TOP 5 - her, které nám způsobily trauma v dětství
HTML-код
- Опубликовано: 14 фев 2021
- Když jsme byli malí, měli jsme trochu jiné standardy ohledně toho, co se považuje za děsivé. To, co nám dříve přivedlo noční můry je pro nás dnes jenom malou nepříjemností a právě proto se ohlížíme zpět na ty děsivé momenty v hrách našeho dětství, abyste se mohli buď zasmát a nebo si také zavzpomínat na to, co děsilo vás. TOP 5 - her, které nám způsobily trauma v dětství.
Sponzorem tohoto dílu pořadu je Immortals: Fenyx Rising:
Více na odkazu zde: indian-tv.cz/l/UlEqhQVJM
👾 Partner pořadu CZC.cz
=============================
Děkujeme obchodu s elektronikou CZC.cz
Klikni pro více informací: indian-tv.cz/l/sey44WATu
🔥 Máte zájem o spolupráci?
=======================
For any business inquiries reach us via: marketing@mediarealms.cz
Pro spolupráci nás kontaktujte na: marketing@mediarealms.cz
🌍 Spoj se s námi
===============
RUclips - indian-tv.cz/l/TxhKNHo4P
Náš web - indian-tv.cz
Discord - / discord
Reddit - / indiantvcz
Facebook - / indiantvcz
Instagram - / indiantvcz
Twitter - / indiantvcz
🎥 INDIAN je tu více jak 13 let
=========================
Jsme pořad o hrách pro každého! Plně nezávislý tým hráčů, kamarádů a milovníků počítačových her. Někteří z nás se živí hraním či vývojem her profesionálně, jiní si zas jen krátí volnou chvíli; důležité ovšem je, že děláme to, co nás baví!
🚀 MediaRealms s.r.o. © 2021 - Všechna práva vyhrazena
===============================================
Použitá hudba ve zvukové stopě může obsahovat součásti knihovny player.epidemicsound.com nebo je samostatně licencovaná.
#indiantvcz #TOP5 #strach 
Развлечения
Stealth mise se školníkem v Harry Potter a Kámen mudrců.
Minecraft cave sound efekty mi způsobovaly infarkt, a to už mi bylo nějakých 11 let. Upřímně, děsí mě pořád :D
Mam to stejny a to je mi 16 xD
Taky kdyš uslišim ty zvuky cavce tak jsem hned Minecraft vipl
@Dominik Cmunt mě taky😃
Mňa tiež, a rovnako som vždy dostala mini-infark keď sa mi v MC rozbil nástroj xd
@@ihavenolife5554 To je pravda, nápodobně.
Pre mňa to boli tí zombíci z Call of Duty World at War.
Nezapomenu na Wolfenstein:Return to Castle, kde byli ti nemrtví a nebo ten týpek jak neměl nohy a vždy na mě vylítnul 🤣
Jj taky jsem musel to za mne dohrávat bratranec 🤣
Když jsem poprvé viděl Wolfenstein málem jsem se posral strachy
Ja zase na outlast na toho doktora ktorého som sa bál
Přesně to jsem tady chtěl napsat. :D
Ty myslíš supervojáky? :D
6:20 Tak teď mám trauma já😆
Mě děsil ravenholm z half life 2
Taky
Ravenholm děsil asi každýho
To jsem přesně chtěl napsat 🤣
Mě taky
Ty jsi mi úplně ukradl odpověď.
Mě hodně vyděsil náš seržant Steve R. Hawkins a jeho a agónické výkřiky
Ano Souhlas a když už jsme u Vietcongu, tak děsivé byly také ikonické mise v tunelech.
Přesně, přes tunely jsem se vůbec nemohl dostat :D, a jelikož jsem byl ještě malý tak jsem to kvůli Honsterovejm nadavkam musel hrát be zvuku xD
Mne ty zvuky hezky uspokojily, alespon jsem v tom nebyl sam
Právních 10 minut DeadSpace 😂 odehrává se rok 2008 a můj strejda mi tehdy přinesl pirátskou kopii řezby kterou sem ještě prý neviděl. Hru jsme nainstalovali přes DaemonTools hodili crack a noční můra začala 😂 do dnes si pamatuji ten řev když mě projel spár nekromorfa skrze hrudník a mé počůrání na tátovo kancelářské židli. Do dnes si pamatuji když sem jim musel šlapat na hlavy, když to křuplo a zvuk trhajících se svalů zazněl v mojich uších. Řev, krev a monstra. Až teď ve svých 23 letech sem se dokopal to dohrát a vzpomněl sem si na vše 😂 dnes dohravám 3 díl a musím říct že ty děti ve druhém díle mě děsí víc než obyčejný nekromorfové.
