S tou nudou je to vlastně hrozně zajímavý, protože já osobně se třeba snažím dělat naprosto cokoliv, abych se právě nenudila, protože jakmile se začnu nudit, tak zůstávám sama se svými myšlenkami, což mě kolikrát dokáže docela dobře semlet, ale sama vím, že tohle je tohle prostě problém a mělo by se s tím něco dělat. Na to, že většinou nikdy žádná videa nekometuju, tak myslím, že tady už fakt musím. Eriku skvělý video, jsem neskutečně ráda, že někdo další, jde takhle ven s tímto tématem o kterém se sice už mluví víc, ale podle mě stále ne dost. Posílám všem, co to potřebují lásku a virtuální objetí...to dáme.
Je mi 48. Psychické zdraví je třeba řešit. Je jedno, kolik člověku je. Vy, co jste Generace Z, nejste horší, jste jiní. Je to normální, doba a lidé se mění.
Úplně nesnáším to pokrytectví starší generace, která neustále nadává na to, že mladí nic nevydrží. Táta byl ročník 56, nikdy v životě by nepřiznal, že má nějaké problémy. Kdykoliv jsem něco takového zmínila já, tak mi řekl, ať o tom hlavně nikde nemluvím nebo skončím na psychiatrii. Nebo klasické. "Z čeho ty můžeš mít problémy. Přitom co já pamatuji, tak neustále pil. Byly doby, kdy neexistovalo, že by přišel domů z práce střízlivý. Hádky u nás byly na denním pořádku, občas i nějaká ta strkanice. k mámě se choval jako ke kusu ho..a. Ta by pro něj přitom udělala první poslední. Později, když na tom byl už dost blbě, tak ho převlékala, krmila, řešila za něj průšvihy, vracela peníze které si napůjčoval, zajistila mu předčasný důchod, léky, doktory atd. Jít k psychologovi nebo dokonce k psychiatrovi pro něj bylo naprosté tabu. Tak jsme se jen obě dívaly, jak ho alkohol postupně rozkládá. Nakonec ho to stálo život, máma ho našla doma ležet mrtvého, když přišla z práce. Já dodneška beru antidepresiva a utratila jsem už desítky tisíc za terapii. Prožila jsem si toxický vztah, protože jsem to viděla doma. Proto bych všem rádoby silákům z řad starší generace vzkázala: "Přestaňte se tvářit, jak jste hrozně v pohodě. Už z vaší agresivity vůči mladší generaci vidím, že nejste a vyhledejte raději odbornou pomoc. Ubližujete tím sobě i svému okolí."
Člověk si říká, že se tak ošklivé věci mohou dít jen ve filmech a seriálech. Vždycky mě posadí na zadek, že moje realita, na kterou si denně stěžuju, může být něčí sen nebo cíl. Je neskutečné, co všechno může člověk obrátit v životní lekci, když má dost sil a vůle. Tímhle krátkým nahlédnutím do tvého života si mi ukázala, že jsi skvělý a inspirující člověk. Přitom o tobě vím tak procento z toho, kolik síly a bojovnosti v sobě skrýváš... Když bude ouvej, tak si pamatuj, že je na tebe někde nějaká Klára moc pyšná a jsi pro ní velkou inspirací!
Úplně mi to připomělo letošní příjmačky. Všichni nám říkali, že tyto příjmačku budou těžší, že je více dětí asi nás chtěli motivovat k učení, ale rozhodně to nepomáhalo. Pořád jste slyšeli jen stresové zprávy, že cermat nestíhá atd. Vím, že se z toho hroutila většina lidí v mém okolí. Já osobně ne díky svým rodičům, kteří mě podporovali i kdybych se rozhodl jít na učňák (nic ve zlém). Pak mě ale štvalo, když začali srovnávat letošní příjmačky s předchozími a že jsme prý špatný ročník atd. Byly jsme pro ně jenom čísla a byly jsme jim fuk. Myslím si, že to, že nikdo ještě nevěděl, jak budou ty zkoušky probíhat ještě 3 měsíce před zkouškami je ostuda a byl to další stresový faktor, který nám moc k podání nejlepších výkonů nepomohl.
Fun fact: je mi 25 a i nam tenkrat po prijimackach rikali ze jsme slaby rocnik :) nic si z toho nedelejte. Diky bohu jsem tenkrat nesledovala tak zpravy a nebyly socialni media temer, verim, ze to muselo byt narocne.
Čím dál tím víc si uvědomuji jak jsem vlastně šťastný člověk. Mám vše co chci a potřebuji, bydlím v pěkném domě u lesa kde je to nádherné, Každý den je skvělý, nikdy jsem neměl deprese, mám přàtele, rodinu, jsem zdravý. Šťastného mě dělají i maličkosti, kupříkladu když jdou vidět na obloze hvězdy nebo když je pěkné počasí atd… Vlastně neznám nikoho kdo by na tom byl stejně jako já 🤷♂️. Asi to záleží na mindsetu toho dotyčného nebo nevím. Jen pozoruji jak každý v mé škole je znechucený z každé blbosti a každý 3. má deprese. Je to děsivě
Velmi povedené video, které určitě pomohlo nejen mně, ale i spoustě dalším lidem. Myslím si totiž, že hodně důležitá část zlepšování svého duševního zdraví je přestat podceňovat svoje vlastní problémy, konečně mám aspoň trochu pocit, že v tom nejsem sama, díky ti za to!
Když jsem se chtěla mámě svěřit, že mám nějaký problémy, akorát mi řekla, že mám málo práce a nejsem dost vytížená. Vůbec nic ta konverzace pro ni neznamenala a hned na ni zapomněla. Mně ale trvalo 10 let, než jsem mámě dokázala zase věřit a být k ní upřímná.....
Historie se opakuje, 1989 1968 1939 Atd. V těchto datech protestovali studenti proti generaci, která vládla. Každá generace přinese něco nového a většinou s tím starší generace nesouhlasí. Bohužel jsme se ještě nedokázali poučit z historie a tak se opakuje. Snad bude naše generace lepší.
S kamarády máme takovou tradici, že se třeba jednou týdně jdeme prostě na chvilku projít - žádné telefony, hudba, ani nic podobného. Sám pak chodím na několikahodinové procházky, kdy sice mám u sebe telefon, ale po celou dobu je v batohu a já vnímám pouze okolí, člověk si pak uvědomí, jak krásný svět kolem něj je. Sociální sítě jsem pak v podstatě skoro úplně odstřihnul. Zůstal mi jen RUclips a Discord, a obojí se snažím omezit, co možná nejvíce. Docela to pomáhá, hele.
Zajímavé video, je dobře, že to někdo konečně začíná rozebírat, ale měl bych doplněk k jednomu z tvých pointů. 8:47 Tohle platí pouze v případě, že nějaké kamarády vůbec máš, a když jsi jeden z těch, jejichž mentální defekt se netýká sociálních interakcí. Sám raději několik dnů v kuse mlčím; komunikace formou textu je pro mne mnohem příjemnější, v přímém rozhovoru (zvlášť s lidmi stejného věku jako já) se fakt dobře necítím. Ani jsem nikdy nebyl, jak se říká, "venku s partou"; chodím sám, vždycky po půlnoci, jen pro vypnutí a hard reset mozku. Když shrnu důvody proč, tak názorově už do téhle doby nepatřím; nemám co ostatním říct, protože vím, že když to udělám, nic se nezmění, jen zvýším jejich pohrdání vůči mně. Takže tak, jen jako pohled někoho, kdo nemá možnost utéct se ke kamarádům (vím, že na tom nejsem nejhůř - určitě je spousta lidí co má horší problémy, takže to berte jenom jako další bezvýznamný koment pod videem tohohle typu.)
velmi inteligentně a vtipně zpracované video o důležitém tématu. všichni si stěžují, že jsme citliví, ale nikoho nenapadne, že být citlivý, empatický a caring je vlastně úžasná lidská vlastnost, pokud je s ní zacházeno s respektem ❤
"jste moc mladý to nemůžete mít psychické problémy" začala jsem chodit tajně k školnímu psychologovi protože se bojím co mi na to řeknou rodiče. Doufám že se tohle video dostane i k nejakým starším lidem a třeba jim trochu otevře oči (i když se to nejspíše nestane)
Taky jsem chodila ke školní psycholožce natajno, aby to nevěděli rodiče, ale přestala jsem tam chodit potom, co mi několikrát naznačila, že všechno co se děje, je vlastně moje chyba, protože si nedokážu promluvit s otcem. Nakonec mi nejvíc pomohla moje kamarádka, která mě chápala, a které jsem beze strachu z výsměchu mohla říct opravdu všechno.
Alespoň máte výhodu že školního psychologa máte za nás nic takového nebylo jen učitelka která měla tyhle veci řešit a ta ty dala potlamě i naše generace měla a má spousti problémů jen prostě se to neřešilo nikoho to ani nezajímalo byly jsme nuceni se stím naučit žít
Ahoj, super video. Já se nudím ráda, ale bez hudby mi to jde fakt těžko, už v 90. Jsem byla prilepena na magnetaku. Nicméně mi mrzí, že generace po mně byla vhozena do vody a plavte. Nikoho z rodičů nezajímalo, že oni sami nejsou schopni ani pořádně ovládat email, ale jasné, dejme přístup k dopamin dealerovi od první třídy... Nestyďte se si říci o pomoc, vždy se najde někdo, kdo vás vyslechne, i když to třeba nebude člověk, co vam dal život... Občas to ti rodiče tal dobře poserou, že je prostě odstrihnete... V blázinci totiž skončí maximálně každý, kdo svou hlavu neřeší. Díky za sdílení svého nitra a vytvoření tohodle videa, důležité ❤
Zcela parádní a přesně vystihující video o naší generaci. Moje psychický problémy řeším jen sám se sebou, a taky tím že zahodim mobil a přemýšlím. Takové chvíle posouvají jak můj mind set, tak i mě a dokážu se pak donutit něco dělat. Díky moc za tohle video ❤ Pokusím se ještě víc omezit příliv zbytečných informací.
Relevantní video... Děkuji.. Zeptám se vás jakožto rodič jednoho z vaší generace.Jsme denně vystavováni stejným vlivům. Žijeme ve stejném světě. A za mě konkrétně - používám všechny média jako vy mladší. Proč se nás to netýká? Snad jsme se od rodičů naučili lepší duševní očistu? Nebo všechny následky dusíme v sobě a jednoho dne uděláme bum? Kde je podle vás ten rozdíl...? PS: neútočím... Opravdu mě to zajímá.
