Celou dobu jsem čekala na oblíbenou větu mojí mamky, "to máš z toho, že furt sedíš u počítače." Lze obměnit za "že furt sedíš doma." Aplikovatelné na deprese, úzkosti, alergie i mnoho dalších neduhů.
@@HanaWinkel na tu hlášku že za všechno může počítač a furt sedíš doma začínam bejt silně alergická a na ty lidi kteří to říkají též! :-) ignorace, nezájem, absolutní... :-)
upřímně? tohle video mě rozbrečelo. když si vezmu, kolik lidí tyhle věci zlehčuje, je mi hrozně. po dvou letech jsem se odhodlala k tomu začít hledat odbornou pomoc, chodím k psycholožce a konečně mám pocit, že jsem se posunula. bohužel moje rodina (hlavně babičky a otec) to nevidí. jedna babička mi řekla, že to všechno mám z toho, že si s ní nechodím povídat a druhá se mě zeptala, jestli je to opravdu potřebné, že vypadám v pohodě... nikdy nevíte, jak taková slova můžou člověku ublížit... díky za tohle video, jsi úžasná, hani! přeju se vším hodně štěstí!
Moje oblibene jsou: "nesmis si vsechno tak brat" a "jsi prilis citliva" 🙄 kdyby vedeli, cim vsim si musim v sobe projit, abych vubec mohla nejak zakladne fungovat 😒😩
To je moudré video a děkuji za něj. Vážím slova vždy a o to více, když jednám s citlivými lidmi a lidmi, kteří mají psychické obtíže. Ještě bych ze své zkušenosti chtěla dodat "Najdi si partnera a tvoje úzkosti či deprese zmizí." Prosím nezapomínejme, že to, že začneme chodit s někým, kdo takto trpí, ho nevyléčí.
Krásně řečeno i včetně toho, jak takového člověka podpořit. Jinak většina těchto věcí co neříkat platí i při fyzických zdravotních problémech, či obecně nějakých problémech, například to porovnávání, či to zlaté "To za nás nebylo", nebo "Já jsem v tvém věku ...". Bohužel jsem si to sám zažil, a nejen jako blbé rady, ale dokonce i jako výčitky. Každopádně moc cením video, vždy je fajn, když někdo pomůže (Tedy aspoň, těm, kteří chtějí) lidem lépe chápat ostatní a chovat se k nim lépe :)
Po každém tvém dalším videu si říkám čím dál tím víc jak to, že to dokážeš tak dobře podat, vyjádřit, vysvětlit. Ať jde o cokoli. A souhlasím s tebou v mnoha věcech a ve tvém podání si vždy uvědomím úplně naplno jak se věci mají.
Tohle video je top. Trpím úděsnou fóbií z lékařů, protože kvůli jejich pochybení jsem trpěla 3 roky s chronickým slepákem, špatně mi ošetřili velkou tržnou ránu a bylo to se mnou dost nahnuté a do třetice mi nevěřili moje problémy a špatně mě diagnostikovali a nasadili léky, které mě úplně odrovnaly a jsem vůbec ráda, že jsem to přežila a stejně se najdou lidi, kteří mi řeknou něco ve stylu: "však se nemáš čeho bát", "chtějí ti pomoct", "nemáš k tomu strachu žádný důbod" atd.
Ještě jsem se ani nestihla kouknout, ale už like 🥰 díky za video určitě bude vhodné pro mnohé aby se nikdo nedostal do problémů nebo nějakých nepříjemných situací
Moc děkuju za toto video. ❤️ Studuji psychologii a současně si taky řeším nějaké svoje věci. Je strašně super, když takhle jako někdo, koho spoustu lidí sleduje, o tom mluvíš! ❤️
@@HanaWinkel To jo.. Ale mám praxi na slovenské lince a vim, že třeba byl náš ředitel zvaný k nějakým jejich populárním youtuberum. Jsou i různé kanály - teda alespoň zahraniční znám - přímo nějakých terapeutů (např. Katy Morton). Vím, že i Weef treba měla najake takové tématické podcasty a tak. A řekla bych, že se to už i pěkně rozšiřuje mezi "běžnými" youtubery, influencery nebo i osobnostmi. 🙃 A myslím si, že i když dopad není na milion a víc lidí, tak ňáký dosah a smysl to vždy má. ❤️
Díky za tohle video ;) Jo, kolik jsem toho za život už slyšela. Hezky jsi to shrnula. Je to děs, takové věty, zvlášť od nejbližších. Doufám, že osvěta bude pokračovat, protože už mám kolem sebe lidi, co dokážou podpořit ;)
Kdybych mohla, lajkla bych toto video 1000x. Super pro neanglicky mluvici rodice a prarodice...(v AJ je podobnych informaci dosti..). Moc diky, ze sis dala takove prace s pripravou a na rozdil od nekterych tocis v teto predvanocni dobe videa, co jsou potrebna a o necem...😘😚
Ano! Díky moc za tohle video. To jsem takhle seděla na dovolené a přišel za mnou kamarád a řekl mi, že on se už několikrát malém podřezal a nic nebere, tak nevidí důvod proč bych antidepresiva měla brát já.. a že je to jen v hlavě, a že mi ty prášky vezme a stejně nepoznám rozdíl ::))
Skvěle zpracované téma!!! Napadají mě 2 věty: Když si srovnáš priority a budeš sportovat, přejde to. (ideálně od lékaře, který není z oboru duševního zdraví). A kdy už ti bude dobře? (nejlíp ta věta působí, když je člověku úplně nejhůř).
Nikdy som nemala depresie, bolo mi zle, cítila som sa pod psa, ale som si istá, že to žiadne ťažké psychické problémy neboli. Mám ale mnoho známych a kamarátov, ktorí si takýmto obdobím prešli alebo prechádzajú a preto je pre mňa veľmi ťažké toto počuť.. Ako si sa blížila ku koncu, mala som slzy v očiach.. Som veľmi rada, že som nikdy nikoho situáciu nezľahčovala a nikdy to nerobím, pretože viem, aký príbeh sa skrýva za každou “zlou náladou” mojich kamarátov a je jedno, či je to “len” hádka so sestrou alebo zneužívanie v detstve a podobne.. Pre takýchto ľudí tu vždy budem, aj keby som mala vedľa nich len bez slova sedieť.. Skvelé video, ako vždy❤️
Znám tyto věty, obvykle to, jak říkáš, lidé myslí dobře, ale oni vlastně vůbec neví, co říct, tak říkají takové univerzální věci. Obecně bychom neměli ničí problémy znehodnocovat, prostě nevíme, jak se kdo cítí. Projít se je super, ale jak říkáš, když je ten problém horší, tak se dostat z domu, bytu, je fakt těžké... Myslím, že terapii potřebujeme občas všichni... Ono je taky hrozné, že lidé tohle někomu říkají a přitom vůbec neví, čím si třeba ten člověk prošel... a to nikdy vědět nemohou... na to bacha.
Chyběla mi pěkná větička ohledně problémů se spaním a usínáním :D, myslím, že tohle znají i lidé bez psychických poruch a problémů: -Nemůžu spát, jsem zase unavená, promiň -Proč nespíš? -...nejde mi to -Tak si lehni a zavři oči, ne? *urghhhh*
Pro cloveka ktery se necim trapi, jsou slova tak nejak na nic, ciny jsou mnohem lepsi, treba zalezt pod deku s necim dobrym(jidlo, zmrzlina proste neco co ma ten clovek rad) a pustit si film, byt v kontaktu s tim clovekem, je to mnohem lepsi nez byt 2hodiny na telefonu s tim clovekem. Samozdrejme zalezi na mnoha okolnosti. Preji vsem krasne dny 🍀
Přesně tak, já díky bohu žádný problém tohoto typu neměla a psychická porucha vidět není, jako třeba zlomenina. Takže prostě nemůžu vědět, co tomu člověku je a pokud mi to řekne, tak nemůžu vědět, co cítí a prostě to nechápu. Nemuseli by to ti lidé brát tak proti sobě... Třeba to jdi se projit je fajn rada, pokud to není nějak vyloženě těžká deprese... nebrala bych to tak, že když mi to někde řekne, tak mi nechce pomoct...
@Jarda Zeman ano a jak to mám vědět? když někdo brečí nebo je smutný, jak mám vědet že ho složí věta at se jde projít na čerstvý vzduch? Takový člověk asi musí chápat, že já nemůžu vedet co on cítí ne? Pokud je někdo opravdu v léčebně a má nemoc, tak je to něco jiného. Hodně lidí má problémy, ale normálně fungují a zažila jsem v depresích kolegyni v práci a opravdu jsem nevěděla jak se chovat, když nevím co jí je, to jako pardon ale nejsem psycholog a vlastně cokoiv bych řekla, vezme si proti sobě
@Jarda Zeman Já s tím videem souhlasím :D jen jsem chtěla ukázat pohled z druhé strany a říct, že když s tím člověk nemá zkušenosti, tak to myslí dobře... a že by toměl chápat a nebrat si to osobně... no vy jste si to musel hned vzít osobně
@Jarda Zeman Uznávám, máte pravdu. Sama se již chovám opatrně, jsem více informovaná a ve videu by mohlo být zmíneno, jak se tedy chovat. Když jsem byla nactiletá, opravdu jsem se vcítit nedokázala, když na tom člověku nebylo vidět, že mu muže neco být, z mého pohledu měl všechno (rodinu, zázemí, lásku) již to chápu jinak. Ale spoustu lidí i ve vyšším věku se s tím třeba nikdy nesetkalo a potom neví o co vlastně jde... a neměla bych jim to za zlé, když to nemyslí zle. (pokusit se je vzdělat v teto problematice by bylo lepší, než je osočovat)
@Jarda Zeman Ano to je pravda, takové postupné řešení je potřeba. S komentářem souhlasím. Mně jen trochu vadila atmosféra toho videa a i komentářů pod ním, kde kamenují lidi, kteří jen nejsou informovaní a nemají žádný špatný umysl... (na rozdíl od rasizmu se jen snaží pomoct, ikdyž dost nešikovně) Místo toho pomlouvání neinformovaných lidí by mohla být diskuze na to, jaké jsou řešení, aby právě byli více informování ( a správně ) aby se to dostavalo do povedomí široké veřejnotsi atd..., jak jste práve napsal hezky vy.
Jseš úžasná,shrnula si to přesně😍! Nejhorší je,když tyto věty člověk slysi od nejbližších lidí....mozna bys mohla poradit,co na ty věty odpovedet,protože já začnu hned brečet a ty jejich kecy se stupňují....😔
❤️ to je těžké. Záleží od koho ty věty přijdou. Pokud od cizího člověka, tak toho pošlu do háje nebo prostě od něj odejdu ale u nejbližších, rodiny..sama nevím.
Pamatuju si, když jsem před pár lety měla mononukléozu a k tomu trpím na středně těžké deprese, úzkosti a sociální fobii. Vždycky jsem sotva došla do školy, tam si to odtrpěla, přišla jsem domů a šla rovnou spát, byla jsem fakt brutálně unavená a absolutně nepoužitelná, ale i přesto jsem se celou dobu fakt snažila, abych všechno zvládla, protože mi rodiče a sourozenci neustále říkali, ŽE JSEM LÍNÁ A NEUSTÁLE JENOM SPÍM. Až pak mi doktorka zjistila, že jsem přechodila mononukleózu a začal několikaměsíční boj, kdy mi bylo fyzicky špatně a musela jsem mít přísnou dietu. Takže moje oblíbená věta je "jsi líná, nic neděláš a pořád jenom spíš.. tvůj život bych fakt chtěla.. to nicnedělání musí být vážně těžké" a podobně hah, protože to slýchávám vážně často, i když si myslím, že nic z toho není pravda.