Psal se rok 2008, bylo mi 5 let, dostal jsem svůj první PC a na něm Half-Life. No prostě Headcrab :(
Kdyby jste viděli jak jsem skočil od monitoru, když ta čůza skočila na mě. :D
U mňa Far cry 1, tie rýchle zmutované monštra s dlhými pazúrmi. Proste hrúza
Taky určitě :D. Snad jediná hra, kdy jsem si počkal pár let než jsem vyrostl a dohrál ji
Souhlas, hlavně mise les, jak se jmenovala, kdy byly na stromech ta lešení. Vůbec se mi nechtělo z nich slézt. 😹
Velmi úsměvné a zajímavé video, určitě dávám like!
Return to Castle Wolfenstein
Souhlas, byl jsem posranej až za ušima když jsem to hrál kdysi :D
souhlasím, Já hlavně jsem se bál těch zombie v katakombách a to jsem vždycky prosil tátu ať to dohraje ti 3 nebo 4 kapitoly :)
Terka řekla na konci videa, abych sem klikla. Tak klikám. A nelituji :) ♥ Jste skvělí, jen tak dál.
Kurňa na to AvP jsem, zdá se, úspěšně zapomněl. Díky za připomenutí :D
Also, snad nejsem jediný, kdo měl zlé sny z paření Dungeon Keeper 2...
Super video :)
To tady nikoho neděsila mise Tunelová krysa ve Vietcongu? :D :D Pevně jsem doufal, že ji v seznamu uvidím ale bohužel :D
Tak to já si moc dobře vzpomínám na Drakan: Order of the Flame. Vždycky jsem tak ve čtyřech letech sledoval bráchu jak to hraje, později jsem to hrál i já a hra to byla úžasná, přeci jen, volně létání na drakovi, kde se dalo kdykoliv sesednout, zkrátka, takových her moc není. Problém přišel v moment, kdy jsem musel jít do jedné jeskyně, která byla plná divných, hnusných a velkých pavouků. No a díky nim mám doteď arachnofobii🙂
(Nie som muž, som na partnerovom počítači)
KONEČNE niekto niekedy spomenul Drakan! Ako príliš malé decko som to hrávala na rodinnom počítači s otcom, niekedy bez neho. Paradoxne ma tá misia s pavúkmi až tak nedesila, ale musela som si na nich zvyknúť, potom som ich masakrovala bez problémov. Mňa traumatizovali tí veľkí obrnení trolovia (ak sa tak teda volali). Boli príšerne ťažkí a tie zvuk, ktoré vydávali tesne pred výpadmi, ma občas dodnes strašia. Dala by som čokoľvek za to, aby som si to zahrala, či už remastrované alebo v pôvodnej grafike, nie som vyberavá
Byl jsem malej, dostal jsem svoje PC a chtěl si hrát svoje dětské hry, needy, motokross madness atd... jenže ten týden si táta přinesl Score a v něm plná gameska Painkillera. S mojí mámou to pařili celý večery do noci v mém pokoji. Byl jsem z toho udivenej, ale ty démoni mi nedali spát... minimálně půl roku jsen měl narušenej spánek a musel jsem usínat u rádia či televize. Sice jsem z toho byl posranej, ale doteď zůstává Painkiller mojí srdcovkou. Ta hra si zaslouží další pokračování. Skvělá gameska
Nejvíc mě děsila GLaDOS a její hlas, jak ke mě promlouvala. I když to není nějak děsivá postava, ale i tak se objevovala v mých snech :D
Tenhle koncept se mi opravdu líbí ... klidně bych častěji na nějaké téma vyzpovídal celý team :) ... je to fajn :)
Myslím, že se se spoustou lidí shodnu na Herobrinovi
Legenda
Ještě úe už není:)
No
Souhlasím
True.
