Video se mi líbilo, ale je tam pár věcí se kterými se úplně neztotožňuju. Jsem přesně ten případ, který tam zmiňuješ. Nějaká sebeláska pro mě nebyla úplně snadným tématem, protože jsem ji nezažila ani jako dítě. Vždycky jsem byla dost oplacana a okolí mi to dávalo pořádně sežrat. Pubetra byla pro mě nejhorší, jelikož jsem měla několik problémů, které jsem řešila jídlem. Asi v 11ti letech jsem se projedla na necelých 80 kg při svých necelých 160ti cm. Bylo zo hrozný, nemohla jsem se na sebe ani podívat do zrcadla, nesnášela jsem focení a týden před preventivkou jsem neustále brečela a hledala si diety jak zhubnout 30 kilo za týden. Vážně jsem se nesnášela. Pak se to volně přehouplo do poruch příjmu potravy, kdy jsme měla podvahu, ale nesnášela jsem se úplně stejně jako s nadváhou. Tím chci jen říct, že opravdu to není o tom čísle ale o tom, jak si to srovnáme v hlavě. Od té doby jsem zase přibrala na zdravou váhu a k sebe lásce to byla opravdu dlouhá cesta, ale konečně se poprvé za svůj život nebojím říct, že se mám opravdu ráda. Jsem ráda, že jsi tohle nezažila a měla ses určitým způsobem ráda za každé situace, já jsem jen chtěla napsat svůj pohled a příběh, ať to tady nemáme jen tak černobíle. Podcasty bych také rozhodně uvítala❤
Člověk musí být vnitřně ukotvený..to znamená, že jeho hodnotu neutváří jeho okolí, názor ostatních a jejich hodnocení. Je si vědom sám sebe, bez toho aby ho v tom někdo utvrzoval..Není to snadné, ale je to osvobozující.
Dekuji! Dekuji! Dekuji! To "az" je opravdu smrtelne. Vim, o cem mluvim. Cely zivot jsem bojovala s vahou, a i kdyz jsem z 90 kil zhubla na 63 kg, stastna jsem nebyla. Byla jsem zcela posedla vahou, nervozni, podrazdena. Vsechno blbe. Nasledovalo pribrani a dalsi hubnuti. Pomohlo mi az prijmout pred 5 lety telo takove, jake zrovna bylo. To telo vazilo opet 90 kg, ale konecne jsem ho videla jako unikatni, krasne. Strasne moc mi k tomu pomohl i milenec, ktery byl o 23 let starsi. Bral me takovou, jaka jsem, neustale mi rikal, jak jsem krasna. Neskutecne mi pomohl prijmout sve telo. Byla to pro me uplne nova zkusenost. Do te doby jsem slysela jen vycitky od rodiny, meho pritele, posmesky od utocnych lidi z okoli. Ve chvili, kdy jsem sve telo prijala, zacala jsem se o sebe vice starat, dbat na pekne obleceni a hle, najednou mi lide zacali rikat, jak mi to slusi, jak jsem sexy a jak ta kila umim nosit. Vazila jsem stale stejne. Uzasna zkusenost. Zmena zacina prijetim. Bezpodminecnym a okamzitym prijetim soucasneho stavu. To neni o tom, ze se vyprdnete na hubnuti, pokud zhubnout chcete/potrebujete, ale stane se to druhoradym. Na prvnim miste jste vzdy jen vy ve sve aktualni situaci a forme.
Myslím si že co se týče sebelásky musí mít člověk v sobě a také správné lidi kolem sebe. Hubnutí sebelásce nepomůže. Když si to vemu na sebe nebyla jsem šťastná ani jako štíhlá při 47 kg protože jsem se neměla ráda ba nejsem šťastná ani teď když mám 70 kg a není to o váze ale o myšlení.
kéž by to šlo tak snadno. Že by stačilo změnit účes a člověk by se najednou cítil šťastný. Ale možná je nakonec lepší, že se o některé věci musí doopravdy usilovat
jj Hani, z pozice mého věku můžu říct, že společnost oceňuje, že se někdo dostane do pár měsíců po porodu zpět na svou váhu, vypadá stejně ve 20-ti jako ve 40-ti a když to tak náhodou není, tak je na to pohlíženo jako na selhání nebo lenost a tohle je fakt dost nebezpečný trend pro sebevědomí holek/žen....a kázání o sebelásce často udělují osoby, které dle mě mají středobod světa svůj vzhled
Děkuju za skvělý video. Myslím, že je velký rozdíl v tom, jestli se sama sobě líbím a jestli se mám ráda. Například já se ráda mám, ale nelíbí se mi, jak vypadám, protože mám těžší formu akné a docela jsem poslední dobou přibrala. Protože se mám ráda, nikdy bych se netýrala hladověním, naopak se snažím napravit svůj vztah k jídlu a hledat, co je pro moje tělo dobré. Akné mě trápí už dlouho a proto moje sebeláska nemůže být závislá jen na tom, jak vypadám. Chtěla bych říct, že bysme se měli mít rádi pořád, i když se zrovna sobě nelíbíme. Asi jako kdyby moje máma najednou hrozně přibrala, může mě to mrzet, ale mojí lásku k ní to nezmění.
Hani, tvoje videa mám opravdu moc ráda, v našich luzích a hájích si pro mě fakt úkaz - děkuji. 🙂 Co se týče podcastů, jsem určitě pro. Ten trend před a po nemám moc ráda úplně ze stejných důvodu jako ty. Je obdivuhodné, že člověk dokázal na sobě máknout, a je správné propragovat zdravý životní styl, ve většině případů se však nejedná o zdravou sebelásku, ale o poněkud nevyvážený a nezdravý přístup k celé této problematice a pokud se někdo honí za ideální postavou kvůli uznání jiných lidí a ve chvíli, kdy se jí přiblíží, to považuje za dosažení nějaké nirvány a situaci hodnotí jako "teď se konečně můžu mít rád/a", neshledávám to jako úplně zdravé zhodnocení, nýbrž vrtkavé s nejistou vyhlídkou. A pokud to tak někdo má proto, že si skutečně přijde nechutný a trápí se, moc mě to mrzí. Vedle toho hubnutí by měl zapracovat i na zdravém sebevědomí. Samozřejmě je nutno zmínit, že rozhodně není problém, když se chce někdo pochlubit, že mu práce ve fitku udělala radost a baví ho to. Řekla bych však, že z rétoriky konkrétního postu jde dost dobře určit, o kterou z výše zmíněných situací jde. Já sama jsem na tom asi jako ty jsi byla. Měřím zhruba 160 cm, vážím okolo 65 kg a normálně si nějak tlustá nepřijdu. Samozřejmě, do postavy z filmových pláten mám daleko, netřeba si něco nalhávat, jsem, jak říkáš - krev a mlíko 🙂, ale racionálně se svou postavou problém nemám, není to pro mě priorita. Co mi však vadí a sadí brouky do hlavy, jsou někteří lidé v mém okolí včetně mé takřka obézní matky nebo kamarádky, jež pro štíhlou postavu nemusí hnout prstem, co mi rádi předsouvají, jak jsem přibrala a měla bych honem shodit, abych pasovala do nějakých norem. Samozřejmě neřeknu, kdybych vážila ještě o 20 kg víc a oni měli obavu o mé zdraví, myslím však, že 65 kg není žádný extrém a takové poznámky můžou člověku jen pošlapat sebevědomí. Samotnou mě krátce po takových střetech přepadají kdovíjaké nehezké myšlenky, které sice rychle zapudím, ale i tak. 🙂 Asi to jde mimo mě.
Určite urob podcasty ja ťa rada počúvam, vlastne pozerám momentálne dokola len tvoje videa. A som za to rada veľa mjr avaju a veľa ma naučia 💓 ďakujem moc za všetko čo som sa od teba dozvedela 🙏
Také nesouhlasím s tím jak je sebeláska běžně uváděna v souvislosti se zevnějškem a často s radikálními změnami co se vzhledu týče. Přesně jak popisuješ to navozuje umělou představu, že k sebelásce je nutné dosáhnout nějakých ideálních fyzických proporcí nebo zbavit se tak zvaných estetických nedostatků. Podobné příběhy ani nepovažuju za pozitivní motivaci. Čímž neříkám, že je špatné na sobě pracovat, ale je lidskou přirozeností se na nedostatky zaměřovat a každý by na sobě našel něco, s čím není zcela spokojený, ať už jde o nedostatky snadněji či hůře odstranitelné. Všechno závisí jen na našem vlastním přístupu a já znám lidi, kterým podobné fyzické změny skutečně k sebevědomí pomohly. Na druhou stranu třeba z mého pohledu byly tyhle jejich nedostatky zanedbatelné. Ty nedostatky samy o sobě nejsou problém, problémem je způsob, jakým je většina lidí vnímá. A já věřím tomu, že podobné příběhy lidi negativně ovlivňují, protože pak automaticky nepřemýšlejí nad tím, jak se se svými nedostatky smířit, ale jak se jich zbavit- vyvolávají v nich totiž iluzi, že jakmile se zbaví nedostatků, všechno bude v pořádku, jejich sebevědomí stoupne a oni už o sobě nezapochybují.
Dneska jsem si tě pustila k učení a jsem nadšená, dokázala jsem se naučit celé Ošetřovatelství #zivotzdravotnichsester, tvoje názory jsou úžasný, děkuju za všechny hodnoty, které dnešním mladým lidem předáváš, doufám že koukají hlavně třeba 12 létě dívky které by si z toho mohly vzít spousty a spousty hodnot, které jim nemusí umět dát třeba ani rodiče 😊💞
Konečně to někdo řekl nahlas o sebelásce, děkuju. Pár dní zpátky jsem hledala nějaký podcast na cesty do školy a přísahám, že jsi mě hned napadla ty! Takže za mě podcast 10000% ano!
