Dobry den, mela jsem to velmi velmi podobně. Cely prvni rok prvniho syna mam jako v mlze, vubec jsem nebyla sama sebou a mela jsem úplně stejne to, ze se mi strašně ulevilo, kdyz si ho nekdo vzal, strasne jsem se s nim bala byt sama, mela jsem dokonce pocit, ze se mu urcite něco stane, kdyz je se mnou a ze ho nezvladnu ani udrzet na zivu. Každopadne jsem se take bala mit druhe dite a prvni dva roky ho ani nechtěla, ale pak jsem po nem zatouzila, chodila na psychoterapie uz v těhotenství, snazila se brat kvalitni olej s omega 3 kys., aby mel mozek z ceho brat a celkove se pripravovala a povedlo se to. Nebylo to na 100% byly tezsi momenty, ale uz to nebylo zdaleka, tak hrozne jako u prvniho, s druhym synem si ted trochu hojím, co jsem u prvniho nezazila a moc si to užívám a jsem vdecna, ze to je tentokrat jinak. Takze nadeje je urcite vzdy a priprava rozhodne neuškodí. Drzim palce a dekuji za sdileni, pomohlo mi slyset, ze to někdo prožíval uplne stejne.
Díky za tenhle díl! Prožívala jsem úplně to samé, když byla moje dcera úplné miminko a tak dlouho jsem si to nedokázala jako máma odpustit, že jsem myslela, ze mě to jednoho dne semele, kdyby nebylo manžela, nevím, co by se dělo...díky za upřímnost Lucko. Nejste v tom sama❤. Tenhle díl mě dohnal popravdě k slzám, úplně jsem si to zpětně znovu prožila...
Krásný rozhovor. Moc za nej dekuji 🙏 Mám za sebou podobný příběh a jsem vděčná za to, ze to takto někdo posdilel a pomůže to to snad ještě dalším ženám !
Obecně ne k paní výše.. Záleží i na zážitku z porodu. Chce to společnost zralych maminek myslím s klidnějši mysli i v zátěžových situaci. Kojení pomáhá vyplavovat Oxytocin pomáhá tomu těžkému období a jiné věci. Ale to je potřeba se naladit na jinou živou bytost odevzdat se ji a mít sama pro sebe podporující tým zkušených lidi. Tam to vidím na nějaké jiné traumata z předchozího života třeba nebo porod, který se projektuje po porodu ještě silněji ale nevědomě pokud si neuvědomujeme nějaké tzv. Špatne Vzorce chování a jejich dopad na emoční vyzralost a stabilitu. Hlavně jakmile jsi matkou potřebuješ podporu. Není potřeba si na něco hrát někomu dokazovat a řešit co si mysli druzí cizí lidi venku v jakékoliv situaci. My mámy jsme opora pro děti ne pro zbytek světa. Když jim to dáme teď později budou oporou světu jenž je emočně nemocný. Raději 1 a mít klidnou mysl než 2 a chodit na terapie. Každý má jinou kapacitu a není potřeba se srovnávat a soutěžit. Každý by měl dělat své maximum co nejlépe a když vidím že už zvládnu pak klidně další. Děti nejsou věci. Do 5 let potřebuji nejvíc pozornost od všech mámu naplno a pak do světa a výchova. To je přímo rozděleno vývojove kdy dítě tzv. Jen milovat rozmazlovat tzv. Ne jak dnes myšleno, kdy vychovávat trénovat vzdělávat, a kdy se stát přítelem.0 až 5 první fáze láska důvěra budování vztahu . 6 až 12 výchova trénink disciplina učení se povinnosti odpovědnost atd druhá.. Po 12 roku přítel..pro člověka v pubertě jak tomu říkáme.. Ten už bude hledat autority jiné než rodiče a odráží se ve vztahu k nám to co jsme dělali do, 5 let..čím víc dáme do 5 let včetně kojení společné spaní trávení času i mimo skolkove zařízení.. To stejnak vzniklo sekundárne pro pracující ženy mimo domov.. Tím více samostatně zralý jedinec bude.. Žádný psychopat alkoholik drogově závislý atd.. Prostě zdravě emočně vyvinutý jedinec s kritickým myšlením. Kde jinde hledat útočiště než u prvního učitele mámy. Celá ta věc hned dát pryč od sebe protože si chci dělat co předtím.. Tak to nebuďte matky radši protože emancipace feminismus a nedostatek mateřské lásky doteku a něhy je kámen úrazu. Neříkám být na to sám pořád a nedělat někdy něco jiného ale vždy bude něco za něco.. Něco nedáš o něco přijdeš.. Nemůžeš mít vše dokonale když tomu nedáš čas trpělivost a celou svou pozornost v době kdy třeba.. Problém je ze v cr lidi chtějí opak. Dítě vychovat do 5 a pak se nestačí divit co mají za praštěnyho drzyho puberťáka.. Jehož ego jim zrovna vrací jejich údery předtím.. Všecko je věda. I to těhotenství porod šestinedělí výchova. Všecko má vliv na naší mysl inteligenci a ego. Tudíž s pokorou k poznání a tím pádem méně chyb a touha se učit přirozenosti. Ne jít proti ní.
Dobrý den, Lucie je nádherná a čistá duše, málokdo by toto sdílel do éteru, skláním a věřím, že vše mělo být tak jak je, přeji hojnost a štěstí ❤
Děkuji, děkuji, děkuji, že se tohle sdílí. Skvělá není jen Lucie, ale všichni kolem, kdo ji drželi a drží.