Řekl bych, že to bude dost individuální, ale takhle bych určitě řekl, že v tom bude hrát roli to, že jsme my měli přístup k soc. sítím apod. od mladších věků, kdy se nám mozek vyvíjí nejvíc a jsme nejnáchylnější na tyhle vjemy
to s tou nudou ano, nudím se celkem často, ale asi bych spíše nechtěla. Nuda mě vždy dovede k tomu abych začala overthinkovat což vede k tomu, že se cítím jako by mě někdo svázal a mučil mě myšlenkama ze kterých nejde odejít. Ano někdy je to užitečné se nudit ale v mém případě to většinou dopadne hůře. Místo nudy spíše vezmu sluchátka a pustím si písničky při tom co sedím na zahradě. Je to pro mě lepší, protože se soustředím hlavně na tu písničku a na přírodu okolo mě..❤️ video je btw velmi hezky zpracované a přehledné. Je skvělé, že o tom někdo mluví! všem co toto čtou posílám aspoň takto objetí! 🫂♥️
často si lidi myslí že když oni neměli deprese atd tak že to nebudeme mít ani mi a říkají nám at jdeme pracovat že jsme lemri líný, no prostě by člověk měl vědět co se s kým děje a dokázat mu podat pomocnou ruku. Běžte si třeba zaběhat prospat se nebo si zacvičit dělejte cokoliv co vás baví a oddechněte si od nátlaku hlavně na sebe dávejte pozor a proboha řezání se není cesta. Poznal jsem lidi kteří říkali že to pomáhá a ano taky jsem si to myslel, ale nepomáhá to vůbec spíš vás to víc ničí. Řekněte to někomu komu věříte a popovídejte si o tom ať je to někdo z rodiny učitelé nebo kamarádi. Dávejte na sebe pozor přeji krásny den😉
Myslím si, že spoustu lidí ani nemusí mít psychické problémy jako takové, ale mají nízkou hodnotu dopaminu . Sám jsem to zažil a stále s tím bojuju. Doporučuju razantně omezit sociální sítě a čas strávený u monitoru, naučte se odepírat si věci, žádné porno, fastfoody a sladkosti, je výborné cvičení nebo jiná fyzická aktivita, pravidelné setkávání s přáteli a chození do přírody a hlavně si nastavit mindset abychom se rádi učili a zlepšovali se. Na střední jsem byl šťastný člověk co cvičil 5* týdně. Na vysoké jsem otočil o 180 °. Spoustu stresu, nedostatek spánku ,nevycházel jsem ven, když jsem nemusel, několik dní jsem nejedl, ikdyž jsem měl obchod kilák od baráku, když už jsem jedl tak třeba 3 velké milky po kterých mi bylo blbě, protože moc cukru, většinu dne jsem seděl nebo ležel, tělo se začalo sypat a byl jsem 24/7 v bolestech ( tohle stále napravuju), závislý na pornu, emočně otupělý, neozval jsem se rodině ani kamarádům, pokud mi sami nenapsali. Zkrátka všechno špatně a doteď nechápu, jak jsem se do toho mohl dostat, když jsem byl na střední na svém fyzickém i psychickém maximu a byl jsem furt šťastný.
Naprosto souhlasím s tímhle videem. Vždycky jedu do školy nebo ze školy 45 minut a jen čumím z okna a nic nedělám + nemám tiktok a ačkoliv stále řeším nějaké problémy, myslím si, že jsem na tom mnohem lépe, než kdybych se furt na něco čuměl, nebo poslouchal hudbu. Díky Error1ku že jsi na to upozornil ♥
Poslední rok se potýkám s psychickými problémy a snažím se je nějak řešit. Okolí o tom neví hlavně z důvodu, že je tím nechci zatěžovat a říkali by nejspíš něco ve smyslu ,,ty si vymýšlíš,, ,,vždyť nemůžeš mít psychické problémy,,. Řeším to jen s nejbližšími přáteli což jsou dva lidé. Všichni co se s něčím takovým potýkáte, nebojte se o tom někomu říct. Mně osobně to velice pomohlo a dostala jsem se ze dna. Všem přeji hodně energie na to bojovat a nevzdávat se. Zvládnete to lidi.❤
Skvělé video a děkuji za radu ohledně nudění se, aby mě přestala bolet hlava, z toho všeho, co se kolem děje. Pokusím se ji více praktikovat, protože jediná místa, kde se v dnešní době nudím, je na hodinách němčiny.
Sice tě neznám, ale tohle video mi mega pomohlo. Teď mám svoje první zaměstnání (asi 8 měsíců) a pořád jsem se ptala sama sebe co je se mnou špatně, že po každé kritice se mi chce brečet, zatímco ostatní kolegyně (generace baby boomeři) to všechno zvládají úplně v pohodě. Já si všechno beru moc osobně (i když vím že nemusím nebo že bych neměla) zatímco ostatní v práci to neřeší. Taky nemají toleranci pro to, když mi někdy je celkově špatně protože jsem měsíc spala 5 hodin denně a neustále byla ve stresu. Pořád jsem se ptala co je se mnou špatně a ono je to vlastně jen tím, že jsem tam jediná z generace Z a že oni nevyrůstali v tom, v čem jsme vyrůstali my. Celou dobu mi to leželo v hlavě, proč jsem na střední měla od ostatních pochopení, ale v práci mi nikdo nerozumí, přestože spolu vycházíme. Celkem se mi ulevilo když vím že za to nemůžu, nebo že nejsem vadná
Boužel v žádné normální práci nikoho nezajímá jestli si unavená nebo máš své dni prostě musí od makat svoji práci a pak jít domů jinak nedostaneš peníze myslíš že ty lidé kteří stebou pracují to nemají stejné jako já jem 7 let v práci a v průměru denně spím 5-6 h stávám 4 h ráno. I naši generaci bolí hlava trpím na migrény ale abych se uživila musim to zkousnou a jít do práce jinak nebudu mít na nájem. Myslíš si ze si jediná z celé práce která tohle zažívá zkus poslouchat co tvoji kolegové říkají a pochopí že jen nepotřebují všem kolem vykládat jak je vsechno bolí ale zažívají to samé dokonce horší než ty. Ono se blbě vysvětluje jak se rychle zhoršuje fizicky stav těla. Já když se dostanou do situace kterou mám strach že nezvládnu tak se snaží oto víc protože chci být sama na sebe hrdá ikdyz to je jen jízda na kole proti větru do te pitomé práce.
bohužel nejhorší je, že i když toto video pustíš, nebo pošleš starším generacím, stejně si z toho nic nevezmou, protože jsou omezení. jak si říkal mají strašně malou emoční inteligenci. občas si říkám jaký by to bylo kdyby si generace prohodily každodenní život na jeden den, jestli by to nakonec pochopili, nebo se ještě víc uzavřeli do sebe... Jinak všem, kteří si procházíte něčím zlým, věřte, že v tom nejste sami, držím vám palce, jednou se z toho snad dostanete
20 procent jakékoliv generace je teoreticky HSP (hypersenzitivní), tj. ti mají totéž, co mladší generace. Někteří to neunesli, protože žili mezi lidmi, které přehlcení nezajímalo, a oni se cítili blbě. Někteří si našli ten svůj prostor a žijí spokojeně, protože empatie s sebou přináší spoustu výhod. Na druhou stranu, ten tlak nějak to zvládnout, aby se v dané společnosti dalo přežít, byl dost silný na to, aby se člověk učil se svou citlivostí zacházet. Aby hledal způsoby, jak být silnější, ale neudusit to v sobě. Mladší generace má tu velkou nevýhodu, že se vzájemně utvrzuje v tom, že není nutné být silnější. Je totiž velký rozdíl mezi tím něco v sobě dusit a přizpůsobit se na úkor vlastního zdraví a čelit životním výzvám. Také má tu výhodu i nevýhodu, že existují sociální sítě. Na nich může najít pomoct. Ale taky se v ní může ztratit a uzavřít a litovat se. Každá generace se musí učit život zvládat a také ho proměňovat. Dělala to válečná generace, dělala to předrevoluční generace, dělá to i ta mladá. Nakonec ale žádné mládí není a nebylo snadné. Tak snad ho přežijete ve zdraví.
Tohle video je moc dobře zpracované. O téhle problematice by se určitě mělo víc mluvit v širším měřítku. Jen lidi co zastávají negativní názory na psychické zdraví, z vlastní zkušenosti, už nepřesvědčime. Je to super naučné video a dost jsem se do něj v cítil. Jen tak dál .❤️❤️❤️
Musím uznat, velmi nádherně zpracované video. A s tím nuděním naprosto souhlasím! Jsem hrozně rád, že jsi se o tomto tématě rozhodl zmínit + tvůj humor ... přímo peckózní. Sám jsem měl, spoustu problémů, ale našel jsem pár dalších věci, které mě osobně hodně pomohli. 1. Studená sprcha - Ze začátku postačí jedna sekunda ve sprše. Hlavní je, aby byla na co nejstudenějším. 2. Meditace - Taková klasika pokud nevíš kde začít, doporučuju aplikaci Medito. 3. Vděčnost - Stačí napsat krátkou větu o tom, za co jsi vděčný, například. Jsem vděčný za práci, kterou Errorik vložil do tohoto videa. 4. Výprava - Stačí jednou za týden podniknout nějaký výlet, prozkoumávání míst která jsi ještě neviděl. Nebo akce s kamarády. Tyto aktivity je nejlepší provést hnedka po ránu (kromě výpravy), jelikož jsem na ně osobně během dne častokrát zapomněl. Zároveň je dobré si na papír nakreslit plán, kde vlevo pod sebou ve sloupci budou napsané dny a v řádku nahoře vypsané aktivity. Chceme udělat takovou tabulku + dát si tento papírek na viditelné místo. Například jakmile zítra ráno vstoupíš pod studenou sprchu alespoň na vteřinu, odškrtneš si políčko se studenou sprchou. Po sekundě meditování si odškrtneš políčko s meditací. A jakmile napíšeš větu za co jsi vděčný odškrtneš si políčko za vděčnost. Pro odškrtnutí políčka ti vždy postačí jedna sekunda/věta dané aktivity. Časem si můžeš dobu trvání jednotlivých aktivit prodloužit, ale pro odškrtnutí políčka bude stále stačit jedna sekunda/věta. Hlavně se nestresuj nad tím, kdyby jsi měl dny, kdy si neodškrtneš ani jedno políčko, je to zcela normální a hlavně pamatuj, že už tak jsi udělal obrovský posun. Doufám, že to někomu pomůže a přeji nádherný zbytek dne!
Ahoj Eriku, tohle je poprvé co píšu komentář, tak si připadám trochu nesvá. Mám podobné problémy jako ty, overthinking nebo záchvaty úzkosti pro mě jsou skoro na denním pořádku. A co je nejhorší, nejsem z generace Z, jsem mladší. Bojím se o tom říct rodičům nebo kamarádům, kamarádi by to stejně nepochopili a pro rodiče by bylo určitě divné kdyby k nim jejich nejmladší dítě přišlo ve stylu ,,Hej mami, mám psychiské problémy." RUclips je pro mě něco jako save place, přijdu sem a vše je v pořádku. Tím ti chci poděkovat, protože ty jsi jedním z důvodů, proč to tak je. Děkuji že jsi mi tímto videem zvedl náladu a ukázal, že v tom nejsem sama❤️
Jó, depky jsem měl hodně let a mluvit o nich s někým starším nemělo smysl. Nakonec jsem ale po fakt dlouhý době objevil, co mi na ně funguje. První věc je intimní kontakt (nejen sex, ale celkově ten fyzický kontakt s intimním podtextem). Ten dokáže i nárazově pomoct, ale až po nalezení vztahu a pravidelném kontaktu se podle všeho nějak stabilizují hormony a člověk začne být odolnější. Ironií je, že člověk v depresích to má s hledáním vztahu těžší, protože častá mizerná nálada není sexy. Proto bod číslo 2. A bod 2 je testosteron. Myšleno prudký nárůst fyzické námahy v krátkém časovém intervalu (taky ideálně pravidelně). Vyplaví se tím frustrace, vztek a další negativa. Nemluvě o zlepšování fyzičky a s tím i seběvědomí. Například sprint do prudkého kopce je super, když mě někdo vytočí. Venkovní aktivity na slunci mají celkově lepší efekt na náladu. Snad to někomu pomůže.
Na video o socialnich sítích je to celkem rychlost. Je vidět, že posloucháš Eminema. 😅 Super video, myslím že kombinace takhle vážného tématu a vtipů je opravdu skvělá.