Taky takové věty dobře znám.. je to hnusné, měli by jsme se víc podporovat mezi sebou nebo alespoň více naslouchat.. přeji Vám všem co máte špatnou náladu, aby to bylo lepší .. Věřím ve Vás. Posílám lásku ❤️
Jsem ráda, že mluvíš o sobě, je vidět z videa, že do toho dáváš všechno. A není se za co stydět, myslím, že depresi zažil každý, a kdo ne, tak dřív nebo později zažije.
Za me top video. Některé rady vytesat do kamene, protoze jejich autori právě učinili neskutečný objev, který funguje 100% a na všechny. Kazdy kdo ma nějaké psychické problémy toto nekdy uslysi. Kez by reseni bylo tak jednoduché, jak si někteří mysli.
Nejste na to moc mladá? Tohle mi řekla jedna velmi kvalifikovaná paní (v oblasti bylinkářství) well... Tímhle si hodně podryla svou kvalifikaci 😅 a ztratila mou důvěru.. jedna psycholožka taky říkala, že vypadám dobře, optimisticky a že jsem vlastně v poho 😅 no.. jako nejsem 😅 pořád s určitými věcmi neumím pracovat 😅
Pěkně zpracované video. Spíš by mě ale zajímalo, jak na takového člověka teda správně reagovat. Říct mu: "Jsem tady pro tebe, kdyby cokoliv.", to bych řekla fakt jen nějakému blízkému člověku, se kterým to myslím vážně. Ale co když vidím kolem sebe nějaké lidi, kteří jsou na tom psychicky špatně, ale jsou pro mě úplně cizí, nebo nějací, se kterýma se vídám pouze příležitostně a bavím se s nimi třeba jen ze zdvořilosti, protože to třeba vyžaduje má práce, nebo něco takového? Těm přece nebudu říkám, že se na mě můžou kdykoliv obrátit, když se vůbec neznáme. Tak co jim teda říct, aby to nebyla jen nějaká fráze, kterou opravdu nechtějí slyšet?
Pro mě je to třeba i o tom, jak reagují lidi jako celkově, i když neví, že třeba mám problémy. Teď zrovna jsem před týdnem odevzdávala bakalářskou práci a měla jsem při tom neskutečný úzkosti, nemohla jsem spát a jíst a celá se roztřásla jen při tom, když jsem si měla otevřít e-mail. Vedoucí práce mi v tomhle nebyl nijak moc nápomocen a odpovídal mi na maily tak, že jsem se cítila, že ho vlastně obtěžuju, že je to vlastně moje chyba, že mu píšu tak pozdě a vůbec ho nenapadlo, jakožto lektora na humanitním oboru, kde studujeme, jak pracovat s lidmi (trochu ironie), že se třeba naprosto hroutím, že jsem měla už tak dost problémů s psaním práce a s celou pandemií, když ani nemůžu jít do školy a do knihovny... Jako člověk by si řekl, že prostě někdo, kdo má vystudovaná sociální studia, bude trochu empatický k lidem a ke studentům, kteří to teď taky jako nemaj zrovna jednoduchý, že si třeba vzpomene na něco málo z té psychologie a uvědomí si, že mluvit se studentem jako s někým, kdo je k ničemu, není úplně ideální. Ah jen na to vzpomínám, chce se mi zase brečet. Byla jsem tak ráda, že jsem po tom všem, co jsem za poslední měsíce musela řešit, nějakým způsobem tu práci dopsala, i když nebude ideální asi, ale pak přišla zase tadyta vlna stresu a byla jsem naprosto mimo.
Ahoj.., věř mi, že znám paradox pomáhajících odborníků a jejich chování, které je k jejich povolání velice rozličné. Já si myslím, že to je o individualitě a osobnosti daného člověka.. Ale k náladě to nepřidá, to věřím.
Tak to s tím kakaem mě pobavilo, to jsem nikdy neslyšela :D. Ale jinak jsem se setkala s většinou, ať už to bylo namířeno na mě nebo na někoho jiného. "No vypadáš dobře a odpočatě" byla poslední reakce, kterou jsem dostala potom, co jsemluvila o svých problémech. Ale nejvíc mě bolí, když mě lidi považujou za línou. Tuhle výtku slýchám od mala a je to opravdu citlivé.
Nejčastější věta doma když začnu omdlívat ve větším davu " tak si jich nevšímej ne? " nebo když přijde úzkost " ježiš ty si to jen vsugerováváš ! " .... Ale musím říct, že za poslední rok jsem se dočkala i opory . ❤️
Moc dobře to znám.. úzkosti mi začaly po prodělání covidu, nikdy jsem se takhle hrozně a psychicky zle necítila a od té doby fakt miluju věty ať se nestresuju, ať myslím na něco jiného, jdu ven, jsem mezi lidmi, že mi bude líp, ať se něčím zaměstnám a v neposlední řadě ať nejsem hypochondr.. 🤔
pro me byl nejvetsi pokrok rict si ,,ano, potrebuju pomoc, protoze to sama nezvladnu." a musim rict, ze jenom jeden clovek tady pro me byl a ani jednu vec z tehle mi nerekl. naprosto se vsim souhlasim, protoze tohle nas akorat "shazuje." jinak zase uzasne video! :)
souhlasím až na ten konec.. asi kdybych se s někym seznamovala a on by byl jen smutný a v depresích, nevím jestli bych ho chtěla.. nic osobního, ale tohle by se mi nelíbílo. Ve vztahu je to něco jiného, tam při sobě lidi mají stat, ale v seznamovaní to chápu
Jojo, jak já často po fuj rozchodu slýchávala: tak už to neřeš, nerýpej se v tom, jdi prostě dál. A to pozor, od "kamarádek," které to přestalo po dvou měsících bavit poslouchat, když jsem se potřebovala vypovídat. A nebo když jsem podle některých moc hrotila školu a byla ve zkouškovém úplně rozložená, že to nemám tak prožívat a zbytečně se stresovat, když o nic nejde. Díky za tohle video :)
Já mám taky teď zkouškové a prostě jsem si řekla , že se nebudu vůbec stresovat, že nejde o život a hele.. jsem zatím docela v klidu a už mám i něco hotové a je to fakt mnohem lepší než si pořád dokola říkat, že to neudělám. Je to prostě o tom jak si to člověk nastaví. Nicméně kamarádi mají samozřejmě podpořit a ne mít blbe kecy
Po shlédnutí videa mě napadlo, že by mohlo být zajímavé téma jak se s takto nemocnými lidmi žije. Když odhlédnu od těch opravdu vážných případů, zajímalo by mě, jestli si úzkostní lidé uvědomují, že jsou někdy jak mozkomorové, co z vás vysají všechnu radost. Mám takovou zkušenost, kdy jsem se cítila tak vysávaná, že jsem sama neustále v hlavě řešila cizí problémy a už toho bylo příliš. Díky
Samozřejmě, že si to ti lidé uvědomují, to bývá taky velký zdroj úzkosti a depresí. "Všem kazím náladu a nikdo mě nemá rád. Musím se neustále přetvařovat, aby o mě ostatní stáli a akceptovali mě. Jsem úplně k ničemu a zbytečná. Proč se vůbec snažit, stejně mě všichni opustí." atd. Je důležité umět si nastavit hranice a nenechat se nikým využívat/vysávat, ale ti lidé si prostě pomoct sami nedokážou, protože vlastní myšlenky jim to nedovolí. Kolikrát se nejsou schopni bez odborné pomoci z těch bludných kruhů vymotat. Pořád žijí v nervozitě a strachu z toho, kdy je jejich milovaní opustí, protože to už s nimi nevydrží. Je to peklo.
Já doporučuji uplatnit 1. pedagogickou radu a to pochválit. To že se vám někdo svěřil, že se odvážil někam jít i to že přijal medikaci. Říci, že pokud na tom bude pracovat, jistě se to zlepší. Když jsem svoje deprese popisovala lidem, ze kt padaly věty jako ve videu, pomohlo srovnání s léky na cholesterol nebo tlak. Ani jedno nebolí, nemusí to na vás být vidět. Od tlaku ale může být subjektivně zle a ani u jednoho byste léky sami od sebe brát nepřestali.
Když jsem měla svůj první panický záchvat a nevěděla jsem, co to je, a zavolali jsme záchranku, tak mi pan sanitář doporučil jít se projít do parku... rada nad zlato, vážně..
mam to podobne....panicky zachvat, totalne paralyzovana, nemohla jsem se ani zvednout...a za 15 minut to bylo pryc... A zachranar..zase dalsi hysterka s hyperventilaci....
@@luciesulcova5939 wow, takže se to nestalo jenom mně... je to šílený, že něco takovýho řeknou, možná kdyby přijeli dřív a viděli, jak jsou moje končetiny ješte v křeči a že se ani nedokážu zvednout, možná by ta reakce byla jiná... doufám, že se ti už daří lépe 💜
@@kiaraetsuko No, obavam se, ze tuhle zkusenost ma spousta lidi... Na druhou stranu, kdyz uz to clovek zna, tak uz je ani nevola a ceka az to prejde (kdyz je toho schopny)... Protoze vi, ze to prejde a dalsiho protivnyho zachranare uz potkat nechce... Jako jo, na jednu stranu mi ve vysledku nic nebylo...zadna krev, zadny bezvedomi, zadna zastava srdce ani vazna zlomenina, ale kdyz to clovek nezna, tak ma pocit, ze z niceho nic umira:(
Neznám tyto pocity, jediné úzkosti jsem zažila při psaní BP. To ale nevím, jestli se dá počítat. Celý noci sem se klepala, nespala, furt sem to měla před očima... Tohle však mělo jasnej spouštěč, jasný řešení. Všechno je pryč. Hodně se snažím pochopit psychické problémy některých, ale já to prostě nedokážu. Proč se to někomu děje "jen tak"? Vysvětlete mi to někdo prosím. Kdybychom tohle všichni pochopili, nikdo by nepoužíval tyhle věty a naopak bychom věděli, jak se k těmto lidem chovat. Málo se o tom mluví, díky za tahle videa.
Tak nikdo nemáme na čele nalepený záznam vyšetření od psychiatra, takže pak drtivá většina "rad" je zcela relevantní. Protistrana pokaždé nedisponuje profesionálními znalostmi z oboru psychiatrie či psychologie, takže vůbec netuší, že ten druhý má psychické problémy a tedy může nějakou "dobrou radou" někomu ublížit. Problém je tedy příliš komplikovaný na to, aby nalezl řešení v nějakém výčtu toho, "co neříkat lidem s psychickými problémy".
Už dlouhodobě trpím na ,,permanentní stres”. Prostě jsem neustále vystresovaná a vynervuje mě každá blbost, ale dokáže mě to skolit tak moc, že nejsem dalších několik dní pořádně schopná fungovat. Někdy se vystresuju i jen tak, prostě zničehonic a prakticky každá situace už je pro mě opravdu hodně stresová. Klidně i sebemenší maličkost. Nemluvě o tom, když se té situaci musím postavit víckrát. Pro mě to bylo hlavně chození do školy, kdy mě vždy večer přepadl takový ten úzkostný pocit a ráno už mi ze stresu bylo blbě. A není nad radu nad zlato: ,,Ježiš, tak do tý školy prostě jdi, vždyť známky máš dobrý, tak proč se nervovat!” Jojo, děkuju, to mi vážně pomohlo :)
Můj expritel se u nás zamykal přes noc v mým pokoji, protože se bál že můj bratr schizofrenik nás tam přijde postřílet. Vysvětluj pak něco takovýmu člověku. Naštěstí už jsem dostala rozum a nejsem s ním.