Ahoj Haničko,🌿🧡 Musím říct ,že s tebou souhlasím ,mluvila jsi o tom moc krásně . Z vlastní zkušenosti musím říct ,že pro mě tyto příběhy byly spíše demotivující nežli motivující .Pořád jsem měla potřebu dělat víc , víc se snažit ,protože jsem za tím viděla sama sebe šťastnější a krásnější .A ten pocit ,že pak všechno bude lepší.To porovnávání s jinými, ikdyž jsem je vůbec neznala ,jejich životy ,jenom jejich instagram .Jejich malinkou část života ,která je většinou zkreslená a přizbůsobená. Proto jsem si taky vymazala instagram i Facebook a snažím se žít v sobě a poznávat ,kdo vlastně jsem a hlavně se porovnávat jen sama se sebou . A být vděčná . Děkuju ti moc za tohle video !🧡🌻
Ahoj Hani, sebeláska funguje jinak, než je ti to prezentováno. Jako příklad uvedu třeba těch pár kilo navíc: Princip sebelásky je jednoduchý. Jde v podstatě o to, MÍT SE RÁD TAKOVÝ, JAKÝ JSEM a BÝT ZODPOVĚDNÝ ZA VŠE OVLIVNITELNÉ, CO SE MI V ŽIVOTĚ DĚJE. TZN: Jelikož se mám ráda a vadí mi, že mám pár kilo navíc, nebudu jak trubka ze sebe dělat chudinku OBĚŤ, ale vezmu svůj život za pačesy z pozice TVŮRCE. Z toho potom plyne to, že když se mi nelíbí, že mám pár kilo navíc, zodpovědně přijmu fakt, že je to tím, jaké nesmysly jím (nebo jím blbě a tělo přibírá, protože se bojí, nedostatku a dělá si zásoby tuku na horší časy) a že mi takto to tělo nevydrží věčně, neboť se s nadváhou pojí i některé zdrav. komplikace. Jakmile si pak takový člověk uvědomí tento základ, začne se v rámci sebelásky (toho, že chce na tomto světě strašit o pár let dýl a neumřít na infarkt z nadváhy) o sebe více starat, je pak přímočaré to, že se začne jinak stravovat, cvičit, makat na sobě. A když tu dřinu vydrží, výsledky se dostaví. Každopádně je ale hlavní myšlenkou: Měním se, protože CHCI, NE PROTOŽE MUSÍM. :)
Myslím, že bych si podcasty od tebe pouštěla ráda :) takže za mne ano, prosím! Moc se líbí jakým způsobem o věcech mluvíš. Působíš velmi vyspěle a rozumně, což se opravdu hezky poslouchá :)
Kam ty na ty témata chodíš, jsi skvělá, škoda, že takových lidí jako jsi ty je málo. Co sebeláska, ale když vás soudí někdo kdo má o lidech určitý obrázek(musíš být štíhlá, krásná, vyčůraná) a když nejsi, tak jsi blbá a nebudu se s tebou bavit. Tohle je taky smutný. Podcasty ano prosím❤
Já to chápu tak, že ta změna těla pomohla změně duše. V mém případě to tak bylo, před 30 KG sem byla dost smutná, naštvaná , nevyrovnaná a mohla sem si za to sama. Pak sem si to srovnala v hlavě, že nejsme spokojená sama se sebou a musím pro to něco udělat. A jak se změnilo tělo změnila se i hlava. Ono je to těžké popsat pokud nevíš jaké to je, ale souhlasím s tím že není dobré čekat na to až něco ... Je teď a tady , tak něco dělej.
Zajímavé video...myslím si , že mezi spokojeností sama se sebou a touze po uznání od ostatních je celkem tenká hranice. Kdo by nechtěl zhubnout, moct si obléknout téměř cokoli bez toho, aby někde něco přetékalo a poslouchat od ostatních jak si dobrá, že jsi se svou váhou zatočila. Když si vzpomenu na svou základní školu, kde si nemyslím, že jsem byla nějak tlustá (ale vychrtlá tyčka také ne), jsem si od svých spolužáků vyslechla přezdívek typu sumo a podobně celkem dost. Tak má "sebeláska" dost utrpěla, ale zase do budoucna mě s tím naučila bojovat a také na svých nedokonalostech a kilech navíc hledat a hlavně v sobě to dobré. Možná nemám modelkovskou postavu, ale mám jiné přednosti, za které si zasloužím příjetí jak od ostatních tak od sebe samé. Velkým vzorem v tomto pro mě byla paní Helena Růžičková, ona měla obrovskou osobnost jak uvnitř tak navenek a uměla to s velkou grácií nosit. Takže jak věk, tak váha jsou opravdu jen čísla a myslím, že sebeláska začíná tam kde to takto začneme brát a reakce okolí, kteří mají jiný názor se naučíme házet za hlavu. Protože kdo jsme a jak vypadáme určujeme především my samy. A jak my se cítíme, tak nás poté vnímá i okolí. :-)
Také mě hodně zajímá téma sebelásky. Nějací lidé mohou zhubnout nebo něco takového, ale já se bojím na sebe podívat do zrcadla, protože mám obličej, který se mi nelíbí a se kterým jsem se narodila. Nemůžu to změnit a tak se s tím musím naučit žít. A to je potom sebeláska. To že dokážu přijmout je pravá sebeláska. Jinak podcasty bych velmi ocenila❤️😉
Podkasty super...;) Teď je poslouchám dost u práce,zacala jsem pracovat z domova a občas sem u tvejch videí usínala..v tom smyslu že sem si je pouštěla do uší a chtěla odpočívat..takže podkasty bych uvítala :-)
Haničko, pod tohle video se můžu podepsat. Taky mi nepřijde zdravý se dřít v posilce Xkrát týdně, abych náhodou nepřibrala deko. Já mám momentálně hodně kilo, přibrala jsem kvůli štítce a antidepresivům, které už měsíce pomalu vysazuju (a to jsem měla podle mýho praktika, co mi je předepsal, jen skutečně malou dávku SSRI na úzkosti). Všechny tyhle věci váhu ovlivňujou a i když jsem teď špekoun, mám se ráda (zdravě) i tak. Chodím cvičit jógu, snažím se jíst zdravě, ale kvůli kilům navíc se nepřetrhnu a nehodlám se trápit hlady. Taky už se smiřuju, že holt v devětadvaceti nebude moje tělo stejný jako v osmnácti. Jsi úžasná, máš strašně zdravý názory a navíc jsi má krajanka.:) Takže děkuji za tohle krásné video. Mám Tě moc ráda!
Ahoj Hani ☺️ bezva video, Já na takové videa nekoukám a celkově nesleduju ani videa typu dovolená a jak jsem se vypořádala s čímkoli ,nebo jak se to stalo ohledně zasnoubení svatby atd. Je mi to jedno 😅 asi proto , že si jednak myslím , že vždy je to aspoň trošku zabarvené ať to vypadá na sítích lépe... A taky proto ,že si myslím dovolená svatba atd atd. To jsou osobní věci a hlavně u té dovolené.. no já si neumím představit dovolenou s kamerou v ruce.. co to je za dovolenou? :/ Každopádně na ty podkasty se těším! ♥️
Tak na slovo sebeláska jsem alergická, je to šílený. Sebeláska jak je prezentovaná, vlastně sebeláska vůbec není. Často je za ní schovanej narcismus a nebo je to pravý opak - nejistota. Protože kdo se má rád, a je se sebou spokojený, nemá přece potřebu to vubec řešit, hlásat o tom na sociálních sítích atd. Je to za mě vrchol nepřirozenosti
Ahoj, rozhodne bych ocenila podcasty :) a uplne souhlasim s tvym nazorem, je skoda, ze se na to nekdy divame hodne povrchne a snazime se pouze o vnejsi ,,dokonalost" :)
Super video, díky za něj. Jak v úvodu říkáš, že je to teď hodně na sociálních sítích...No, řekněme, že SS snesou všechno a je blbé to takhle předhazovat, protože to pak dopadá, jak si to vlastně všechno popsala. Já osobně jsem třeba měla hodně nízké sebevědomí v období puberty, tak od 12ti, až v podstatě na VŠ a zbavila jsem se toho až teď tak poslední rok a půl, dva roky...To už jsem v pohodě, ale i tak je občas těžké si uvědomit, že není důležité, co kdo říká a co si kdo o mně myslí, ale to, jestli jsem já sama se sebou spokojená. Protože když ano, tak pak je to v pořádku a můžou mi být poznámky cizích, nebo i známých úplně u zadku s prominutím. Třeba mě to i pobaví a dělám si ze svých, dříve vad, dnes krás, srandu :) Třeba mám nos po taťkovi. Takový úplně prostě zvlněný, veliký a tak. A dělám si z toho srandu, že mám frňák po taťkovi a že vypadám jak [ratatujl], což mi mimochodem řekl jeden připitý týpek, který se mě v buse snažil okouzlit svým....popravdě nevím čím :D A pak mám třeba velkou nohu. Dřív jsem se za to strašně styděla, protože velké papuče, velké boty, velké všechno. Jenomže když máte 182 cm, což jsem taky považovala dřív za minus, tak prostě nemůžete mít malou základnu, ale je potřeba mít nohu 44, aby jste to všechno ustáli :D Takže tak to mám. A tak to je. Člověk nejdřív musí přijmout sám sebe, uvědomit si, co umí, co ví, v čem ví, že je dobrý a věnovat se tomu. A co neumí a chce umět, nebo nedaří se mu a chce zvládat, tak na tom pracovat, i když to stojí spoustu úsilí. Třeba já teď změnila obor na VŠ, protože jsem se chtěla někam posunout. Jakože ten obor je příbuzný, ale věděla jsem, že spoustu informací a praktických zkušeností mi bude chybět. Jenomže jsem to prostě tak chtěla a šla si za tím, že i když z toho mám nerva, tak bojuju, protože to prostě chci :D Jo a ještě jsem chtěla říct, že mi vždycky ve škole, právě v tom věkovém rozpětí, které jsem zmiňovala, říkali všichni prostě strašně moc blbých poznámek a já si to brala osobně, ale pak jsem si to všechno právě naučila uvědomovat a hned je mi líp. Ale chce to čas a úsilí. Jako všechno. Jujky, to jsem se zase rozepsala no...Tak snad budete mít aspoň hezké počteníčko :D
Tohle téma je opravdu na dlouhé povídání. Já sama jsem měla v dětství velkou nadváhu, zhruba 90kg v 9. třídě. Teď se toho postupně snažím zbavit ale není to tak snadné. Ono za to dost může i okolí. Mně to dávalo fakt hooodně sežrat, můj otec byl případ sám o sobě. To člověka hodně ovlivní. Osobně si nemyslím že dřít se 5x v posilovně je něco, čeho by se lidé měli držet. A celkově dnešní IN svět ohledne fitness atp mě dost irituje. Jednou toto, jednou tamto. Jedním z případu je slečna Blažčíková, btw. Nicméně někdy je prostě člověk normální, do posilovny chodí hlavně proto, aby si protáhl celé tělo. To člověk málokdy udělá na procházce, výletě. Ano samozřejmě, znaví se tam, ale v té posilovně se může soustředit na konkrétní části těla a svalů. Jenže to už člověk musí ten vzhled vnímat jako bonus.