Hej, je to šílená doba dneska. S kamarádkou se o psychickém zdraví bavíme často, protože jak já, tak ona, ho máme momentálně celkem nanic. Rodiče se mi rozvedli 3 roky zpátky a se vším tím chaosem co následoval potom...no, stále to na mě doléhá. Jenže máma se mnou o tom odmítá mluvit protože její rodiče se také rozvedli když byla v mém věku a byla v pohodě. "Rozhodně". Každopádně právě kamarádka mi hrozně pomáhá a já se zase snažím pomáhat jí, kdykoliv to jde. Takže bych hrozně moc všem přála, aby měli v životě aspoň jednoho takového člověka, ať už je to dospělý nebo kamarád, se kterým si zkrátka dokáže popovídat o všem a kdo ho třeba jen vyslechne, protože i to může často udělat hodně
Na to, jak jsme jako genetace Z přecitlivělí, panuje spousta názorů. Já bych ale chtěl přidat svojí zkušenost. Začal jsem trénovat menší děti v judu, věk 6 - 10. A často si všímám toho, jak strašně špatně snáší fyzickou bolest. Každou chvíli za mnou nějaké dítě přijde, že ho trochu bolí tohle nebo tamto. A většinou to nic vážného není, a ano, jde to poznat. Tohle je přesně taky ta "přecitlivělost", to že jsou některé děti taková "bebíčka". Nicméně si nemyslím, že je to nutně chyba těch dětí, nebo současné generace. Protože kdo tyhle děti k tomuhle vede, jsou jejich rodiče, úzkostní z toho, aby se jejich milovanému dítku nic nestalo. Ale přijde mi, že to má až negativní efekt. Samozřejmě je starost každého rodiče důležitá, ale když se to přehání, tak tím tomu dítěti do budoucna dost ubližují, aniž by o tom věděli. Takže to podle mě není jen tím, jak jsme "slabá generace". Pardon za delší komentář a díky za případnou diskusi
Jsem rád že to někdo KONEČNĚ řekl... Za věci který jsem nevládl jsem se ovinoval hodně dlouho. A bylo osvobozující slyšet od někoho že to co dělám není moc vina.
Deti si to nevymysleji. A ty kecy jsou prdiserny sama trpym uzkostmi a moji rodice si ze me akorat tak delaji prdel. Je to na hovno, jsme proste v chovani uplne jiny nez oni v nasem veku, nebo tak to tvrdi oni❤❤ Pro vsechny s pssychickymi problemi, je to hrozny a mrzi me to, posilam objeti❤❤❤❤
Také mám psychické problémy a jsem ráda, že je můj táta dětský psychiatr. Sice i to neni vlastně tak dobrý, protože jako táta tak dobrej neni, ale aspoň mi trochu rozumí... nebo se o to minimálně aspoň snaží. Všem přeju hezčí den🤟
Přiznám se, že jsem překopala svůj život. Bohužel to zateklo do takové fáze, že na sociálních sítích jsem hlavně ve společnosti lidí, abych utekla před jejich přítomností. Poslední dobou jdu ráno do školy, ze školy jdu připravit kamaradovu hospodu na směnu,pak jedu na dvě hodiny na trénink a vracím se zpět do hospody,jako obsluha. Ovšem to zašlo do fáze, kdy absolutně nevím, co dělat s volným časem... Na intru si vyčítám, když nic nedělám a tak jsem schopná vzít všechny své věci, vysypat je na postel a uklízet, bez sluchátek.... A prostě neexistuje, že půjdu spát dřív, než budu mít uklizeno.... Nesnáším být sama se sebou, takže většinou už si to ani neuvědomím a zpívám dokud mě neupozorní spolubydlící. Podobně jsem na tom v hospodě... Prostě přijdu a lítám tam 6 hodin v kuse bez přestávky...( Ne fakt nevím co je se mnou špatně, že dokážu 6 hodin v kuse něco dělat) Nenudím se... Hospoda je jedním z mála míst, kde se nebojím zpívat si, protože málokdy mě má možnost někdo slyšet. A přestože chodím na sezení k psychologovi, nevěřím že mi to pomáhá. Mým největším náporem na psychiku jsou špatné rodinné vztahy, které já nějakým způsobem ( teď už několik let spíše z donucení ) musím napravovat. Rodiče mě několik let nutili jezdit k prarodičům, přestože se mi tam z jim dobře známých důvodů nechtělo... A vlastně to tak je pořád.... Letos jsem doma oznámila, že si to můžou udělat jak chtějí, ale já se jejich plánů na prázdniny účastnit nebudu. Jen si teď trochu říkám, jestli jsem neudělala chybu, když jsem jim před šesti lety řekla, proč k prarodičům jezdit nechci, protože to stejně nevzali v potaz a já tam musela jezdit dál. Všechno mi to způsobilo tehdy tak silný psychický blok vůči mužům. Od pěti let jsem nebyla schopná obejmout nikoho opačného pohlaví, po čase ani vlastního bratra. Muži mě děsili... Nebyla šance že bych byla ochotná zůstat v jednom domě sama na hlídání chlapovi. Čím jsem byla starší, tím méně býval táta doma, brával směny navíc,aby nás uživil... Bohužel jsem si ve škole začala uvědomovat, že je to špatně a nemůžu se bát do konce života. Vnitřně mě to začalo rozkládat... Věděla jsem, že s tím musím něco udělat. Od druhé třídy, jsem si budovala důvěru k pedagogovi. Nějak jsem věřila, že mi neublíží, jeho přítomnost mě uklidňovala. Sám o sobě byl autorita, ale něco mě táhlo k tomu ho lépe poznat, dát šanci někomu, koho neznám. Teď si už 12 let přejeme každoročně k narozeninám a já jsem ani jediný den nelitovala, že jsem zkusila někomu důvěřovat. Hodně lidí, kteří mou minulost neznají tak dopodrobna, mi vyčítají, můj vzorec chování... Jenže většina z nich neví, že jsem si velkou část převzala od něj. Celkově je mi vytýkáno, že se chovám jako učitelka a, že se to ke mně nehodí. Nicméně, když se blížil konec základky, měla jsem strach, dokonce jsem se snažila vyhýbat i jemu... Byl pro mě nepříjemný pocit vědět, že už ho nebudu vídat denně, ten nepříjemný pocit, že ztratím tu pomyslnou obrannou bariéru, že už to nebude jako dřív. Když jsem ho viděla naposledy na školním plese, vůbec jsme spolu nemluvili až nakonec se se mnou přišel ke konci rozloučit.... V tom bodě jsem se rozhodla, že je definitivní čas udělat z něj jen vzpomínku minulosti a odpoutat se. Letos to budou poslední narozeniny, přestože jsem vděčná, že tu pro mě byl. Po tom všem, jsem před dvěma lety, konečně dokázala většinu lidí ze své rodiny obejmout bez strachu a odporu... I když, lepší už to podle psychloga nebude a měla bych se odpoutat od rodiny, na nějakou dobu, nastavit si hranice a pak jim možná dát druhou šanci... Není to lehké, přiznat si, že mám problém a léčit to, jelikož patřím k těm jedincům, kteří ze školního výletu odjedou dřív protože bolestí břicha málem upadají do mdlob, s tím leží ještě týden doma a až pak jedou k lékaři... Ukázalo se, že to byl hodně agresivní zánět ledvin.... Takže, řekla bych, že lidé jsou nepoučitelní, bez ohledu na jejich zakomplexovanost 😅
K tomu se začít nudit mi dost pomohla ztráta sluchátek a tím pádem třeba hodina a půl denně strávená v MHD nudou, koukáním z okna a jenom přemýšlením, protože mi to přijde smysluplnější než třeba hraní na telefonu, ale nedoporučuji ztrácet sluchátka 😅
Na životě bez sluchátek a bez hledění do mobilu je nejlepší to, že člověk v tom MHD ani nemusí jen koukat z okna a přemýšlet. Může si prostě jen užívat života, pozorovat okolí, dýchat, klidně i meditovat. Ono není pořád nutné nad něčím dumat, ale bohužel to se ve školách neučí. Přemýšlení se přeceňuje. :-)))
Nejhorší je že když jsem se svěřila k psychickým problémem tak mamka mě poslala k psycholožce. Nic víc než že v noci brečím jsem jí neříkala. Udělalo mě to ještě horší. Neříkám že je to vždycky ale mě nepomůže na někoho přenést svoje emoce. Když člověk nikdy nezažil co je mít problémy s psychické problémy neví jak pomoct.
Dekuju za tohle video. Novy uhel pohledu je pro generace x a y dulezity. Je mi 16 a studuji zdravotnickou skolu. Nejaci pacienti se kteryma se setkavam by si tohle video meli pustit povinne. Starsi lide na nas jako na studentky v nemocnici casto nadavaji prave na tohle tema. Dekuju
Mám pocit jako kdyby někdo vzal 10 let staré video o naší generaci Y, vyměnil tam ze pár slov a natočil ho pro generaci Z na YT. Už se moc těším až za deset let vyjde podobné video o generaci Alfa.
Vadí mi, že starší lidi nedokážou pochopit že někdo může mít psychické problémy. Je mi teprv 14 a trpím p. p., overthinkingem a bdd. Musíme se ve škole učit hromadu věcí nazpaměť, ve světě zuří válka atd a to je na nás prostě moc a ano jsme citlivější. A proto si hodně lidí sáhne na život nebo se o to i několikrát pokusilo (třeba já). TOHLE by se mělo řešit/mluvit o tom ve škole víc, než nějaké funkce nebo množiny bodů v geometrii.
Už se to zlepšuje. Vaší generaci se věnuje hodně pozornosti, budou se zavádět wellbeing programy, máte ve školách (ne asi na všdch) psychology. O tom jsem si já mohla na základce i na střední jen nechat zdát (a na sebevraždu jsem taky myslela). Vyrůstala jsem v době, kdy ve světě zuřila studená válka. Každý rok jsme měli branná cvičení, učili jsme se střílet, nasazovat plynové masky a věděli jsme, kde je nejbližší bunkr, kam se v případě jaderného útoku od Američanů schovat. Dnešní svět není o moc horší, spíš lepší. Jen toho víte víc a chybí vám to, co psychice pomáhá - spánek (s hrami a mobilem to jde hůř i dospělákům), pobyt venku, offline setkávání s kamarády, neblbnout mozek, který horkotěžko zvládá to, co k němu jde ze světa a ze zpráv, ještě bojem v herním prostředí. Ano, může to pomáhat ventilovat vnitřní napětí. Ale u všech emocí nakonec platí - máme se na ně podívat, prožít, pochopit a nechat jít. Ne je přiživovat a přiživovat a zapomenout na to, jak se cítit dobře. Tak hodně štěstí.
Já mám strašný problém jít ven, jsem obézní a bojím se názorů lidí, ve škole furt slyším posměšky mířené na mně, bojím se co si lidi budou myslet když vyjdu z domu, mám málo kamarádů protože se mi těžko začíná dělat konverzace s někým koho neznám a občas se cítím že na tomhle světě nemám co dělat, snad v tom nejsem sám :
0:49 ano je to pravda. Velika vetsina si to jenom dela sama, mamlouva si to. Jako clovek co patri do tehle generace a je nekdy odsuzovan kvuli tymhle lidem stojim si za tymhle nazorem
Sociální sítě používám nonstop jako útěk od reality. Vždy si zapnu nějaký video který mi udělá radost, jdu stříhat, číst creepypasty a nebo jenom si totič s Minecraft hlavou v blenderu. No a jsem aspoň na tu hodinu šťastná. Snažím se totiž co nejvíc zaměstnat čímkoliv co jde, jen proto abych nemyslala na to co se děje kolem mě, na overthink a podobně. Plánuju si dávat víc a víc věcí do programu a asi si tím pádem dokážeš/te představit co se stane když na minimálně půl hodiny začnu protestovat. Všechno na co jsem se za tu dobu snažila nemyslet (jakožto je moje obrovská nenávist k mé osobně, strach z budoucnosti apod.) se na mě vylije jako voda do kyblíku na pískovišti když začne pršet (okay, to bylo divný přirovnání, ale chápeme se) Se zhroutím a bohužel se mi tahle situace stává čím dál víc častěji. Snažím se s tím něco dělat jako třeba teď řeším kroužek houslí a podobně, ale nevypadá že by mi to pomáhalo. Proč o tom nemluvím s ostatními? Už před tím jsem se snažila poukázat nebo mluvit o svých problémech například s rodiči nebo "kamarády" ale jejich odpověď vždy byla že něco v smyslu: ,,Ok, meh, anyways jdu dělat tohle a tohle cya" Což pro mě znamenalo že je to prostě nezajímá a nemám důvod si stěžovat a mluvit o tom když přece "oni zažívaj tohle a tamto a maj to horší než já". Bohužel tato situace se stala již několikrát a, i když se snažím, nemám důvod věřit ostatním dál.
