Brzy mi bude 65 let a jsem zdravá a soběstačná a raduju se z každého dne. Mám radost z toho, že to všechno zvládám a jsem na sebe pyšná. Mým úkolem je udržovat se co nejdéle fit a na nikoho se nespoléhat, jenom sama na sebe. Dodržuju životosprávu a snažím se být každý den v pohodě a mít veselou a bystrou mysl. Stýkám se s lidmi, s kterými je mi dobře. To je totiž ten nejlepší lék na všechno.
To je krasne mam 64 a pracujem, ale cas ked kazdy clovek sa dostane do bodu ked uz to sam nezvladne a co potom, uz len vela 💸alebo? Niekto sa toho bodu dozije a iny nie. Prajem vela zdravicka 👍
....@@user-ls6iw8ov3l....to je pravda , mě je pomalu 68 a chodím i do práce, jsem taky fit a když chci v létě na pěknou dovolenou ,hezké oblečení atd atd
Tohle přeci závisí na konkrétních lidech a povahách. Stát se to může a taky nemusí. Spousta generací žije společně a jsou šťastní. Ne každý se snaží druhé využívat. Lidi, berte tohle video jako upozornění na možnou komplikaci, ale ne jako dogma🤕.
Prirodzené je, keď žije rodina spolu. Je to niekedy náročné, ale všetko sa dá v dobrej vôle zvládnuť. Kde inde sa najlepšie naučíte trpezlivosti, tolerancii, spolupráci, ohľaduplnosti, súcitu a pocitu súnaležitosti , ak nie v rodine. Dnes je tak veľmi veľa nefunkčných rodín a tlak na rozdeľovanie ľudí do čo najmenších skupiniek , ktorý je nám dnes vnucovaný má neskutočne zhubné následky na rodiny a celú spoločnosť.
@@MyCacorkaA čo keď tá dobrá vôľa z druhej strany chýba ?? Stačí jeden člen z rodiny keď robí prieky a už je problém. Čo sa stáva často v rodinách. Viď svokra - nevesta 👰 Podľa mňa mladí patria zvlášť 🤔
@@bozenastranakova6573 Máte pravdu, niekedy sa človek môže aj "rozkrájať", aj tak nevyhovie. Mladí sú dnes nároční (tak sme si ich, bohužiaľ, naučili) a našu pomoc berú ako normu, veď sme ich rodičia...
Pokud je starý člověk plně soběstačný je nejlepší bydlet samostatně. Horší je to až když už si nedokáže sám nakoupit, uvařit, uklidit, když už nemůže chodit nebo neovládá ruce.
Teď to ještě znásobte tím, že ani děti nejsou třeba zrovna Rotschieldové, ale také nemocné, na vše samy, bez práce 7 let. Říkala jsem, za ty peníze, co Vám přidají v hmotné nouzi si nemůžu dopřát ani dovolenou, ani saunu, o pohodě jsem jim řekla na ÚP "já se bojím od maminky dojet k lékaři 25 km a ony si dopřejí 5 týdnů dovolené". Takový pocit mám už zažraný, vykompenzovala bych si to saunou v blízkosti, ale peníze jsou mocné, věčný žadatel o dávky to má strašné. Od roku 2021 každý měsíc žádám o dávku na dietu, přejíždím 25 km, kolikrát ani celý den nejím, viz Covid-19, každý týden u sociální pracovnice přes zaměstnanost a do toho dojíždění k mamince i s rukou po operaci, následně v sádře, loni zase tenisový nebo oštěpařský loket (soc. prac. mi doporučila přijet vyrobit vánoční svícínek). Vyčerpanost strašná, na dietu využity všechny zbylé prostředky, co jsem měla, vyděsilo mě to, odešlo penzijní připojištění obě půlky + úspory na účtě. Všem jedno - dopravují zřejmě zadarmo, psaní po úřadech zadarmo, docházení do poraden zadarmo - dle nich, dojíždění 25 km na ÚP a k lékařům - zadarmo.