Když si moje mamka všimla, že skoro nejím, že mám ruku plnou jizev a že nesnáším lidský kontakt... Tak mi řekla něco ve stylu: koukej se sebrat, já s tebou ke cvokaři nikam lítat nebudu, ty se tím stejně jen děláš zajímavou... A já vždycky když si na to vzpomenu, tak se někdy i rozbrečím, protože mi to řekla vlastní mamka a přece to je člověk, který by vám měl být nějakou oporou. A blbý je, že mi to furt opakuje. Já teda nemám žádné problémy s příjmem potravy, ale prostě když mám depku, tak nejím a mamka mě párkrát donutila toho hodně sníst právě mi u toho opakovala jak se mnou nebude chodit ke cvokaři a já pak v noci zvracela a byla jsem na sebe naštvaná ještě víc...
Jano, rodiče nám někdy ublíží na celý život a přece je milujeme. Na otázku proč jsi nic neřekla, kterou mi položil tatínek v léčebně, kam mne hospitalizovali po pokusu o sebevraždu, jsem odpověděla, celý život mi říkáte nefňukej, tak jsem nefňukala. I když zřejmě nejste ještě plnoletá, odbornou pomoc můžete vyhledat i bez rodičů. Je to jen Vaše rozhodnutí, držím palce!
Dle mého názoru většina těch lidí prostě nevědí, co jiného říct. Jak říkáš, starší generace to braly jako tabu a vůbec nevědí, jak se k takovému člověku chovat, je to z neznalosti. Určitě by prospělo hlavně to - být tu pro své blízké, a na tu procházku je třeba vzít, nebo jenom být s nimi. Kamarádka měla tyto problémy taky, nevěděla jsem, jak se chovat, tak jsem tu hlavně pro ni byla, naslouchala jsem, vzala jsem jí ven, ukázala jí, že v tom není sama. Dnes je na tom lépe, myslím že takové chování by byla adekvátní reakce.
Ono to pramení také z mediální prezentace psychických problémů. Lidé mají pocit, že pokud ze sebe někdo netrhá obečení a s křikem se neválí někde v louži před nádražím, bude v pořádku. Další věc - zneužívání (domnělých) psychických problémů k citovému vydírání ostatních. Po světě chodí spousta drama queens, které čím menší mají opravdové problémy, tím více jsou slyšet. Z vlastní zkušenosti vím, že lidé s problémy o nich většinou moc nemluví, nechtějí obtěžovat ostatní, cítili by se trapně. Před očima ostatních pak zůstává volný prostor pro drama queens, kterým není trapné nic a jejich chováním podporují předchozí bod. Kdo si myslíte, že se spíš nacpe před kameru TV Nova v rychloreportáži třeba o OCD? Běžný člověk, nebo borec, který si před kamerou snad i urve ruku, jenom aby byl vidět? :-) A také pro většinu lidí je pohodlnější něčí problém bagatelizovat, než se vystavovat nepříjemnému pocitu, že by měli něco dělat.
To s tou mediální prezentací je určitě pravda. Když už je ve filmu někdo s psych.problémem, tak křičí na ulici, je nebezpečný.. To jak se vyobrazují léčebny je taky hrozný. Skoro vždycky je to ústav, kde jsou lidi v kazajkách připoutáni k lůžku 🙄
Třeba ty bylinky (konkrétně teda třezalka) mě napadly vteřinu předtím, než si je zmínila. :D Ono je to ale strašně těžký se s člověkem, který má psychické problémy, o nich nějak bavit, protože člověk se skoro neubrání tomu, aby nešlápl vedle. Úplně se i sem bojím něco napsat, aby to nebyla "rada" 51. Tak ono asi čím větší "duše", tím větší šance, že bude mít problémy sama se sebou. My, přízemní materialisté, kterým dění mimo naši rodinu a už vůbec mimo náš stát moc žíly nerve, hladinu endorfinů nám spolehlivě zvednou třeba prémie v práci, přírodu považujeme za služebnou lidských zájmů a volně žijící + hospodářská zvířata hlavně za zásobárnu masa, kůží, naší ideologií je pragmatismus atd. atp., asi (?) duševní problémy máme méně často. Mimo jiné proto, že ta duše je vedle našeho tělesného "já" taková přihrbená! :D Neříkám, že to nebo ono je lepší, ale někdy mi to přijde, že by se rozdíl mezi citlivými lidmi a zbytkem populace dal, s velkou nadsázkou, nějak takto popsat! :D
Jo, taky jsem pár těch "rad" řekla 😇většinou to ale nebylo někomu, kdo měl nějaké psychické problémy. Popřípadě jsem k tomu přidala něco co toho člověka dřív bavilo nebo uklidňovalo a tak. Ale zas na druhou stranu mi jeden známý jednou řekl, že já tak strašné problémy nemám, že on je má 100 krát horší🤷♀️ jo, člověku, který má pocit že mu nikdo nevěří (nelžu, nesnáším to), a který přemýšlí, že si něco udělá přece každý řekne něco takového 👍
Nebo když je mi fakt špatně a řeknu, že na něco nemám sílu a odpověď je: "Ale máš, jsi jenom unavená, musíš se snažit." Nebo: "tak se sebezapři a zatni zuby, já taky dělám věci, co mě nebaví". Fakt k nezaplacení... 👌
Každý máme jinak nastavené hodnoty. Člověk, který mám psychické problémy, nemusí vypadat na první pohled, že je pořádku, ale vevnitř je úplně roztrhání. Bez léků nemůžu normálně žít a styděla jsem se za to. Teď už mi to nevadí, ale tyhle rady úplně "miluji", protože mě to spíš strhne dolů a je mi hůř. Takže prosím než něco řekněte, tak si to rozmyslete. 🙏
Vzpominám, jak jsem měla panickou ataku ve škole při testu a kamaradka mi tehdy řekla "vždyť je to jenom test ne". A oblibene věty mé mamky: ale prosimtě, vždyť si to jen namlouváš. Pak jsem ss cítila mnohem hůř
Celkom rada by som videla video kde by si spravila v podstate opak. Čo povedať kamarátovi s úzkosťami, depresiami, depkami atď. koľkokrát by som im chcela pomôcť aspoň trošku alebo im dať pocit že v tom nie sú sami. Proste čo vhodné im povedať keď na to príde téma (samozrejme sama ju nikdy nasilu nezačínam lebo rešpektujem že niektorí sa o tom nechcú baviť alebo nie somnou). Také video by mohlo pomôcť.
Někdy je nejlepší nemluvit a jen být u toho člověka. Někdy je dobré mluvit o tom, co naopak umí jenom on a zkusit mu dát najevo, že kromě šílené propasti na něm vidíte i něco hezkého. Někdy si lidé vybudují ulitu a nechtějí s ostatními mluvit když jim je zle, aby je neotravovali a pak je nutné dát najevo zájem, ale tak aby byl upřímný.
"Aj tak ti psychologička nepovie nič nové,len sa s tebou porozpráva o tom istom čo všetci"..Aj to je jedna z viet,ktorá mi nepomáhala v období,keď som už vyskúšala všetko a psychologička bola moja posledná nádej.
3 года назад+1
ještě než jsem to zapla mi projela hlavou má oblíbená "nesmíš si to tak brát "
Ahoj myslím že by bylo moc fajn kdyby si udělala video o tom co tedy říkat můžeme. Nějaké takové jako univerzální věty kterymi nic nezkazíme. Protože hodně lidí, když se jim jakoby ten člověk člověk sveri, tak vlastně nevědí co dělat.
Z moji zkusenosti asi neni potreba nic rikat... proste tam pro toho cloveka byt...vyslechnout ho, kdyz bude chtit mluvit... komunikovat, kdyz bude chtit odvest myslenky jinam. Ja osobne treba kamaradce, kdyz ji "neni dobre" prinesu caj/kakao (dulezity je ji to strcit pod nos, sama si pro to nezvladne dojit) a nejaky jidlo (vetsinou uz nejakou dobu neji), a proste tam s ni sedim a jime... Postarat se, pomoct s vecma, se kterymi clovek pomoct chce... proste jistota, ze se na me muze obratit, ze ji obejmu, kdyz bude potreba a muze se mi vybrecet ... proste byt tu pro ni, kdyz potrebuje....ale zaroven ji nevnucuju svoje rozumy a zivotni moudrost. Jak by to vsechno mela resit...to uz musi ona sama😉 Ale nevim, jestli je to globalne aplikovatelne...
Pamatuji si jak jsem se pokusila spachat sebevrazdu, asi bych ji spachala kdyby pri mne nestal muj kamarad...prosim, vsimejte si toho driv nez je pozde, stujte pri nich protoze i kdyz rikaji ze chteji umrit, doopravdy hluboko v sobe maji tu potrebu zit a ty jim ji muzes pomoct vytahnout...
Zvladnes to bez leku, to mas z toho ze nejis maso, bude ti neco chybet.. v hodne vecech slysim svyho expritele...bohudik ze uz nejsme spolu a mam skvelyho manzela co si sam necim prosel takze to chape a je mi oporou:* Na to ses moc mlada. Na tohle ses uz stara. ? Takze jako kdo vlaste jsem? -Bud v pohode. - to mas z toho ze nejis maso a nepijes mliko -Bez se projit. -cti si. To prejde. -to mas z tech leku. -co ty vlastne resis, kdyz mas vsechno? - to ja vsechno musela zvladnout a jeste jsem chodila do prace. -Mate malej byt, tak musite mit pernamentne uklizeno,ja mam 2x vetsi a zvladam to i pri praci -Z toho se vyspis - nebrec nebo se nevdas - uklid si - nekur tolik - uceš se -jdi se radši učit - potřebuju pomoct tak uz pojd! - nebud lina - to ja v tvy situaci bych... - ty prece nejsi blazen co potrebuje chocholouska a zrat prasky ne? - co ja jsem to vychovala za cvoka? - to se srovna - chce to čas - blazen vypada uplne jinak - to si delas srandu, ne? - ... A další sr..y od casto nejblizsich lidi..jsem rada ze jsem za posledni rok/dva v pohode, ale ziju s vedomim ze me muze neco znova položit na kolena, ale mam podporu a oporu v manželovi a rodinu jsem si "vycvicila" ale porad jsou veci o kterych se nema mluvit...
Co mi lidí říkají nejčastěji když mám depky nebo špatne nálady: "klid, je to jen hra" , " proč hry bereš vážně ? Jsou to jen hry, nic důležitého" "cítíš se sám jo ? Najdi si holku to ti pomůže" " ty nemusíš ve svém věku nic řešit" "ty jsi poslední době nějaký smutný co se děje ? "A zas se ti nedaří ve hrách a a ani v sportu, Ježíš však to není důležitý v životě", "ty jsi na tom ještě dobře" , " to bude dobrý zase" " jednou si tě štěstí najde " " jednoho dne si holku najdeš " ( přitom nechci ale lidi to nepochopí ) ale díky bohu nikdy jsem nějaké extrémní problémy neměl díky mému asi talentu ? Že každou depku nebo problém který jsem měl a prožíval tak buď ho prožít nemůžu jelikož si dávám pozor nebo ho odstranim např : podvedla mně holka, byl jsem 4 měsíce z toho fakt v háji a další 2 měsíce už takový zklidněny hearthbreak a teď kdyby se to stalo nic si z toho nedělám a vyhýbám se jím abych to znovu nezažil, na každý problém ( zažitý ) mám v hlavě analizu díky které vím co mám dělat a díky tomu je můžu blokovat a dost lidí mi to i říká že je to má schopnost
Doplním: „Když jsem smutný, dám si pivo a je mi zase líp." - Jo, tomu se říká alkoholismus. :-) „Chybí mi ty momenty, kdy se nadchneš do maličkostí a jsi veselá a plná energie." - Jinými slovy té osobě chyběly moje hypománie. „Nikam ses neposunula." - Jo, protože psychické poruchy a to ještě tak vážné jako bipolárka se nevyřeší za pár měsíců.