Když zůstanu na patnáct minut sama se sebou bez všech vjemů a nechám svoje myšlenky plout, nejspíš se do nich za chvíli zamotám a všechno přenesu v obrázkách a slovech na strop.😅
Vím, že jsou psychický problémy real, ale už jsem se několikrát setkala s lidma, co to používali jako jakýsi typ manipulace, takže jsem často zlá na lidi, co se o svích problémech rozhodnou mluvit, protože nikdy nevim, jestli chtějí jenom vyslechnout, nebo je to začátek dalšího psychologickýho nátlaku. A myslím, že to tak má víc lidí, a proto je občas někdo třeba míň empatickej
Určitě i tohle někdo dělat bude, ale neni ideální tak přistupovat ke každýmu. Chápu trochu skepse, ale nepodceňovat něčí mentální zdraví je dobrej začátek pro jeho zlepšení :dd
Dovolím si nesouhlasit s tím, že lopata nepomůže na deprese, protože ta lopata jsi ty, a určitě pomáháš lidem. Byla to urážka? Nebo wholesome přirovnání? Kdo ví.. Děkuju za video 😊
Tady jde o to že někdo si to opravdu může vymyslet když mu opravdu nic není, jen aby měl pozornost a pak je problém v tom když někdo opravdu potřebuje pomoct tak na něj každý kašle
Dobrá tvorba. Srozumitelnej formát. A téma pojaté (celkem) čistě. Né dělám si prdel. Hesky lidsky řečeno s dávkou kompetence, která by mohla kde komu zvednout náladu. A i dkyž to není kdo ví jakej objev(NO HATE), tak je důležité že každá generace svádí jiný boj. Paradoxně statistiky o mentálním zdraví mohou jak uklidnit, tak i znervoznit člověka. Ale čísla nic neřídí, jen nám pomáhají se orientovat. A tak si osobně myslím, že by k tomu měl člověk přistupovat. Jako k nástroji, a né jako k dogmatu. (Jestli jsem tam tu interpunkci nasázel halabala, budu muset nafarmit kompetenci.) Tyjo teď jsem si přečetl komenty druhejch pod videem. A lidi máte to fakt těžký. Držím palce.
doba se mění, problémy taky... O problémech této doby a problematiky multitaskingu jsem dělal taky video, tak se můžete jít podívat, je to téma, o kterém by se mělo mluvit...
Velice moudré video a všechno ale moc nesouhlasím s tou terapií nuděním. Já ti nevim hele. Já osobně se nudím často. Třeba když se snažím usnout, nebo jdu do školy, nebo když... jsem ve škole. Řekl bych že se nudim celkem často (což rozhodně není nic čím se chlubit xD ). No a... Neřekl bych, že mi to nějak dvakrát pomáhá. Mam hromadu času přemýšlet o sobě a světě kolem a ne vždycky z toho mam dobrý pocit... Spíš nemam :DD
On je rozdíl mezi tím se nudit při usínání nebo při cestě do školy a při tom to jít dělat záměrně. Zvlášť v momentě, kdy si člověk připadá, že na sobě nese tíhu světa a je přehlcenej. Samozřejmě to neplatí pro všechny situace, ale v některých to může na chvíli bejt dost relaxační nástroj.
Důchodce Widliczka: Bohužel mnozí dospělí se sami v dnešní době nevyznají a sami se nechají manipulovat a dezinformovat - a jak potom mají pomoci mladé generaci? Manuální práce v přírodě (například v lese) by opravdu dosti pomohla, ale je to pro většinu mladých nerealizovatelné - množství úkolů, povinností, boj s časem (např. škola), sociální sítě, budování kariéry atd. Zřejmě si budete muset pomoci sami. A taky budete muset zároveň pomoci svým rodičům a prarodičům zorientovat se v on-line světě a s jeho přesahy do off-line světa - třeba s vnímáním hybridní války, kterou třeba oni nikde kolem sebe nevidí. Error1k tady udělal první krok a pojmenoval problém - a kdo z vás mladých se k němu přidá a také něco udělá?
Eroriku sem gen x a dík za video mám už teď pro vás větší pochopení akorát jak mluvíš o tom nátlaku tak co si myslíte a váš názor na svět byste si měli udělat originální svůj a ne podle toho co vám někdo říká na netu
9:07 Rodiče to docela dobře vyřešili, mám na telefonu omezenej čas, takže jsem se naposledy nudila... asi tak včera odpoledne a pomohlo mi to víc, než si kdokoliv koho znám myslí.
Jako hlavní problém beru špatnou výchovu od rodičů. Kteří zanedbají zásadní vec ve výchově a to je odměna/pochvala a trest. A je dobre svou psychickou stránku otužovat. Ono to s tou lopatou a práci. Až tak takova lež není. Neboť se to da brat jako unik od reality kterým se muze někomu ulevit a vycistit hlavu. A každá forma escepismu je myslím velice přínosná.
Zasel jsem daleko, sebepoškozováním. Mamka mym problemem nazývá IN nebo-li trend, strasne se tomu vyhýbá, aby mi nejak pomohla. Říkala, že nechce už řešit takovy problemy co mam, a ze moje problémy jsou nic. A ze se mam podivat na jine lidi, kteri to maji tezsi nez ja. Je mi jenom 16 let, a nemohu se na kom obratit.
Někteří příbuzní mají snad až fanatické názory, že všechny problémy které oni neměli jsou kvůli věcem co oni neměli. Prostě já jsem neměla mobil a neměla jsem psychické problémy= ty máš psychické problémy protože máš mobil. A já neříkám že to nemá svůj podíl, jen ať se v tom případě nediví, že se ti tvoje vnoučata nechtějí s ničím svěřit a jste si snad nejdál co můžete být.
Nudím se skoro každý den-chodím na základku na vesnici, zákaz mobilů mám od 2 třídy kdy jsem neměl mobil, takže čumím do zdi skoro každou hodinu, a největší zábava je když někdo někoho přetáhne židlí takže já čumět do zdi ve volném čase nemusím já to dělám skoro furt
Strašně hezky řečeno. Se vším, co jsi řekl naprosto souhlasím a ty viipy sedly :D. Taky jsem slyšel, že nemůžu mít žádné problémy a nebo, že jsem magor, ale to už se tak prostě stane. Připsal jsem si nudu na pondělní plán a pak jsem si tam napsal ještě socialismus? Ne, socializovat se :D.
Chtěla bych jen říct že jsou různé psychické nemoce ( teď mám na mysli deprese), zrovna u ní to není tak jednoduché, právě u depresí (těch klinických) ty látky nefungují, takže i kdyby jsi šel něco dělat, moc toho dopaminu ti to nedá. Ještě bych tu chtěla upřesnit že jsou čtyři různé látky, Dopamin ( ten se vyplavuje když jíme nebo když něco dokončíme), Oxytocin ( který se projevuje když si třeba hrajeme se zvířetem nebo když někoho obejmete), Serotonin (ten se vyplavuje když plavete, chodíte po přírodě a nebo svítí slunce) a pak je tu Endorphin ( (také známý jako zabiják bolesti) ten se vyplavuje při smíchu, jezení hořké čokolády a nebo při cvičení). Jinak toto video je dobrý na to aby se člověk trochu seznámil s psychickými poruchami, ale jako edukativní video sterý tě seznámí se všemi možnostmi jak to řešit to nelze brát.
Ohledně toho mluveni s ostatními je důležitý, já to nedělala a skončila jsem na psychiatrické nemocnici. A to docházím k terapeutovi i k psychiatričce ta mě akutně hospitalizovala. Mluvit o problémech není věc za co se stydět, je to lepší než nechat to nabalovat jako sněhovou kouli a pak "vybuchnout" a zhroutit se.
FR já mám taky psychické problémy a i moji kamarádi mají psychické problémy taky. Můj táta pro toto nemá úplně adekvátní názor a to je takový, že prý na to za jeho let neměli čas. No tohle byl můj hlavní point teď je na ředě otázka, na kterou jsem se chtěl zeptat. Jak poznám panickou ataku a úskost?
![Felix "Unfair" | [Stray Kids : SKZ-PLAYER]](http://i.ytimg.com/vi/Oswujxm2Ag0/mqdefault.jpg)
S tou nudou je to vlastně hrozně zajímavý, protože já osobně se třeba snažím dělat naprosto cokoliv, abych se právě nenudila, protože jakmile se začnu nudit, tak zůstávám sama se svými myšlenkami, což mě kolikrát dokáže docela dobře semlet, ale sama vím, že tohle je tohle prostě problém a mělo by se s tím něco dělat.
Na to, že většinou nikdy žádná videa nekometuju, tak myslím, že tady už fakt musím. Eriku skvělý video, jsem neskutečně ráda, že někdo další, jde takhle ven s tímto tématem o kterém se sice už mluví víc, ale podle mě stále ne dost. Posílám všem, co to potřebují lásku a virtuální objetí...to dáme.
Nádherně řečeno.. Wise woman once said:
Mně mamka taky říká že nemůžu mít žádné psychické problémy. Jak tak miluju ten Erikův humor.❤
Je mi 48. Psychické zdraví je třeba řešit. Je jedno, kolik člověku je. Vy, co jste Generace Z, nejste horší, jste jiní. Je to normální, doba a lidé se mění.
Úplně nesnáším to pokrytectví starší generace, která neustále nadává na to, že mladí nic nevydrží. Táta byl ročník 56, nikdy v životě by nepřiznal, že má nějaké problémy. Kdykoliv jsem něco takového zmínila já, tak mi řekl, ať o tom hlavně nikde nemluvím nebo skončím na psychiatrii. Nebo klasické. "Z čeho ty můžeš mít problémy.
Přitom co já pamatuji, tak neustále pil. Byly doby, kdy neexistovalo, že by přišel domů z práce střízlivý. Hádky u nás byly na denním pořádku, občas i nějaká ta strkanice. k mámě se choval jako ke kusu ho..a. Ta by pro něj přitom udělala první poslední. Později, když na tom byl už dost blbě, tak ho převlékala, krmila, řešila za něj průšvihy, vracela peníze které si napůjčoval, zajistila mu předčasný důchod, léky, doktory atd. Jít k psychologovi nebo dokonce k psychiatrovi pro něj bylo naprosté tabu. Tak jsme se jen obě dívaly, jak ho alkohol postupně rozkládá. Nakonec ho to stálo život, máma ho našla doma ležet mrtvého, když přišla z práce.
Já dodneška beru antidepresiva a utratila jsem už desítky tisíc za terapii. Prožila jsem si toxický vztah, protože jsem to viděla doma.