Mám 74 rokov a už 6 rokov žijem v rodine svojho syna s jeho dvomi synmi. Som šťastná, spokojná a tvrdím, že som omladla o 30 rokov...lebo varenie, pranie atď robím s láskou a radosťou. Viem si čas zadeliť tak, že mám čas zájsť 4km na rannú kávu ( o 8:00 ) za kamoškou. Po ceste naspäť sa prejdem mestom, ak treba maličkosť kúpim. Doma uvarím. A potom si "zaleziem" do svojho ateliéru, kde tvorím scrabookové albumy. Keď sa deti vrátia rada si so synom vypijem šálku kávy a prípadne si pozrieme niečo zaujímavé na nete. Som vďačná za tieto dni - roky a verím,že pri mojom pevnom zdraví to tak bude ešte mnoho rokov. A 4-6x do roka vycestúvam za dcérou a vnučkami do zahraničia. Raz do mesiaca navštívim svoju 95 ročnú tetu vlakom (4hodiny). A občas si zájdem za kamoškou do Krakowa. Ľudkovia, veď môj život je ako rozprávka. Záver: Je to o každom z nás jednotlivo, neodporúčam túto "Múdru radu" všetkým. Prajem Vám pohodové a šťastné dni. :)
To byl velmi silný a poučný životní příběh. V naší společnosti jsou velmi běžné případy, kdy se rodiče nebo prarodiče obětují pro své děti nebo pro vnoučata a považují to za zcela normální. Hrají nadále roli, kterou by se už měli dávno pustit a měli by se věnovat sami sobě. Znám ale i opačné případy, kdy se snaží rodiče nebo prarodiče mít své dospělé děti pod neustálou kontrolou a ovládáním jejich života podle svých vlastních představ. Oba případy jsou extrémy a jde o to, aby člověk nalezl rovnováhu mezi svým vnitřním a vnějším světem. Je to o vztahu sama k sobě. Vaše myšlenky a názory ladí s mým vnímáním, nemám s tím problém. Stačí se jenom dívat na okolní svět jinýma očima a člověk si něco uvědomí. Je mi ale jasné, že pro některé lidi to budou nepřijatelné názory, budou útočit a časem přestanou sledovat Váš kanál. Mnohým lidem ale Vámi sdílené myšlenky a názory pomohou a budou za to vděční. Kdysi mě velmi zaujala kniha od Josefa Kirschnera - Bible egoistů (Dialog Liberec 2000), kde jsou prezentovány podobné myšlenky a názory. Tato kniha také není vhodná pro každého, ale svého čtenáře si jistě najde. Děkuji za Vaše moudré rady.
Mnohdy to tak nefunguje, mnohdy rodiče vyženou své děti z malichernosti, například, že si přivedou domů partnera, partnerku, který, která se jim nelíbí..... Obecně platí , že ve stáří vypadají stáří, jako milé babičky, či dědové, kteří si takový konec nezaslouží,ale pravda je taková, že i oni mohli být v mládí pěkný šmejdi s jen se jim vše vrací...... Co jich takových znám .....
Úžasné. Moc ďakujem. Najviac starkým ubližuje, ak sa na nich pozerá ako na lacnú pracovnú silu alebo sa so samozrejmosťou počíta, že diery, ktoré si ich potomkovia vytvorili napr. ľahostajnosťou pohľadu a výberu, vo svojich životoch bez zodpovednosti za prirodzené dôsledky, starkí vyplnia. Hoci ich neraz varovali pred neuváženými krokmi. A neraz je počuť aj názor: ,,Daj svojim rodičom - dôchodcom robiť . . . , veď aj tak nič nerobia." Kruté! Ak si vyberú NIČ NEROBIŤ, je to ich výber a nemáme právo ich súdiť a už vôbec nie ORGANIZOVAŤ podľa nášho chcenia alebo nechcenia prevziať zodpovednosť za vlastné životy. To nie je im prejavena VĎAČNOSŤ. ❤️❤️❤️🌹🌹🌹
Dříve blízko rodičů na vesnicích a na statcích mladí bydleli na jednom dvoře. Staří ve vejminku a pokud se nehádali a byli ještě při smyslech a síle tak to všem vyhovovalo.