Ahoj, já si myslím, že v současnosti je obecně na člověka vyvíjený docela velký tlak z hodně stran, všechno se moc řeší, máme být zodpovědní za kdeco, média a různé instituce zúskostňují člověka čímdál víc😟. Takže se ani nedivím, že přibývá lidí s úzkostmi a depresemi.
Ked sa u mňa objavila schyzofrénia ,a začala mať hlasy a paranoju ,tak som dostala socialnu fóbiu a mesiac som nevyšla zo svojej izby ,a mala som reálny pocit že všetci hovoria o mňe v zlom . Potom som sa odhodlávala dlhšiu dobu ísť k psychiatričke a tá mi odporúčila psychológičku ,len som kukala a nevedela ako mám tak lahko prekonať fóbiu a chodiť medzy ludí .bolo to ťažké
Jinak co se týče toho, dělat se zajímavější, tak já třeba zažila že jedna holka neustále psala na fb statusy jak se jí dějí úplně strašné věci atd.. No a když jsem to chtěla s ní řešit a pomocí ji tak vlastně veškerou moji snahu bojkotovala.
Ahoj, super video. Naštěstí já nikdy nic takového neřekla a myslím, že snad každý kdo má aspoň trochu empatie by nemohl žádnou z těchto hlášek vypustit z pusy?! Asi žiju v omylu.. Tipuji ale, že tyto hlášky říká spíš starší generace.
Ja nemam ziadne vazne psychicke problemy, ale mavam take...ja to volam “melancholie”, take zmeny nalad, a ked ma to chyti a objektivne mam nejake tazke obdobie, riesim vela blbosti, tak sa obcas potrebujem niekomu postazovat/zdoverit...a oblubena veta mojej rodiny, ktora ma vytaca do biela kazdy jedenkrat - “A to este nemas deti!”....lebo len matky maju pravo povedat, ze maju nejake tazkosti a maju to tazke...jezis uz aj len ked to pisem tak ma to vytaca :D
Nejlepší je, když prvotně zajdete za vychovatelkou na intru, protože je vám bližší než výchovná poradkyně ve škole, dozvíte se, že její dcera má údajně podobné problémy a bere antidepresiva (v tu chvíli mě to vyděsilo, protože jsem nikdy nepřemýšlela nad tím, že bych měla až takové problémy). Ale jinak si mě tehdy vychovatelka vyslechla, nějakým způsobem mi to pomohlo a řekla, že by to chtělo vyhledat psycholožku. Fajn, vyhledala jsem psycholožku. První schůzka - skvělý pocit. Druhá schůzka po měsíci? Řekla jsem jí své současný největší problémy a jediný, co mi na to řekla, bylo, že přece takhle nemůžu přemýšlet, že mám chodit ven a najít si nějakou radost. Fakt se těším na další sezení :)
Kamarádka mi nejednou řekla " No, kdyby si nežrala ty léky tak by ti bylo lépe" 🙃 nebo "přestaň žrát ty svinstva (léky) a hned tě to přejde" Nebo další příklad "to nic není" 🙃🙃🙃 hned se mi vždy "zlepší" den 🙃🙃
Moje mamka mi jednou řekla: ,,Ty se pořád jenom lituješ. Nemáš se ráda? No a co? Já se taky nemám ráda." No, teď už jí radši o mých psychických stavech neříkám
Viky, to me mrzi... ja to mela doma podobne. Nakonec to dopadlo tak, ze jsem ji po letech prestala zachranovat a zacala se vic starat o sebe. Ucim se mit se rada, byt k sobe laskava, tolik na sebe netlacit a dovolit si byt nekdy "ne tak moc vykonna, jak se ocekava". Je to narocna cesta, ale zacala jsem malickostmi (dat si pro radost vanu, pustit si oblibenou pisnicku, uvarit/objednat si moje oblibene jidlo, atd.). Ted uz se mam o neco lepe, vic se o sebe staram a vic vnimam, co potrebuji. At vam je brzy lepe a mate se zase rada😉
@@luciesulcova5939 Děkuji vám, také jsem ráda, že je vám lépe. Teď to se mnou vypadá tak, že se snažím vyřešit své psychické bloky, přestat se všem snažit zavděčit a je mi o dost lépe ~
Ja jako clovek, kterej zrejme nikdy opravdový psychicky problemy nemel naprosto chapu tyhle rady, ktere tady vsichni berou jako ublizovani.... proste kazdej clovek ma problemy, kazdyho potká v zivote neco zlyho.... a kazdej samozrejme vnima vsechno uplne jinak. Proc tyhle rady, kterymi se vam vasi blizci snazi pomoct berete jako utok na sebe a skoro snad jako zradu?? Porad cekate, ze by se do vas melo okoli vzit, rozumet vam, mozna i politovat....tak se zkuste vzit i vy do nich, oni nechapou, jak moc v haji jste, nikdo to nemůže chapat, nikdo nezije vas zivot... snazi se vam pomoct jak umi...nerozumi vam a ani nemuzou a urcite to nema byt nejakej utok na vas.... me od malicka ucili, ze mam byt silna, nestezovat si, ze zivot je tezkej a proste tezkej je...umrela mi mamka na rakovinu, muj nejblizsi clovek, kteryho jsem mela, tata me od malicka nesnasi, zemrely mi obe babicky, deda... nemela jsem to lehky, ale zvladla jsem to, prostě kazdej mame svoje problemy, ja nevim, do vas se proste vzit neumim a myslim, ze opravdu se nikdo poradne neumi vzit do nikoho, jen do sebe... a rozhodne to lidi jako já memysli s vama zle, kdyz vam reknou nejakou tuhle radu, kterou si vezmete osobne a ten clovek je podle vas necitelnej.... a nechci bejt zla, ale tohle je fakt tezky proste chapat, ja jsem nikdy o zadnou litost nestala, ikdyz jsem zustala sama a kdyz vam pak clovek kterej ma super rodinu, fajn rodice a praci a je zdravej rekne, ze ma deprese a je na vas jeste nastavnej, ze ho nechapete......tak pardon, ale nechapu, nemuzu, protože ja zas vidim to vsechno co on ma....a on vidi jen to, co ho trapi......
Takhle to cítím i já. Ano, pokud má jakýkoli mezilidský vztah fungovat, musí tam být balanc, principiálně nemůže stále jeden zachraňovat, dávat, být tu pro někoho a druhý jen přijímat a využívat. Sílu si pomoci nakonec musí vyškrábnout každý sám ze sebe.
Respektuji vas nazor... ja osobne to znam z obou stran... Neni to tak, ze to bereme jako utok, ale je to jako kdybyste mela otevrenou zlomeninu, nemohla se hnout a lidi vam rikali...dej si kakao, bude ti lepe... Proste vite, ze kakao to fakt nevyresi, i kdyz to s vami mysli dobre a chteji vam udelat radost. Zivot je tezky, to nepopiram, ale kdyz mate stavy, ktere nedokazete vysvetlit ani sama sobe a chodi nezavisle na tom, co se kolem vas deje? Zijete bezny zivot (radosti, starosti, pady, uspechy), a pak prijde depresivni epizoda, najednou nedokazete rano vstat z postele, zvednout telefon, jist, pit, vzit si leky (i kdyz vsechno to mate na nocnim stolku),... Neni to neco, co rozumem a vuli dokazete prekonat, proto je to nemoc (projevy mohou byt ruzne). Kdyz mate depresi, tak nejste zdrava, akorat to neni na prvni pohled zrejme. A nepotrebujete litovat, ale potrebujete pomoc. Ale rozumim, ze je tezke to chapat, dokud to clovek nezazije. Spouste lidem se to jevi jako unava, lenost, prokrastinace, velky smutek, .. ale s tim vsim vetsina lidi s depresi dokaze neco udelat a poradit si s tim. S depresi to tak "snadne" neni.
@@luciesulcova5939 Znám depresi, vím co to je. Není to snadné, zradí vás vaše vůle, přestože jen díky vůli můžete udělat kroky, které vás z deprese vyvedou. Ono neexistuje mnoho chytrých vět, které lidem v depresi říkat. Naslouchat, pochválit za jakýkoli pokus si pomoci, povzbudit, ale to můžete klidně sklouznout do těchto hloupých klišé. Když chodíte na terapii, tak neexistuje jedna zázračná věta, která je ta pravá, která vám pomůže... Ale chápejte, proč lidé podobné věty říkají, chtějí pomoci, nejsou na to školení, chtějí to mít za sebou, zaobírat se něčím pro ně lepším, no tak řeknou: dej si kakao a běž se projít, co navrhujete vy, aby říkali?
Celou dobu jsem čekala na oblíbenou větu mojí mamky, "to máš z toho, že furt sedíš u počítače." Lze obměnit za "že furt sedíš doma." Aplikovatelné na deprese, úzkosti, alergie i mnoho dalších neduhů.
Evidentně je to oblíbená věta více lidí 😊
to jo, když jsem měla výrazné akné, máma mi řekla, že to je tím, že málo spím a sedím furt u PC :D
PC je evidentně důvod pro všechno 😄
@@HanaWinkel na tu hlášku že za všechno může počítač a furt sedíš doma začínam bejt silně alergická a na ty lidi kteří to říkají též! :-) ignorace, nezájem, absolutní... :-)
Za mě je rozhodně top hláška, kterou slýchávám často do teď: "Tak Tvoje problémy bych chtěla mít..". To vždycky startuji na první dobrou. :D
Výborné video - zcela přesné. Mohlo by být jako výukový materiál pro bližní osob s duševním onemocněním. Díky za něj.
Jo, tak tohle dobře znám, všechny ty věty, které zazněly a které člověku ještě hezky podrazí nohy :)
Prosím Hani, natoč video o tom, co naopak říkat lidem s nějakým problémem. Skvělé video!!!
upřímně? tohle video mě rozbrečelo. když si vezmu, kolik lidí tyhle věci zlehčuje, je mi hrozně. po dvou letech jsem se odhodlala k tomu začít hledat odbornou pomoc, chodím k psycholožce a konečně mám pocit, že jsem se posunula. bohužel moje rodina (hlavně babičky a otec) to nevidí. jedna babička mi řekla, že to všechno mám z toho, že si s ní nechodím povídat a druhá se mě zeptala, jestli je to opravdu potřebné, že vypadám v pohodě... nikdy nevíte, jak taková slova můžou člověku ublížit... díky za tohle video, jsi úžasná, hani! přeju se vším hodně štěstí!
Moje oblibene jsou: "nesmis si vsechno tak brat" a "jsi prilis citliva" 🙄 kdyby vedeli, cim vsim si musim v sobe projit, abych vubec mohla nejak zakladne fungovat 😒😩
Je to smutný. Přeju pevné nervy ❤️
Přesně tak, vůbec lidi netuší, jaké je to, když je člověk rád, že vstane z postele, oblékne se, umyje a pokud možno se jde najíst...
Můj nevlastní fotr řekl že jsem velký pesimista... Měla jsem chuť mu vrazit.
@@malema1111 Přesně
Nebo rada typu: ,,Měla by sis pořídit miminko, to bys neměla čas nad takovýma "věcma" přemýšlet..."
haha
Panebože :D
To je moudré video a děkuji za něj. Vážím slova vždy a o to více, když jednám s citlivými lidmi a lidmi, kteří mají psychické obtíže. Ještě bych ze své zkušenosti chtěla dodat "Najdi si partnera a tvoje úzkosti či deprese zmizí." Prosím nezapomínejme, že to, že začneme chodit s někým, kdo takto trpí, ho nevyléčí.