Proto bych všem rádoby silákům z řad starší generace vzkázala: "Přestaňte se tvářit, jak jste hrozně v pohodě. Už z vaší agresivity vůči mladší generaci vidím, že nejste a vyhledejte raději odbornou pomoc. Ubližujete tím sobě i svému okolí."
Člověk si říká, že se tak ošklivé věci mohou dít jen ve filmech a seriálech. Vždycky mě posadí na zadek, že moje realita, na kterou si denně stěžuju, může být něčí sen nebo cíl. Je neskutečné, co všechno může člověk obrátit v životní lekci, když má dost sil a vůle. Tímhle krátkým nahlédnutím do tvého života si mi ukázala, že jsi skvělý a inspirující člověk. Přitom o tobě vím tak procento z toho, kolik síly a bojovnosti v sobě skrýváš... Když bude ouvej, tak si pamatuj, že je na tebe někde nějaká Klára moc pyšná a jsi pro ní velkou inspirací!
@@Klarushable Děkuji moc
Přesně tak.
Úplně mi to připomělo letošní příjmačky. Všichni nám říkali, že tyto příjmačku budou těžší, že je více dětí asi nás chtěli motivovat k učení, ale rozhodně to nepomáhalo. Pořád jste slyšeli jen stresové zprávy, že cermat nestíhá atd. Vím, že se z toho hroutila většina lidí v mém okolí. Já osobně ne díky svým rodičům, kteří mě podporovali i kdybych se rozhodl jít na učňák (nic ve zlém). Pak mě ale štvalo, když začali srovnávat letošní příjmačky s předchozími a že jsme prý špatný ročník atd. Byly jsme pro ně jenom čísla a byly jsme jim fuk. Myslím si, že to, že nikdo ještě nevěděl, jak budou ty zkoušky probíhat ještě 3 měsíce před zkouškami je ostuda a byl to další stresový faktor, který nám moc k podání nejlepších výkonů nepomohl.
Fun fact: je mi 25 a i nam tenkrat po prijimackach rikali ze jsme slaby rocnik :) nic si z toho nedelejte. Diky bohu jsem tenkrat nesledovala tak zpravy a nebyly socialni media temer, verim, ze to muselo byt narocne.
vsechno, co bych mela dodavat bylo uz receno, skvele video. posilam lasku a objeti vsem, co to ctete🫂
Čím dál tím víc si uvědomuji jak jsem vlastně šťastný člověk. Mám vše co chci a potřebuji, bydlím v pěkném domě u lesa kde je to nádherné, Každý den je skvělý, nikdy jsem neměl deprese, mám přàtele, rodinu, jsem zdravý. Šťastného mě dělají i maličkosti, kupříkladu když jdou vidět na obloze hvězdy nebo když je pěkné počasí atd… Vlastně neznám nikoho kdo by na tom byl stejně jako já 🤷♂️. Asi to záleží na mindsetu toho dotyčného nebo nevím. Jen pozoruji jak každý v mé škole je znechucený z každé blbosti a každý 3. má deprese. Je to děsivě
Velmi povedené video, které určitě pomohlo nejen mně, ale i spoustě dalším lidem. Myslím si totiž, že hodně důležitá část zlepšování svého duševního zdraví je přestat podceňovat svoje vlastní problémy, konečně mám aspoň trochu pocit, že v tom nejsem sama, díky ti za to!
Když jsem se chtěla mámě svěřit, že mám nějaký problémy, akorát mi řekla, že mám málo práce a nejsem dost vytížená. Vůbec nic ta konverzace pro ni neznamenala a hned na ni zapomněla. Mně ale trvalo 10 let, než jsem mámě dokázala zase věřit a být k ní upřímná.....
Historie se opakuje,
1989
1968
1939
Atd.
V těchto datech protestovali studenti proti generaci, která vládla. Každá generace přinese něco nového a většinou s tím starší generace nesouhlasí. Bohužel jsme se ještě nedokázali poučit z historie a tak se opakuje. Snad bude naše generace lepší.
S kamarády máme takovou tradici, že se třeba jednou týdně jdeme prostě na chvilku projít - žádné telefony, hudba, ani nic podobného. Sám pak chodím na několikahodinové procházky, kdy sice mám u sebe telefon, ale po celou dobu je v batohu a já vnímám pouze okolí, člověk si pak uvědomí, jak krásný svět kolem něj je. Sociální sítě jsem pak v podstatě skoro úplně odstřihnul. Zůstal mi jen RUclips a Discord, a obojí se snažím omezit, co možná nejvíce. Docela to pomáhá, hele.
Zajímavé video, je dobře, že to někdo konečně začíná rozebírat, ale měl bych doplněk k jednomu z tvých pointů.
8:47 Tohle platí pouze v případě, že nějaké kamarády vůbec máš, a když jsi jeden z těch, jejichž mentální defekt se netýká sociálních interakcí. Sám raději několik dnů v kuse mlčím; komunikace formou textu je pro mne mnohem příjemnější, v přímém rozhovoru (zvlášť s lidmi stejného věku jako já) se fakt dobře necítím. Ani jsem nikdy nebyl, jak se říká, "venku s partou"; chodím sám, vždycky po půlnoci, jen pro vypnutí a hard reset mozku. Když shrnu důvody proč, tak názorově už do téhle doby nepatřím; nemám co ostatním říct, protože vím, že když to udělám, nic se nezmění, jen zvýším jejich pohrdání vůči mně. Takže tak, jen jako pohled někoho, kdo nemá možnost utéct se ke kamarádům (vím, že na tom nejsem nejhůř - určitě je spousta lidí co má horší problémy, takže to berte jenom jako další bezvýznamný koment pod videem tohohle typu.)
velmi inteligentně a vtipně zpracované video o důležitém tématu. všichni si stěžují, že jsme citliví, ale nikoho nenapadne, že být citlivý, empatický a caring je vlastně úžasná lidská vlastnost, pokud je s ní zacházeno s respektem ❤
"jste moc mladý to nemůžete mít psychické problémy" začala jsem chodit tajně k školnímu psychologovi protože se bojím co mi na to řeknou rodiče.
Doufám že se tohle video dostane i k nejakým starším lidem a třeba jim trochu otevře oči (i když se to nejspíše nestane)
Taky bych chodil, kdybych nevěděl, že co ví školní psycholog, tak se dozví celá škola 🫠
Taky jsem chodila ke školní psycholožce natajno, aby to nevěděli rodiče, ale přestala jsem tam chodit potom, co mi několikrát naznačila, že všechno co se děje, je vlastně moje chyba, protože si nedokážu promluvit s otcem.
Nakonec mi nejvíc pomohla moje kamarádka, která mě chápala, a které jsem beze strachu z výsměchu mohla říct opravdu všechno.
Alespoň máte výhodu že školního psychologa máte za nás nic takového nebylo jen učitelka která měla tyhle veci řešit a ta ty dala potlamě i naše generace měla a má spousti problémů jen prostě se to neřešilo nikoho to ani nezajímalo byly jsme nuceni se stím naučit žít
Mám ráda tyhle tvoje rozbory :))) je to přesně ta věc, pro kterou tě každý večer uctívám. Amen.
Doufám, že máš u postele mou svatyni 😩
@@ERROR1K před domem ti stavím chrám
Ahoj, super video. Já se nudím ráda, ale bez hudby mi to jde fakt těžko, už v 90. Jsem byla prilepena na magnetaku. Nicméně mi mrzí, že generace po mně byla vhozena do vody a plavte. Nikoho z rodičů nezajímalo, že oni sami nejsou schopni ani pořádně ovládat email, ale jasné, dejme přístup k dopamin dealerovi od první třídy... Nestyďte se si říci o pomoc, vždy se najde někdo, kdo vás vyslechne, i když to třeba nebude člověk, co vam dal život... Občas to ti rodiče tal dobře poserou, že je prostě odstrihnete... V blázinci totiž skončí maximálně každý, kdo svou hlavu neřeší. Díky za sdílení svého nitra a vytvoření tohodle videa, důležité ❤
Mluvíš mi ze srdíčka ❤ držme se všichni 💪🏻
Zcela parádní a přesně vystihující video o naší generaci. Moje psychický problémy řeším jen sám se sebou, a taky tím že zahodim mobil a přemýšlím. Takové chvíle posouvají jak můj mind set, tak i mě a dokážu se pak donutit něco dělat. Díky moc za tohle video ❤ Pokusím se ještě víc omezit příliv zbytečných informací.
Mentální zdraví je mega důležitý, díky za šíření povědomí. ✌🏼
Relevantní video... Děkuji..
Zeptám se vás jakožto rodič jednoho z vaší generace.Jsme denně vystavováni stejným vlivům. Žijeme ve stejném světě. A za mě konkrétně - používám všechny média jako vy mladší.
Proč se nás to netýká?
Snad jsme se od rodičů naučili lepší duševní očistu?
Nebo všechny následky dusíme v sobě a jednoho dne uděláme bum?
Kde je podle vás ten rozdíl...?
PS: neútočím... Opravdu mě to zajímá.
Řekl bych, že to bude dost individuální, ale takhle bych určitě řekl, že v tom bude hrát roli to, že jsme my měli přístup k soc. sítím apod. od mladších věků, kdy se nám mozek vyvíjí nejvíc a jsme nejnáchylnější na tyhle vjemy
to s tou nudou ano, nudím se celkem často, ale asi bych spíše nechtěla. Nuda mě vždy dovede k tomu abych začala overthinkovat což vede k tomu, že se cítím jako by mě někdo svázal a mučil mě myšlenkama ze kterých nejde odejít. Ano někdy je to užitečné se nudit ale v mém případě to většinou dopadne hůře. Místo nudy spíše vezmu sluchátka a pustím si písničky při tom co sedím na zahradě. Je to pro mě lepší, protože se soustředím hlavně na tu písničku a na přírodu okolo mě..❤️ video je btw velmi hezky zpracované a přehledné. Je skvělé, že o tom někdo mluví! všem co toto čtou posílám aspoň takto objetí! 🫂♥️
často si lidi myslí že když oni neměli deprese atd tak že to nebudeme mít ani mi a říkají nám at jdeme pracovat že jsme lemri líný, no prostě by člověk měl vědět co se s kým děje a dokázat mu podat pomocnou ruku. Běžte si třeba zaběhat prospat se nebo si zacvičit dělejte cokoliv co vás baví a oddechněte si od nátlaku hlavně na sebe dávejte pozor a proboha řezání se není cesta. Poznal jsem lidi kteří říkali že to pomáhá a ano taky jsem si to myslel, ale nepomáhá to vůbec spíš vás to víc ničí. Řekněte to někomu komu věříte a popovídejte si o tom ať je to někdo z rodiny učitelé nebo kamarádi. Dávejte na sebe pozor přeji krásny den😉
Myslím si, že spoustu lidí ani nemusí mít psychické problémy jako takové, ale mají nízkou hodnotu dopaminu . Sám jsem to zažil a stále s tím bojuju. Doporučuju razantně omezit sociální sítě a čas strávený u monitoru, naučte se odepírat si věci, žádné porno, fastfoody a sladkosti, je výborné cvičení nebo jiná fyzická aktivita, pravidelné setkávání s přáteli a chození do přírody a hlavně si nastavit mindset abychom se rádi učili a zlepšovali se.
Na střední jsem byl šťastný člověk co cvičil 5* týdně. Na vysoké jsem otočil o 180 °. Spoustu stresu, nedostatek spánku ,nevycházel jsem ven, když jsem nemusel, několik dní jsem nejedl, ikdyž jsem měl obchod kilák od baráku, když už jsem jedl tak třeba 3 velké milky po kterých mi bylo blbě, protože moc cukru, většinu dne jsem seděl nebo ležel, tělo se začalo sypat a byl jsem 24/7 v bolestech ( tohle stále napravuju), závislý na pornu, emočně otupělý, neozval jsem se rodině ani kamarádům, pokud mi sami nenapsali.
