pan Pitek je frajer. Více takových. Bohužel, byrokracie a finance těmto přístupům nepomáhají, ale jsme moc rád, že i tak je dost lidí, kteří to dělají z přesvědčení.
Tak a ti lidé na úřadech, kteří svým přístupem po vstupu do EU (viz 34:34) přispěli ke zhoršování stavu krajiny, se teď změní a budou to dělat dobře. Vážně tomu věříte? Nicméně je zcela jistě dobře, že se o tom takhle mluví. Za vším o čem pan Pitek mluví je spousta práce, klobouk dolů.
Prezentace hezká, starost o půdu správná, tam není o čem diskutovat, takhle vypadá správná péče o půdu. Bohužel výsledný návrh ale absolutně zcestný, nejde se podívat na rozlohu a jenom podle toho určit, jestli člověk hospodaří dobře, nebo špatně. Cestou je přestat dotovat dle produkce, ale dle stavu spravované krajiny a odhadu vývoje - tedy dlouhodobě jestli je půda udržitelná, případně se zlepšuje. Zároveň na žádné z těch farem nikdo pořádně neřešil rostlinnou výrobu pro víc, než svoji spotřebu, tam bude realita poněkud složitější, protože nějaká plocha prostě potřeba je...pravda, že ne 500ha jedno pole, to je šílenost.
A kde tomu pan Pitek odporuje? Velké lány logicky neposkytují biodiverzitu, ochranu před větrnou či vodní erozí, atd. V praxi to znamená, že se každých XY hektarů protne remízkem, pruhem květin, nebo třeba řadou solitérních stromů, což všechno poskytuje potravu a úkryt různým živočichům, slouží jako větrolam, zachytává vodu v krajině, atd. Na menší pole se používají menší traktory a další technika, takže se nezhutňuje půda. Zkrátka se těch 500 ha rozdrobí na dvacet políček, kde pořád může být 300 ha pšenice, ale ne v kuse, nýbrž střídané zeleninou, loukou a remízky. Další rok se pšenice posune o políčko dál. Má to i tu výhodu, že pokud nevyjde produkce jedné plodiny, má zemědělec příjem alespoň z těch ostatních, a tím pádem jistotu, že minimálně přežije do dalšího roku. Ve výsledku je pak relativně jedno, jestli polnosti obhospodařuje místní rodina nebo centrální podnik, který má v každé vesnici pobočku (a v ní dvacet krav, místo dvou tisíc na jedné hromadě) a tu místní rodinu zaměstnává. Osobně se ale také přikláním k rodinných statkům. Jednak má člověk ke svému vlastnictví vřelejší vztah, než k práci na cizím (i když v zemědělství je alespoň ten vztah k okolí bydliště), jednak historicky sedláci byli tak trochu hlídač zlovůle státu. Navíc je nesmysl kvůli čtyřiceti rokům zahodit staletou tradici. Vedle toho je u velkých podniků riziko lobování za zákony, které umožní návrat k obrovským lánům. No a samozřejmě větší podnik by logicky neměl dostávat dotace, protože má větší záběr aktivit, snáz dosáhne na různé půjčky, a pokud není schopný bez dotací podnikat v černých číslech, neměl by existovat. I pro ty rodinné firmy by měly dotace být jen taková pomoc na startu, protože dotace jsou cesta do pekel. Když začnete podnikat v jakémkoliv jiném odvětví, dostanete maximálně drobný příspěvek do začátku, a pak už se musíte postarat sám. Když vám vyhoří fabrika, dostanete náhradu jedině v případě, že jste si platil pojistku (někdy ani tak ne). Jinak nemáte pravdu co se té rostlinné produkce týče. Většina rodinných farem vypěstuje podstatně víc, než by sama byla schopná spotřebovat. Vždyť na uživení rodiny stačí relativně malá zahrada. Na pár hektarech směle uživíte dědinu. Navíc na vesnicích si tradičně každý řadu potravin pěstuje sám, takže není problém vozit potraviny do města (což se děje na farmářských trzích, atd.). Pravda, citrusy nebo avokáda se v našich končinách budou pěstovat těžko, ale potravinová soběstačnost není o 100% rozmanitosti. Potravinová soběstačnost je o tom, že v případě výpadku dodávek mi národ neumře hlady, i kdyby se měl na čas uskrovnit. Ale to už je trochu jiné téma :)
@@YamiKisara Otázkou je vždy za jakou cenu...moc dobře to vidím v malém, kdy jednu polovinu zahrady mám prázdnou, na druhé jsou stromy, skalka a podobné nesmysly. Plocha je posekaná za 15 minut, proplétání mezi stromy za 2 hodiny...kdyby se tedy jednalo o jednotky procent, je to ok, ale ta složitost leze do násobků. Pokud má být zemědělství aspoň trochu výdělečné samo o sobě, pak tohle nejde...tedy jde, ale na dotacích to ve velkém zaplatíme všichni
Díky za mimořádně zajímavé postupy hospodaření a péči o životní prostředí. Přeji mnoho další inspirace i ostatním.
pan Pitek je frajer. Více takových. Bohužel, byrokracie a finance těmto přístupům nepomáhají, ale jsme moc rád, že i tak je dost lidí, kteří to dělají z přesvědčení.