Haničko, za tuhle osvětu moc děkuju!🌷
Krásně řečeno i včetně toho, jak takového člověka podpořit. Jinak většina těchto věcí co neříkat platí i při fyzických zdravotních problémech, či obecně nějakých problémech, například to porovnávání, či to zlaté "To za nás nebylo", nebo "Já jsem v tvém věku ...". Bohužel jsem si to sám zažil, a nejen jako blbé rady, ale dokonce i jako výčitky. Každopádně moc cením video, vždy je fajn, když někdo pomůže (Tedy aspoň, těm, kteří chtějí) lidem lépe chápat ostatní a chovat se k nim lépe :)
Po každém tvém dalším videu si říkám čím dál tím víc jak to, že to dokážeš tak dobře podat, vyjádřit, vysvětlit. Ať jde o cokoli. A souhlasím s tebou v mnoha věcech a ve tvém podání si vždy uvědomím úplně naplno jak se věci mají.
Děkuju to mě těší ❤️
Tohle video je top. Trpím úděsnou fóbií z lékařů, protože kvůli jejich pochybení jsem trpěla 3 roky s chronickým slepákem, špatně mi ošetřili velkou tržnou ránu a bylo to se mnou dost nahnuté a do třetice mi nevěřili moje problémy a špatně mě diagnostikovali a nasadili léky, které mě úplně odrovnaly a jsem vůbec ráda, že jsem to přežila a stejně se najdou lidi, kteří mi řeknou něco ve stylu: "však se nemáš čeho bát", "chtějí ti pomoct", "nemáš k tomu strachu žádný důbod" atd.
Díky za toto video! 💜 Je mi hrozně smutno z toho, co všechno jsou lidé schopni říct.
Ještě jsem se ani nestihla kouknout, ale už like 🥰 díky za video určitě bude vhodné pro mnohé aby se nikdo nedostal do problémů nebo nějakých nepříjemných situací
Děkuju za tu důvěru 😊❤️
Moc děkuju za toto video. ❤️ Studuji psychologii a současně si taky řeším nějaké svoje věci. Je strašně super, když takhle jako někdo, koho spoustu lidí sleduje, o tom mluvíš! ❤️
Kéž by něco takového natočil někdo, kdo má opravdový dosah a sleduje ho třeba půl milionu lidí 🙏
@@HanaWinkel To jo.. Ale mám praxi na slovenské lince a vim, že třeba byl náš ředitel zvaný k nějakým jejich populárním youtuberum. Jsou i různé kanály - teda alespoň zahraniční znám - přímo nějakých terapeutů (např. Katy Morton). Vím, že i Weef treba měla najake takové tématické podcasty a tak. A řekla bych, že se to už i pěkně rozšiřuje mezi "běžnými" youtubery, influencery nebo i osobnostmi. 🙃 A myslím si, že i když dopad není na milion a víc lidí, tak ňáký dosah a smysl to vždy má. ❤️
Ty na to pořád myslíš, ty si to sama přivoláváš a nakonec-nic ti není.Jo, tohle jsem slyšela.Díky za video, je skvělé..
Vidíš na to "přivoláváš si to sama" bych úplně zapomněla 😏❤️
to je super video! děkuju za něj! je skvělý, že se o tomhle tématu nebojíš mluvit
Díky za tohle video ;) Jo, kolik jsem toho za život už slyšela. Hezky jsi to shrnula. Je to děs, takové věty, zvlášť od nejbližších. Doufám, že osvěta bude pokračovat, protože už mám kolem sebe lidi, co dokážou podpořit ;)
To je hlavní, mít kolem sebe takové lidi ❤️
Kdybych mohla, lajkla bych toto video 1000x. Super pro neanglicky mluvici rodice a prarodice...(v AJ je podobnych informaci dosti..). Moc diky, ze sis dala takove prace s pripravou a na rozdil od nekterych tocis v teto predvanocni dobe videa, co jsou potrebna a o necem...😘😚
Díky ❤️
Skvělý video! Vystihla jsi to úplně přesně. Já sama jsem si díky tomu uvědomila spoustu věcí a doufám, že i plno dalších lidí to bude mít stejně. 🙏😊
Bohužel jsem jich dost na mou osobu slyšela . Ale jinak perfektní video ❤️je potřeba aby se o tomto tématu mluvilo .
Ano! Díky moc za tohle video.
To jsem takhle seděla na dovolené a přišel za mnou kamarád a řekl mi, že on se už několikrát malém podřezal a nic nebere, tak nevidí důvod proč bych antidepresiva měla brát já.. a že je to jen v hlavě, a že mi ty prášky vezme a stejně nepoznám rozdíl ::))
Skvěle zpracované téma!!! Napadají mě 2 věty: Když si srovnáš priority a budeš sportovat, přejde to. (ideálně od lékaře, který není z oboru duševního zdraví). A kdy už ti bude dobře? (nejlíp ta věta působí, když je člověku úplně nejhůř).
Nikdy som nemala depresie, bolo mi zle, cítila som sa pod psa, ale som si istá, že to žiadne ťažké psychické problémy neboli. Mám ale mnoho známych a kamarátov, ktorí si takýmto obdobím prešli alebo prechádzajú a preto je pre mňa veľmi ťažké toto počuť.. Ako si sa blížila ku koncu, mala som slzy v očiach.. Som veľmi rada, že som nikdy nikoho situáciu nezľahčovala a nikdy to nerobím, pretože viem, aký príbeh sa skrýva za každou “zlou náladou” mojich kamarátov a je jedno, či je to “len” hádka so sestrou alebo zneužívanie v detstve a podobne..
Pre takýchto ľudí tu vždy budem, aj keby som mala vedľa nich len bez slova sedieť..
Skvelé video, ako vždy❤️
Znám tyto věty, obvykle to, jak říkáš, lidé myslí dobře, ale oni vlastně vůbec neví, co říct, tak říkají takové univerzální věci. Obecně bychom neměli ničí problémy znehodnocovat, prostě nevíme, jak se kdo cítí. Projít se je super, ale jak říkáš, když je ten problém horší, tak se dostat z domu, bytu, je fakt těžké... Myslím, že terapii potřebujeme občas všichni... Ono je taky hrozné, že lidé tohle někomu říkají a přitom vůbec neví, čím si třeba ten člověk prošel... a to nikdy vědět nemohou... na to bacha.
Chyběla mi pěkná větička ohledně problémů se spaním a usínáním :D, myslím, že tohle znají i lidé bez psychických poruch a problémů:
-Nemůžu spát, jsem zase unavená, promiň
-Proč nespíš?
-...nejde mi to
-Tak si lehni a zavři oči, ne?
*urghhhh*
5:00 tímhle jsi naprosto popsala mě. Děkuju za tohle video, spoustu těhle vět moc dobře znám.
Pro cloveka ktery se necim trapi, jsou slova tak nejak na nic, ciny jsou mnohem lepsi, treba zalezt pod deku s necim dobrym(jidlo, zmrzlina proste neco co ma ten clovek rad) a pustit si film, byt v kontaktu s tim clovekem, je to mnohem lepsi nez byt 2hodiny na telefonu s tim clovekem. Samozdrejme zalezi na mnoha okolnosti. Preji vsem krasne dny 🍀
Děkuji za toto video! Naprostou většinu těch věcí jsem na svou adresu taky slyšela. 😅 Je to hrozné, když to přichází především od vlastní rodiny.
Hlavní problém vidím v tom, že lidé vlastně neví, co říct. Není to mnohdy podle mě o nedostatku empatie, ale spíš o nedostatku zkušenosti.
Přesně tak, já díky bohu žádný problém tohoto typu neměla a psychická porucha vidět není, jako třeba zlomenina.
Takže prostě nemůžu vědět, co tomu člověku je a pokud mi to řekne, tak nemůžu vědět, co cítí a prostě to nechápu. Nemuseli by to ti lidé brát tak proti sobě...
Třeba to jdi se projit je fajn rada, pokud to není nějak vyloženě těžká deprese... nebrala bych to tak, že když mi to někde řekne, tak mi nechce pomoct...
@Jarda Zeman ano a jak to mám vědět? když někdo brečí nebo je smutný, jak mám vědet že ho složí věta at se jde projít na čerstvý vzduch?
Takový člověk asi musí chápat, že já nemůžu vedet co on cítí ne? Pokud je někdo opravdu v léčebně a má nemoc, tak je to něco jiného. Hodně lidí má problémy, ale normálně fungují a zažila jsem v depresích kolegyni v práci a opravdu jsem nevěděla jak se chovat, když nevím co jí je, to jako pardon ale nejsem psycholog a vlastně cokoiv bych řekla, vezme si proti sobě
@Jarda Zeman Já s tím videem souhlasím :D jen jsem chtěla ukázat pohled z druhé strany a říct, že když s tím člověk nemá zkušenosti, tak to myslí dobře... a že by toměl chápat a nebrat si to osobně... no vy jste si to musel hned vzít osobně
@Jarda Zeman Uznávám, máte pravdu.
Sama se již chovám opatrně, jsem více informovaná a ve videu by mohlo být zmíneno, jak se tedy chovat.
Když jsem byla nactiletá, opravdu jsem se vcítit nedokázala, když na tom člověku nebylo vidět, že mu muže neco být, z mého pohledu měl všechno (rodinu, zázemí, lásku) již to chápu jinak.
Ale spoustu lidí i ve vyšším věku se s tím třeba nikdy nesetkalo a potom neví o co vlastně jde... a neměla bych jim to za zlé, když to nemyslí zle. (pokusit se je vzdělat v teto problematice by bylo lepší, než je osočovat)
@Jarda Zeman Ano to je pravda, takové postupné řešení je potřeba. S komentářem souhlasím.
Mně jen trochu vadila atmosféra toho videa a i komentářů pod ním, kde kamenují lidi, kteří jen nejsou informovaní a nemají žádný špatný umysl... (na rozdíl od rasizmu se jen snaží pomoct, ikdyž dost nešikovně)
Místo toho pomlouvání neinformovaných lidí by mohla být diskuze na to, jaké jsou řešení, aby právě byli více informování ( a správně ) aby se to dostavalo do povedomí široké veřejnotsi atd..., jak jste práve napsal hezky vy.
Nebo třeba "Obrať list" nebo "Máš práci, rodinu, kde bydlet, přátele... Tak co ti vlastně chybí?"
Skvělé video. Také jsem se s tím několikrát setkala a je to hrozné, někteří lidé si nevidí do pusy 😟
Tak tohle video asi budu posílat každýmu, co mě vůbec nezná :D jelikož úplně všechno v něm mě vystihuje.
Jseš úžasná,shrnula si to přesně😍! Nejhorší je,když tyto věty člověk slysi od nejbližších lidí....mozna bys mohla poradit,co na ty věty odpovedet,protože já začnu hned brečet a ty jejich kecy se stupňují....😔
❤️ to je těžké. Záleží od koho ty věty přijdou. Pokud od cizího člověka, tak toho pošlu do háje nebo prostě od něj odejdu ale u nejbližších, rodiny..sama nevím.
Pamatuju si, když jsem před pár lety měla mononukléozu a k tomu trpím na středně těžké deprese, úzkosti a sociální fobii. Vždycky jsem sotva došla do školy, tam si to odtrpěla, přišla jsem domů a šla rovnou spát, byla jsem fakt brutálně unavená a absolutně nepoužitelná, ale i přesto jsem se celou dobu fakt snažila, abych všechno zvládla, protože mi rodiče a sourozenci neustále říkali, ŽE JSEM LÍNÁ A NEUSTÁLE JENOM SPÍM. Až pak mi doktorka zjistila, že jsem přechodila mononukleózu a začal několikaměsíční boj, kdy mi bylo fyzicky špatně a musela jsem mít přísnou dietu. Takže moje oblíbená věta je "jsi líná, nic neděláš a pořád jenom spíš.. tvůj život bych fakt chtěla.. to nicnedělání musí být vážně těžké" a podobně hah, protože to slýchávám vážně často, i když si myslím, že nic z toho není pravda.