Cedecko KOLOTOC mam stale doma :D
2:50 to je real Pixelorez?
Drakan: Order of the flame. Mě bylo cca 5 let. Hned úvodní cutscéna, kde nekompromisně popraví prosícího vesničana. Potom ty bestie na krátkých nožičkách, ale pařáty od krve. Následovali pasti co vás rozpůli a pořád přidávali. Za ty toky jsem se několikrát zasekl (neuměl jsem anglicky a internet nebyl), párkrát jsem to teda odložil. Po letech jsem najednou udělal pokrok a zase se zasekl na rok/roky. A najednou melancholická vzpomínka na dětství cca v 17 letech a dohrál jsem to. Trvalo to asi jen 12 let !-) Jen v těch 17ti jsem konečně našel odvahu to hrát od začátku. Do té doby jsem pořád pokračoval v předešlích savech, abych se vyhnul prosícímu vesničanovi.
Jako malý jsem hrál Raymana 3 a do teď je to moje nejoblíbenější hra z dětství. Co mě ale vyděsilo byly rovnou tři věci. První věc byla na začátku hry, respektivě boss v Clearleaf Forest. Jmenoval seHoodstomper a byly to dvě mechanické nohy, které ovládal takový pajdulák. Bál jsem se ho a proto mi ten bossfight vždycky udělal táta :D. Druhá věc byla v The Desert of the Knaaren, kde mě děsily vysoká humanoidní monstra, které nebylo možné porazit. No a ta třetí byl boss z toho samého světa. Hru jsem nedávno začal hrát znova a dokonce jsem oba bosse porazil, takže celkem pokrok :D
Mě vždycky i v mých 17 letech děsilo to, na co jste se Sullym postupně přicházeli v jednotlivých dílech Uncharted, ale nejvíc mne děsili stejně asi prokletí španělé na německé ponorce v 1. díle :D
Tak u mě určitě první střet s Almou v prvním F.E.A.R.u 😁
F.E.A.R ❤
U mě taky😁
Mám kámoše který měl takový talent: většinu jejich interakcí totálně zazdil. Když se objevila a bylo jí možné minout tak prostě v té chvíli skoro vždycky náhodou čuměl jinam. :D Jak začalo praskat ve vysílačce tak se začal rozhlížet kde se co děje no a ona se většinou objevuje právě před hráčem.
Vzpomínám sí, že můj největší dětský strach byli ti malí skřeti z Harryho Pottera jedničky, co vždycky na Harryho naběhli a kradli mu fazolky. Byla jsem z nich vyděšená tak, že ty části s nimi vždycky musel odehrát táta a do dnes mi nejsou dvakrát příjemní :D O to líp, když se v druhém díle dali vzít a prostě zahodit pryč. Navždy. :D
U mně to byl flappy bird 😁😁😁
*flappy bird*
@@molopolokohahakov8252 promiň neumím psát 😁 moje angličtina je bad
CoD 4 MW - Mise z černobylu. Bylo mi nějakých 9 let a v tom temném opuštěném městě jsem nevěděl kam mám pořádně jít. Nejhorší byla ta část co jste měli toho parťáka vzít na záda a projít nějakým bytovým komplexem (kde na vás skákali potulní psi) na otevřené prostranství a počkat na vrtulník.
Jinak asi ještě Enderman z MC :D
Slimáci v hre Harry Potter and the Chamber of Secrets boli čisté peklo 😂😂
Cool
Max Payne tá hudba a atmosféra to bola trauma :D
Někdy na vás nekoukám třeba tak měsíc a pak schválně koukám všechno v noci :D
Presne :D
Já jsem jako malej hrál takové ty hry, kde lovíte zvířata a byl jsem vždycky frustrovanej, když po mně nějaké to zvíře zaútočilo a teď se ještě spustila ta dramatická hudba :D
Jsem jediný, kdo vždy totálně vyletěl z kůže při "Alert" soundu v Metal Gear Solid?
