Mě se mi tyhle kvality a postoje otevřely, já říkám zhruba na měsíc a půl, díky utrpení samy. Trpěl jsem subjektivně tak moc, že jsem si řekl že jediné co mi vlastně stačí a chci je prožívat štěstí a je mi jedno jak se to stane. Moje vnitřní argumenty byly že i když budu nemocnej, chudej, osamocenej ale budu prožívat štěstí, tak budu šťastnej :). Tehdy to nějak zafungovalo a opravdu samo událo. Mysl asi díky utrpení povolila a rezignovala. Ještě jsem u toho cvičil pravidelně čchi kung.. Po tom co jsem cvičit přestal se to vrátilo do útrpného normálu. Ale všechny tyto kvality se bůhvíodkud vzaly a já je žil. Vůči sobě i vůči ostatním. K těm, kterých jsem se bál jsem najednou pociťoval soucit. Takže se to dá otevřít asi i jinak. Jak ale píšu, pak to se zpychnutím vyprchalo. Tipuju, že když si to člověk "odedře" postupně, asi to pak může být mnohme vědoměji udržitelný stav..
zajímavé, děkuji, je spoustu cest, jak se dostat sám k sobě, všude je spoustu teorie, ale Vy mluvíte krásně i o té praxi, více psychologů jako jste Vy 👌
Moc pěkné a potvrzuji vlastní zkušenost s jednotlivými fázemi, kterými člověk prochází... Po té práci na sobě se už můžu těšit z častější vyrovnanosti. Je to i časem, věkem. A samozřejmě rozlišuji laskavost a soucit - ani by mě nenapadlo to směšovat ...:-). A ještě se chci zmínit o jedné věci, která mi pomohla a dost překvapila a urychlila průchod fázemi - stala jsem se majitelkou štěněte, posléze dospělé fenky. A to, jak ona mne učila laskavosti a soucitu - to je k nezaplacení! Doslova mi převrátila život. Ona mě učila... A jedna slovenská žena, cvičitelka majitelů psů (ano, cvičit se musí majitelé, nikoliv psi), to přesně pochopila a bezvadně jsme v praxi řešily základní výcvik psa. Pes krásně prozradí, jak na tom jeho majitel je... Vidět povýšeného, arogantního majitele, jak se snaží přivolat psa a ten k němu nechce jít - to stojí za vidění a vidět svého psa, jak radostně přiběhne, protože paničku miluje - vzájemná radost z přítomnosti - to je čas, který se nikde nedá koupit.... :-)))
Mě se mi tyhle kvality a postoje otevřely, já říkám zhruba na měsíc a půl, díky utrpení samy. Trpěl jsem subjektivně tak moc, že jsem si řekl že jediné co mi vlastně stačí a chci je prožívat štěstí a je mi jedno jak se to stane. Moje vnitřní argumenty byly že i když budu nemocnej, chudej, osamocenej ale budu prožívat štěstí, tak budu šťastnej :). Tehdy to nějak zafungovalo a opravdu samo událo. Mysl asi díky utrpení povolila a rezignovala. Ještě jsem u toho cvičil pravidelně čchi kung.. Po tom co jsem cvičit přestal se to vrátilo do útrpného normálu. Ale všechny tyto kvality se bůhvíodkud vzaly a já je žil. Vůči sobě i vůči ostatním. K těm, kterých jsem se bál jsem najednou pociťoval soucit. Takže se to dá otevřít asi i jinak. Jak ale píšu, pak to se zpychnutím vyprchalo. Tipuju, že když si to člověk "odedře" postupně, asi to pak může být mnohme vědoměji udržitelný stav..
Moc děkujeme za otevřenost a sdílení, silný příběh a dobrá zkušenost 🙏
zajímavé, děkuji, je spoustu cest, jak se dostat sám k sobě, všude je spoustu teorie, ale Vy mluvíte krásně i o té praxi, více psychologů jako jste Vy 👌
Děkujeme, to je hezký feedback pro Honzu 🙏
Zase parádní přednáška. Obdivuji vaši schopnost "vyhmátnout" tresť, nezahltit posluchače. 🤟👌👍.
Děkujeme za milý koment 🤗 Ano ano, vytáhnout to podstatné a nechodit kolem horké kaše je určitě jednou z Honzových kvalit
Moc pěkné a potvrzuji vlastní zkušenost s jednotlivými fázemi, kterými člověk prochází... Po té práci na sobě se už můžu těšit z častější vyrovnanosti. Je to i časem, věkem. A samozřejmě rozlišuji laskavost a soucit - ani by mě nenapadlo to směšovat ...:-). A ještě se chci zmínit o jedné věci, která mi pomohla a dost překvapila a urychlila průchod fázemi - stala jsem se majitelkou štěněte, posléze dospělé fenky. A to, jak ona mne učila laskavosti a soucitu - to je k nezaplacení! Doslova mi převrátila život. Ona mě učila... A jedna slovenská žena, cvičitelka majitelů psů (ano, cvičit se musí majitelé, nikoliv psi), to přesně pochopila a bezvadně jsme v praxi řešily základní výcvik psa. Pes krásně prozradí, jak na tom jeho majitel je... Vidět povýšeného, arogantního majitele, jak se snaží přivolat psa a ten k němu nechce jít - to stojí za vidění a vidět svého psa, jak radostně přiběhne, protože paničku miluje - vzájemná radost z přítomnosti - to je čas, který se nikde nedá koupit.... :-)))
Muzu se vas po dvou letech na neco zeptat?
Děkujeme za koment a přejeme vše dobré 🤗
dekuji
Je nám potěším 🙏
Jak přesné 😢💔❤️🩹
Ano, děkujeme ❤️🙏