Taky takové věty dobře znám.. je to hnusné, měli by jsme se víc podporovat mezi sebou nebo alespoň více naslouchat.. přeji Vám všem co máte špatnou náladu, aby to bylo lepší .. Věřím ve Vás. Posílám lásku ❤️
hani DĚKUJU TI NESKUTEČNĚ ZA TOTO VIDEO!POMOHLA JSI MI NESKUTEČNĚ!
Jsem ráda, že mluvíš o sobě, je vidět z videa, že do toho dáváš všechno. A není se za co stydět, myslím, že depresi zažil každý, a kdo ne, tak dřív nebo později zažije.
Depresi opravdu nezažil každý. Máte určitě na mysli depku.
Jo! 'Moc sa sleduješ' a 'H*vno vieš o živote' a este 'Veď sa usmej!' :D
Za me top video. Některé rady vytesat do kamene, protoze jejich autori právě učinili neskutečný objev, který funguje 100% a na všechny. Kazdy kdo ma nějaké psychické problémy toto nekdy uslysi. Kez by reseni bylo tak jednoduché, jak si někteří mysli.
Nejste na to moc mladá? Tohle mi řekla jedna velmi kvalifikovaná paní (v oblasti bylinkářství) well... Tímhle si hodně podryla svou kvalifikaci 😅 a ztratila mou důvěru.. jedna psycholožka taky říkala, že vypadám dobře, optimisticky a že jsem vlastně v poho 😅 no.. jako nejsem 😅 pořád s určitými věcmi neumím pracovat 😅
Taky znam ten pocit, kdyz uz se odhodlam veci resit a rict si o tu pomoct...a pak je vlastne musim presvedcit o zom, ze neco neni v poradku:(
Pěkně zpracované video. Spíš by mě ale zajímalo, jak na takového člověka teda správně reagovat. Říct mu: "Jsem tady pro tebe, kdyby cokoliv.", to bych řekla fakt jen nějakému blízkému člověku, se kterým to myslím vážně. Ale co když vidím kolem sebe nějaké lidi, kteří jsou na tom psychicky špatně, ale jsou pro mě úplně cizí, nebo nějací, se kterýma se vídám pouze příležitostně a bavím se s nimi třeba jen ze zdvořilosti, protože to třeba vyžaduje má práce, nebo něco takového? Těm přece nebudu říkám, že se na mě můžou kdykoliv obrátit, když se vůbec neznáme. Tak co jim teda říct, aby to nebyla jen nějaká fráze, kterou opravdu nechtějí slyšet?
Pro mě je to třeba i o tom, jak reagují lidi jako celkově, i když neví, že třeba mám problémy. Teď zrovna jsem před týdnem odevzdávala bakalářskou práci a měla jsem při tom neskutečný úzkosti, nemohla jsem spát a jíst a celá se roztřásla jen při tom, když jsem si měla otevřít e-mail. Vedoucí práce mi v tomhle nebyl nijak moc nápomocen a odpovídal mi na maily tak, že jsem se cítila, že ho vlastně obtěžuju, že je to vlastně moje chyba, že mu píšu tak pozdě a vůbec ho nenapadlo, jakožto lektora na humanitním oboru, kde studujeme, jak pracovat s lidmi (trochu ironie), že se třeba naprosto hroutím, že jsem měla už tak dost problémů s psaním práce a s celou pandemií, když ani nemůžu jít do školy a do knihovny... Jako člověk by si řekl, že prostě někdo, kdo má vystudovaná sociální studia, bude trochu empatický k lidem a ke studentům, kteří to teď taky jako nemaj zrovna jednoduchý, že si třeba vzpomene na něco málo z té psychologie a uvědomí si, že mluvit se studentem jako s někým, kdo je k ničemu, není úplně ideální. Ah jen na to vzpomínám, chce se mi zase brečet. Byla jsem tak ráda, že jsem po tom všem, co jsem za poslední měsíce musela řešit, nějakým způsobem tu práci dopsala, i když nebude ideální asi, ale pak přišla zase tadyta vlna stresu a byla jsem naprosto mimo.
Ahoj.., věř mi, že znám paradox pomáhajících odborníků a jejich chování, které je k jejich povolání velice rozličné. Já si myslím, že to je o individualitě a osobnosti daného člověka.. Ale k náladě to nepřidá, to věřím.
Skvělé video. 👍🏻
Díky ❤️
Tak to s tím kakaem mě pobavilo, to jsem nikdy neslyšela :D. Ale jinak jsem se setkala s většinou, ať už to bylo namířeno na mě nebo na někoho jiného. "No vypadáš dobře a odpočatě" byla poslední reakce, kterou jsem dostala potom, co jsemluvila o svých problémech. Ale nejvíc mě bolí, když mě lidi považujou za línou. Tuhle výtku slýchám od mala a je to opravdu citlivé.
Nejčastější věta doma když začnu omdlívat ve větším davu " tak si jich nevšímej ne? " nebo když přijde úzkost " ježiš ty si to jen vsugerováváš ! " .... Ale musím říct, že za poslední rok jsem se dočkala i opory . ❤️
Moc dobře to znám.. úzkosti mi začaly po prodělání covidu, nikdy jsem se takhle hrozně a psychicky zle necítila a od té doby fakt miluju věty ať se nestresuju, ať myslím na něco jiného, jdu ven, jsem mezi lidmi, že mi bude líp, ať se něčím zaměstnám a v neposlední řadě ať nejsem hypochondr.. 🤔
pro me byl nejvetsi pokrok rict si ,,ano, potrebuju pomoc, protoze to sama nezvladnu." a musim rict, ze jenom jeden clovek tady pro me byl a ani jednu vec z tehle mi nerekl. naprosto se vsim souhlasim, protoze tohle nas akorat "shazuje." jinak zase uzasne video! :)
souhlasím až na ten konec.. asi kdybych se s někym seznamovala a on by byl jen smutný a v depresích, nevím jestli bych ho chtěla.. nic osobního, ale tohle by se mi nelíbílo. Ve vztahu je to něco jiného, tam při sobě lidi mají stat, ale v seznamovaní to chápu
Jojo, jak já často po fuj rozchodu slýchávala: tak už to neřeš, nerýpej se v tom, jdi prostě dál. A to pozor, od "kamarádek," které to přestalo po dvou měsících bavit poslouchat, když jsem se potřebovala vypovídat. A nebo když jsem podle některých moc hrotila školu a byla ve zkouškovém úplně rozložená, že to nemám tak prožívat a zbytečně se stresovat, když o nic nejde. Díky za tohle video :)
Já mám taky teď zkouškové a prostě jsem si řekla , že se nebudu vůbec stresovat, že nejde o život a hele.. jsem zatím docela v klidu a už mám i něco hotové a je to fakt mnohem lepší než si pořád dokola říkat, že to neudělám.
Je to prostě o tom jak si to člověk nastaví.
Nicméně kamarádi mají samozřejmě podpořit a ne mít blbe kecy
Po shlédnutí videa mě napadlo, že by mohlo být zajímavé téma jak se s takto nemocnými lidmi žije. Když odhlédnu od těch opravdu vážných případů, zajímalo by mě, jestli si úzkostní lidé uvědomují, že jsou někdy jak mozkomorové, co z vás vysají všechnu radost. Mám takovou zkušenost, kdy jsem se cítila tak vysávaná, že jsem sama neustále v hlavě řešila cizí problémy a už toho bylo příliš. Díky
Samozřejmě, že si to ti lidé uvědomují, to bývá taky velký zdroj úzkosti a depresí. "Všem kazím náladu a nikdo mě nemá rád. Musím se neustále přetvařovat, aby o mě ostatní stáli a akceptovali mě. Jsem úplně k ničemu a zbytečná. Proč se vůbec snažit, stejně mě všichni opustí." atd. Je důležité umět si nastavit hranice a nenechat se nikým využívat/vysávat, ale ti lidé si prostě pomoct sami nedokážou, protože vlastní myšlenky jim to nedovolí. Kolikrát se nejsou schopni bez odborné pomoci z těch bludných kruhů vymotat. Pořád žijí v nervozitě a strachu z toho, kdy je jejich milovaní opustí, protože to už s nimi nevydrží. Je to peklo.
Já doporučuji uplatnit 1. pedagogickou radu a to pochválit. To že se vám někdo svěřil, že se odvážil někam jít i to že přijal medikaci. Říci, že pokud na tom bude pracovat, jistě se to zlepší.
Když jsem svoje deprese popisovala lidem, ze kt padaly věty jako ve videu, pomohlo srovnání s léky na cholesterol nebo tlak. Ani jedno nebolí, nemusí to na vás být vidět. Od tlaku ale může být subjektivně zle a ani u jednoho byste léky sami od sebe brát nepřestali.
To přirovnání k tlaku je výstižné 🙏. Třeba by to mohlo pomoct i někomu dalšímu 😊😊
Když jsem měla svůj první panický záchvat a nevěděla jsem, co to je, a zavolali jsme záchranku, tak mi pan sanitář doporučil jít se projít do parku... rada nad zlato, vážně..
Zdravotník? Jej 😳🤨
mam to podobne....panicky zachvat, totalne paralyzovana, nemohla jsem se ani zvednout...a za 15 minut to bylo pryc...
A zachranar..zase dalsi hysterka s hyperventilaci....
@@luciesulcova5939 wow, takže se to nestalo jenom mně... je to šílený, že něco takovýho řeknou, možná kdyby přijeli dřív a viděli, jak jsou moje končetiny ješte v křeči a že se ani nedokážu zvednout, možná by ta reakce byla jiná... doufám, že se ti už daří lépe 💜
@@kiaraetsuko No, obavam se, ze tuhle zkusenost ma spousta lidi...
Na druhou stranu, kdyz uz to clovek zna, tak uz je ani nevola a ceka az to prejde (kdyz je toho schopny)... Protoze vi, ze to prejde a dalsiho protivnyho zachranare uz potkat nechce...
Jako jo, na jednu stranu mi ve vysledku nic nebylo...zadna krev, zadny bezvedomi, zadna zastava srdce ani vazna zlomenina, ale kdyz to clovek nezna, tak ma pocit, ze z niceho nic umira:(
@@kiaraetsuko a spis uz jsem si zvykla, nejak to resim, ale je to beh na dlouhou trat;) Doufam, ze vy jste na tom lepe;)
@hana_winkel Btw, jak funguje ta lecba revma? Leky (metotrexat?) potlacuji zanet, za nejakou dobu je pomalu vysadis, a doufas ze se revma neobnovi?
Neznám tyto pocity, jediné úzkosti jsem zažila při psaní BP. To ale nevím, jestli se dá počítat. Celý noci sem se klepala, nespala, furt sem to měla před očima... Tohle však mělo jasnej spouštěč, jasný řešení. Všechno je pryč. Hodně se snažím pochopit psychické problémy některých, ale já to prostě nedokážu. Proč se to někomu děje "jen tak"? Vysvětlete mi to někdo prosím. Kdybychom tohle všichni pochopili, nikdo by nepoužíval tyhle věty a naopak bychom věděli, jak se k těmto lidem chovat. Málo se o tom mluví, díky za tahle videa.
Tak nikdo nemáme na čele nalepený záznam vyšetření od psychiatra, takže pak drtivá většina "rad" je zcela relevantní. Protistrana pokaždé nedisponuje profesionálními znalostmi z oboru psychiatrie či psychologie, takže vůbec netuší, že ten druhý má psychické problémy a tedy může nějakou "dobrou radou" někomu ublížit. Problém je tedy příliš komplikovaný na to, aby nalezl řešení v nějakém výčtu toho, "co neříkat lidem s psychickými problémy".