Ano jeto tak,no nieje kazdy zivot taky ja zijem spolu s dcerou zatom,vnucatami som este pracujuca,nasa domacnost funguje moje deti si vazia ze im pomozem zvnucatami,navarim,dcera luxuje byt,zat roby nakupi,ich deti niesu suztavne somnou maju svoje provramy z rodicmi,obcas ak chcem idem snimi ale ak chcem oddychovat,oddychujem,citam si,alebo skoleginou ideme na kavu pokecat,aj na dovolenku idem skamaratkou,oddych od rodiny a moji blizky tiez idu na dovolonky a tak my mame kazdy svoj prieztor pre seba sme vharmonii spoluzitia,treba si stanovit pravidla musia si uvedomit ze rodicia su uz oni nie ja,ale ak mozem pomozem zlaskou ,su vdacny nezneuzivaju ma a ja som snimi stastna ze sme spolu❤
ano, tak to by malo byt. byt spolu a predsa mat svoj sukromny zivot respektovany druhou stranou. pozitivne je pri viacgeneracnom spoluziti okrem vzajomnej pomoci aj ziskanie zivotnej mudrosti starsich mladymi a tiez nabijanie starsich zivotnou energiou a entuziazmom mladych. ale hranice musia byt respektovane z oboch stran.
Velká pravda, být sám sebou a součástí své rodiny je základ dobrého pocitu pro všechny. Je to naše zodpovědnost v každé etapě naseho života. Důležité je si o tom povídat. 😊
Ja som si vedoma samu seba a prvorada som ja,tiez milujem moju rodinu ale mame svoje hranice a priestor kazdy pre seba ,do ich vychovi ani vztahu sa nestaram ,pomahame si vzajomne a zijeme stastne spolu❤
Je to propagace sobectví. Rodina má držet pohromadě, vzájemně si pomáhat a to především ve stáří. Dokud tomu tak většinově bylo, byl svět v pořádku, vnuci měli vzor v dědečcích a babičkách, o staré bylo v posledních letech náležitě postaráno. Varujme se individualizmu, nikdy nevíme kdy a koho jednou budeme potřebovat.
@@richardtomecek338 tak tady snad jde hlavně o zneužívání vůči té paní, ale chápu, vy jako muž to považujete za samozřejmé, aby maminka sloužila, dokud nedodýchá a nepadne
To nie je propagácia, osamostatniť sa od rodičov je rozširovať svoje vedomie a zbaviť sa generačnych chyb,aj keď ste mali pekne detstvo, starosť o rodičov ostáva ako vzdy na vás ako sa rozhodnete
Moc hezky řečeno. Myslím, že je je trochu odlišná situace když se jedná o rodinu dcery. Asi je to snazší. Jezdím k synově rodině na delší návštěvy a moc se potom těším domů. Moje tři vnoučata mě milují, mají se se mnou dobře, ale za chvíli bych na tom byla jako Eliška.
Áno mate pravdu žijem sama užívam si svoj život robím veci ktoré milujem milujem svojich vnukov.hovorite mi z duše.dakujem.skusenost bola som na dne.zacala som kráčať cestou svojej duše.milujem sa som stastna našla som ho vo svojom vnútri.robim veci ktoré milujem.
Mam dvoch synov. Jeden zije so svojou snubenicoou a mojim vnucatom a druhy je este sam. Moje deti sa na svet nepytali, preto od nich neziadam vdacnost za zivot a vychovu. Pomohla som ich ku vzdelaniu, naucila som ich samostatnosti, zodpovednosti a slusnosti. Nepriputala som si ich prlilis, lebo viem uz vopred, ze mi nebudu patrit. Lasku ano, priputanie nie. Zarabaju na seba dostatocne na to,aby som im nemusela pomahat. Ja som si tiez zabezpecila starobu, lebo som odisla do zahranicia,ale nie tak daleko,aby sme sa nemohli za par hodin cesty stretnut. Neobtazuem ich ani oni mna,takze to mame zariadene tak, ze nemame dovody na seba skaredo zazerat alebo si nieco vycitat. Zijem si moj zivot, venujem sa sebe a tesim sa z toho. Mam cas ako pre seba tak aj pre ne, ale odtial potial. Viem totiz, ze syn od matky odide a otoci sa k manzelke/partnerke,takze syna matka strati, dceru menej. Ked budem uz velmi stara a chora, pojdem do domova dochodcov. V zahranici je to tak zariadene, ze sa da dostojne dozit. Mam svojich ludi okolo seba a je mi dobre i bez deti. Treba vediet totiz,ked prestrihnut pupocnu snuru a nenicit zivot ako sebe tak i vlastnym detom.