Zkrátka všechno špatně a doteď nechápu, jak jsem se do toho mohl dostat, když jsem byl na střední na svém fyzickém i psychickém maximu a byl jsem furt šťastný.
Naprosto souhlasím s tímhle videem. Vždycky jedu do školy nebo ze školy 45 minut a jen čumím z okna a nic nedělám + nemám tiktok a ačkoliv stále řeším nějaké problémy, myslím si, že jsem na tom mnohem lépe, než kdybych se furt na něco čuměl, nebo poslouchal hudbu. Díky Error1ku že jsi na to upozornil ♥
Poslední rok se potýkám s psychickými problémy a snažím se je nějak řešit. Okolí o tom neví hlavně z důvodu, že je tím nechci zatěžovat a říkali by nejspíš něco ve smyslu ,,ty si vymýšlíš,, ,,vždyť nemůžeš mít psychické problémy,,. Řeším to jen s nejbližšími přáteli což jsou dva lidé. Všichni co se s něčím takovým potýkáte, nebojte se o tom někomu říct. Mně osobně to velice pomohlo a dostala jsem se ze dna. Všem přeji hodně energie na to bojovat a nevzdávat se. Zvládnete to lidi.❤
Je mi 48 let a vždycky jsem byla cíťa, mám tři děti 2001, 2006 a 2011. Fandím Vám všem a mluvte o tom.
Skvělé video a děkuji za radu ohledně nudění se, aby mě přestala bolet hlava, z toho všeho, co se kolem děje. Pokusím se ji více praktikovat, protože jediná místa, kde se v dnešní době nudím, je na hodinách němčiny.
Sice tě neznám, ale tohle video mi mega pomohlo. Teď mám svoje první zaměstnání (asi 8 měsíců) a pořád jsem se ptala sama sebe co je se mnou špatně, že po každé kritice se mi chce brečet, zatímco ostatní kolegyně (generace baby boomeři) to všechno zvládají úplně v pohodě. Já si všechno beru moc osobně (i když vím že nemusím nebo že bych neměla) zatímco ostatní v práci to neřeší. Taky nemají toleranci pro to, když mi někdy je celkově špatně protože jsem měsíc spala 5 hodin denně a neustále byla ve stresu. Pořád jsem se ptala co je se mnou špatně a ono je to vlastně jen tím, že jsem tam jediná z generace Z a že oni nevyrůstali v tom, v čem jsme vyrůstali my. Celou dobu mi to leželo v hlavě, proč jsem na střední měla od ostatních pochopení, ale v práci mi nikdo nerozumí, přestože spolu vycházíme. Celkem se mi ulevilo když vím že za to nemůžu, nebo že nejsem vadná
Jsme všichni stejně vadný 🫶
Boužel v žádné normální práci nikoho nezajímá jestli si unavená nebo máš své dni prostě musí od makat svoji práci a pak jít domů jinak nedostaneš peníze myslíš že ty lidé kteří stebou pracují to nemají stejné jako já jem 7 let v práci a v průměru denně spím 5-6 h stávám 4 h ráno. I naši generaci bolí hlava trpím na migrény ale abych se uživila musim to zkousnou a jít do práce jinak nebudu mít na nájem. Myslíš si ze si jediná z celé práce která tohle zažívá zkus poslouchat co tvoji kolegové říkají a pochopí že jen nepotřebují všem kolem vykládat jak je vsechno bolí ale zažívají to samé dokonce horší než ty. Ono se blbě vysvětluje jak se rychle zhoršuje fizicky stav těla. Já když se dostanou do situace kterou mám strach že nezvládnu tak se snaží oto víc protože chci být sama na sebe hrdá ikdyz to je jen jízda na kole proti větru do te pitomé práce.
bohužel nejhorší je, že i když toto video pustíš, nebo pošleš starším generacím, stejně si z toho nic nevezmou, protože jsou omezení. jak si říkal mají strašně malou emoční inteligenci. občas si říkám jaký by to bylo kdyby si generace prohodily každodenní život na jeden den, jestli by to nakonec pochopili, nebo se ještě víc uzavřeli do sebe...
Jinak všem, kteří si procházíte něčím zlým, věřte, že v tom nejste sami, držím vám palce, jednou se z toho snad dostanete
20 procent jakékoliv generace je teoreticky HSP (hypersenzitivní), tj. ti mají totéž, co mladší generace. Někteří to neunesli, protože žili mezi lidmi, které přehlcení nezajímalo, a oni se cítili blbě. Někteří si našli ten svůj prostor a žijí spokojeně, protože empatie s sebou přináší spoustu výhod. Na druhou stranu, ten tlak nějak to zvládnout, aby se v dané společnosti dalo přežít, byl dost silný na to, aby se člověk učil se svou citlivostí zacházet. Aby hledal způsoby, jak být silnější, ale neudusit to v sobě. Mladší generace má tu velkou nevýhodu, že se vzájemně utvrzuje v tom, že není nutné být silnější. Je totiž velký rozdíl mezi tím něco v sobě dusit a přizpůsobit se na úkor vlastního zdraví a čelit životním výzvám. Také má tu výhodu i nevýhodu, že existují sociální sítě. Na nich může najít pomoct. Ale taky se v ní může ztratit a uzavřít a litovat se. Každá generace se musí učit život zvládat a také ho proměňovat. Dělala to válečná generace, dělala to předrevoluční generace, dělá to i ta mladá. Nakonec ale žádné mládí není a nebylo snadné. Tak snad ho přežijete ve zdraví.
Tohle video je moc dobře zpracované. O téhle problematice by se určitě mělo víc mluvit v širším měřítku. Jen lidi co zastávají negativní názory na psychické zdraví, z vlastní zkušenosti, už nepřesvědčime.
Je to super naučné video a dost jsem se do něj v cítil. Jen tak dál .❤️❤️❤️
Musím uznat, velmi nádherně zpracované video. A s tím nuděním naprosto souhlasím! Jsem hrozně rád, že jsi se o tomto tématě rozhodl zmínit + tvůj humor ... přímo peckózní. Sám jsem měl, spoustu problémů, ale našel jsem pár dalších věci, které mě osobně hodně pomohli.
1. Studená sprcha - Ze začátku postačí jedna sekunda ve sprše. Hlavní je, aby byla na co nejstudenějším.
2. Meditace - Taková klasika pokud nevíš kde začít, doporučuju aplikaci Medito.
3. Vděčnost - Stačí napsat krátkou větu o tom, za co jsi vděčný, například. Jsem vděčný za práci, kterou Errorik vložil do tohoto videa.
4. Výprava - Stačí jednou za týden podniknout nějaký výlet, prozkoumávání míst která jsi ještě neviděl. Nebo akce s kamarády.
Tyto aktivity je nejlepší provést hnedka po ránu (kromě výpravy), jelikož jsem na ně osobně během dne častokrát zapomněl. Zároveň je dobré si na papír nakreslit plán, kde vlevo pod sebou ve sloupci budou napsané dny a v řádku nahoře vypsané aktivity. Chceme udělat takovou tabulku + dát si tento papírek na viditelné místo.
Například jakmile zítra ráno vstoupíš pod studenou sprchu alespoň na vteřinu, odškrtneš si políčko se studenou sprchou. Po sekundě meditování si odškrtneš políčko s meditací. A jakmile napíšeš větu za co jsi vděčný odškrtneš si políčko za vděčnost. Pro odškrtnutí políčka ti vždy postačí jedna sekunda/věta dané aktivity. Časem si můžeš dobu trvání jednotlivých aktivit prodloužit, ale pro odškrtnutí políčka bude stále stačit jedna sekunda/věta.
Hlavně se nestresuj nad tím, kdyby jsi měl dny, kdy si neodškrtneš ani jedno políčko, je to zcela normální a hlavně pamatuj, že už tak jsi udělal obrovský posun. Doufám, že to někomu pomůže a přeji nádherný zbytek dne!
Proč tenhle člověk ještě nemá 100k?
Kvůli tomu jsem ho dal abych ho měl předtím, než dá 100K.
Přesně tak
Cc Rione!
@@Adamenko-sko cau
Tedka trochu dopaminu pro Errorika. O můj boze ty jsi tak strašně hot🔥
Ahoj Eriku, tohle je poprvé co píšu komentář, tak si připadám trochu nesvá. Mám podobné problémy jako ty, overthinking nebo záchvaty úzkosti pro mě jsou skoro na denním pořádku. A co je nejhorší, nejsem z generace Z, jsem mladší. Bojím se o tom říct rodičům nebo kamarádům, kamarádi by to stejně nepochopili a pro rodiče by bylo určitě divné kdyby k nim jejich nejmladší dítě přišlo ve stylu ,,Hej mami, mám psychiské problémy." RUclips je pro mě něco jako save place, přijdu sem a vše je v pořádku. Tím ti chci poděkovat, protože ty jsi jedním z důvodů, proč to tak je. Děkuji že jsi mi tímto videem zvedl náladu a ukázal, že v tom nejsem sama❤️
Jó, depky jsem měl hodně let a mluvit o nich s někým starším nemělo smysl. Nakonec jsem ale po fakt dlouhý době objevil, co mi na ně funguje.
První věc je intimní kontakt (nejen sex, ale celkově ten fyzický kontakt s intimním podtextem). Ten dokáže i nárazově pomoct, ale až po nalezení vztahu a pravidelném kontaktu se podle všeho nějak stabilizují hormony a člověk začne být odolnější. Ironií je, že člověk v depresích to má s hledáním vztahu těžší, protože častá mizerná nálada není sexy. Proto bod číslo 2.
A bod 2 je testosteron. Myšleno prudký nárůst fyzické námahy v krátkém časovém intervalu (taky ideálně pravidelně). Vyplaví se tím frustrace, vztek a další negativa. Nemluvě o zlepšování fyzičky a s tím i seběvědomí. Například sprint do prudkého kopce je super, když mě někdo vytočí. Venkovní aktivity na slunci mají celkově lepší efekt na náladu.
Snad to někomu pomůže.
Na video o socialnich sítích je to celkem rychlost. Je vidět, že posloucháš Eminema. 😅 Super video, myslím že kombinace takhle vážného tématu a vtipů je opravdu skvělá.
Hej, je to šílená doba dneska.
S kamarádkou se o psychickém zdraví bavíme často, protože jak já, tak ona, ho máme momentálně celkem nanic. Rodiče se mi rozvedli 3 roky zpátky a se vším tím chaosem co následoval potom...no, stále to na mě doléhá. Jenže máma se mnou o tom odmítá mluvit protože její rodiče se také rozvedli když byla v mém věku a byla v pohodě. "Rozhodně".
Každopádně právě kamarádka mi hrozně pomáhá a já se zase snažím pomáhat jí, kdykoliv to jde. Takže bych hrozně moc všem přála, aby měli v životě aspoň jednoho takového člověka, ať už je to dospělý nebo kamarád, se kterým si zkrátka dokáže popovídat o všem a kdo ho třeba jen vyslechne, protože i to může často udělat hodně
Na to, jak jsme jako genetace Z přecitlivělí, panuje spousta názorů. Já bych ale chtěl přidat svojí zkušenost. Začal jsem trénovat menší děti v judu, věk 6 - 10. A často si všímám toho, jak strašně špatně snáší fyzickou bolest. Každou chvíli za mnou nějaké dítě přijde, že ho trochu bolí tohle nebo tamto. A většinou to nic vážného není, a ano, jde to poznat. Tohle je přesně taky ta "přecitlivělost", to že jsou některé děti taková "bebíčka". Nicméně si nemyslím, že je to nutně chyba těch dětí, nebo současné generace. Protože kdo tyhle děti k tomuhle vede, jsou jejich rodiče, úzkostní z toho, aby se jejich milovanému dítku nic nestalo. Ale přijde mi, že to má až negativní efekt. Samozřejmě je starost každého rodiče důležitá, ale když se to přehání, tak tím tomu dítěti do budoucna dost ubližují, aniž by o tom věděli. Takže to podle mě není jen tím, jak jsme "slabá generace". Pardon za delší komentář a díky za případnou diskusi
Jsem rád že to někdo KONEČNĚ řekl... Za věci který jsem nevládl jsem se ovinoval hodně dlouho.