Pro mně traumatický zážitek, když jsem poprvý s tátou stáhli Tf2. A když se načítala tak se objevilo Valve a zvuk s obrázekem mně dost vyděsilo :)
Já teda zatím asi nejvíc nepříjemný pocity zažívala u Green Hell :D Jako asi žádná jiná hra, včetně zombie-stříleček mi nezpůsobila takovou úzkost v žaludku, husí kůži až na zadku a pocit ohrožení a blízké smrti, jako když se potácím džunglí, zdraví ubývá jak zběsilý, jídlo žádný, orientační smysl dávno v háji, do toho to odporný proběhnutí pavouka někde kousek ode mě nebo chřestění hada :D Holé řitě v podobě domorodců nebo třeba jaguár jdoucí mě sežrat je už jen třešinka na traumatickým dortíku :D A to jsem tuhle hru opravdu nehrála jako dítě, ale ve věku zralých 32 let :DJo a ta hudba...panebože, ta hudba😱😬🤣
Jsem rád, že někoho ti zloději děsili stejně jako mě :D
Might and Magic VI - hned první dungeon s pavoukama. Na ten zvuk tisíců nožiček nezapomenu nikdy.
Já jako malej hrál FEAR, o kterém jsem si myslel, že je prostě klasická střílečka (neuměl jsem anglicky), takže jsem udělal první misi a dál už se prostě nešlo. Potom určitě tunely ve Vietcongu (trvalo mi pár let, než jsem se k tomu vrátil) a příšery v H-L 2, přes které jsem prostě neprošel. :D
Suffering: Prison is Hell ... v roce 2001 jsem to hrál se spolužákem u něho a dostali jsme se nejdál až k prvnímu monstru ve hře... do té doby jsme byli připodělaní... ale pak už .. podělaní :D :D ... ale musim říct že hrát toto v 7 letech bylo dost odvážné :D ... nakonec vše dobře skončilo po cca 12 letech, kdy jsem náhodně našel jak se hra vlastně jmenuje a sehnal si ji i s druhym dílem a je to jedna z mích nejoblíbenějších her (y) 3:) - Mára
Chci se jen zeptat jak je možné že sponzorem může byt hra? Moc rád se o tom nechám poučit :)
Mě nejvíce děsili mutanti z prvního FarCry. V druhé polovině hry jsem se musel dlouho přemlouvat než jsem vlezl do tmavé místnosti nebo úzké šachty :D
Mně děsila sabnautica když jsem jí hrál poprvé. Když jsem plaval v moři a teď jsem se podíval pod sebe a tam jsem neviděl žádné dno, jen nekonečnou temnou hlubinu a někde z dálky jsem slyšel řev leviatana. :-)
System Shock. Oba díly a prakticky cokoli, co se tam odehrávalo :D
U mě rozhodně hra Scooby Doo a město duchů.
Tam, když jste dlouho na něco klikali, tak se objevil jezdec bez tváře a naši skupinu hrdinů začal honit.
Vždy se objevil nečekaně a vzpomínám si, že jsem se toho vždy lekl. 😅
Hearth of Darknes, Half Life 1, Wolfenstein:Return to Castle tri hry u kterych jsem se jako dite fakt bal :D
Fatal Frame 2 od začátku do konce
Pro změnu mě dnes děsí to divný mimino v Resident Evil Village! 😁
Jo těch bylo dost :D
Jako malýho mě děsilo skoro všechno, třeba záchvaty paniky a strachu jsem dokonce chytal i u FIFA 08, když jsem dostal míč a začali na mě dorážet soupeři :D Nicméně nejvíc si asi vzpomínám na Octabrainy z Dukea Nukema 3D, kterýho jsem hrál s tátou. Jako mě tam šíleně děsilo cokoliv, co tam na mě vyskočilo, ale z těchhle chobotnicovitejch potvor mi vždycky nejvíc zatrnulo :D
Mě dosti ublížila teď už legendární hra Liquidator 2, pamatuji si jak jako malý jsem před všemi monstry utekl a omylem spadl do malého jezírka v rozpadlých ruinách ve kterém jste mohli používat jen sekyru... nejděsivější ale na tom všem bylo to že celou dobu na mě okřídlený démon sesílal ohnivé koule a příšery z temného dna jezírka mi okusovali nohy. Mým druhým nejhorším videoherním zářitkem je bez pochyby ze hry Painkiller, konkrétně v misi orphanage kde máte za úkol vystřílet posedlé sirotky mě vyděsilo robotické dítě kterému se při vašem příchodu rozsvítí oči, začne levitovat a jde po vás... narozdíl od Liquidatora jsem svůj strach v Painkillerovi překonal a misi dokončil.