Krasne video. Mozno hovoris len nejaku nahodnu myslienku podla teba, ale vzdy to ma zmysel, hlavu a patu a super sa to pocuva. Z podcastov by som bola nadsena. 😍
K sebelasce si asi musí každý dojít sám a mám pocit, že je to opravdu jen v hlavě. Se mnou to celkem zahýbalo v pubertě, kdy jsem si připadala hrozně tlustá( to jsem měla 55 kg) a celkově i škaredá. Jeden týden mi vadil křivej nos jinej týden zas odstátý uši... A teď se totálně zbožňuju, i když jsem za těch pár let přibrala 15 kg tak si teď připadám "tak akorát". Prostě už mám v hlavě jasněji a vím, že když se mi líbí velkej zadek tak nemůžu brečet kvůli velkým stehnům. No a to s tou vydřenou postavou mě to nepřijde ani jako sebelaska, ale většinou spíš jako léčení z komplexu a nebo jen strach z toho, že by někdy ty lidi mohli přibrat. Já sice chodím skoro každý den běhat, ale především proto že mi to pomáhá uvolnit se ze stresu a to že jsem pevnější a trošku jsem zhubla je sice příjemný bonus, ale není to moje priorita ve cvičení.
Ahoj, s veľa vecami čo si vo videu povedala sa stotožňujem, no mám potrebu toto napísať. Ono často keď človek schudnete cvičením, zdravou stravou a podobne nie je len o vzhľade. Väčšinou má zo seba dobrý pocit, že pre seba niečo robí a to samotné ho robí šťastným a výsledky k tomu sú len plus. Napríklad ja som bola dnes cvičiť po dlhom čase a hej už mi aj začalo vadiť že "som rozkysnutejsia" a podobne. A keď som bola na tom cvičení tak som si to parádne užila a sama seba som sa v duchu pýtala prečo nechodím častejšie 🙂 a keď je človek so sebou spokojný tak sa rád občas pochváli aj na sociálnych sieťach a možno tým niekoho inšpiruje. P.S. áno chcela by som podcasty 😊
Vezmu to zase z jiného hlediska - naopak na Insta narážím neustále na příspěvky typu "dříve jsem byla hubená, ale nešťastná, dnes jsem krev a mlíko, ale šťastná". Prostě takové ty porovnávací fotky, že dříve byla holka hubená a hlídala se v jídle, dnes si dá cokoliv a sice váží víc, ale je jí to fuk. Je fajn mít skvělý vztah k jídlu, ale stejně moc nevím, co si o tom myslet, někdy mám pocit, že jsou ty holky spíš líné mít nějakou disciplínu, rády se cpou, ale aby si to nějak obhájily, svedou to na "sebelásku". :D Někdo si na kritizování "falešné" krásy na Instagramu dokázal udělat i byznys, viz profil zanormalniholky. Já si tuhle tvou myšlenku uvědomila, když tji řekla doktorka Kateřina ze Jste to, co jíte - jedné klientce tam řekla, že je super, že je se sebou spokojená a má radost, přestože zhubla zatím jen něco málo a je teprve na začátku cesty. Přesně to řekla, jak jsi to vyjádřila - není dobré si říkat "až dosáhnu xxx, budu šťastná", to sebevědomí by mělo být už předtím a sebeláska je hlavně o tom, že věřím, že na sobě ty nedostatky dokážu změnit. Ne o tom, že až něčeho dosáhnu, pak teprve přijde štěstí. Souhlasím s tebou. Úplně stejně mě ale štve i to, že někdo si sebelásku vykládá tak "nebudu na sobě nic měnit, nebudu se sebou nic dělat".
Demmie Na jednu stranu souhlasím, nicméně se domnívám, že tohle je pouze tvůj pohled na svět (na život) a přesně popisuješ jednostranné nahlížení, které je úplně stejné jako to, které kritizuješ. Sebeláska by měla být o tom, jak ji pojímáme každý z nás podle vlastních měřítek - u tebe je to neustálá touha k sebezlepšování (mám to mimochodem stejně), ale proč by neměla být sebeláska, pokud si podle vlastních hodnot uvědomím, že pravidelné cvičení 4x týdně a hlídání stravy není pro mě a raději budu chodit s pár kily navíc a dopřeju si jídlo, které má pro mě větší hodnotu nezm třeba pro tebe.
@@Rampepurdarampepurdacka Já ale nepíšu, že ten tvůj pohled není sebeláska. Jde mi o to, že takové holky, které prosazují, že sebeláska není o vzhledu, se dost často naváží do těch, co se rozhodly se sebou něco dělat. A píšou o nich, jak je to strašně falešné, ty jejich fotky, že jsou povrchní, jak kdyby snad změnit něco na sobě znamenalo, že můj vzhled je pro mě na 1. místě. Samozřejmě extrémy nejsou dobré, to ani extrémní cvičení, ale když někdo třeba propaguje i obezitu, to už mi v pořádku nepřijde. Ještě mi vadí, že se to pořád vyčítá jen sociálním sítím, přitom takové ženské časopisy jsou v tomhle mnohem horší. Na jedné straně je, jak jsou malá prsa krásná, a hned na další straně návod, co si obléknout, aby člověk opticky zvětšil prsa. :D
Určitě podcasty! Mám ráda tvoje povídací videa, ale RUclips si pouštím jen doma a na to nemám moc čas, zatímco podcasty si stahuju do mobilu a poslouchám každý den při cestě do práce 😊
Hani mám to stejně, taky jsem si nikdy o sobě neřekla, že jsem hnusná a hnusila se sama sobě. Jo řeknu si třeba, tyjo dneska se mi nepodvedl makeup nebo tjyo dneska mám nějak zplihle vlasy..ale nikdy jsem si neřekla, že jsem.hnusna nebo se sama sobě hnusila, však to ani nejde. Máme být samy pro sebe tím největším parťákem, proč si házet klacky pod nohy. A to nejsek nějaká krasotinka z časopisu nebo z mola. To vůbec. Ale cítím se hezky a myslím, že jsme hezká sama pro sebe a tím o na okolí, že to nějak vycítí že se mám ráda a proto mě třeba oslovují muži víc než ty hezčí ženy, který si naopak nevěří a rády se nemají.
Hani, smutnou realitou dnešní doby je, že hodně lidí se nemá rádo jen kvůli něčemu z minulosti, ať už to je šikana na základní škole, nepodařený vztah či výběr potencionálního partnera, nebo prostě jen nějaký ne moc dobrý kamarád. A najít v sobě tu sebelasku, potlačit nenávist vůči sobě a líbit se s sobě takovy jaky člověk je, je potom složité. Byť na sebe hrdý kvůli něčemu, cítit se dobře... V tomhle pomáhá jen jediné, a to je být dobrým hercem, neukázat okolí tu realitu, jak člověk sám sebe nenavidi, ale ukazovat to, co okolí chce videt a vědět. Pokud máš za sebou to období šikany, urážek, ponížení, či dokonce násilí, tak můžeš okolo sebe mít sebelepší lidi, rodinu a partnera, ale stejně to v tobě zůstane.
No Hani, na tvojom názore asi niečo bude. Vlastne som si to uvedomila až teraz, keď som ťa o tom počula rozprávať. Som šťastnejšia keď neriešim to jak vyzerám. Proste som to ja, príroda mi dala oblejšie krivky a ja ich mám celkom rada. A tá istá príroda mi dala aj lenivosť s tým niečo robiť :D Samozrejme o spokojnosti sa úplne nedá hovoriť, veľa vecí by mohlo byť menších/väčších/dlhších/tmavších/atd ale nemyslím, že keď budem v tých miestach menšia/väčšia/dlhšia/tmavšia/atd tak budem aj šťastnejšia, to je blbosť.
Díky za tohle povídání! Konečně nějakej střídmej názor, se kterým se úplně ztotožňuju. Ale přemýšlím nad tím, jaktoze se některý holky nemají rády i když jsou štíhlý a podle okolí jsou "krásný" a pak jsou plnoštíhlý holky, který se sebou nemají problém. Myslím si, že to je asi hodně o tom,jaký má člověk zázemí doma. Jestli mu rodina dává najevo, že je hodnotná osobnost a není to o vzhledu a že je pro svět přínosem nejen tím, že na něj bude "hezky" pohled. (Uvozovky, protože co znamená být hezky, krásný?) Myslím, že mě třeba rodiče tenhle pohled do života dali, že mám osobnost, že je na mě důležitý jaká jsem a ne jak vypadám. Možná i proto jsem se nemusela nikdy nesnaset, i když bych mohla, protože mám zdravotní problémy, díky kterým chodím trošku nakřivo -ale můžu dělat všechno, skoro mě to v zivotě neomezuje. A taky jsem bývala dost hubená a lidi mi to říkali, jo mojí motivaci bylo přibrat (i když moje váha byla v normě, jen jsem prostě byla dost hubená), ale nebylo to něco, proč bych se nednasela. Pak jsem se vdala a začla přibírat. Přibrala jsem během chvíle dost kilo a ani to mě nedonutilo se sobě hnusit. Jen to byl nezvyk. Mojí rodiče mi asi proste vstepili do hlavy zdravější pohledná vzhled, i když taky nebyli dokonalý a nějaký újmy z rodiny mám, ale v tomhle sehrali správnou roli. A když jsem po svatbě přibrala, oni byli ti, který mi říkali, že bych s tím měla něco dělat a taky mě to nezasáhlo! Asi to pro ně byl taky nezvyk, protože jak můj manžel říká:"sluší ti to, ses prostě už ženská, tak ses zakulatila." Samozřejmě žádný z extrému do extrému to není, jen jsem si začala dávat menší porce 😊 ještě jednou díky za tvoje povídání!
Já se mám ráda taková jaká jsem a když vidím na instagramu nějakou holku která vypadá jinak a je třeba hezčí než já tak nezávidím jak vypadá já se mám ráda taková jaká jsem a snažím se být lepší v nitru.. Podcasty určitě udělej jsi fajn milá, upovidana holka🙂😍
Docela by mě zajímalo, jestli to je i důvod, proč lidi nedokážou skončit u jedné plastické operace. Jakože... něco se mi na sobě nelíbí, tak jsem se sebou hrozně nespokojená, mám pocit, že se kvůli tomu nemám ráda a tak... tak se rozhodnu, že si zajdu na plastickou operaci, a chvíli mi to pomůže, protože prostě jsem hezčí, ale uvnitř se ten přístup nezmění. Tak to pak někdy přeženou tak, že už si ani nejsou podobný? Nevím, podle mě prostě asi nemůžou být šťastní a žádná plastická operace tomu asi moc nepomůže.