A bylo osvobozující slyšet od někoho že to co dělám není moc vina.
Deti si to nevymysleji. A ty kecy jsou prdiserny sama trpym uzkostmi a moji rodice si ze me akorat tak delaji prdel. Je to na hovno, jsme proste v chovani uplne jiny nez oni v nasem veku, nebo tak to tvrdi oni❤❤
Pro vsechny s pssychickymi problemi, je to hrozny a mrzi me to, posilam objeti❤❤❤❤
Také mám psychické problémy a jsem ráda, že je můj táta dětský psychiatr. Sice i to neni vlastně tak dobrý, protože jako táta tak dobrej neni, ale aspoň mi trochu rozumí... nebo se o to minimálně aspoň snaží. Všem přeju hezčí den🤟
Přiznám se, že jsem překopala svůj život.
Bohužel to zateklo do takové fáze, že na sociálních sítích jsem hlavně ve společnosti lidí, abych utekla před jejich přítomností.
Poslední dobou jdu ráno do školy, ze školy jdu připravit kamaradovu hospodu na směnu,pak jedu na dvě hodiny na trénink a vracím se zpět do hospody,jako obsluha.
Ovšem to zašlo do fáze, kdy absolutně nevím, co dělat s volným časem... Na intru si vyčítám, když nic nedělám a tak jsem schopná vzít všechny své věci, vysypat je na postel a uklízet, bez sluchátek.... A prostě neexistuje, že půjdu spát dřív, než budu mít uklizeno....
Nesnáším být sama se sebou, takže většinou už si to ani neuvědomím a zpívám dokud mě neupozorní spolubydlící.
Podobně jsem na tom v hospodě... Prostě přijdu a lítám tam 6 hodin v kuse bez přestávky...( Ne fakt nevím co je se mnou špatně, že dokážu 6 hodin v kuse něco dělat)
Nenudím se... Hospoda je jedním z mála míst, kde se nebojím zpívat si, protože málokdy mě má možnost někdo slyšet.
A přestože chodím na sezení k psychologovi, nevěřím že mi to pomáhá.
Mým největším náporem na psychiku jsou špatné rodinné vztahy, které já nějakým způsobem ( teď už několik let spíše z donucení ) musím napravovat.
Rodiče mě několik let nutili jezdit k prarodičům, přestože se mi tam z jim dobře známých důvodů nechtělo... A vlastně to tak je pořád....
Letos jsem doma oznámila, že si to můžou udělat jak chtějí, ale já se jejich plánů na prázdniny účastnit nebudu.
Jen si teď trochu říkám, jestli jsem neudělala chybu, když jsem jim před šesti lety řekla, proč k prarodičům jezdit nechci, protože to stejně nevzali v potaz a já tam musela jezdit dál.
Všechno mi to způsobilo tehdy tak silný psychický blok vůči mužům.
Od pěti let jsem nebyla schopná obejmout nikoho opačného pohlaví, po čase ani vlastního bratra. Muži mě děsili... Nebyla šance že bych byla ochotná zůstat v jednom domě sama na hlídání chlapovi.
Čím jsem byla starší, tím méně býval táta doma, brával směny navíc,aby nás uživil... Bohužel jsem si ve škole začala uvědomovat, že je to špatně a nemůžu se bát do konce života.
Vnitřně mě to začalo rozkládat... Věděla jsem, že s tím musím něco udělat.
Od druhé třídy, jsem si budovala důvěru k pedagogovi. Nějak jsem věřila, že mi neublíží, jeho přítomnost mě uklidňovala. Sám o sobě byl autorita, ale něco mě táhlo k tomu ho lépe poznat, dát šanci někomu, koho neznám.
Teď si už 12 let přejeme každoročně k narozeninám a já jsem ani jediný den nelitovala, že jsem zkusila někomu důvěřovat.
Hodně lidí, kteří mou minulost neznají tak dopodrobna, mi vyčítají, můj vzorec chování... Jenže většina z nich neví, že jsem si velkou část převzala od něj.
Celkově je mi vytýkáno, že se chovám jako učitelka a, že se to ke mně nehodí.
Nicméně, když se blížil konec základky, měla jsem strach, dokonce jsem se snažila vyhýbat i jemu... Byl pro mě nepříjemný pocit vědět, že už ho nebudu vídat denně, ten nepříjemný pocit, že ztratím tu pomyslnou obrannou bariéru, že už to nebude jako dřív. Když jsem ho viděla naposledy na školním plese, vůbec jsme spolu nemluvili až nakonec se se mnou přišel ke konci rozloučit....
V tom bodě jsem se rozhodla, že je definitivní čas udělat z něj jen vzpomínku minulosti a odpoutat se.
Letos to budou poslední narozeniny, přestože jsem vděčná, že tu pro mě byl.
Po tom všem, jsem před dvěma lety, konečně dokázala většinu lidí ze své rodiny obejmout bez strachu a odporu... I když, lepší už to podle psychloga nebude a měla bych se odpoutat od rodiny, na nějakou dobu, nastavit si hranice a pak jim možná dát druhou šanci...
Není to lehké, přiznat si, že mám problém a léčit to, jelikož patřím k těm jedincům, kteří ze školního výletu odjedou dřív protože bolestí břicha málem upadají do mdlob, s tím leží ještě týden doma a až pak jedou k lékaři...
Ukázalo se, že to byl hodně agresivní zánět ledvin....
Takže, řekla bych, že lidé jsou nepoučitelní, bez ohledu na jejich zakomplexovanost 😅
K tomu se začít nudit mi dost pomohla ztráta sluchátek a tím pádem třeba hodina a půl denně strávená v MHD nudou, koukáním z okna a jenom přemýšlením, protože mi to přijde smysluplnější než třeba hraní na telefonu, ale nedoporučuji ztrácet sluchátka 😅
Na životě bez sluchátek a bez hledění do mobilu je nejlepší to, že člověk v tom MHD ani nemusí jen koukat z okna a přemýšlet. Může si prostě jen užívat života, pozorovat okolí, dýchat, klidně i meditovat. Ono není pořád nutné nad něčím dumat, ale bohužel to se ve školách neučí. Přemýšlení se přeceňuje. :-)))
Nejhorší je že když jsem se svěřila k psychickým problémem tak mamka mě poslala k psycholožce. Nic víc než že v noci brečím jsem jí neříkala. Udělalo mě to ještě horší. Neříkám že je to vždycky ale mě nepomůže na někoho přenést svoje emoce. Když člověk nikdy nezažil co je mít problémy s psychické problémy neví jak pomoct.
Skvělé video jako vždy, takhle, tohle mi video mi bude vyčnívat a vytvoří mi v hlavě menší hlasek který mi budee říkat abych si jednou za čas zanudil
Dekuju za tohle video. Novy uhel pohledu je pro generace x a y dulezity. Je mi 16 a studuji zdravotnickou skolu. Nejaci pacienti se kteryma se setkavam by si tohle video meli pustit povinne. Starsi lide na nas jako na studentky v nemocnici casto nadavaji prave na tohle tema. Dekuju
Mám pocit jako kdyby někdo vzal 10 let staré video o naší generaci Y, vyměnil tam ze pár slov a natočil ho pro generaci Z na YT. Už se moc těším až za deset let vyjde podobné video o generaci Alfa.
Vadí mi, že starší lidi nedokážou pochopit že někdo může mít psychické problémy. Je mi teprv 14 a trpím p. p., overthinkingem a bdd. Musíme se ve škole učit hromadu věcí nazpaměť, ve světě zuří válka atd a to je na nás prostě moc a ano jsme citlivější. A proto si hodně lidí sáhne na život nebo se o to i několikrát pokusilo (třeba já). TOHLE by se mělo řešit/mluvit o tom ve škole víc, než nějaké funkce nebo množiny bodů v geometrii.
Už se to zlepšuje. Vaší generaci se věnuje hodně pozornosti, budou se zavádět wellbeing programy, máte ve školách (ne asi na všdch) psychology. O tom jsem si já mohla na základce i na střední jen nechat zdát (a na sebevraždu jsem taky myslela). Vyrůstala jsem v době, kdy ve světě zuřila studená válka. Každý rok jsme měli branná cvičení, učili jsme se střílet, nasazovat plynové masky a věděli jsme, kde je nejbližší bunkr, kam se v případě jaderného útoku od Američanů schovat. Dnešní svět není o moc horší, spíš lepší. Jen toho víte víc a chybí vám to, co psychice pomáhá - spánek (s hrami a mobilem to jde hůř i dospělákům), pobyt venku, offline setkávání s kamarády, neblbnout mozek, který horkotěžko zvládá to, co k němu jde ze světa a ze zpráv, ještě bojem v herním prostředí. Ano, může to pomáhat ventilovat vnitřní napětí. Ale u všech emocí nakonec platí - máme se na ně podívat, prožít, pochopit a nechat jít. Ne je přiživovat a přiživovat a zapomenout na to, jak se cítit dobře. Tak hodně štěstí.
jsem ročník 86 a souhlasím s tebou, není to úplně tak o generacích jako o výchově a citlivosti jednotlivých lidí.
Já mám strašný problém jít ven, jsem obézní a bojím se názorů lidí, ve škole furt slyším posměšky mířené na mně, bojím se co si lidi budou myslet když vyjdu z domu, mám málo kamarádů protože se mi těžko začíná dělat konverzace s někým koho neznám a občas se cítím že na tomhle světě nemám co dělat, snad v tom nejsem sám :
Sleduji tě už od začátku, a musím říct, že s tím mluvením a tou výslovností jsi se extrémně zlepšil, už je z tebe řečník XD
Díky moc, toho si velmi vážim! :Dd
ahoj bude i reakce na generaci alfa? vím že nejstarším je 14 Kdo souhlasí like pls
To se vztahuje i na vás, beru všechny jako gen z, sry xd
@@ERROR1K dobře :)
0:49 ano je to pravda. Velika vetsina si to jenom dela sama, mamlouva si to. Jako clovek co patri do tehle generace a je nekdy odsuzovan kvuli tymhle lidem stojim si za tymhle nazorem
Sněhové vločky, říká generace, která se tak, či onak mohla posrat z Charty 77.
Jdu si ulovit mamuta a umřít na zápal plic, bylo to krásných 14 let... jenže my už nežijeme v roce 1984. 😂😂😂😂😂 Jako vážně?
V porovnaní s mojimi rodičmi som schopnejšia aj odvážejšia ja. Ale možno som len výnimka a moji rodičia sú len skutočne neschopní, neviem.