Už dlouhodobě trpím na ,,permanentní stres”. Prostě jsem neustále vystresovaná a vynervuje mě každá blbost, ale dokáže mě to skolit tak moc, že nejsem dalších několik dní pořádně schopná fungovat. Někdy se vystresuju i jen tak, prostě zničehonic a prakticky každá situace už je pro mě opravdu hodně stresová. Klidně i sebemenší maličkost. Nemluvě o tom, když se té situaci musím postavit víckrát. Pro mě to bylo hlavně chození do školy, kdy mě vždy večer přepadl takový ten úzkostný pocit a ráno už mi ze stresu bylo blbě. A není nad radu nad zlato: ,,Ježiš, tak do tý školy prostě jdi, vždyť známky máš dobrý, tak proč se nervovat!” Jojo, děkuju, to mi vážně pomohlo :)
Můj expritel se u nás zamykal přes noc v mým pokoji, protože se bál že můj bratr schizofrenik nás tam přijde postřílet. Vysvětluj pak něco takovýmu člověku. Naštěstí už jsem dostala rozum a nejsem s ním.
Skvělé video:)..líbilo se mi jak hrajete "chytroprdy".
Když si moje mamka všimla, že skoro nejím, že mám ruku plnou jizev a že nesnáším lidský kontakt...
Tak mi řekla něco ve stylu: koukej se sebrat, já s tebou ke cvokaři nikam lítat nebudu, ty se tím stejně jen děláš zajímavou... A já vždycky když si na to vzpomenu, tak se někdy i rozbrečím, protože mi to řekla vlastní mamka a přece to je člověk, který by vám měl být nějakou oporou. A blbý je, že mi to furt opakuje. Já teda nemám žádné problémy s příjmem potravy, ale prostě když mám depku, tak nejím a mamka mě párkrát donutila toho hodně sníst právě mi u toho opakovala jak se mnou nebude chodit ke cvokaři a já pak v noci zvracela a byla jsem na sebe naštvaná ještě víc...
To je mi opravdu líto. Chápu, že zrovna od ní to musí hodně mrzet. Přeju pevné nervy a ať je lépe ❤️
A co jí navrhnout, že chceš jít k psychologoj? 🤔
Abych byla upřímná, tak mi přijde, že často by právě ten rodič potřeboval psychologa sám...
Jano, rodiče nám někdy ublíží na celý život a přece je milujeme. Na otázku proč jsi nic neřekla, kterou mi položil tatínek v léčebně, kam mne hospitalizovali po pokusu o sebevraždu, jsem odpověděla, celý život mi říkáte nefňukej, tak jsem nefňukala. I když zřejmě nejste ještě plnoletá, odbornou pomoc můžete vyhledat i bez rodičů. Je to jen Vaše rozhodnutí, držím palce!
Jsi fajn pěkné video diky 😊. Držím palce ať to roste 🙃.
Dle mého názoru většina těch lidí prostě nevědí, co jiného říct. Jak říkáš, starší generace to braly jako tabu a vůbec nevědí, jak se k takovému člověku chovat, je to z neznalosti. Určitě by prospělo hlavně to - být tu pro své blízké, a na tu procházku je třeba vzít, nebo jenom být s nimi. Kamarádka měla tyto problémy taky, nevěděla jsem, jak se chovat, tak jsem tu hlavně pro ni byla, naslouchala jsem, vzala jsem jí ven, ukázala jí, že v tom není sama. Dnes je na tom lépe, myslím že takové chování by byla adekvátní reakce.
Dĕkuju :) Snad se to dostane k co nejvíce lidem.
Ono to pramení také z mediální prezentace psychických problémů. Lidé mají pocit, že pokud ze sebe někdo netrhá obečení a s křikem se neválí někde v louži před nádražím, bude v pořádku.
Další věc - zneužívání (domnělých) psychických problémů k citovému vydírání ostatních. Po světě chodí spousta drama queens, které čím menší mají opravdové problémy, tím více jsou slyšet. Z vlastní zkušenosti vím, že lidé s problémy o nich většinou moc nemluví, nechtějí obtěžovat ostatní, cítili by se trapně. Před očima ostatních pak zůstává volný prostor pro drama queens, kterým není trapné nic a jejich chováním podporují předchozí bod.
Kdo si myslíte, že se spíš nacpe před kameru TV Nova v rychloreportáži třeba o OCD? Běžný člověk, nebo borec, který si před kamerou snad i urve ruku, jenom aby byl vidět? :-)
A také pro většinu lidí je pohodlnější něčí problém bagatelizovat, než se vystavovat nepříjemnému pocitu, že by měli něco dělat.
To s tou mediální prezentací je určitě pravda. Když už je ve filmu někdo s psych.problémem, tak křičí na ulici, je nebezpečný.. To jak se vyobrazují léčebny je taky hrozný. Skoro vždycky je to ústav, kde jsou lidi v kazajkách připoutáni k lůžku 🙄
Třeba ty bylinky (konkrétně teda třezalka) mě napadly vteřinu předtím, než si je zmínila. :D Ono je to ale strašně těžký se s člověkem, který má psychické problémy, o nich nějak bavit, protože člověk se skoro neubrání tomu, aby nešlápl vedle. Úplně se i sem bojím něco napsat, aby to nebyla "rada" 51. Tak ono asi čím větší "duše", tím větší šance, že bude mít problémy sama se sebou. My, přízemní materialisté, kterým dění mimo naši rodinu a už vůbec mimo náš stát moc žíly nerve, hladinu endorfinů nám spolehlivě zvednou třeba prémie v práci, přírodu považujeme za služebnou lidských zájmů a volně žijící + hospodářská zvířata hlavně za zásobárnu masa, kůží, naší ideologií je pragmatismus atd. atp., asi (?) duševní problémy máme méně často. Mimo jiné proto, že ta duše je vedle našeho tělesného "já" taková přihrbená! :D Neříkám, že to nebo ono je lepší, ale někdy mi to přijde, že by se rozdíl mezi citlivými lidmi a zbytkem populace dal, s velkou nadsázkou, nějak takto popsat! :D
Jo, taky jsem pár těch "rad" řekla 😇většinou to ale nebylo někomu, kdo měl nějaké psychické problémy. Popřípadě jsem k tomu přidala něco co toho člověka dřív bavilo nebo uklidňovalo a tak.
Ale zas na druhou stranu mi jeden známý jednou řekl, že já tak strašné problémy nemám, že on je má 100 krát horší🤷♀️ jo, člověku, který má pocit že mu nikdo nevěří (nelžu, nesnáším to), a který přemýšlí, že si něco udělá přece každý řekne něco takového 👍
Super Hani,díky za toto video🙏🏼
Jsi úžasná, díky za tohle video :)
Děkuju!!!❤️
Když se okolí dozvědělo, že mám mentální anorexii: ,,Tak se prostě najez a bude to dobrý.”👏👏👏👏
Nebo když je mi fakt špatně a řeknu, že na něco nemám sílu a odpověď je: "Ale máš, jsi jenom unavená, musíš se snažit."
Nebo: "tak se sebezapři a zatni zuby, já taky dělám věci, co mě nebaví".
Fakt k nezaplacení... 👌
Moc hezky jsi to zpracovala!🤩
Omlouvám se, pokud je to hloupý dotaz, ale udělali by jste video: Co říkat lidem s psychickými problémy?
Takové malé shrnutí je na konci videa 😊
@@HanaWinkel Děkuji ✌️
Veru tak poznam to
Každý máme jinak nastavené hodnoty. Člověk, který mám psychické problémy, nemusí vypadat na první pohled, že je pořádku, ale vevnitř je úplně roztrhání. Bez léků nemůžu normálně žít a styděla jsem se za to. Teď už mi to nevadí, ale tyhle rady úplně "miluji", protože mě to spíš strhne dolů a je mi hůř. Takže prosím než něco řekněte, tak si to rozmyslete. 🙏
Vzpominám, jak jsem měla panickou ataku ve škole při testu a kamaradka mi tehdy řekla "vždyť je to jenom test ne". A oblibene věty mé mamky: ale prosimtě, vždyť si to jen namlouváš. Pak jsem ss cítila mnohem hůř
Celkom rada by som videla video kde by si spravila v podstate opak. Čo povedať kamarátovi s úzkosťami, depresiami, depkami atď. koľkokrát by som im chcela pomôcť aspoň trošku alebo im dať pocit že v tom nie sú sami. Proste čo vhodné im povedať keď na to príde téma (samozrejme sama ju nikdy nasilu nezačínam lebo rešpektujem že niektorí sa o tom nechcú baviť alebo nie somnou).
Také video by mohlo pomôcť.
Já jsem to trochu nakousla na konci toho videa.. zvážím to. Díky za tip 😊
Někdy je nejlepší nemluvit a jen být u toho člověka. Někdy je dobré mluvit o tom, co naopak umí jenom on a zkusit mu dát najevo, že kromě šílené propasti na něm vidíte i něco hezkého. Někdy si lidé vybudují ulitu a nechtějí s ostatními mluvit když jim je zle, aby je neotravovali a pak je nutné dát najevo zájem, ale tak aby byl upřímný.
"Aj tak ti psychologička nepovie nič nové,len sa s tebou porozpráva o tom istom čo všetci"..Aj to je jedna z viet,ktorá mi nepomáhala v období,keď som už vyskúšala všetko a psychologička bola moja posledná nádej.
ještě než jsem to zapla mi projela hlavou má oblíbená "nesmíš si to tak brát "
Ahoj myslím že by bylo moc fajn kdyby si udělala video o tom co tedy říkat můžeme. Nějaké takové jako univerzální věty kterymi nic nezkazíme. Protože hodně lidí, když se jim jakoby ten člověk člověk sveri, tak vlastně nevědí co dělat.
Z moji zkusenosti asi neni potreba nic rikat... proste tam pro toho cloveka byt...vyslechnout ho, kdyz bude chtit mluvit... komunikovat, kdyz bude chtit odvest myslenky jinam.
Ja osobne treba kamaradce, kdyz ji "neni dobre" prinesu caj/kakao (dulezity je ji to strcit pod nos, sama si pro to nezvladne dojit) a nejaky jidlo (vetsinou uz nejakou dobu neji), a proste tam s ni sedim a jime...
Postarat se, pomoct s vecma, se kterymi clovek pomoct chce... proste jistota, ze se na me muze obratit, ze ji obejmu, kdyz bude potreba a muze se mi vybrecet ... proste byt tu pro ni, kdyz potrebuje....ale zaroven ji nevnucuju svoje rozumy a zivotni moudrost. Jak by to vsechno mela resit...to uz musi ona sama😉 Ale nevim, jestli je to globalne aplikovatelne...
Pamatuji si jak jsem se pokusila spachat sebevrazdu, asi bych ji spachala kdyby pri mne nestal muj kamarad...prosim, vsimejte si toho driv nez je pozde, stujte pri nich protoze i kdyz rikaji ze chteji umrit, doopravdy hluboko v sobe maji tu potrebu zit a ty jim ji muzes pomoct vytahnout...
Zvladnes to bez leku, to mas z toho ze nejis maso, bude ti neco chybet.. v hodne vecech slysim svyho expritele...bohudik ze uz nejsme spolu a mam skvelyho manzela co si sam necim prosel takze to chape a je mi oporou:*
Na to ses moc mlada. Na tohle ses uz stara.
? Takze jako kdo vlaste jsem?
-Bud v pohode.
- to mas z toho ze nejis maso a nepijes mliko
-Bez se projit.
-cti si. To prejde.
-to mas z tech leku.
-co ty vlastne resis, kdyz mas vsechno?
- to ja vsechno musela zvladnout a jeste jsem chodila do prace.
-Mate malej byt, tak musite mit pernamentne uklizeno,ja mam 2x vetsi a zvladam to i pri praci
-Z toho se vyspis
- nebrec nebo se nevdas
- uklid si
- nekur tolik
- uceš se
-jdi se radši učit
- potřebuju pomoct tak uz pojd!
- nebud lina
- to ja v tvy situaci bych...