Já třeba nechápu je, jak některý youtuberky mluví o sebelásce o tom jak se maj rádi takový jaký jsou a pak vydaj video o tom jak byly rok dozadu v hrozných depresích, pomalu se chtěly zabít a že prožívaly nejhorší období svého života, přitom v tu dobu hlásaly jak sami sebe milujou a jak jsou se vším smířený -_- viz třeba Teri Blitzen. Teď zpětně je jasný, že to tak prostě necítila, lhala nám a hlavně sobě. Přitom by bylo 1000x lepší přiznat, že to tak třeba nemá, ale že na tom chce pracovat a ukázat nějakou svou cestu. Každý se tváří na instagramu dokonale, jak má úžasný život, jak se má rád ale tak minimálně půlka tohohle všeho je lež. :/ V reálu si češi spíš stěžujou, než aby o svém životě mluvili tak jako ho prezentují na instagramu, zvláští.
Já mám se sebou problém, naivně jsem si myslela, že do půlroku po porodu budu na sve váze :D Já, chyba! Je to osm měsíců a jsem stále 2kg v plusu - Kila jsou mi fuk :D chci změnit něco a břichem, je hnusný :D ještě že mám doma manžela, co mě miluje i s pneumatikou, že nemám ploché bříško, jako před těhotenstvím.. Začala jsem cvičit- mírně (kojim) doma.. a miluju ten pocit, kdy to břicho cítím.. myslím, že tlak na mladé maminky je teď diky instagramu velký.. všude ty fit mamy a já si připadám jako úplně neschopná matka :D
Moje mamka měla asi 100 kg, byla nešťastná a začala na sobě dělat. Cvičení a zdravým jídelníčkem zhubla na 65 kg. Je na sebe dost pyšná a taky má za co, hodně teď i radí lidem a tak. Všichni ji chválí a taky říká jak se má ráda... no ale co ti lidé nevidí, tak je to jak neustále stojí před zrcadlem, váží se dvakrát denně, je neskutečně nešťastná když nabere. Tím neříkám, že by to bylo nějak nezdravé, jí pravidelně, cvičí, a má vyvážený jídelníček. Psychicky mi to ale moc OK nepřijde. Já měla dost problém s jídlem, což ona neví, a vidím na ní přesně to, co já jsem tajně dělala... to vážení, neustále mluví o cvičení nebo o jídle. Je to hrozný. Myslím, že ihned jak by přibrala víc než 5 kilo, tak nastává režim každý den do posilovny, myslím si, že by jí nedělalo problém nejíst. Je hrozně super jak si popisovala to jak si se nakrucovala před zrcadlem, musela jsem se usmívat, kéž by to tak měli všichni. Já si pamatuju jak jsem seděla celá odpoledně před zrcadlem, brečela, a nesnášela jsem to jak vypadám ( mimochodem tím rozhodujícím momentem, kdy mi vlastně došlo, že jsem ošklivá bylo, když jsem byla u nutriční poradkyně, kvůli vegetariánství ve 13 letech. Řekla mi, že KO v pořádku, jen, že bych měla zhubnout tak 15 kilo, že jsem dost oplácaná -tehdy 70/168) Do tří měsíců jsem zhubla 22 kilo. Kdybych se mohla vrátit v čase, tak jí jdu dát facku :D. Teď už se mám ráda i když mám téměř totožné míry...snad k tomu dojde i mamka
Já myslím, že tohle je strašně komplikované téma. Jasně, že úplně nechápeš, jak je možné, že se někdo nemá rád. Já zase třeba nechápu, jak může mít někdo deprese nebo úzkosti. A můj názor je, že dokud si to nezažiješ, tak to asi nejde úplně pochopit. Já osobně jsem nikdy neměla žádný podobný problém a když mi někdo řekne, že se nemá rád - pro mě naprosto nemyslitelná věc.
Hanko, škoda že to mám do Ostravy tak příšerně daleko, s tebou bych zašla na kafe. Už několikáté video si říkám, jo, tahle holka má podobný názor. Souhlasím s Tebou v tomhle, sebeláska není o tom, jak člověk vypadá. I když okolí je docela tvrdé, od mala jsem byla oplácaná, nejvíc jsem o tom slyšela o táty, že bych měla cvičit, že se CHCI přece líbit... Nic se nezměnilo, kdybych teď zhubla 20 kilo, podváhu mít nebudu, ale s postupem času jsem se sebou víc a víc spokojená. Začala jsem se odměňovat, jen tak, dělám věci, co mě baví, našla jsem si sport, aktivity, trávím čas s přáteli, a je mi skvěle. Ale nešlo to samo, kdybych trávila čas u sledování dokonalých holek na insta, líp mi nebude. :)
Jsem určitě pro. Zrovna jsem si říkala, že si tohle video nechám na drndani s kočárkem, když po vizuální stránce není tak zajímavé. (Ne že bych se na tebe nechtěla koukat, ale chápeme se.😉)
Teď budu mluvit z pozice holky, co se pere roky s poruchou příjmu potravy a sama si prochází určitým pozvolným transformačním procesem. Se změnou životního stylu jde velmi často ruku v ruce změna myšlení. Špatné stravovací návyky s nadmírou průmyslově zpracovaných chemií napěchovaných potravin a nedostatek kvalitního pohybu jsou jedním ze silných spouštěčů duševních potíží. Když tohle člověk změní a začne být k tomu všímavější, pozornější k sobě a ke svému tělu, napojí se víc na svou vnitřní moudrost, začne se uzdravovat fyzicky i duševně a s nadbytečnými kily vymizí často i negativní způsob myšlení. Samozřejmě tím mám namysli kompletní změnu životního stylu spojenou s nějakým duševním rozvojem, ne drastické diety, co vedou akorát k opětovnému přibrání a k ještě hlubší sebenenávisti.Ta hlavní změna se stane vevnitř, jen se tomu pak přizpůsobí i to tělo. Možná sledujeme každá na Instagramu jiné lidi, ale myslím si, že takhle to většina těch, co projdou nějakou transformací, právě má. Nestali se šťastnými a sami se sebou spokojenými, protože zhubli. Zhubli, protože se stali šťastnými a spokojenými.
Je to pravda. Ale někdo žije muzkou energii a naplňuje ho plnění cílů. Zhubnu, naberu svaly, splnim úkol v práci. To některé naplňuje. Mohou se poklepat na rameno a to jim zvedá sebevědomí. (sebelasku)
Tak kdo nikdy nebyl tlustej, tak to podle mě chápat nemůže. NO HATE. Ale pokud člověk dokáže zhubnout a dojde k tomu svému štěstí, mělo by to být pro každého inspirací. A určitě pokud člověk něco takového dokáže, už se zpátky do toho stavu neštěstí nedostane. Nevidím na tom nic špatného. Lidé svým způsobem lidem, co něco takového dokázali, jen závidí... Každý to může dokázat, jen někdo na tom maká a někdo v tom vidí něco negativního. Neznám moc lidí, kteří mají nadváhu, jsou spokojení a něco s tím dělají. Jen se litují.. To je podle mě smutný :(((
Co se týká toho kdy je člověk nešťastný nesnáší se není ze sebou spokojený atd. a pak se to otočí během měsíce dvou tak tomu já nevěřím pokud má někdo tyto potíže a né že si řeknu ježiši mám pár kilo navíc ale opravdu se nenávidí tak jak to většina slečen popisuje tak tohle se nevyřeší během pár týdnů a většina těchto příběhů mi přijde jak přes kopírák opravdu jsem narazila jen na pár příběhů které mě zaujaly a něco jsem si s toho vzala a té slečně jsem to věřila.A bohužel většina příběhů které jsou tak se týkají váhy a já pak mám pocit že vlastně to nejdůležitější je váha což je dost smutné protože to tak pak bohužel vnímají ty mladé holčiny co žijí v tom že pokud nebudou štíhlá jíst zdravě cvičit atd. nebudou spokojené a šťastné.
Myslim, ze tohle je daleko komplikovanejsi tema. Clovek, ktery neprimerene ji se pravdepodobne nema rad. Vetsinou to souvisi s tim, jak ho brali v detstvi, co ho nejblizsi naucili o lasce, o vztahu k jidlu, jak se vyjadrovali k tomu, ze je dite osobite. Zaroven clovek, ktery nesportuje, nehybe se, chybi mu hormon stesti a tim si to stesti hleda v jidle. A zase to souvisi i s tim, co se clovek naucil v detstvi - travili s ditetem rodice cas pri sportu? Kdyz bylo nemocne nebo melo uspech,dostalo za odmenu jidlo? Je to o srovnani si hlavy a je tedy mozne, ze se lide maji radi, az kdyz si srovnaji hlavu a tim se jim srovna telo... Jestli to je aspon trosku srozumitelne, co tim chci rict 😊
![Lil Uzi Vert - We Good [Official Audio]](http://i.ytimg.com/vi/DrSfBULAsek/mqdefault.jpg)
Určitě můžeš zkusit podcasty, budu moc ráda a myslím, že nejsem sama
Ano! Podcasty by mě od tebe zajímaly.
Zacinam byt na slova sebelaska, prokrastinace a komfortni zona alergicky 😀
+ produktivní :D šílím z toho už
+ pozitivní myšlení :D
Přesně tak 🤣
Video se mi líbilo, ale je tam pár věcí se kterými se úplně neztotožňuju. Jsem přesně ten případ, který tam zmiňuješ. Nějaká sebeláska pro mě nebyla úplně snadným tématem, protože jsem ji nezažila ani jako dítě. Vždycky jsem byla dost oplacana a okolí mi to dávalo pořádně sežrat. Pubetra byla pro mě nejhorší, jelikož jsem měla několik problémů, které jsem řešila jídlem. Asi v 11ti letech jsem se projedla na necelých 80 kg při svých necelých 160ti cm. Bylo zo hrozný, nemohla jsem se na sebe ani podívat do zrcadla, nesnášela jsem focení a týden před preventivkou jsem neustále brečela a hledala si diety jak zhubnout 30 kilo za týden. Vážně jsem se nesnášela. Pak se to volně přehouplo do poruch příjmu potravy, kdy jsme měla podvahu, ale nesnášela jsem se úplně stejně jako s nadváhou. Tím chci jen říct, že opravdu to není o tom čísle ale o tom, jak si to srovnáme v hlavě. Od té doby jsem zase přibrala na zdravou váhu a k sebe lásce to byla opravdu dlouhá cesta, ale konečně se poprvé za svůj život nebojím říct, že se mám opravdu ráda. Jsem ráda, že jsi tohle nezažila a měla ses určitým způsobem ráda za každé situace, já jsem jen chtěla napsat svůj pohled a příběh, ať to tady nemáme jen tak černobíle. Podcasty bych také rozhodně uvítala❤
❤️ krásne 🙂
Člověk musí být vnitřně ukotvený..to znamená, že jeho hodnotu neutváří jeho okolí, názor ostatních a jejich hodnocení. Je si vědom sám sebe, bez toho aby ho v tom někdo utvrzoval..Není to snadné, ale je to osvobozující.