Mario bros , myslím že poslední lvl ten co je v lávě . Ty barvy a sound track, měl jsen z toho hrůzu ale fakt strašnou :D a pak ještě Alone in the dark na ps1 z toho jsem skončil u psychologa :D ale to kvůli bráchovi
kdo nehrál první Aliens vs Predator neví, že u hry se dá prostě pochcat strachy :D Nejlepší hra ze světa AvP
Starár ukrajinská hra od tvůrců Stalkera. Jmenovala se Firestarter, dala se koupit klidně i za 50 korunek v každý trafice. Heavy metalovej soundtrack v kombinaci s futuristickímy monstry Mi způsoboval noční můry. Pak ještě Mě dost děsil Makron ze čtvrtého Quaku.
Já se jednou, když mi bylo asi šest nebo sedm, jsem se na Superhrách dostal k bludišti, jak na vás na konci vyskočí Samara z Kruhu. Strašně jsem se lekl, začal brečet a běžel jsem za mámou :D
Vzhledem k tomu, že jsem byla velkým hráčem The Sims 2 a 3 už od mala, tak mě nejvíce děsila hudba přicházejícího zloděje, nebo když vám zemřel simík.
Také jsem nemohla dlouho dobu zapnout Minecraft, protože cave hudba a zvuky mobů odněkud mě nejvíce děsila a já nebyla schopna kvůli tomu hru hrát. A když se ještě k tomu připojil strach ze známého Herobrina, tak o singplayru jsem mohla tak akorát snít.
Jednou, když mi bylo takových 9 let mě kamarád pozval, abych si s ním zahrál Five Night's At Freddys. Mé mlade já si myslelo, že půjde o roztonilou 2D skákačku ve stylu Maria. Byl jsem tak naivní. Když jsme to začali hrát, tak vše působilo nevinně, sice to nebylo to, co jsem si představoval, ale bylo to cool. No a pak, zničeho nic se na monitoru zjevil Bonnie. Bože já se tak moc lekl. Několik dní jsem z toho nemohl spát
Ale teď když nad tím přemýšlím, tak díky přesně díky FNAFku se u mě vyvinula láska k hororům
Takže díky Bonnie, sice jsem málem umřel, ale díky
Nebyla to sice hra, ale bratr sledoval happy three friends a vždycky se mi smál, že se bojím, když mě nutil se dívat s ním...na díl o veverce, která si v obchodě roztrhne hubu o ledovou tříšť a nakonec ji rozmáčknou samootevírací dveře do obchodu, v živote nezapomenu..Dlouhé roky jsem se pak bál těmihle dveřmi procházet.
Vlastně se bojím dodnes..
Pamatujete si na Trackmanii ESWC? Tak soundtracky které v té hře byly mě děsily, a děsí i do teď. A můžu říct že jsem nebyl jediný
Myslím nevíce asi Quaka jedničky a Far Cry 1. Když tyhle pecky hraju i dnes, tak tam furt jistá dávka strachu je :)
Hodne me desilo, kdyz jsem hral Spore ve vesmirne fazi a potkal tu znicenou civilizaci, okamzite jsem zacal panikarit a rychle odletel pryc.
Pre mňa to bol Uka Uka z Crash Bandicoot 3. Jednak z toho intra ale hlavne keď som dostal Game Over tak viem že som sa ako štvorročný rozplakal vždy. Potom som prišiel na to že keď mám 0 životov tak som resetoval konzolu aby som sa vyhol traumatickému momentu :D
02:52 To si nikdo nevšiml odhalení Pixela? Anebo jen nevím, že se jedná o vtip.
Nevím jestli je to Fake ale nepoužívá to poprvé.
Pixel takový tajemník není :-D
Já se vlastně dodnes bojím Abea z Oddworld Abe's oddysee...ty žluté oči, sešitá pusa, ty zvuky, co vydává....kvůli tomu jsem nechtěla spávat v pokoji, kde jsem měla počítač :-D
Já jako malá moc her neměla, ale děs, co si pamatuju, byl Prehistorik 2. Problém by nebyl v tom to hrát, když jsem nikdy nedošla daleko, ale otec si už od začátku té hry kódy dopočítával. Takže v počítači byly odemčené všechny levely. A co lepšího mě mohlo napadnout, než se vydat do toho posledního...