Vôbec nesúhlasím s vaším názorom. Moja mamička kým dokázala byť samostatná, tak žila sama. Keď už nedokázala byť sama a potrebovala pomoc, tak posledných 10 rokov života prežila u mňa. Pre mňa to bol dar boží a som šťastná, že to tak bolo.
Ja som tiež 10r. doopatrovala oboch rodičov,lebo vyhoreli aj brat mi teraz zomrel,tiež som ho pochovala .Sestra sa nikdy nestarala, len brala od rodičov a nič nedávala .zatajovala sa, že je dlhodobo v zahraničí,za brata chce dediť byt.Ani mobil nedvíha, ani sa neunúvala zavolať.Stretneme sa na dedičskom konaní a dúfam že už s ňou skončím na dobro.Vykrikovať vie mojej dcére ,ale somariny ,keď ju vyhodila jej dcéra ,tak ju moja dcéra uchýlila v anglicku.Nikto ju nechce ani syn žijúci v austálii.Ona mala od muža vdovca 2.synou a tý ju tiež neznášajú. Chodila, tiež len po dovolenkách mne závidela, ale ja som v dome šťastná a nepotrebujeme chodiť nikde . Máme s mužom celí rok dovolenku , užívame si na dochodku náš raj...ja len dúfam že karma je zdarma,konečne to dobre dopadne na dedičskom konaní po bratovi, on žil sám nemal deti a upil sa k smrti.
Takto může uvažovat jen zajištěný důchodce. My , kteří jsme nedostali šanci odkoupit si byt,ve kterém jsme žili léta a uvízli jsme v najemnim bydlení u soukromníků a důchod máme většinový,tedy ani ne průměrný,my naopak pomoc a eventuelně soužití s dětma potrebujeme pro přežití. O nějakém důstojnem stáří a svobodě volby nemůže být ani řeč.
Jestli vám je dneska 70, tak těsně po revoluci vám bylo krásných 35!!!!!!!!! Pozemky, domy, byty podstatě dostupnější.......co jste tedy dělala???? Mnozí důchodci, co dneska brečí v předražených nájmech, veškerý celoživotní jejich výdělek projedli, procestovali, prošustrovali..... Teď čumí s dobře jim tak. Vzpomínám, jak se tehdy mladí lidé smáli hypotékarum....... že prý si radši budu užívat ......a teď čumí.
@@HanaDvořáková-g8o celý život jsem měl holý zadek...a ten mě zůstal...Chce to jen najít odvahu a vystoupit z pohodlí....s množstvím peněz to nesouvisí.. A madam si cosi namýšlela a vymýšlela jak to bude krásné apod...podle ní....dost trapné...😭😭😭
Dobrat den, moje teta se ocitla ve stejném situaci, kterou naprosto přesně popisujete... již však našla odvahu svět rodině řídit záměr o svém odchodu z nevyhovujícího prostředí pro oběť strany. Nýbrž pracujete na přípravách v novém získaném bydlení. Samozřejmě ji Vaše video posílám. Děkuji za téma - hat bych nikdy s dětmi tedy určitě nebydlela... Velice děkuji t za detailní příběh. ❤❤😊💫💫💫
Dobrý den, celé téma je opět o sebepoznání a být zcela pravdivý, pravdivá. Na počátku je vždy motiv, úmysl, vždy. Motiv, úmysl je buď čistý nebo je tam nějaký mentální, emocionální program. Z toho plyne, že neexistuje žádný manuál. Máme různé povahy, sklony, návyky, zvyky. Každý jsme vyrůstali v jiném sociálním, intelektualnim prostředí. To jak žila moje mamka, můj otec se nemusí líbit mě. A mému synovi se nemusí líbit jak žiji já. Ten příběh je nicméně pro ponaučení a vlastně nás vede k tomu být pravdivý, pravdivá. Kdybych mluvila za sebe, tak jsem v roce mého syna ovdovela a do absolvování vysoké školy jsem se obětovala. Vědomě, dala jsem mu zivot, lásku, čas, pochopení, byla jsem mu po boku a pouze pozorovala. Nikdy jsem nepouzivala nátlak, mé egocentricke potřeby. Když dostudoval vysokou tak mě bylo 51 let. V 55 letech jsem si zalozila