- ty prece nejsi blazen co potrebuje chocholouska a zrat prasky ne?
- co ja jsem to vychovala za cvoka?
- to se srovna
- chce to čas
- blazen vypada uplne jinak
- to si delas srandu, ne?
- ...
A další sr..y od casto nejblizsich lidi..jsem rada ze jsem za posledni rok/dva v pohode, ale ziju s vedomim ze me muze neco znova položit na kolena, ale mam podporu a oporu v manželovi a rodinu jsem si "vycvicila" ale porad jsou veci o kterych se nema mluvit...
Jsi dobrá bojovnice, tohle téma je tenký led... Jsem tady pri tebe nebo ne nebudu se zlobit...
Co mi lidí říkají nejčastěji když mám depky nebo špatne nálady: "klid, je to jen hra" , " proč hry bereš vážně ? Jsou to jen hry, nic důležitého" "cítíš se sám jo ? Najdi si holku to ti pomůže" " ty nemusíš ve svém věku nic řešit" "ty jsi poslední době nějaký smutný co se děje ? "A zas se ti nedaří ve hrách a a ani v sportu, Ježíš však to není důležitý v životě", "ty jsi na tom ještě dobře" , " to bude dobrý zase" " jednou si tě štěstí najde " " jednoho dne si holku najdeš " ( přitom nechci ale lidi to nepochopí ) ale díky bohu nikdy jsem nějaké extrémní problémy neměl díky mému asi talentu ? Že každou depku nebo problém který jsem měl a prožíval tak buď ho prožít nemůžu jelikož si dávám pozor nebo ho odstranim např : podvedla mně holka, byl jsem 4 měsíce z toho fakt v háji a další 2 měsíce už takový zklidněny hearthbreak a teď kdyby se to stalo nic si z toho nedělám a vyhýbám se jím abych to znovu nezažil, na každý problém ( zažitý ) mám v hlavě analizu díky které vím co mám dělat a díky tomu je můžu blokovat a dost lidí mi to i říká že je to má schopnost
Díky za to! :)
Doplním:
„Když jsem smutný, dám si pivo a je mi zase líp." - Jo, tomu se říká alkoholismus. :-)
„Chybí mi ty momenty, kdy se nadchneš do maličkostí a jsi veselá a plná energie." - Jinými slovy té osobě chyběly moje hypománie.
„Nikam ses neposunula." - Jo, protože psychické poruchy a to ještě tak vážné jako bipolárka se nevyřeší za pár měsíců.
AMEN!
Ukludni sa! ... diky, to ma ukludnilo...
alebo
Nebuď smutná! ... tak teda zrazu niesom... -.-
Klasika 😊😊
Ahoj, já si myslím, že v současnosti je obecně na člověka vyvíjený docela velký tlak z hodně stran, všechno se moc řeší, máme být zodpovědní za kdeco, média a různé instituce zúskostňují člověka čímdál víc😟. Takže se ani nedivím, že přibývá lidí s úzkostmi a depresemi.
Určitě to má něco do sebe a navíc teď s tím co se děje kolem..
Ked sa u mňa objavila schyzofrénia ,a začala mať hlasy a paranoju ,tak som dostala socialnu fóbiu a mesiac som nevyšla zo svojej izby ,a mala som reálny pocit že všetci hovoria o mňe v zlom . Potom som sa odhodlávala dlhšiu dobu ísť k psychiatričke a tá mi odporúčila psychológičku ,len som kukala a nevedela ako mám tak lahko prekonať fóbiu a chodiť medzy ludí
.bolo to ťažké
Tak doufám, že už máš správnou medikaci a je líp.
@@makORmalonek je to už 4 roky čo na to berem lieky . Som ok už . Lahšie sa vyprávalo psychológičke ako mne konalo
Jinak co se týče toho, dělat se zajímavější, tak já třeba zažila že jedna holka neustále psala na fb statusy jak se jí dějí úplně strašné věci atd.. No a když jsem to chtěla s ní řešit a pomocí ji tak vlastně veškerou moji snahu bojkotovala.
Ahoj, super video. Naštěstí já nikdy nic takového neřekla a myslím, že snad každý kdo má aspoň trochu empatie by nemohl žádnou z těchto hlášek vypustit z pusy?! Asi žiju v omylu.. Tipuji ale, že tyto hlášky říká spíš starší generace.
Díky 😊😊. Neřekla bych, že se to omezuje na starší generaci spíše tak pade na pade..
@@HanaWinkel Tak to je smutný. :/
„Moc se sleduješ“
Ja nemam ziadne vazne psychicke problemy, ale mavam take...ja to volam “melancholie”, take zmeny nalad, a ked ma to chyti a objektivne mam nejake tazke obdobie, riesim vela blbosti, tak sa obcas potrebujem niekomu postazovat/zdoverit...a oblubena veta mojej rodiny, ktora ma vytaca do biela kazdy jedenkrat - “A to este nemas deti!”....lebo len matky maju pravo povedat, ze maju nejake tazkosti a maju to tazke...jezis uz aj len ked to pisem tak ma to vytaca :D
Nejlepší je, když prvotně zajdete za vychovatelkou na intru, protože je vám bližší než výchovná poradkyně ve škole, dozvíte se, že její dcera má údajně podobné problémy a bere antidepresiva (v tu chvíli mě to vyděsilo, protože jsem nikdy nepřemýšlela nad tím, že bych měla až takové problémy). Ale jinak si mě tehdy vychovatelka vyslechla, nějakým způsobem mi to pomohlo a řekla, že by to chtělo vyhledat psycholožku. Fajn, vyhledala jsem psycholožku. První schůzka - skvělý pocit. Druhá schůzka po měsíci? Řekla jsem jí své současný největší problémy a jediný, co mi na to řekla, bylo, že přece takhle nemůžu přemýšlet, že mám chodit ven a najít si nějakou radost. Fakt se těším na další sezení :)
Jej... Pokud se s tou psycholožkou necítíš dobře a nemáš v ni důvěru, tak ji můžeš změnit. Nezapomeň na to ❤️
Kamarádka mi nejednou řekla " No, kdyby si nežrala ty léky tak by ti bylo lépe" 🙃 nebo "přestaň žrát ty svinstva (léky) a hned tě to přejde" Nebo další příklad "to nic není" 🙃🙃🙃 hned se mi vždy "zlepší" den 🙃🙃
Pořád je to tvoje kamarádka?
Moje mamka mi jednou řekla: ,,Ty se pořád jenom lituješ. Nemáš se ráda? No a co? Já se taky nemám ráda." No, teď už jí radši o mých psychických stavech neříkám
Viky, to me mrzi... ja to mela doma podobne. Nakonec to dopadlo tak, ze jsem ji po letech prestala zachranovat a zacala se vic starat o sebe. Ucim se mit se rada, byt k sobe laskava, tolik na sebe netlacit a dovolit si byt nekdy "ne tak moc vykonna, jak se ocekava". Je to narocna cesta, ale zacala jsem malickostmi (dat si pro radost vanu, pustit si oblibenou pisnicku, uvarit/objednat si moje oblibene jidlo, atd.). Ted uz se mam o neco lepe, vic se o sebe staram a vic vnimam, co potrebuji.
At vam je brzy lepe a mate se zase rada😉
@@luciesulcova5939 Děkuji vám, také jsem ráda, že je vám lépe. Teď to se mnou vypadá tak, že se snažím vyřešit své psychické bloky, přestat se všem snažit zavděčit a je mi o dost lépe ~
Ja jako clovek, kterej zrejme nikdy opravdový psychicky problemy nemel naprosto chapu tyhle rady, ktere tady vsichni berou jako ublizovani.... proste kazdej clovek ma problemy, kazdyho potká v zivote neco zlyho.... a kazdej samozrejme vnima vsechno uplne jinak. Proc tyhle rady, kterymi se vam vasi blizci snazi pomoct berete jako utok na sebe a skoro snad jako zradu?? Porad cekate, ze by se do vas melo okoli vzit, rozumet vam, mozna i politovat....tak se zkuste vzit i vy do nich, oni nechapou, jak moc v haji jste, nikdo to nemůže chapat, nikdo nezije vas zivot... snazi se vam pomoct jak umi...nerozumi vam a ani nemuzou a urcite to nema byt nejakej utok na vas.... me od malicka ucili, ze mam byt silna, nestezovat si, ze zivot je tezkej a proste tezkej je...umrela mi mamka na rakovinu, muj nejblizsi clovek, kteryho jsem mela, tata me od malicka nesnasi, zemrely mi obe babicky, deda... nemela jsem to lehky, ale zvladla jsem to, prostě kazdej mame svoje problemy, ja nevim, do vas se proste vzit neumim a myslim, ze opravdu se nikdo poradne neumi vzit do nikoho, jen do sebe... a rozhodne to lidi jako já memysli s vama zle, kdyz vam reknou nejakou tuhle radu, kterou si vezmete osobne a ten clovek je podle vas necitelnej.... a nechci bejt zla, ale tohle je fakt tezky proste chapat, ja jsem nikdy o zadnou litost nestala, ikdyz jsem zustala sama a kdyz vam pak clovek kterej ma super rodinu, fajn rodice a praci a je zdravej rekne, ze ma deprese a je na vas jeste nastavnej, ze ho nechapete......tak pardon, ale nechapu, nemuzu, protože ja zas vidim to vsechno co on ma....a on vidi jen to, co ho trapi......
Takhle to cítím i já. Ano, pokud má jakýkoli mezilidský vztah fungovat, musí tam být balanc, principiálně nemůže stále jeden zachraňovat, dávat, být tu pro někoho a druhý jen přijímat a využívat. Sílu si pomoci nakonec musí vyškrábnout každý sám ze sebe.
Respektuji vas nazor... ja osobne to znam z obou stran... Neni to tak, ze to bereme jako utok, ale je to jako kdybyste mela otevrenou zlomeninu, nemohla se hnout a lidi vam rikali...dej si kakao, bude ti lepe... Proste vite, ze kakao to fakt nevyresi, i kdyz to s vami mysli dobre a chteji vam udelat radost.
Zivot je tezky, to nepopiram, ale kdyz mate stavy, ktere nedokazete vysvetlit ani sama sobe a chodi nezavisle na tom, co se kolem vas deje? Zijete bezny zivot (radosti, starosti, pady, uspechy), a pak prijde depresivni epizoda, najednou nedokazete rano vstat z postele, zvednout telefon, jist, pit, vzit si leky (i kdyz vsechno to mate na nocnim stolku),... Neni to neco, co rozumem a vuli dokazete prekonat, proto je to nemoc (projevy mohou byt ruzne). Kdyz mate depresi, tak nejste zdrava, akorat to neni na prvni pohled zrejme. A nepotrebujete litovat, ale potrebujete pomoc.
Ale rozumim, ze je tezke to chapat, dokud to clovek nezazije. Spouste lidem se to jevi jako unava, lenost, prokrastinace, velky smutek, .. ale s tim vsim vetsina lidi s depresi dokaze neco udelat a poradit si s tim. S depresi to tak "snadne" neni.
@@luciesulcova5939 Znám depresi, vím co to je. Není to snadné, zradí vás vaše vůle, přestože jen díky vůli můžete udělat kroky, které vás z deprese vyvedou. Ono neexistuje mnoho chytrých vět, které lidem v depresi říkat. Naslouchat, pochválit za jakýkoli pokus si pomoci, povzbudit, ale to můžete klidně sklouznout do těchto hloupých klišé. Když chodíte na terapii, tak neexistuje jedna zázračná věta, která je ta pravá, která vám pomůže... Ale chápejte, proč lidé podobné věty říkají, chtějí pomoci, nejsou na to školení, chtějí to mít za sebou, zaobírat se něčím pro ně lepším, no tak řeknou: dej si kakao a běž se projít, co navrhujete vy, aby říkali?