Často mě děsila červená čísla v různých tycoonech, ale mimo ně to byla i hra Clive Barker’s: Undying. Clive Barker tehdy napsal dobrý příběh a level design měl také něco do sebe. Rozhodně to nebylo ještě ve stylu „vodíme tě za ručičku až do konce hry,“ takže kolikrát bylo opravdu o nervy prohledávat i zpětně místa, na kterých jste už byli.
Vybavuji si ještě Nosferatu: Malachiho hněv, ve kterém se generovala každému hráči nová mapa (hrad), což bylo docela revoluční na tu dobu a u FPS hry. Problém byl, když se vám objevil klíč ke dveřím až za oněmi dveřmi. :-/ :)
Zadlužení v Zoo Tycoonu a Transport Tycoonu podepisuju :-D
Vzhledem k tomu, že neumím pořádně plavat, tak mi prostě vaděj naprosto všechny podvodní mise ve hrách, třeba v Duke Nukem 3D, ještě jak tam po vás jdou ty potvory. Váááá, fakt ne, děkuju:D Strašně jsem se bál té podvodní mise v Cyberpunku a ona je to přitom taková krásná podívaná, s lxusním soundtrackem:D No a když na mě na PS1 v RE2 v chodbě skrz okno skočil obrovskej pavouk, tak jsem to vypnul a už nikdy jsem to nehrál. No a ty brečící děti, to je taky mazec no, to je pravda.
U mě to budou hned 2 věci. Katakomby s nemrtvákama ve RTCW a potom v LOTR: The Fellowship of the Ring, když mě chytly přízraky hned na začátku ve vesnici. Nikdy jsem se za ně nedostal a děsivé to bylo ažaž.
Asi jediný ktorý hral jednu hru so série legacy of kain defiance celkovo za oba charaktery a ešte za začiatok za obe osoby najmä za toho ...... čo nemá čeľusť začiatok bol divný....
Rozhodně za zmínku stojí Return To Castle Wolfenstein, až na to, že to není trauma z dětství, ale hra, kde se bojím i dnes 😂 Kromě toho jsem jako malý tuhle hru nikdy nehrál, ale pamatuju si jednu, z které jsem měl bobky dobrých pár dnů. Jednalo se o hru Záchěv - Ztracená stopařka. Jako malý jsem dost hrával hry od Špidly. Sem tam mi máma nějakou koupila, protože stály jen pár stovek a prodávaly se v různých trafikách. Jednoho dne mi koupila právě tuhle hru. Neváhal jsem tedy a hru vyzkoušel. Už podle prvních hodin jsem cítil, že to není nic pro mě. Klikačka s hádankami a já chtěl radši nějakou pořádnou skákačku, jako třeba Jazz Jackrabbit, které jsem mimochodem jako dítě miloval. Hrál jsem ale Záchěv - Ztracená stopařka dál a čím dál tím víc mě začínala požírat ta atmosféra a já byl nucen hráz dál a dál, až jednou mě donutila hra přestat, protože ve hře se nachází taková stará paní neustále sedící na křesle, se kterou od začátku mluvíte a byl to vlastně takový můj jediný přítel ve hře. Jednou, když se k ní vrátíte, tak sedí na křesle obráceně. Jste tedy jako hráč nuceni židli otočit a vylítne na vás kostra. Kostra v oblečení mrtvé staré paní. Když jsem to viděl, jako dítě, totálně mě to vystřídalo. Hru jsem vypnul a tu noc skoro ani neusnul. Po pár dnech jsem se ke hře sice vrátil, ale nikdy jí nedohrál, protože tu paní jsem měl v hlavě neustále a bál jsem se, co přijde dál.