Dekuji! Dekuji! Dekuji! To "az" je opravdu smrtelne. Vim, o cem mluvim. Cely zivot jsem bojovala s vahou, a i kdyz jsem z 90 kil zhubla na 63 kg, stastna jsem nebyla. Byla jsem zcela posedla vahou, nervozni, podrazdena. Vsechno blbe. Nasledovalo pribrani a dalsi hubnuti. Pomohlo mi az prijmout pred 5 lety telo takove, jake zrovna bylo. To telo vazilo opet 90 kg, ale konecne jsem ho videla jako unikatni, krasne. Strasne moc mi k tomu pomohl i milenec, ktery byl o 23 let starsi. Bral me takovou, jaka jsem, neustale mi rikal, jak jsem krasna. Neskutecne mi pomohl prijmout sve telo. Byla to pro me uplne nova zkusenost. Do te doby jsem slysela jen vycitky od rodiny, meho pritele, posmesky od utocnych lidi z okoli. Ve chvili, kdy jsem sve telo prijala, zacala jsem se o sebe vice starat, dbat na pekne obleceni a hle, najednou mi lide zacali rikat, jak mi to slusi, jak jsem sexy a jak ta kila umim nosit. Vazila jsem stale stejne. Uzasna zkusenost. Zmena zacina prijetim. Bezpodminecnym a okamzitym prijetim soucasneho stavu. To neni o tom, ze se vyprdnete na hubnuti, pokud zhubnout chcete/potrebujete, ale stane se to druhoradym. Na prvnim miste jste vzdy jen vy ve sve aktualni situaci a forme.
podcasty? ano prosííím
Myslím si že co se týče sebelásky musí mít člověk v sobě a také správné lidi kolem sebe. Hubnutí sebelásce nepomůže. Když si to vemu na sebe nebyla jsem šťastná ani jako štíhlá při 47 kg protože jsem se neměla ráda ba nejsem šťastná ani teď když mám 70 kg a není to o váze ale o myšlení.
kéž by to šlo tak snadno. Že by stačilo změnit účes a člověk by se najednou cítil šťastný. Ale možná je nakonec lepší, že se o některé věci musí doopravdy usilovat
Podcasty by byly vážně super!😍 ASMR ale nemůžu vystát😅
jj Hani, z pozice mého věku můžu říct, že společnost oceňuje, že se někdo dostane do pár měsíců po porodu zpět na svou váhu, vypadá stejně ve 20-ti jako ve 40-ti a když to tak náhodou není, tak je na to pohlíženo jako na selhání nebo lenost a tohle je fakt dost nebezpečný trend pro sebevědomí holek/žen....a kázání o sebelásce často udělují osoby, které dle mě mají středobod světa svůj vzhled
Děkuju za skvělý video. Myslím, že je velký rozdíl v tom, jestli se sama sobě líbím a jestli se mám ráda. Například já se ráda mám, ale nelíbí se mi, jak vypadám, protože mám těžší formu akné a docela jsem poslední dobou přibrala. Protože se mám ráda, nikdy bych se netýrala hladověním, naopak se snažím napravit svůj vztah k jídlu a hledat, co je pro moje tělo dobré. Akné mě trápí už dlouho a proto moje sebeláska nemůže být závislá jen na tom, jak vypadám.
Chtěla bych říct, že bysme se měli mít rádi pořád, i když se zrovna sobě nelíbíme. Asi jako kdyby moje máma najednou hrozně přibrala, může mě to mrzet, ale mojí lásku k ní to nezmění.
Hani, tvoje videa mám opravdu moc ráda, v našich luzích a hájích si pro mě fakt úkaz - děkuji. 🙂 Co se týče podcastů, jsem určitě pro.
Ten trend před a po nemám moc ráda úplně ze stejných důvodu jako ty. Je obdivuhodné, že člověk dokázal na sobě máknout, a je správné propragovat zdravý životní styl, ve většině případů se však nejedná o zdravou sebelásku, ale o poněkud nevyvážený a nezdravý přístup k celé této problematice a pokud se někdo honí za ideální postavou kvůli uznání jiných lidí a ve chvíli, kdy se jí přiblíží, to považuje za dosažení nějaké nirvány a situaci hodnotí jako "teď se konečně můžu mít rád/a", neshledávám to jako úplně zdravé zhodnocení, nýbrž vrtkavé s nejistou vyhlídkou. A pokud to tak někdo má proto, že si skutečně přijde nechutný a trápí se, moc mě to mrzí. Vedle toho hubnutí by měl zapracovat i na zdravém sebevědomí.
Samozřejmě je nutno zmínit, že rozhodně není problém, když se chce někdo pochlubit, že mu práce ve fitku udělala radost a baví ho to. Řekla bych však, že z rétoriky konkrétního postu jde dost dobře určit, o kterou z výše zmíněných situací jde.
Já sama jsem na tom asi jako ty jsi byla. Měřím zhruba 160 cm, vážím okolo 65 kg a normálně si nějak tlustá nepřijdu. Samozřejmě, do postavy z filmových pláten mám daleko, netřeba si něco nalhávat, jsem, jak říkáš - krev a mlíko 🙂, ale racionálně se svou postavou problém nemám, není to pro mě priorita. Co mi však vadí a sadí brouky do hlavy, jsou někteří lidé v mém okolí včetně mé takřka obézní matky nebo kamarádky, jež pro štíhlou postavu nemusí hnout prstem, co mi rádi předsouvají, jak jsem přibrala a měla bych honem shodit, abych pasovala do nějakých norem. Samozřejmě neřeknu, kdybych vážila ještě o 20 kg víc a oni měli obavu o mé zdraví, myslím však, že 65 kg není žádný extrém a takové poznámky můžou člověku jen pošlapat sebevědomí. Samotnou mě krátce po takových střetech přepadají kdovíjaké nehezké myšlenky, které sice rychle zapudím, ale i tak. 🙂 Asi to jde mimo mě.
asi jsem začatečník kde najdu podkasty ? nějaka apka na to nebo kde co jak ?
Určite urob podcasty ja ťa rada počúvam, vlastne pozerám momentálne dokola len tvoje videa. A som za to rada veľa mjr avaju a veľa ma naučia 💓 ďakujem moc za všetko čo som sa od teba dozvedela 🙏
Také nesouhlasím s tím jak je sebeláska běžně uváděna v souvislosti se zevnějškem a často s radikálními změnami co se vzhledu týče. Přesně jak popisuješ to navozuje umělou představu, že k sebelásce je nutné dosáhnout nějakých ideálních fyzických proporcí nebo zbavit se tak zvaných estetických nedostatků. Podobné příběhy ani nepovažuju za pozitivní motivaci. Čímž neříkám, že je špatné na sobě pracovat, ale je lidskou přirozeností se na nedostatky zaměřovat a každý by na sobě našel něco, s čím není zcela spokojený, ať už jde o nedostatky snadněji či hůře odstranitelné. Všechno závisí jen na našem vlastním přístupu a já znám lidi, kterým podobné fyzické změny skutečně k sebevědomí pomohly. Na druhou stranu třeba z mého pohledu byly tyhle jejich nedostatky zanedbatelné. Ty nedostatky samy o sobě nejsou problém, problémem je způsob, jakým je většina lidí vnímá. A já věřím tomu, že podobné příběhy lidi negativně ovlivňují, protože pak automaticky nepřemýšlejí nad tím, jak se se svými nedostatky smířit, ale jak se jich zbavit- vyvolávají v nich totiž iluzi, že jakmile se zbaví nedostatků, všechno bude v pořádku, jejich sebevědomí stoupne a oni už o sobě nezapochybují.
Já bych byla za tvoje podcasty moc ráda. Máš zajímavá témata, fajn názory a opravdu pěkný hlas 😊
Ty a podcasty? Už teď to miluju ❤️
Dneska jsem si tě pustila k učení a jsem nadšená, dokázala jsem se naučit celé Ošetřovatelství #zivotzdravotnichsester, tvoje názory jsou úžasný, děkuju za všechny hodnoty, které dnešním mladým lidem předáváš, doufám že koukají hlavně třeba 12 létě dívky které by si z toho mohly vzít spousty a spousty hodnot, které jim nemusí umět dát třeba ani rodiče 😊💞
Celé ošetřovatelství se nenaučim ani do maturity lol #zarokmaturita #neumimnic #prvnirocnikcomaturujezesomatologie
Konečně to někdo řekl nahlas o sebelásce, děkuju. Pár dní zpátky jsem hledala nějaký podcast na cesty do školy a přísahám, že jsi mě hned napadla ty! Takže za mě podcast 10000% ano!
Ahoj Haničko,🌿🧡
Musím říct ,že s tebou souhlasím ,mluvila jsi o tom moc krásně .
Z vlastní zkušenosti musím říct ,že pro mě tyto příběhy byly spíše demotivující nežli motivující .Pořád jsem měla potřebu dělat víc , víc se snažit ,protože jsem za tím viděla sama sebe šťastnější a krásnější .A ten pocit ,že pak všechno bude lepší.To porovnávání s jinými, ikdyž jsem je vůbec neznala ,jejich životy ,jenom jejich instagram .Jejich malinkou část života ,která je většinou zkreslená a přizbůsobená.
Proto jsem si taky vymazala instagram i Facebook a snažím se žít v sobě a poznávat ,kdo vlastně jsem a hlavně se porovnávat jen sama se sebou . A být vděčná .
Děkuju ti moc za tohle video !🧡🌻
Ahoj Hani,
sebeláska funguje jinak, než je ti to prezentováno.
