěly mluvit především o sebelásce, ale trochu se nám to zvrhlo a spíš jsme vzpomínaly na naše zážitky z různých lékařských vyšetření :D Doufáme, že si epizodu s námi užijete a napíšete nám, jak k svému tělu přistupujete vy! :)
Přejeme příjemný poslech :)
Miš.
Tipíček: aplikace na poslech audioknih "Scribd"
Děkuju, že jste tohle téma otevřeli.🙏
Líbí se mi Maky tvé trauma z korzetu. Mám taky slušnou skoliozu a nedávno jsem šla na rovnání zad k nějakému 50ti letému pánovi, který měl rovnat takovou tou drastickou metodou. Měl na to papír. Byla jsem jen ve spodním prádle (bylo mi 21) a ležela jsem na zádech a on mi dával nohy od sebe a zase k sobě, aby mi jako ukázal, že mám jednu nohu kratší než tu druhou a já mu říkám, že mi přijde, že mám nohy v pohodě a že tohle záleží, kde mi je spojí. jestli někde trochu na straně, tak je jasný, že hned bude jedna delší. A on mi furt ukazoval, jak to dělá správně a asi 6x takhle dával moje nohy od sebe a zase k sobě. Pak přišlo na tu samotnou metodu rovnání (Dornova metoda - teď jsem si vzpomněla) a on si stoupl za mě, já měla nějak máchat nohou, a on se do mě ze zadu opřít a tlačit mi rukou na páteř a zepředu nějak taky. Strašně u toho funěl a hekal a říkal takový to "ještě, ještě", abych furt máchala tou nohou. Já se začla potit a udělalo se mi špatně. Už jsem nikdy nepřišla. Pán to určitě myslel dobře ale já na to asi nikdy nezapomenu xd
Shrnu své pocity a nazory do vety... Jste nadherne 🌻🍀
S oblibou říkám, že každý touží po tom, co nemá. Já bych chtěla menší prsa. Jo. Nikdo nechápe, že si to přeju. Ale ono opravdu není o co stát. "To můžeš nosit výstřihy" hmm akorát že vůbec. Na střední jsem to zkusila jednou. Civěli spolužáci i učitelé. Lidé se při rozhovoru nedívají do očí, ale do výstřihu. Člověk si pak připadá neviditelný, protože do obličeje se vám nikdo nedívá. Fakt skoro nikdo. Jsem pro okolí jen chodící poprsí. Takže všechno má svou odvrácenou stranu :) moc díky za super díl
Zase boží díl❤. Já jsem taky přirozeně hubená, a taky nejím úplně moc, ale problémy jsem s tím nikdy neměla, jenom mi toho teda ještě dost ani nechutná a s tím jsem právě narazila na táboře, kde mi i asi z vedra nebylo úplně nejlíp a pak na večeři jsem snědla asi tak 2 lžíce guláše, protože mi prostě nechutnal a ani jsem neměla obecně moc chuť k jídlu. Vedoucí mi alespoň podstrčila rohlík na chatku a vypadalo to ok, ale pak jsem začla asi po hodině zvracet a přišla ke mně jedna holka z mého oddílu s tím, že zvracím, protože jím málo a mám bulimii a tvářila se jako hrozná expertka, jak tomu hrozně rozumí a přeně ví jak mi pomoct...🤦♀
❣❣❣
Opět zajímavá epizoda, se zajímavým a relevantním tématem. Váš podcast mi vždy udělá dobrý dena ráda bych za to poděkovala. Co se týče samotné epizody, můžu s vámi jen souhlasit, já osobně dělám lezení závodně, moje postava je mohutnější a nižší. Je pravda, že na stěně vás všichni tak berou, je to fajn a osvobozující. Občas se však naskytne někdo s blbými poznámkami (obvzlášt´ od konkurence na závodech ). Ve finále si myslím, že nezáleží na tom, jaký máte typ postavy ale jak se ke sportu stavíte.
Táto časť padla veľmi vhod. Ďakujem.❤️
Holky, moc krásný díl, jste skvělé a je to celé hrozně milé. Také mám problém s vnímáním svého těla, mám víc takových menších nedostatků. Taky mezi ně patří, že jsem hubená a ano, hodně lidí neustále naráželo na to, že vůbec nejím. Potíž je v tom, že jsem si postupem času začala uvědomovat, že mají pravdu. Teď se co nejvíc snažím nakupovat si pro sebe zdravé jídlo, nebo aspoň něco, co mi chutná, protože moji rodiče si nikdy nedokázali uvědomit, co je to zdravý životný styl. Hrozně mě mrzí, že mám rodiče, kteří sotva prošli základní školou a nic neví o světě. Někdy je to opravdu těžké. Vždycky mi lezli do všeho v mém životě, ale když jsem řekla, že mám hlad, tak mi řekli, že si mám něco připravit sama. A já neměla chuť naprosto každý den na ten salám s rohlíkem. To, že jsme začali nakupovat alespoň trochu zeleniny, přišlo až s tím, že jsem si to prosadila.
Ahoj, taky mi ve 13 našli velkou skoliózu, první korzet mi též dělali se sádrou, celkově na to zpomínám dobře, připadala jsem si jak sádrový trpaslík, další dva korzety mi ,už ale dělali moderně pomocí počítače, ale už z toho nebyl ten požitek ☺️
na psychiatrii jsem taky týden byla a jako bylo to ...zajímavé a já byla na základce ta prsatá (na konci 9 jsem měla už 80E) a jako na přezdívky kozatka, kozila, kozatice atd... nezapomenu do teď (9 let po zš) a ty prsa jsou přinejmenším nepraktická, ale mám je ráda :)
Maky, poznám to. Byt najnižší. Len vtipne je, a teraz sa na tom smejeme s mamkou, že na základne (1.-4. ročník) som bola medzi tými vyššími, a ako som prišla v piatej triede na 8-ročný gympel, tak som cely čas bola najnižšia. Podrástla som až keď som bola niekoľkí rok na VŠ asi o 2-3 čím, a stále mám 161 ☺️😅 a stále sú mi veľké tenisky čo som si kupovala na začiatku primy 😂 p.s mam o mesiac 25, čiže aj po skoro 15 rokoch
s větou: „já už nemám co poslouchat. opravdový zločiny už mám projetý dvakrát.” se hpdne ztotožňuju :dd
Ježíš marja, kde je ta 🐱?! 😅