Velo fokus podcast ŽIVĚ: Pogačarova trojkoruna na MS v Curychu

Mistrovství světa je minulostí a na výkon Tadeje Pogačara se navršily superlativy. Byl to v jeho podání nejlepší výkon v historii světového šampionátu? A jak si se závody poradila česká reprezentace? Poslechněte si nový díl Velo fokus podcastu.

[@LadislavVelinský-q3m]

Dobré zhodnocení šampionátu .

[@ArnyRimmer]

V komentářích neustále všichni zapomínají na to, že cyklisté mají své limity. Zorganizování stíhání Tadeje doemstiky trvalo delší dobu, protože domestici nedokázali ten hlavní kopec závodu přejet vepředu. Další kolo pak úplně odpadli. To je právě ten problém. Na těžké trati jsou nakoenc domestici nepoužitelní, protože prostě v těch kopcích tolik ztratí, že nakonec ani s úseky po rovině nedokážou jet tak rychle jako člověk sám v úniku. Vzpomeňme třeba na útok Frooma na Giru. Tam také Dumoulin čekal na to, až ostatní přejedou kopec, aby mu pomohli, ale tím ztratil strašně moc času.
Remco zjevně nebyl ve formě. Letos vůbec on, patrně kvůli tomu zranění, se kopcích nedostal na úroveň, kde by mohl konkurovat Pogačarovi.
Tadejův útok byl otázka paniky. Viděl, jak jeho tým nezvládá kontrolovat závod, věděl, že mu supeři s tím nepomohou, naopak viděl, že mu budou postupně nastupovat. Roglič mu těsně před tím jeho útokem řekl že on se nyní pokusí o únik - to byl ten jeho krátký výlet na čele. Roglič ale byl mimo formu. Takže s ním by případně odjeli nějací další jezdci a ti by pak Rogliče porazili. Tadej by zůstal vzadu a soupeři by kvůli Rogličovi své vlastní lidi nesjížděli. Roglič vůbec nebyl ochoten dělat klasického domestika. On prostě není týmový hráč. To už po loňské VUeltě všichni víme.
Tím, že byl vepředu Tratnik, tak to nakonec dávalo velký smysl. Tadej tím přinutil konečně soupeře pracovat a dokonce ty hlavní hvězdy dostal do té nepříjemné situace, v jaké byl před chvílí on, že jim nikdo nebude pomáhta, naopak jim budou osttaní nastupovat. Evenepoel se pak hodně rozčiloval. Horner to komnetoval, že je to ten starý dobrý Evenepoel.
Co udělal Pogačar bylo šílené, ale byla to asi nakonec jediná možnsot, jak bojovat o vítězství. Jinak by prostě on už dopředu nedojel. Za další okruh by náskok na první skupinu narostl na 6 minut a dopředu by vyrazilo i spousta dalších jezdců. A Evenpeol a Van der Poel by s Pogačarem stejně nikdy nespolupracovali, aby ty vepředu dojeli. Oni by prostě nechali vyhrát slabší jezdce. Takže by se Tadej musel vydat dopředu stejně, jen s tím rozdílem, že by měl většinu soupeřů před sebou. Takto byl vepředu on a měl tak závod ve svých rukou. To, že byl vepředu Tratnik, je skvělá technika, po níž já neustále volám. Dokonalý domestik je ten, který pomůže jen svému lídru a nikoli i soupeřům. Tahat celý peloton je právě pomáhání soupeřům. Ideální taktika je dostat levně své lidi dopředu a pak k nim doskočit. Důležité je právě jet tak, abych soupeřům vůebc nepomáhal. Pomáhta soupeřům lze jen těm, kteří jsou ochotni naopak pomoci i nám.
Tím svým útokem Pogačar zařídil šanci na medajli i pro Van der Poela. Ten by totiž jinak taky už nikdy dopředu nedojel.
Zvykněme si, že v závodech státních týmů bude Pogačar vždy bit. Slovinci jsou velmi slabí. Roglič není týmový jezdec. Soupeři už každý závod pojedou, aby Pogačarovi nečekaně nastoupili a nikdy už s ním nebudou spolupracovat. Bez toho, co Tadej udělal, by ten nedělní závod byl nakonec hodně ošklivý.