Jako příklad uvedu třeba těch pár kilo navíc: Princip sebelásky je jednoduchý. Jde v podstatě o to, MÍT SE RÁD TAKOVÝ, JAKÝ JSEM a BÝT ZODPOVĚDNÝ ZA VŠE OVLIVNITELNÉ, CO SE MI V ŽIVOTĚ DĚJE. TZN: Jelikož se mám ráda a vadí mi, že mám pár kilo navíc, nebudu jak trubka ze sebe dělat chudinku OBĚŤ, ale vezmu svůj život za pačesy z pozice TVŮRCE. Z toho potom plyne to, že když se mi nelíbí, že mám pár kilo navíc, zodpovědně přijmu fakt, že je to tím, jaké nesmysly jím (nebo jím blbě a tělo přibírá, protože se bojí, nedostatku a dělá si zásoby tuku na horší časy) a že mi takto to tělo nevydrží věčně, neboť se s nadváhou pojí i některé zdrav. komplikace. Jakmile si pak takový člověk uvědomí tento základ, začne se v rámci sebelásky (toho, že chce na tomto světě strašit o pár let dýl a neumřít na infarkt z nadváhy) o sebe více starat, je pak přímočaré to, že se začne jinak stravovat, cvičit, makat na sobě. A když tu dřinu vydrží, výsledky se dostaví. Každopádně je ale hlavní myšlenkou: Měním se, protože CHCI, NE PROTOŽE MUSÍM. :)
Myslím, že bych si podcasty od tebe pouštěla ráda :) takže za mne ano, prosím! Moc se líbí jakým způsobem o věcech mluvíš. Působíš velmi vyspěle a rozumně, což se opravdu hezky poslouchá :)
Kam ty na ty témata chodíš, jsi skvělá, škoda, že takových lidí jako jsi ty je málo. Co sebeláska, ale když vás soudí někdo kdo má o lidech určitý obrázek(musíš být štíhlá, krásná, vyčůraná) a když nejsi, tak jsi blbá a nebudu se s tebou bavit. Tohle je taky smutný.
Podcasty ano prosím❤
Já to chápu tak, že ta změna těla pomohla změně duše. V mém případě to tak bylo, před 30 KG sem byla dost smutná, naštvaná , nevyrovnaná a mohla sem si za to sama. Pak sem si to srovnala v hlavě, že nejsme spokojená sama se sebou a musím pro to něco udělat. A jak se změnilo tělo změnila se i hlava. Ono je to těžké popsat pokud nevíš jaké to je, ale souhlasím s tím že není dobré čekat na to až něco ... Je teď a tady , tak něco dělej.
Zajímavé video...myslím si , že mezi spokojeností sama se sebou a touze po uznání od ostatních je celkem tenká hranice. Kdo by nechtěl zhubnout, moct si obléknout téměř cokoli bez toho, aby někde něco přetékalo a poslouchat od ostatních jak si dobrá, že jsi se svou váhou zatočila.
Když si vzpomenu na svou základní školu, kde si nemyslím, že jsem byla nějak tlustá (ale vychrtlá tyčka také ne), jsem si od svých spolužáků vyslechla přezdívek typu sumo a podobně celkem dost. Tak má "sebeláska" dost utrpěla, ale zase do budoucna mě s tím naučila bojovat a také na svých nedokonalostech a kilech navíc hledat a hlavně v sobě to dobré. Možná nemám modelkovskou postavu, ale mám jiné přednosti, za které si zasloužím příjetí jak od ostatních tak od sebe samé.
Velkým vzorem v tomto pro mě byla paní Helena Růžičková, ona měla obrovskou osobnost jak uvnitř tak navenek a uměla to s velkou grácií nosit. Takže jak věk, tak váha jsou opravdu jen čísla a myslím, že sebeláska začíná tam kde to takto začneme brát a reakce okolí, kteří mají jiný názor se naučíme házet za hlavu. Protože kdo jsme a jak vypadáme určujeme především my samy. A jak my se cítíme, tak nás poté vnímá i okolí. :-)
Také mě hodně zajímá téma sebelásky. Nějací lidé mohou zhubnout nebo něco takového, ale já se bojím na sebe podívat do zrcadla, protože mám obličej, který se mi nelíbí a se kterým jsem se narodila. Nemůžu to změnit a tak se s tím musím naučit žít. A to je potom sebeláska. To že dokážu přijmout je pravá sebeláska.
Jinak podcasty bych velmi ocenila❤️😉
Podkasty super...;) Teď je poslouchám dost u práce,zacala jsem pracovat z domova a občas sem u tvejch videí usínala..v tom smyslu že sem si je pouštěla do uší a chtěla odpočívat..takže podkasty bych uvítala :-)
Úplně přesně souhlasím! není co dodat...
Haničko, pod tohle video se můžu podepsat. Taky mi nepřijde zdravý se dřít v posilce Xkrát týdně, abych náhodou nepřibrala deko. Já mám momentálně hodně kilo, přibrala jsem kvůli štítce a antidepresivům, které už měsíce pomalu vysazuju (a to jsem měla podle mýho praktika, co mi je předepsal, jen skutečně malou dávku SSRI na úzkosti). Všechny tyhle věci váhu ovlivňujou a i když jsem teď špekoun, mám se ráda (zdravě) i tak. Chodím cvičit jógu, snažím se jíst zdravě, ale kvůli kilům navíc se nepřetrhnu a nehodlám se trápit hlady. Taky už se smiřuju, že holt v devětadvaceti nebude moje tělo stejný jako v osmnácti. Jsi úžasná, máš strašně zdravý názory a navíc jsi má krajanka.:) Takže děkuji za tohle krásné video. Mám Tě moc ráda!
Ahoj Hani ☺️ bezva video, Já na takové videa nekoukám a celkově nesleduju ani videa typu dovolená a jak jsem se vypořádala s čímkoli ,nebo jak se to stalo ohledně zasnoubení svatby atd. Je mi to jedno 😅 asi proto , že si jednak myslím , že vždy je to aspoň trošku zabarvené ať to vypadá na sítích lépe... A taky proto ,že si myslím dovolená svatba atd atd. To jsou osobní věci a hlavně u té dovolené.. no já si neumím představit dovolenou s kamerou v ruce.. co to je za dovolenou? :/ Každopádně na ty podkasty se těším! ♥️
Tak na slovo sebeláska jsem alergická, je to šílený. Sebeláska jak je prezentovaná, vlastně sebeláska vůbec není. Často je za ní schovanej narcismus a nebo je to pravý opak - nejistota. Protože kdo se má rád, a je se sebou spokojený, nemá přece potřebu to vubec řešit, hlásat o tom na sociálních sítích atd. Je to za mě vrchol nepřirozenosti
Ahoj, rozhodne bych ocenila podcasty :) a uplne souhlasim s tvym nazorem, je skoda, ze se na to nekdy divame hodne povrchne a snazime se pouze o vnejsi ,,dokonalost" :)
Podcasty ? Nejlepší věc, taky jsem jedna z těch co při tvém hlasu usíná a je to úžasný ❤️🤷🏽♀️
Super video, díky za něj. Jak v úvodu říkáš, že je to teď hodně na sociálních sítích...No, řekněme, že SS snesou všechno a je blbé to takhle předhazovat, protože to pak dopadá, jak si to vlastně všechno popsala. Já osobně jsem třeba měla hodně nízké sebevědomí v období puberty, tak od 12ti, až v podstatě na VŠ a zbavila jsem se toho až teď tak poslední rok a půl, dva roky...To už jsem v pohodě, ale i tak je občas těžké si uvědomit, že není důležité, co kdo říká a co si kdo o mně myslí, ale to, jestli jsem já sama se sebou spokojená. Protože když ano, tak pak je to v pořádku a můžou mi být poznámky cizích, nebo i známých úplně u zadku s prominutím. Třeba mě to i pobaví a dělám si ze svých, dříve vad, dnes krás, srandu :) Třeba mám nos po taťkovi. Takový úplně prostě zvlněný, veliký a tak. A dělám si z toho srandu, že mám frňák po taťkovi a že vypadám jak [ratatujl], což mi mimochodem řekl jeden připitý týpek, který se mě v buse snažil okouzlit svým....popravdě nevím čím :D A pak mám třeba velkou nohu. Dřív jsem se za to strašně styděla, protože velké papuče, velké boty, velké všechno. Jenomže když máte 182 cm, což jsem taky považovala dřív za minus, tak prostě nemůžete mít malou základnu, ale je potřeba mít nohu 44, aby jste to všechno ustáli :D Takže tak to mám. A tak to je. Člověk nejdřív musí přijmout sám sebe, uvědomit si, co umí, co ví, v čem ví, že je dobrý a věnovat se tomu. A co neumí a chce umět, nebo nedaří se mu a chce zvládat, tak na tom pracovat, i když to stojí spoustu úsilí. Třeba já teď změnila obor na VŠ, protože jsem se chtěla někam posunout. Jakože ten obor je příbuzný, ale věděla jsem, že spoustu informací a praktických zkušeností mi bude chybět. Jenomže jsem to prostě tak chtěla a šla si za tím, že i když z toho mám nerva, tak bojuju, protože to prostě chci :D Jo a ještě jsem chtěla říct, že mi vždycky ve škole, právě v tom věkovém rozpětí, které jsem zmiňovala, říkali všichni prostě strašně moc blbých poznámek a já si to brala osobně, ale pak jsem si to všechno právě naučila uvědomovat a hned je mi líp. Ale chce to čas a úsilí. Jako všechno.
Jujky, to jsem se zase rozepsala no...Tak snad budete mít aspoň hezké počteníčko :D
Podcasty by byly super. Ráda poslouchám tvoje videa a tohle by bylo super 👌🏼😊
Hezké video, potěšilo. Děkuji
Toto video som potrebovala dnes vidieť
Tohle téma je opravdu na dlouhé povídání. Já sama jsem měla v dětství velkou nadváhu, zhruba 90kg v 9. třídě. Teď se toho postupně snažím zbavit ale není to tak snadné. Ono za to dost může i okolí. Mně to dávalo fakt hooodně sežrat, můj otec byl případ sám o sobě. To člověka hodně ovlivní. Osobně si nemyslím že dřít se 5x v posilovně je něco, čeho by se lidé měli držet. A celkově dnešní IN svět ohledne fitness atp mě dost irituje. Jednou toto, jednou tamto. Jedním z případu je slečna Blažčíková, btw. Nicméně někdy je prostě člověk normální, do posilovny chodí hlavně proto, aby si protáhl celé tělo. To člověk málokdy udělá na procházce, výletě. Ano samozřejmě, znaví se tam, ale v té posilovně se může soustředit na konkrétní části těla a svalů. Jenže to už člověk musí ten vzhled vnímat jako bonus.