Nezlobte se na mě, ale to co tady dost lidí píše jsou vesměs pohádky :D. Byl rok 2012-13 mě 13let a kámoš mě půjčil na ps1 tehdy vypálené CD se hrou jménem Silent Hill. Ta mlha, nonstop chrčící rádio, alternativní svět, kočka co vyskočila ze skříňky, duch který vám nic nedělal jen prostě písknul atd atd. Ta hra mě dobře poznamenala a jsem si jist, že už jí nikdy hrát nebudu. btw je mi 31 :D
V Tomb Raider 3 ještě na jedničkové PlayStationy. Jako 4-5 letá jsem se bála ledové lokace, kde byli mutanti bez nohou. Jenže největší infarkt jsem měla pak z finálního bosse. Týpka, který se změnil v 4 nohýho pavouka s hlavou, která mu visela z pod břicha. Mark Willard spider boss. 😱
Za mě to byla Alma z Demoverze F.E.A.R. jedničky, který jsem omylem spustil z ještě téhdejších starých dobrých LEVEL cédeček. Očividně Alma odvedla svou skvělou práci, protože dodnes jsem FEAR ještě nenainstaloval. xD
Barghest ze zaklínače 1. Otevřu bránu, udělám krok, rozsvítí se zelené světlo a ozve se zavrčení a já zdrhám od počítače s pláčem... Prostě krásné dětství🤣
Ve věku mezi 5-7 lety jsem poprvé začal objevovat hry. A tak jsem si vytvořil spoustu traumat, nejvýznamnější asi bude Minecraft a zombíci. Do teď (je mi 16) se vyhýbám jakékoliv jiné obtížnosti než peaceful. Dále me z nějakého důvodu traumatizuje ta hudba co hraje v hlavním menu a při hře. Další traumatizující hry: battlefield bad company 2 (během dvou misí jsem musel hrát sám úplně opuštěný od své jednotky a to mě poznamenalo natolik, ze si asi už nikdy žádný battlifield nezapnu), CoD 4 (mise na lodi, když se začne potápět), AvP, Assassin’s creed 3(už ani nevim proč, ale mam už jen z názvu série husi kůži)
Tak v první řadě silent hill. To mě bylo asi 8 let a po tom co jsem prošel první lokaci kde se musím nechat "nežít" jsem hru ukončil a musel jsem se vrátit až tak ve 13 kdy jsem si hru aji celkem užíval ale strach tam byl pořád 😂
No a pak ještě alone in the dark 4 ten mě dál taky slušnou bídu 🙈
U obou her cením hrozně hudební stránku protože ta tomu nasazuje těžkou korunku 😁
A jinak cením AvP s tím jsem si taky hodně zažil. Včetně zmíněných lanek ale zdaleka nejhorší bylo hrát za mariňáka když začal pípat detektor pohybu to pak přišel rychlý ESC a 5 minut přípravy 😂
Prosím uděláte někdy harwere test na nějakou czc klávesnici nebo na ty nová sluchátka czc gaming dragon
Díky bylo by to super
Od CZC jsme měli alespoň myšku shapeshifter :)
já doteď horory moc nehraju, natož jako malé dítko. avšak ten moment, kdy mi můj první simík umřel na hlad PŘED LEDNICÍ... brečela jsem tak, že mi táta simíky málem zakázal :D
Já se jako malý u žádné hry nikdy nebál 😉 To přišlo až když jsem si po vydání na PS4 pořídil VR a Resident Evil 7 😁 Horší ale pro mě byl remake RE2 který jsem už dohrát nezvládnul. Kombinace mála munice, blížících se zombie a vyhýbání se Mistru X na mě byla moc 😅
Phantasmagoria
SILENT HILL ... hudba , zvuky , sirény , monstra , prostředí , videa... tam se bojíte už na ulici , ve škole nebo nemocnici už šlo o infarkt !!!
ALIEN TRILOGY ... v podstatě to samé... velký stres na každém kroku :-)
Obě hry jsem hrál na psx v herním pravěku , a po hrách z MEGADRIVE apod. to byl neskutečný zážitek :-)))
Jako malej jsem byl posranej z Nosferatu Malachiho pomsta
Hudba a schované příšery mě vylekají ještě dnes ale i tak to klidně dohraju znova
Zase super video jako vždy 👍💓 ale podle mě dnešní děcka děsí fortnite 🤣
Asi v šesti letech jsem hrál Broken Sword: The shadow of the templars. Málem jsem tu hru, kvůli klaunovi a bombě nedohrál. Vůbec jsem nevěděl, co se stalo a vůbec jsem nechtěl pokračovat v hraní.