Sociální sítě používám nonstop jako útěk od reality. Vždy si zapnu nějaký video který mi udělá radost, jdu stříhat, číst creepypasty a nebo jenom si totič s Minecraft hlavou v blenderu. No a jsem aspoň na tu hodinu šťastná. Snažím se totiž co nejvíc zaměstnat čímkoliv co jde, jen proto abych nemyslala na to co se děje kolem mě, na overthink a podobně. Plánuju si dávat víc a víc věcí do programu a asi si tím pádem dokážeš/te představit co se stane když na minimálně půl hodiny začnu protestovat. Všechno na co jsem se za tu dobu snažila nemyslet (jakožto je moje obrovská nenávist k mé osobně, strach z budoucnosti apod.) se na mě vylije jako voda do kyblíku na pískovišti když začne pršet (okay, to bylo divný přirovnání, ale chápeme se) Se zhroutím a bohužel se mi tahle situace stává čím dál víc častěji. Snažím se s tím něco dělat jako třeba teď řeším kroužek houslí a podobně, ale nevypadá že by mi to pomáhalo.
Proč o tom nemluvím s ostatními?
Už před tím jsem se snažila poukázat nebo mluvit o svých problémech například s rodiči nebo "kamarády" ale jejich odpověď vždy byla že něco v smyslu: ,,Ok, meh, anyways jdu dělat tohle a tohle cya" Což pro mě znamenalo že je to prostě nezajímá a nemám důvod si stěžovat a mluvit o tom když přece "oni zažívaj tohle a tamto a maj to horší než já". Bohužel tato situace se stala již několikrát a, i když se snažím, nemám důvod věřit ostatním dál.
6:59 Nedávno jsem vyděl film Zootropolis a tam je mimo jiné krásně ukázáno využívání strachu
Eriku, jediné, co ti můžu říct je: smekám. 👏
díky !!! tohle video je dokonalé .... řekne vše co snad každý kdo není zaostala kostra jak by řekl děda pochopí..
Když zůstanu na patnáct minut sama se sebou bez všech vjemů a nechám svoje myšlenky plout, nejspíš se do nich za chvíli zamotám a všechno přenesu v obrázkách a slovech na strop.😅
Vím, že jsou psychický problémy real, ale už jsem se několikrát setkala s lidma, co to používali jako jakýsi typ manipulace, takže jsem často zlá na lidi, co se o svích problémech rozhodnou mluvit, protože nikdy nevim, jestli chtějí jenom vyslechnout, nebo je to začátek dalšího psychologickýho nátlaku. A myslím, že to tak má víc lidí, a proto je občas někdo třeba míň empatickej
Určitě i tohle někdo dělat bude, ale neni ideální tak přistupovat ke každýmu. Chápu trochu skepse, ale nepodceňovat něčí mentální zdraví je dobrej začátek pro jeho zlepšení :dd
@@ERROR1K Já si to uvědomuju a snažím se se svím přístupem něco dělat, jen jsem se prostě už párkrát spálila
Tohle je super video. Díky Eriku 🙂
Dovolím si nesouhlasit s tím, že lopata nepomůže na deprese, protože ta lopata jsi ty, a určitě pomáháš lidem. Byla to urážka? Nebo wholesome přirovnání? Kdo ví.. Děkuju za video 😊
Validní.
Naše generarace je možná divná, ale aspoň je svá💓
děkujeme pane Eriku 🐢
Tady jde o to že někdo si to opravdu může vymyslet když mu opravdu nic není, jen aby měl pozornost a pak je problém v tom když někdo opravdu potřebuje pomoct tak na něj každý kašle
Dobrá tvorba. Srozumitelnej formát. A téma pojaté (celkem) čistě. Né dělám si prdel. Hesky lidsky řečeno s dávkou kompetence, která by mohla kde komu zvednout náladu. A i dkyž to není kdo ví jakej objev(NO HATE), tak je důležité že každá generace svádí jiný boj. Paradoxně statistiky o mentálním zdraví mohou jak uklidnit, tak i znervoznit člověka. Ale čísla nic neřídí, jen nám pomáhají se orientovat. A tak si osobně myslím, že by k tomu měl člověk přistupovat. Jako k nástroji, a né jako k dogmatu. (Jestli jsem tam tu interpunkci nasázel halabala, budu muset nafarmit kompetenci.) Tyjo teď jsem si přečetl komenty druhejch pod videem. A lidi máte to fakt těžký. Držím palce.
doba se mění, problémy taky... O problémech této doby a problematiky multitaskingu jsem dělal taky video, tak se můžete jít podívat, je to téma, o kterém by se mělo mluvit...
Velice moudré video a všechno ale moc nesouhlasím s tou terapií nuděním. Já ti nevim hele. Já osobně se nudím často. Třeba když se snažím usnout, nebo jdu do školy, nebo když... jsem ve škole. Řekl bych že se nudim celkem často (což rozhodně není nic čím se chlubit xD ). No a... Neřekl bych, že mi to nějak dvakrát pomáhá. Mam hromadu času přemýšlet o sobě a světě kolem a ne vždycky z toho mam dobrý pocit... Spíš nemam :DD
On je rozdíl mezi tím se nudit při usínání nebo při cestě do školy a při tom to jít dělat záměrně. Zvlášť v momentě, kdy si člověk připadá, že na sobě nese tíhu světa a je přehlcenej. Samozřejmě to neplatí pro všechny situace, ale v některých to může na chvíli bejt dost relaxační nástroj.
@@ERROR1K Okej. Fér point. Zkusim si zameditovat nebo tak něco
Důchodce Widliczka: Bohužel mnozí dospělí se sami v dnešní době nevyznají a sami se nechají manipulovat a dezinformovat - a jak potom mají pomoci mladé generaci? Manuální práce v přírodě (například v lese) by opravdu dosti pomohla, ale je to pro většinu mladých nerealizovatelné - množství úkolů, povinností, boj s časem (např. škola), sociální sítě, budování kariéry atd. Zřejmě si budete muset pomoci sami. A taky budete muset zároveň pomoci svým rodičům a prarodičům zorientovat se v on-line světě a s jeho přesahy do off-line světa - třeba s vnímáním hybridní války, kterou třeba oni nikde kolem sebe nevidí. Error1k tady udělal první krok a pojmenoval problém - a kdo z vás mladých se k němu přidá a také něco udělá?
Super video prorok Lordmikiska😂😂😂. Ale máš pravdu
6:21 Takže moje týdenní debky o tom že nemůžu mít světelný meč a červené oči byly zbytečné? XD
Eroriku sem gen x a dík za video mám už teď pro vás větší pochopení akorát jak mluvíš o tom nátlaku tak co si myslíte a váš názor na svět byste si měli udělat originální svůj a ne podle toho co vám někdo říká na netu
9:07 Rodiče to docela dobře vyřešili, mám na telefonu omezenej čas, takže jsem se naposledy nudila... asi tak včera odpoledne a pomohlo mi to víc, než si kdokoliv koho znám myslí.
Posílám hodně lásky všem kteří relatují s čímkoliv zmíněným❤️ Eriku dekujeme ze o tom mluvíš!🫂
*GENIÁLNÍ VIDEO!!! DĚKUJI TI*
Stále je míň sebevražda než za komunistů takže jsem na tom dost dobře . Základem nemít žadný psychický problém je nemít emoce.🎉
Jedno z tvých nejlepších videí
6:43 jak se jmenuje ta písnička? Hledam to už 20 min 😂
"Miro Šmajda - RUclipsri" xddd
Díky moc❤
Super video. Děkuji ❤
7:17 Ještě bych dodal že strachu využívají i politici
Problém je systém. Nic jiného, a to ve všem, ne jen v psychickém zdraví. Zrušte systém a bude klid :)
Jako hlavní problém beru špatnou výchovu od rodičů. Kteří zanedbají zásadní vec ve výchově a to je odměna/pochvala a trest. A je dobre svou psychickou stránku otužovat.
Ono to s tou lopatou a práci. Až tak takova lež není. Neboť se to da brat jako unik od reality kterým se muze někomu ulevit a vycistit hlavu. A každá forma escepismu je myslím velice přínosná.
Souhlasím
Moc hezké video. Posláno mámě. Doufám, že alespoň trochu jsi něco z toho vezme a nebude brát psychické problémy jako NIC. :/
Skvelé video, toto som dnes potrebovala počuť ❤
9:08 včera ve škole XD
Zasel jsem daleko, sebepoškozováním. Mamka mym problemem nazývá IN nebo-li trend, strasne se tomu vyhýbá, aby mi nejak pomohla. Říkala, že nechce už řešit takovy problemy co mam, a ze moje problémy jsou nic. A ze se mam podivat na jine lidi, kteri to maji tezsi nez ja. Je mi jenom 16 let, a nemohu se na kom obratit.
Někteří příbuzní mají snad až fanatické názory, že všechny problémy které oni neměli jsou kvůli věcem co oni neměli. Prostě já jsem neměla mobil a neměla jsem psychické problémy= ty máš psychické problémy protože máš mobil. A já neříkám že to nemá svůj podíl, jen ať se v tom případě nediví, že se ti tvoje vnoučata nechtějí s ničím svěřit a jste si snad nejdál co můžete být.
Nudím se skoro každý den-chodím na základku na vesnici, zákaz mobilů mám od 2 třídy kdy jsem neměl mobil, takže čumím do zdi skoro každou hodinu, a největší zábava je když někdo někoho přetáhne židlí takže já čumět do zdi ve volném čase nemusím já to dělám skoro furt
Strašně hezky řečeno. Se vším, co jsi řekl naprosto souhlasím a ty viipy sedly :D. Taky jsem slyšel, že nemůžu mít žádné problémy a nebo, že jsem magor, ale to už se tak prostě stane. Připsal jsem si nudu na pondělní plán a pak jsem si tam napsal ještě socialismus? Ne, socializovat se :D.
9:57 imagine to dělám každej večer před spaním.
Mam svaťák... mam pocit že se doma ted nudim už dva dny XD
.
Já svoje psichyvké zdraví řeším trochu nestandartním způsobem ale funguje to, bohužel rozepisovat se tu o tom nebudu :D
Odporúčam pozrieť kanal Stejk a seriu superpozitivne spravy.
Chtěla bych jen říct že jsou různé psychické nemoce ( teď mám na mysli deprese), zrovna u ní to není tak jednoduché, právě u depresí (těch klinických) ty látky nefungují, takže i kdyby jsi šel něco dělat, moc toho dopaminu ti to nedá. Ještě bych tu chtěla upřesnit že jsou čtyři různé látky, Dopamin ( ten se vyplavuje když jíme nebo když něco dokončíme), Oxytocin ( který se projevuje když si třeba hrajeme se zvířetem nebo když někoho obejmete), Serotonin (ten se vyplavuje když plavete, chodíte po přírodě a nebo svítí slunce) a pak je tu Endorphin ( (také známý jako zabiják bolesti) ten se vyplavuje při smíchu, jezení hořké čokolády a nebo při cvičení). Jinak toto video je dobrý na to aby se člověk trochu seznámil s psychickými poruchami, ale jako edukativní video sterý tě seznámí se všemi možnostmi jak to řešit to nelze brát.
Ohledně toho mluveni s ostatními je důležitý, já to nedělala a skončila jsem na psychiatrické nemocnici. A to docházím k terapeutovi i k psychiatričce ta mě akutně hospitalizovala. Mluvit o problémech není věc za co se stydět, je to lepší než nechat to nabalovat jako sněhovou kouli a pak "vybuchnout" a zhroutit se.
FR já mám taky psychické problémy a i moji kamarádi mají psychické problémy taky. Můj táta pro toto nemá úplně adekvátní názor a to je takový, že prý na to za jeho let neměli čas. No tohle byl můj hlavní point teď je na ředě otázka, na kterou jsem se chtěl zeptat. Jak poznám panickou ataku a úskost?
*koukám na Erikovo video*
*psychycky se zhroutím z toho jak jsme v prdely*
*dopamin me hittne víc jak já tvojí má…..*
moc se vám omlouvám😢