Diky,ze o tom mluvite,prozila jsem podobne,malokdo chapal❤
Lucinko si silná dušička a nemáš se zaco stydět, skláním se před vámi 😊❤
Dobry den, mela jsem to velmi velmi podobně. Cely prvni rok prvniho syna mam jako v mlze, vubec jsem nebyla sama sebou a mela jsem úplně stejne to, ze se mi strašně ulevilo, kdyz si ho nekdo vzal, strasne jsem se s nim bala byt sama, mela jsem dokonce pocit, ze se mu urcite něco stane, kdyz je se mnou a ze ho nezvladnu ani udrzet na zivu. Každopadne jsem se take bala mit druhe dite a prvni dva roky ho ani nechtěla, ale pak jsem po nem zatouzila, chodila na psychoterapie uz v těhotenství, snazila se brat kvalitni olej s omega 3 kys., aby mel mozek z ceho brat a celkove se pripravovala a povedlo se to. Nebylo to na 100% byly tezsi momenty, ale uz to nebylo zdaleka, tak hrozne jako u prvniho, s druhym synem si ted trochu hojím, co jsem u prvniho nezazila a moc si to užívám a jsem vdecna, ze to je tentokrat jinak. Takze nadeje je urcite vzdy a priprava rozhodne neuškodí. Drzim palce a dekuji za sdileni, pomohlo mi slyset, ze to někdo prožíval uplne stejne.
Díky za tenhle díl! Prožívala jsem úplně to samé, když byla moje dcera úplné miminko a tak dlouho jsem si to nedokázala jako máma odpustit, že jsem myslela, ze mě to jednoho dne semele, kdyby nebylo manžela, nevím, co by se dělo...díky za upřímnost Lucko. Nejste v tom sama❤. Tenhle díl mě dohnal popravdě k slzám, úplně jsem si to zpětně znovu prožila...
Krásný rozhovor. Moc za nej dekuji 🙏 Mám za sebou podobný příběh a jsem vděčná za to, ze to takto někdo posdilel a pomůže to to snad ještě dalším ženám !
Tak ať zůstane s 2. miminkem doma tatínek 😊
Prozila jsem to stejne a to jsem na dceru cekala 3,5 roku 🫣… vycitky jsou doted …ale je to normalni, ze to nekoho semele
Obecně ne k paní výše.. Záleží i na zážitku z porodu. Chce to společnost zralych maminek myslím s klidnějši mysli i v zátěžových situaci. Kojení pomáhá vyplavovat Oxytocin pomáhá tomu těžkému období a jiné věci. Ale to je potřeba se naladit na jinou živou bytost odevzdat se ji a mít sama pro sebe podporující tým zkušených lidi. Tam to vidím na nějaké jiné traumata z předchozího života třeba nebo porod, který se projektuje po porodu ještě silněji ale nevědomě pokud si neuvědomujeme nějaké tzv. Špatne Vzorce chování a jejich dopad na emoční vyzralost a stabilitu. Hlavně jakmile jsi matkou potřebuješ podporu. Není potřeba si na něco hrát někomu dokazovat a řešit co si mysli druzí cizí lidi venku v jakékoliv situaci. My mámy jsme opora pro děti ne pro zbytek světa. Když jim to dáme teď později budou oporou světu jenž je emočně nemocný. Raději 1 a mít klidnou mysl než 2 a chodit na terapie. Každý má jinou kapacitu a není potřeba se srovnávat a soutěžit. Každý by měl dělat své maximum co nejlépe a když vidím že už zvládnu pak klidně další. Děti nejsou věci. Do 5 let potřebuji nejvíc pozornost od všech mámu naplno a pak do světa a výchova. To je přímo rozděleno vývojove kdy dítě tzv. Jen milovat rozmazlovat tzv. Ne jak dnes myšleno, kdy vychovávat trénovat vzdělávat, a kdy se stát přítelem.0 až 5 první fáze láska důvěra budování vztahu . 6 až 12 výchova trénink disciplina učení se povinnosti odpovědnost atd druhá.. Po 12 roku přítel..pro člověka v pubertě jak tomu říkáme.. Ten už bude hledat autority jiné než rodiče a odráží se ve vztahu k nám to co jsme dělali do, 5 let..čím víc dáme do 5 let včetně kojení společné spaní trávení času i mimo skolkove zařízení.. To stejnak vzniklo sekundárne pro pracující ženy mimo domov.. Tím více samostatně zralý jedinec bude.. Žádný psychopat alkoholik drogově závislý atd.. Prostě zdravě emočně vyvinutý jedinec s kritickým myšlením. Kde jinde hledat útočiště než u prvního učitele mámy. Celá ta věc hned dát pryč od sebe protože si chci dělat co předtím.. Tak to nebuďte matky radši protože emancipace feminismus a nedostatek mateřské lásky doteku a něhy je kámen úrazu. Neříkám být na to sám pořád a nedělat někdy něco jiného ale vždy bude něco za něco.. Něco nedáš o něco přijdeš.. Nemůžeš mít vše dokonale když tomu nedáš čas trpělivost a celou svou pozornost v době kdy třeba.. Problém je ze v cr lidi chtějí opak. Dítě vychovat do 5 a pak se nestačí divit co mají za praštěnyho drzyho puberťáka.. Jehož ego jim zrovna vrací jejich údery předtím.. Všecko je věda. I to těhotenství porod šestinedělí výchova. Všecko má vliv na naší mysl inteligenci a ego. Tudíž s pokorou k poznání a tím pádem méně chyb a touha se učit přirozenosti. Ne jít proti ní.
To vypadá, že to dítě ani nechtěla 🤔
Poporodní deprese....to neznamená, že to dítě nechtěla...něco si o tom prectete:)
@@petramikulkova2988 hmmm, kdo se ptal ?! 🤔
vubec nevite o cem se mluvi,jako muz ani nemuzete,lepsi nekdy mlcet...