Hele dobrý. Myslim si žes to vedl v podstatě jako spousty dalších mladejch lidí. Napíšu ti jak jsem to měl já. Mám totiž takovou terorii, i když tvuj příběh ji vlastně tak trochu vyvrací. Moje teorie je, že člověk tíhne k takové droze, která mu supluje nějaký jeho nedostatek. Takže v mém případě to bylo tak, že jsem byl vlastně pořád v jakési úzkosti a dost staženej. Proto, když jsem ve 14ti přičichnul k alkoholu a ten mě najednou uvolnil, bylo to jako kdybych našel sám sebe. Jako bych pod vlivem byl takovej, jakej bych býval byl, kdybych nebyl pořád v tom úzkostnym módu. No takže jsem začal pít. Na následujících 15 let byl můj život takový, že jsem každý pátek a sobotu šel do hospody a pil fakt pořádně. Když jsem ale chodil do práce, tak jsem nepil, to mě trochu odlišovalo od některých kamarádů, které ten alkohol semlel úplně. Tráva k tehdejším partičkám samozřejmě patřila taky a taky jsem hulil. Ale to mi zdaleka nesedlo tak dobře jako ten alkohol. Pozoroval jsem, že zatimco kamarády to jakoby uvolňuje, mě to naopak spíš zvyšovalo tu bdělou pozornost a zůskostňovalo mě to. Ale pokračoval jsem v tom, protože to poskytovalo taky tu srandu a taky ty "neobyčejný" vhledy a nápady. Ale zatímco jsem chlastal 1. ligu, hulil jsem jen málo. Nechápal jsem kamarády, kteří hulili po dlouhá léta prakticky každodenně, a dokázali přitom fungovat v práci, mít rodinu a tak. To já nedokázal, mě to vždy odpálilo a pracovat bych u toho nezvládl, vše se mi motalo v hlavě. Kamarádi přitom ráno vstali a už si ubalili. Hulili trávu jako jiní cigarety. Prostě pořád během dne. Podle té mé teorie mi neměla tráva zas tak moc co nabídnout, protože ten typ myšlení a stavu (takové to schizoidní), jsem měl tak trochu i bez ní. Vždy jsem měl velkou představivost, nepotřeboval jsem ji boostovat. Ti, kteří si na trávě ulítali měli možná deficit v téhle oblasti a proto trávu a to co poskytovala vnímali jako něco co je obohacuje..?... Nevím, asi to tak nebude, ale u mě to tak bylo. Po X letech jsem s alkoholem seknul a 3 roky se vůbec nenapil ani kapku. Pak následovaly asi 3 roky kdy jsem dokázal třeba na diskotéce vypít 1-2 piva a šmitec. A nakonec jsem se vrátil do stavu kdy už zase dokážu pít do mrtva, ... ale protože jsem už v životě jinde, do hospody nechodim a ani na to nemám čas, tak jsem vlastně takový ten kvartální alkoholik. To znamená že se jednou za 3 měsíce opiju, ale jinak nepiju. Trávu nehulim (jen teď jsem jednou zaexperimentoval s HHC). Cigarety nekouřim. Když jsem chodil do hospody tak jsem hulil, ale vždy málo.
Hele dobrý. Myslim si žes to vedl v podstatě jako spousty dalších mladejch lidí. Napíšu ti jak jsem to měl já. Mám totiž takovou terorii, i když tvuj příběh ji vlastně tak trochu vyvrací.
Moje teorie je, že člověk tíhne k takové droze, která mu supluje nějaký jeho nedostatek. Takže v mém případě to bylo tak, že jsem byl vlastně pořád v jakési úzkosti a dost staženej. Proto, když jsem ve 14ti přičichnul k alkoholu a ten mě najednou uvolnil, bylo to jako kdybych našel sám sebe. Jako bych pod vlivem byl takovej, jakej bych býval byl, kdybych nebyl pořád v tom úzkostnym módu. No takže jsem začal pít. Na následujících 15 let byl můj život takový, že jsem každý pátek a sobotu šel do hospody a pil fakt pořádně. Když jsem ale chodil do práce, tak jsem nepil, to mě trochu odlišovalo od některých kamarádů, které ten alkohol semlel úplně.
Tráva k tehdejším partičkám samozřejmě patřila taky a taky jsem hulil. Ale to mi zdaleka nesedlo tak dobře jako ten alkohol. Pozoroval jsem, že zatimco kamarády to jakoby uvolňuje, mě to naopak spíš zvyšovalo tu bdělou pozornost a zůskostňovalo mě to. Ale pokračoval jsem v tom, protože to poskytovalo taky tu srandu a taky ty "neobyčejný" vhledy a nápady. Ale zatímco jsem chlastal 1. ligu, hulil jsem jen málo. Nechápal jsem kamarády, kteří hulili po dlouhá léta prakticky každodenně, a dokázali přitom fungovat v práci, mít rodinu a tak. To já nedokázal, mě to vždy odpálilo a pracovat bych u toho nezvládl, vše se mi motalo v hlavě. Kamarádi přitom ráno vstali a už si ubalili. Hulili trávu jako jiní cigarety. Prostě pořád během dne.
Podle té mé teorie mi neměla tráva zas tak moc co nabídnout, protože ten typ myšlení a stavu (takové to schizoidní), jsem měl tak trochu i bez ní. Vždy jsem měl velkou představivost, nepotřeboval jsem ji boostovat. Ti, kteří si na trávě ulítali měli možná deficit v téhle oblasti a proto trávu a to co poskytovala vnímali jako něco co je obohacuje..?... Nevím, asi to tak nebude, ale u mě to tak bylo.
Po X letech jsem s alkoholem seknul a 3 roky se vůbec nenapil ani kapku. Pak následovaly asi 3 roky kdy jsem dokázal třeba na diskotéce vypít 1-2 piva a šmitec. A nakonec jsem se vrátil do stavu kdy už zase dokážu pít do mrtva, ... ale protože jsem už v životě jinde, do hospody nechodim a ani na to nemám čas, tak jsem vlastně takový ten kvartální alkoholik. To znamená že se jednou za 3 měsíce opiju, ale jinak nepiju. Trávu nehulim (jen teď jsem jednou zaexperimentoval s HHC). Cigarety nekouřim. Když jsem chodil do hospody tak jsem hulil, ale vždy málo.