Krasne video. Mozno hovoris len nejaku nahodnu myslienku podla teba, ale vzdy to ma zmysel, hlavu a patu a super sa to pocuva. Z podcastov by som bola nadsena. 😍
K sebelasce si asi musí každý dojít sám a mám pocit, že je to opravdu jen v hlavě. Se mnou to celkem zahýbalo v pubertě, kdy jsem si připadala hrozně tlustá( to jsem měla 55 kg) a celkově i škaredá. Jeden týden mi vadil křivej nos jinej týden zas odstátý uši... A teď se totálně zbožňuju, i když jsem za těch pár let přibrala 15 kg tak si teď připadám "tak akorát". Prostě už mám v hlavě jasněji a vím, že když se mi líbí velkej zadek tak nemůžu brečet kvůli velkým stehnům. No a to s tou vydřenou postavou mě to nepřijde ani jako sebelaska, ale většinou spíš jako léčení z komplexu a nebo jen strach z toho, že by někdy ty lidi mohli přibrat. Já sice chodím skoro každý den běhat, ale především proto že mi to pomáhá uvolnit se ze stresu a to že jsem pevnější a trošku jsem zhubla je sice příjemný bonus, ale není to moje priorita ve cvičení.
Ahoj, s veľa vecami čo si vo videu povedala sa stotožňujem, no mám potrebu toto napísať. Ono často keď človek schudnete cvičením, zdravou stravou a podobne nie je len o vzhľade. Väčšinou má zo seba dobrý pocit, že pre seba niečo robí a to samotné ho robí šťastným a výsledky k tomu sú len plus. Napríklad ja som bola dnes cvičiť po dlhom čase a hej už mi aj začalo vadiť že "som rozkysnutejsia" a podobne. A keď som bola na tom cvičení tak som si to parádne užila a sama seba som sa v duchu pýtala prečo nechodím častejšie 🙂 a keď je človek so sebou spokojný tak sa rád občas pochváli aj na sociálnych sieťach a možno tým niekoho inšpiruje.
P.S. áno chcela by som podcasty 😊
Vezmu to zase z jiného hlediska - naopak na Insta narážím neustále na příspěvky typu "dříve jsem byla hubená, ale nešťastná, dnes jsem krev a mlíko, ale šťastná". Prostě takové ty porovnávací fotky, že dříve byla holka hubená a hlídala se v jídle, dnes si dá cokoliv a sice váží víc, ale je jí to fuk. Je fajn mít skvělý vztah k jídlu, ale stejně moc nevím, co si o tom myslet, někdy mám pocit, že jsou ty holky spíš líné mít nějakou disciplínu, rády se cpou, ale aby si to nějak obhájily, svedou to na "sebelásku". :D Někdo si na kritizování "falešné" krásy na Instagramu dokázal udělat i byznys, viz profil zanormalniholky.
Já si tuhle tvou myšlenku uvědomila, když tji řekla doktorka Kateřina ze Jste to, co jíte - jedné klientce tam řekla, že je super, že je se sebou spokojená a má radost, přestože zhubla zatím jen něco málo a je teprve na začátku cesty. Přesně to řekla, jak jsi to vyjádřila - není dobré si říkat "až dosáhnu xxx, budu šťastná", to sebevědomí by mělo být už předtím a sebeláska je hlavně o tom, že věřím, že na sobě ty nedostatky dokážu změnit. Ne o tom, že až něčeho dosáhnu, pak teprve přijde štěstí. Souhlasím s tebou. Úplně stejně mě ale štve i to, že někdo si sebelásku vykládá tak "nebudu na sobě nic měnit, nebudu se sebou nic dělat".
Demmie Na jednu stranu souhlasím, nicméně se domnívám, že tohle je pouze tvůj pohled na svět (na život) a přesně popisuješ jednostranné nahlížení, které je úplně stejné jako to, které kritizuješ. Sebeláska by měla být o tom, jak ji pojímáme každý z nás podle vlastních měřítek - u tebe je to neustálá touha k sebezlepšování (mám to mimochodem stejně), ale proč by neměla být sebeláska, pokud si podle vlastních hodnot uvědomím, že pravidelné cvičení 4x týdně a hlídání stravy není pro mě a raději budu chodit s pár kily navíc a dopřeju si jídlo, které má pro mě větší hodnotu nezm třeba pro tebe.
@@Rampepurdarampepurdacka Já ale nepíšu, že ten tvůj pohled není sebeláska. Jde mi o to, že takové holky, které prosazují, že sebeláska není o vzhledu, se dost často naváží do těch, co se rozhodly se sebou něco dělat. A píšou o nich, jak je to strašně falešné, ty jejich fotky, že jsou povrchní, jak kdyby snad změnit něco na sobě znamenalo, že můj vzhled je pro mě na 1. místě. Samozřejmě extrémy nejsou dobré, to ani extrémní cvičení, ale když někdo třeba propaguje i obezitu, to už mi v pořádku nepřijde. Ještě mi vadí, že se to pořád vyčítá jen sociálním sítím, přitom takové ženské časopisy jsou v tomhle mnohem horší. Na jedné straně je, jak jsou malá prsa krásná, a hned na další straně návod, co si obléknout, aby člověk opticky zvětšil prsa. :D
Určitě podcasty! Mám ráda tvoje povídací videa, ale RUclips si pouštím jen doma a na to nemám moc čas, zatímco podcasty si stahuju do mobilu a poslouchám každý den při cestě do práce 😊
Podcasty rozhodně ano 🙃
Hani mám to stejně, taky jsem si nikdy o sobě neřekla, že jsem hnusná a hnusila se sama sobě. Jo řeknu si třeba, tyjo dneska se mi nepodvedl makeup nebo tjyo dneska mám nějak zplihle vlasy..ale nikdy jsem si neřekla, že jsem.hnusna nebo se sama sobě hnusila, však to ani nejde. Máme být samy pro sebe tím největším parťákem, proč si házet klacky pod nohy. A to nejsek nějaká krasotinka z časopisu nebo z mola. To vůbec. Ale cítím se hezky a myslím, že jsme hezká sama pro sebe a tím o na okolí, že to nějak vycítí že se mám ráda a proto mě třeba oslovují muži víc než ty hezčí ženy, který si naopak nevěří a rády se nemají.
Za mě podcasty rozhodně ano! A klidně i hodinové.^^ Já to hrozně ráda poslouchám.:)
Hani, smutnou realitou dnešní doby je, že hodně lidí se nemá rádo jen kvůli něčemu z minulosti, ať už to je šikana na základní škole, nepodařený vztah či výběr potencionálního partnera, nebo prostě jen nějaký ne moc dobrý kamarád. A najít v sobě tu sebelasku, potlačit nenávist vůči sobě a líbit se s sobě takovy jaky člověk je, je potom složité. Byť na sebe hrdý kvůli něčemu, cítit se dobře... V tomhle pomáhá jen jediné, a to je být dobrým hercem, neukázat okolí tu realitu, jak člověk sám sebe nenavidi, ale ukazovat to, co okolí chce videt a vědět. Pokud máš za sebou to období šikany, urážek, ponížení, či dokonce násilí, tak můžeš okolo sebe mít sebelepší lidi, rodinu a partnera, ale stejně to v tobě zůstane.
Souhlasim, hezky receno.
No Hani, na tvojom názore asi niečo bude. Vlastne som si to uvedomila až teraz, keď som ťa o tom počula rozprávať. Som šťastnejšia keď neriešim to jak vyzerám. Proste som to ja, príroda mi dala oblejšie krivky a ja ich mám celkom rada. A tá istá príroda mi dala aj lenivosť s tým niečo robiť :D Samozrejme o spokojnosti sa úplne nedá hovoriť, veľa vecí by mohlo byť menších/väčších/dlhších/tmavších/atd ale nemyslím, že keď budem v tých miestach menšia/väčšia/dlhšia/tmavšia/atd tak budem aj šťastnejšia, to je blbosť.
Díky za tohle povídání! Konečně nějakej střídmej názor, se kterým se úplně ztotožňuju. Ale přemýšlím nad tím, jaktoze se některý holky nemají rády i když jsou štíhlý a podle okolí jsou "krásný" a pak jsou plnoštíhlý holky, který se sebou nemají problém. Myslím si, že to je asi hodně o tom,jaký má člověk zázemí doma. Jestli mu rodina dává najevo, že je hodnotná osobnost a není to o vzhledu a že je pro svět přínosem nejen tím, že na něj bude "hezky" pohled. (Uvozovky, protože co znamená být hezky, krásný?) Myslím, že mě třeba rodiče tenhle pohled do života dali, že mám osobnost, že je na mě důležitý jaká jsem a ne jak vypadám. Možná i proto jsem se nemusela nikdy nesnaset, i když bych mohla, protože mám zdravotní problémy, díky kterým chodím trošku nakřivo -ale můžu dělat všechno, skoro mě to v zivotě neomezuje. A taky jsem bývala dost hubená a lidi mi to říkali, jo mojí motivaci bylo přibrat (i když moje váha byla v normě, jen jsem prostě byla dost hubená), ale nebylo to něco, proč bych se nednasela. Pak jsem se vdala a začla přibírat. Přibrala jsem během chvíle dost kilo a ani to mě nedonutilo se sobě hnusit. Jen to byl nezvyk. Mojí rodiče mi asi proste vstepili do hlavy zdravější pohledná vzhled, i když taky nebyli dokonalý a nějaký újmy z rodiny mám, ale v tomhle sehrali správnou roli. A když jsem po svatbě přibrala, oni byli ti, který mi říkali, že bych s tím měla něco dělat a taky mě to nezasáhlo! Asi to pro ně byl taky nezvyk, protože jak můj manžel říká:"sluší ti to, ses prostě už ženská, tak ses zakulatila." Samozřejmě žádný z extrému do extrému to není, jen jsem si začala dávat menší porce 😊 ještě jednou díky za tvoje povídání!
Podcasty by byly super :) A klobouk dolu nad tou veskerou uprimnosti..urcite podcastu budu drzet palce :)
Podcasty 100% ❤️
Já se mám ráda taková jaká jsem a když vidím na instagramu nějakou holku která vypadá jinak a je třeba hezčí než já tak nezávidím jak vypadá já se mám ráda taková jaká jsem a snažím se být lepší v nitru.. Podcasty určitě udělej jsi fajn milá, upovidana holka🙂😍
Docela by mě zajímalo, jestli to je i důvod, proč lidi nedokážou skončit u jedné plastické operace. Jakože... něco se mi na sobě nelíbí, tak jsem se sebou hrozně nespokojená, mám pocit, že se kvůli tomu nemám ráda a tak... tak se rozhodnu, že si zajdu na plastickou operaci, a chvíli mi to pomůže, protože prostě jsem hezčí, ale uvnitř se ten přístup nezmění. Tak to pak někdy přeženou tak, že už si ani nejsou podobný? Nevím, podle mě prostě asi nemůžou být šťastní a žádná plastická operace tomu asi moc nepomůže.