Tak u takového pána by mi bylo ctí pracovat a zvelebovat krajinu. :)
Tak a ti lidé na úřadech, kteří svým přístupem po vstupu do EU (viz 34:34) přispěli ke zhoršování stavu krajiny, se teď změní a budou to dělat dobře. Vážně tomu věříte? Nicméně je zcela jistě dobře, že se o tom takhle mluví. Za vším o čem pan Pitek mluví je spousta práce, klobouk dolů.
Prezentace hezká, starost o půdu správná, tam není o čem diskutovat, takhle vypadá správná péče o půdu. Bohužel výsledný návrh ale absolutně zcestný, nejde se podívat na rozlohu a jenom podle toho určit, jestli člověk hospodaří dobře, nebo špatně. Cestou je přestat dotovat dle produkce, ale dle stavu spravované krajiny a odhadu vývoje - tedy dlouhodobě jestli je půda udržitelná, případně se zlepšuje.
Zároveň na žádné z těch farem nikdo pořádně neřešil rostlinnou výrobu pro víc, než svoji spotřebu, tam bude realita poněkud složitější, protože nějaká plocha prostě potřeba je...pravda, že ne 500ha jedno pole, to je šílenost.
A kde tomu pan Pitek odporuje? Velké lány logicky neposkytují biodiverzitu, ochranu před větrnou či vodní erozí, atd. V praxi to znamená, že se každých XY hektarů protne remízkem, pruhem květin, nebo třeba řadou solitérních stromů, což všechno poskytuje potravu a úkryt různým živočichům, slouží jako větrolam, zachytává vodu v krajině, atd. Na menší pole se používají menší traktory a další technika, takže se nezhutňuje půda. Zkrátka se těch 500 ha rozdrobí na dvacet políček, kde pořád může být 300 ha pšenice, ale ne v kuse, nýbrž střídané zeleninou, loukou a remízky. Další rok se pšenice posune o políčko dál. Má to i tu výhodu, že pokud nevyjde produkce jedné plodiny, má zemědělec příjem alespoň z těch ostatních, a tím pádem jistotu, že minimálně přežije do dalšího roku. Ve výsledku je pak relativně jedno, jestli polnosti obhospodařuje místní rodina nebo centrální podnik, který má v každé vesnici pobočku (a v ní dvacet krav, místo dvou tisíc na jedné hromadě) a tu místní rodinu zaměstnává. Osobně se ale také přikláním k rodinných statkům. Jednak má člověk ke svému vlastnictví vřelejší vztah, než k práci na cizím (i když v zemědělství je alespoň ten vztah k okolí bydliště), jednak historicky sedláci byli tak trochu hlídač zlovůle státu. Navíc je nesmysl kvůli čtyřiceti rokům zahodit staletou tradici. Vedle toho je u velkých podniků riziko lobování za zákony, které umožní návrat k obrovským lánům. No a samozřejmě větší podnik by logicky neměl dostávat dotace, protože má větší záběr aktivit, snáz dosáhne na různé půjčky, a pokud není schopný bez dotací podnikat v černých číslech, neměl by existovat. I pro ty rodinné firmy by měly dotace být jen taková pomoc na startu, protože dotace jsou cesta do pekel. Když začnete podnikat v jakémkoliv jiném odvětví, dostanete maximálně drobný příspěvek do začátku, a pak už se musíte postarat sám. Když vám vyhoří fabrika, dostanete náhradu jedině v případě, že jste si platil pojistku (někdy ani tak ne). Jinak nemáte pravdu co se té rostlinné produkce týče. Většina rodinných farem vypěstuje podstatně víc, než by sama byla schopná spotřebovat. Vždyť na uživení rodiny stačí relativně malá zahrada. Na pár hektarech směle uživíte dědinu. Navíc na vesnicích si tradičně každý řadu potravin pěstuje sám, takže není problém vozit potraviny do města (což se děje na farmářských trzích, atd.). Pravda, citrusy nebo avokáda se v našich končinách budou pěstovat těžko, ale potravinová soběstačnost není o 100% rozmanitosti. Potravinová soběstačnost je o tom, že v případě výpadku dodávek mi národ neumře hlady, i kdyby se měl na čas uskrovnit. Ale to už je trochu jiné téma :)
@@YamiKisara Otázkou je vždy za jakou cenu...moc dobře to vidím v malém, kdy jednu polovinu zahrady mám prázdnou, na druhé jsou stromy, skalka a podobné nesmysly. Plocha je posekaná za 15 minut, proplétání mezi stromy za 2 hodiny...kdyby se tedy jednalo o jednotky procent, je to ok, ale ta složitost leze do násobků. Pokud má být zemědělství aspoň trochu výdělečné samo o sobě, pak tohle nejde...tedy jde, ale na dotacích to ve velkém zaplatíme všichni