Mě se mi tyhle kvality a postoje otevřely, já říkám zhruba na měsíc a půl, díky utrpení samy. Trpěl jsem subjektivně tak moc, že jsem si řekl že jediné co mi vlastně stačí a chci je prožívat štěstí a je mi jedno jak se to stane. Moje vnitřní argumenty byly že i když budu nemocnej, chudej, osamocenej ale budu prožívat štěstí, tak budu šťastnej :). Tehdy to nějak zafungovalo a opravdu samo událo. Mysl asi díky utrpení povolila a rezignovala. Ještě jsem u toho cvičil pravidelně čchi kung.. Po tom co jsem cvičit přestal se to vrátilo do útrpného normálu. Ale všechny tyto kvality se bůhvíodkud vzaly a já je žil. Vůči sobě i vůči ostatním. K těm, kterých jsem se bál jsem najednou pociťoval soucit. Takže se to dá otevřít asi i jinak. Jak ale píšu, pak to se zpychnutím vyprchalo. Tipuju, že když si to člověk "odedře" postupně, asi to pak může být mnohme vědoměji udržitelný stav..
Moc pěkné a potvrzuji vlastní zkušenost s jednotlivými fázemi, kterými člověk prochází... Po té práci na sobě se už můžu těšit z častější vyrovnanosti. Je to i časem, věkem. A samozřejmě rozlišuji laskavost a soucit - ani by mě nenapadlo to směšovat ...:-). A ještě se chci zmínit o jedné věci, která mi pomohla a dost překvapila a urychlila průchod fázemi - stala jsem se majitelkou štěněte, posléze dospělé fenky. A to, jak ona mne učila laskavosti a soucitu - to je k nezaplacení! Doslova mi převrátila život. Ona mě učila... A jedna slovenská žena, cvičitelka majitelů psů (ano, cvičit se musí majitelé, nikoliv psi), to přesně pochopila a bezvadně jsme v praxi řešily základní výcvik psa. Pes krásně prozradí, jak na tom jeho majitel je... Vidět povýšeného, arogantního majitele, jak se snaží přivolat psa a ten k němu nechce jít - to stojí za vidění a vidět svého psa, jak radostně přiběhne, protože paničku miluje - vzájemná radost z přítomnosti - to je čas, který se nikde nedá koupit.... :-)))
zajímavé, děkuji, je spoustu cest, jak se dostat sám k sobě, všude je spoustu teorie, ale Vy mluvíte krásně i o té praxi, více psychologů jako jste Vy 👌
Mě se mi tyhle kvality a postoje otevřely, já říkám zhruba na měsíc a půl, díky utrpení samy. Trpěl jsem subjektivně tak moc, že jsem si řekl že jediné co mi vlastně stačí a chci je prožívat štěstí a je mi jedno jak se to stane. Moje vnitřní argumenty byly že i když budu nemocnej, chudej, osamocenej ale budu prožívat štěstí, tak budu šťastnej :). Tehdy to nějak zafungovalo a opravdu samo událo. Mysl asi díky utrpení povolila a rezignovala. Ještě jsem u toho cvičil pravidelně čchi kung.. Po tom co jsem cvičit přestal se to vrátilo do útrpného normálu. Ale všechny tyto kvality se bůhvíodkud vzaly a já je žil. Vůči sobě i vůči ostatním. K těm, kterých jsem se bál jsem najednou pociťoval soucit. Takže se to dá otevřít asi i jinak. Jak ale píšu, pak to se zpychnutím vyprchalo. Tipuju, že když si to člověk "odedře" postupně, asi to pak může být mnohme vědoměji udržitelný stav..
Moc děkujeme za otevřenost a sdílení, silný příběh a dobrá zkušenost 🙏
Zase parádní přednáška. Obdivuji vaši schopnost "vyhmátnout" tresť, nezahltit posluchače. 🤟👌👍.
Děkujeme za milý koment 🤗 Ano ano, vytáhnout to podstatné a nechodit kolem horké kaše je určitě jednou z Honzových kvalit
dekuji
Je nám potěším 🙏
Moc pěkné a potvrzuji vlastní zkušenost s jednotlivými fázemi, kterými člověk prochází... Po té práci na sobě se už můžu těšit z častější vyrovnanosti. Je to i časem, věkem. A samozřejmě rozlišuji laskavost a soucit - ani by mě nenapadlo to směšovat ...:-). A ještě se chci zmínit o jedné věci, která mi pomohla a dost překvapila a urychlila průchod fázemi - stala jsem se majitelkou štěněte, posléze dospělé fenky. A to, jak ona mne učila laskavosti a soucitu - to je k nezaplacení! Doslova mi převrátila život. Ona mě učila... A jedna slovenská žena, cvičitelka majitelů psů (ano, cvičit se musí majitelé, nikoliv psi), to přesně pochopila a bezvadně jsme v praxi řešily základní výcvik psa. Pes krásně prozradí, jak na tom jeho majitel je... Vidět povýšeného, arogantního majitele, jak se snaží přivolat psa a ten k němu nechce jít - to stojí za vidění a vidět svého psa, jak radostně přiběhne, protože paničku miluje - vzájemná radost z přítomnosti - to je čas, který se nikde nedá koupit.... :-)))
Muzu se vas po dvou letech na neco zeptat?
Děkujeme za koment a přejeme vše dobré 🤗
zajímavé, děkuji, je spoustu cest, jak se dostat sám k sobě, všude je spoustu teorie, ale Vy mluvíte krásně i o té praxi, více psychologů jako jste Vy 👌
Děkujeme, to je hezký feedback pro Honzu 🙏
Jak přesné 😢💔❤️🩹
Ano, děkujeme ❤️🙏