Ano! Podcasty by byly boží!😍
Ahoj Hani, skvělé video! Podcasty by byly opravdu top! :)
Já třeba nechápu je, jak některý youtuberky mluví o sebelásce o tom jak se maj rádi takový jaký jsou a pak vydaj video o tom jak byly rok dozadu v hrozných depresích, pomalu se chtěly zabít a že prožívaly nejhorší období svého života, přitom v tu dobu hlásaly jak sami sebe milujou a jak jsou se vším smířený -_- viz třeba Teri Blitzen. Teď zpětně je jasný, že to tak prostě necítila, lhala nám a hlavně sobě. Přitom by bylo 1000x lepší přiznat, že to tak třeba nemá, ale že na tom chce pracovat a ukázat nějakou svou cestu. Každý se tváří na instagramu dokonale, jak má úžasný život, jak se má rád ale tak minimálně půlka tohohle všeho je lež. :/ V reálu si češi spíš stěžujou, než aby o svém životě mluvili tak jako ho prezentují na instagramu, zvláští.
Podcasty ano, prosím! :)
Ty a podcasty? Ano, prosím!
Jasné podcasts sú super nápad :)
Podcastů není nikdy dost:)
prosím, podcasty chcem od teba :D rada ťa počúvam a rozoberáš zaujímavé témy :)
Ahoj hani sledovala jsem tě od začátku tvůj hlas je úplně úžasný takže podcasty klidně
ano. urcite podcasty!!❤️
Prosím udělej podcasty
Ano, prosime si podcasty, mas prijemny hlas, melodiu a celkový prejav ♥
Skvěle jsi to vystihla, člověk by se měl mít rád v každé své životní etapě 😁
Já mám se sebou problém, naivně jsem si myslela, že do půlroku po porodu budu na sve váze :D Já, chyba! Je to osm měsíců a jsem stále 2kg v plusu - Kila jsou mi fuk :D chci změnit něco a břichem, je hnusný :D ještě že mám doma manžela, co mě miluje i s pneumatikou, že nemám ploché bříško, jako před těhotenstvím.. Začala jsem cvičit- mírně (kojim) doma.. a miluju ten pocit, kdy to břicho cítím.. myslím, že tlak na mladé maminky je teď diky instagramu velký.. všude ty fit mamy a já si připadám jako úplně neschopná matka :D
Podcasty ano! 😍✊
Anooo podcasty prosiim 😍😍
... "citila jsem se dobre" najednou reklama " citte se dobre" 😁😁😁
Moje mamka měla asi 100 kg, byla nešťastná a začala na sobě dělat. Cvičení a zdravým jídelníčkem zhubla na 65 kg. Je na sebe dost pyšná a taky má za co, hodně teď i radí lidem a tak. Všichni ji chválí a taky říká jak se má ráda... no ale co ti lidé nevidí, tak je to jak neustále stojí před zrcadlem, váží se dvakrát denně, je neskutečně nešťastná když nabere. Tím neříkám, že by to bylo nějak nezdravé, jí pravidelně, cvičí, a má vyvážený jídelníček. Psychicky mi to ale moc OK nepřijde. Já měla dost problém s jídlem, což ona neví, a vidím na ní přesně to, co já jsem tajně dělala... to vážení, neustále mluví o cvičení nebo o jídle. Je to hrozný. Myslím, že ihned jak by přibrala víc než 5 kilo, tak nastává režim každý den do posilovny, myslím si, že by jí nedělalo problém nejíst. Je hrozně super jak si popisovala to jak si se nakrucovala před zrcadlem, musela jsem se usmívat, kéž by to tak měli všichni. Já si pamatuju jak jsem seděla celá odpoledně před zrcadlem, brečela, a nesnášela jsem to jak vypadám ( mimochodem tím rozhodujícím momentem, kdy mi vlastně došlo, že jsem ošklivá bylo, když jsem byla u nutriční poradkyně, kvůli vegetariánství ve 13 letech. Řekla mi, že KO v pořádku, jen, že bych měla zhubnout tak 15 kilo, že jsem dost oplácaná -tehdy 70/168) Do tří měsíců jsem zhubla 22 kilo. Kdybych se mohla vrátit v čase, tak jí jdu dát facku :D. Teď už se mám ráda i když mám téměř totožné míry...snad k tomu dojde i mamka
Souhlasim, podobne profily na me take nepusobi motivacne, spis naopak, a proto je nesleduji i kdyz jde o super slavne profily...
Holky to bude DOBRÝ. 😀
Já myslím, že tohle je strašně komplikované téma. Jasně, že úplně nechápeš, jak je možné, že se někdo nemá rád. Já zase třeba nechápu, jak může mít někdo deprese nebo úzkosti. A můj názor je, že dokud si to nezažiješ, tak to asi nejde úplně pochopit. Já osobně jsem nikdy neměla žádný podobný problém a když mi někdo řekne, že se nemá rád - pro mě naprosto nemyslitelná věc.
Podcasty ano! 🖤
Hanko, škoda že to mám do Ostravy tak příšerně daleko, s tebou bych zašla na kafe. Už několikáté video si říkám, jo, tahle holka má podobný názor. Souhlasím s Tebou v tomhle, sebeláska není o tom, jak člověk vypadá. I když okolí je docela tvrdé, od mala jsem byla oplácaná, nejvíc jsem o tom slyšela o táty, že bych měla cvičit, že se CHCI přece líbit... Nic se nezměnilo, kdybych teď zhubla 20 kilo, podváhu mít nebudu, ale s postupem času jsem se sebou víc a víc spokojená. Začala jsem se odměňovat, jen tak, dělám věci, co mě baví, našla jsem si sport, aktivity, trávím čas s přáteli, a je mi skvěle. Ale nešlo to samo, kdybych trávila čas u sledování dokonalých holek na insta, líp mi nebude. :)
Nádhera 😍
Podcasty by byly super 😍
Souhlasím s tvým názorem. Like.
Podcasty ano prosím 🙂
PODCASTY ANOOOO
Jooo podcasty
Jsem určitě pro. Zrovna jsem si říkala, že si tohle video nechám na drndani s kočárkem, když po vizuální stránce není tak zajímavé. (Ne že bych se na tebe nechtěla koukat, ale chápeme se.😉)
Teď budu mluvit z pozice holky, co se pere roky s poruchou příjmu potravy a sama si prochází určitým pozvolným transformačním procesem. Se změnou životního stylu jde velmi často ruku v ruce změna myšlení. Špatné stravovací návyky s nadmírou průmyslově zpracovaných chemií napěchovaných potravin a nedostatek kvalitního pohybu jsou jedním ze silných spouštěčů duševních potíží. Když tohle člověk změní a začne být k tomu všímavější, pozornější k sobě a ke svému tělu, napojí se víc na svou vnitřní moudrost, začne se uzdravovat fyzicky i duševně a s nadbytečnými kily vymizí často i negativní způsob myšlení. Samozřejmě tím mám namysli kompletní změnu životního stylu spojenou s nějakým duševním rozvojem, ne drastické diety, co vedou akorát k opětovnému přibrání a k ještě hlubší sebenenávisti.Ta hlavní změna se stane vevnitř, jen se tomu pak přizpůsobí i to tělo. Možná sledujeme každá na Instagramu jiné lidi, ale myslím si, že takhle to většina těch, co projdou nějakou transformací, právě má. Nestali se šťastnými a sami se sebou spokojenými, protože zhubli. Zhubli, protože se stali šťastnými a spokojenými.
Je to pravda. Ale někdo žije muzkou energii a naplňuje ho plnění cílů. Zhubnu, naberu svaly, splnim úkol v práci. To některé naplňuje. Mohou se poklepat na rameno a to jim zvedá sebevědomí. (sebelasku)
Podcasty by byly super ❤️
Podcasty bych brala :)
Tak kdo nikdy nebyl tlustej, tak to podle mě chápat nemůže. NO HATE. Ale pokud člověk dokáže zhubnout a dojde k tomu svému štěstí, mělo by to být pro každého inspirací. A určitě pokud člověk něco takového dokáže, už se zpátky do toho stavu neštěstí nedostane. Nevidím na tom nic špatného. Lidé svým způsobem lidem, co něco takového dokázali, jen závidí... Každý to může dokázat, jen někdo na tom maká a někdo v tom vidí něco negativního. Neznám moc lidí, kteří mají nadváhu, jsou spokojení a něco s tím dělají. Jen se litují.. To je podle mě smutný :(((
Ano prosím natoč podcasty!!!
Proc mi prijde ze mluvi o kamu,???
Ano, tvé podcasty by mohly být zajímavé
Co se týká toho kdy je člověk nešťastný nesnáší se není ze sebou spokojený atd. a pak se to otočí během měsíce dvou tak tomu já nevěřím pokud má někdo tyto potíže a né že si řeknu ježiši mám pár kilo navíc ale opravdu se nenávidí tak jak to většina slečen popisuje tak tohle se nevyřeší během pár týdnů a většina těchto příběhů mi přijde jak přes kopírák opravdu jsem narazila jen na pár příběhů které mě zaujaly a něco jsem si s toho vzala a té slečně jsem to věřila.A bohužel většina příběhů které jsou tak se týkají váhy a já pak mám pocit že vlastně to nejdůležitější je váha což je dost smutné protože to tak pak bohužel vnímají ty mladé holčiny co žijí v tom že pokud nebudou štíhlá jíst zdravě cvičit atd. nebudou spokojené a šťastné.
ano podcasty
Podcast by bol super. Pocuvala by som to cestou do prace
Neco na tom je 🤔
PODCASTY JOOOO
podcasty jooooo ':)
Podcasty by byly suprovyyy
Myslim, ze tohle je daleko komplikovanejsi tema. Clovek, ktery neprimerene ji se pravdepodobne nema rad. Vetsinou to souvisi s tim, jak ho brali v detstvi, co ho nejblizsi naucili o lasce, o vztahu k jidlu, jak se vyjadrovali k tomu, ze je dite osobite. Zaroven clovek, ktery nesportuje, nehybe se, chybi mu hormon stesti a tim si to stesti hleda v jidle. A zase to souvisi i s tim, co se clovek naucil v detstvi - travili s ditetem rodice cas pri sportu? Kdyz bylo nemocne nebo melo uspech,dostalo za odmenu jidlo? Je to o srovnani si hlavy a je tedy mozne, ze se lide maji radi, az kdyz si srovnaji hlavu a tim se jim srovna telo... Jestli to je aspon trosku srozumitelne, co tim chci rict 😊