- BoB
pls jak se jmenuje ta hra v 3:30 to ve mě probudilo uplně mega nostalgii :D
trauma z celé hry když jsem sledoval tátu jak hrál Drakan: Order of the Flame.
A ještě kritiku k videu.
Není to poprvé co mluvíte o zvucích že jsou takový a makový, ale pak je tam ani nedáte nebo když už je tam dáte, tak nejsou pořádně slyšet.
například 1-2s k strašidelné kuchyni. Jenom ten zvuk
a měl bych představu čeho se bál.
Ostatní máte spíše novější kousky, ale já si tedy pamatuji i hry ze začátku 90. let a tam nezapomenu na Elvíru, kdy kombinace zvuků, souboje a obrázků smrti mi přivodila nejednu noční můru. A pak tedy i hra Dark Seed, kterou jsem pak ani nehrál, ale pusťte si intro a uvidíte proč si to pamatuju do teď a proč jsem to pak už vůbec nepustil :D
Největší trauma mám z Brothers in Arms Hell's Highway. V misi Baptism of Fire se dostanete do sklepů a v jednu napínavou chvíli vám před očima flashne obličej vašeho mrtvého kamaráda. Když jsem to hrál jako malý tak jsem vždycky zavřel oči a jenom jsem držel klávesu W pro chůzi dopředu, abych se rychle přes tuto scénu dostal :D Obecně mi připadá, že celá série této legendární taktické střílečky má jakousi ponurou atmosféru. Každopádně i dnes, když hraju jakýkoliv díl, tak nejsem ve své kůži.
Ps1 - resident evil 2. Monstrum bez očí na policejní stanici :D
Max Payne a to dite, jednoznacne :D to bylo nejhorsi co jsem zazil. O neco pozdeji F.E.A.R. , to jsem ani nemohl hrat :D
A kde jsou Trigeni z Far Cry nebo Cacodemoni z Doomu? :O Nic extra video... Moc ve mě nevyvolalo nostalgické pocity...
Mé šestileté já vyděsil průzkum vojenského bunkru v původním Farcry natolik, že jsem nikdy tu hru nebyl schopen dohrát. Přiznejme si, že jistý podíl na tom měl i soundtrack, který zrovna nepodporoval pohodovou atmosféru. Spíše naopak.
Osobně největší trauma sem dostal z originalní RE1 když sem to jako malý hrával na PS1 tak sem se vždy neskutečně bál toho prvního zombíka jak málo na tu dobu stačilo abych se bál
Za mě původní Oddworld: Abe's Oddysee, Blood, první Posel Smrti, mise v tunelech ve Vietcongu a mutanti z prvního Far Cry. Při hraní všech těchto her jsem měl opravdu nepříjemný/tíživý pocit, když jsem byl malý.
Za mne jednoznacne Ufo: enemy unknown a X-Com: terror from the deep. Tyto dva skvosty mne vzdycky dokazaly desit soundtrackem ve spojeni s silnou rasou "emzaku" co vymetly muj prapor v jedinem kole.
Dale outro v Dead space nebo treba treti doom s baterkou v ruce.
Ja sem nebyl uplne malý, ale prvý zážitek kedy sem sa u hry lakal alebo trochu bál mam z hry heretic 2 :D Proste ked sem prvý raz otevrel tie dvere a vyrútila sa na mňa tá príšera, tak sem skoro dostal infarkt. A nebyl to jediný nepríjemný moment z tej hry. :D Je to jedna z mála her které sem kedy hral a mal sem z nej zly pocot a bál sem sa u nej.
Jako malej jsem hrál flashovku "Free Icecream" kde hrajete za dítě, které unese řezník dodávkou a zamkne vás ve sklepě. Vaším úkolem je zdrhnout, ale musíte prolézt celý dům a najdete mj. i svého mrtvého kamaráda viset v mrazáku. Celou dobu vás pronásleduje ten jednonohý řezník a je to docela napínavý.
S Honzou naprosto souhlasim max payne mám dohránýho několikrát a ta část mě děsí do dnes.
4:40 je Honzas robot?
Je pixelorez človek :DD?