živnost a začala delat radost i sobě. Narovinu, konečně. Ale pozor, nikdy bych nevycetla a nemanipulovala. Jsem samostatná jednotka, která velmi dobře snáší samotu, mam koníčky. Teď prisla řada prostě na mé . Vnucku hlidam jednou týdně, nebo nekam jedeme treba na výlet. To je vše. Mladí mi sami řekli, mamko užívej si . My jsme se rozhodli mít rodinu, neseme společně zodpovědnost. Jak jsem jíž v jednom prispevku zmínila jsem svobodná a od nikoho nic nepotrebuji a vlastnit a manipulovat take nechci a nepotrebuji. Jsem osvobozena od vábení hmoty. Ale to jsem já, moje treba kolegyně je úplně jiná. Casto vnímám prave za vším nepravdu. Ta Eliska vám to nějak sdělila, je tam ale za tím nízká sebehodnota, pýcha. Vzdy na počátku pravidla, v teto nedokonalé spolecnosti je to zapotrebi. Kdyby ta Eliska vše delala s čistým umyslem, tak si nestěžovala. Ona to pouze dovolila. Vidite to kolem sebe pořád. Třeba v práci kolegyně, jsou požádáni, udělají a poté pomlouvaji, nadávají, kritizují. Mohly rici ne. Já, kdyz cítím manipulaci, nečisty úmysl, vzdy odmítnu, i za cenu šikany. Jsem otevřená, učím. Nikdy nedelejte nic pro osobní vyhody, prospech, nezneuzivejte druhé ani se nenechte zneužívat. Nic nebývá černobílé.
Tento příběh je zcela jistě vymyšlený, je to taková pohádka pro dospělé. Nicméně je v něm kus pravdy. Dříve, když měli všichni stejně vysoko do žlabu a konzumních lákadel se nedostávalo to bylo zařízeno tak, že mladí vyhradili stařečkům tzv. vejměnek, určitý prostor, místnost kde bydleli zdarma s tím, že zajišťovali stravu a další péči výměnou za to, že stařečkové neměli právo jim mluvit do života. Dnes je to tak, že staří nesmějí mluvit mladým do života (to zůstalo beze změny), ovšem změna spočívá v tom, že nic za to nemají, mladí na ně kašlou, pokud je vysloveně nezneužívají. Lákadel konzumní společnosti je nepočítaně, mladí mají peněz několikanásobně víc, než jejich rodiče, a tak si užívají. Dovolené, párty s kamarády... na rodiče pak jaksi nezbývá čas, jsou až na posledním místě. Myslím že mám právo o tom mluvit, bude mi 72 let, a naštěstí bydlíme s manželkou sami a zatím jsme soběstační. Co si mám ale myslet o tom, že když nás před rokem opustil náš pes, snacha nám neprodleně avizovala, že pokud se rozhodneme pro dalšího psa, nebudou nám ho moci pohlídat, protože oni chtějí cestovat. Naše reakce byla, že jsme si pořídili další štěně a postavili je před hotovou věc. Nemyslím si, že je to zrovna potěšilo, ale já od nich nic nečekám, takže je to vlastně jedno. Naše fenečka bude mít již rok, a jsme šťastni, že jí máme, jinak bysme se asi usoužili steskem.
Když si někdo pořídí zvíře, je to obrovská zodpovědnost a musí se o něj postarat sám a neobtěžovat tím ostatní, co nemají zájem přebírat zodpovědnost staraní se o zvíře. A je to zajímavé, že v dnešní době zvíře nahrazuje mezilidské vztahy.😊
@@iva6905 Nemusíte mi tu kázat o zodpovědnosti, mám už třetího psa. Jsem přesvědčen o tom, že svému štěněti poskytuji lepší péči a více času, než většina mladých matek svým dětem. Proč? Protože mám na něj čas. A to matky budující svou kariéru nemají. Nikdy jsem nikoho neobtěžoval, pokud mi sám nenabídl pomoc.
@@iva6905 Chovám třetího psa, a nikdy jsem nikoho se svými hafany neobtěžoval. Současnému štěněti věnuji víc času, než leckterá mladá matka svému dítěti. Protože mám na něj čas, nechodím do práce a nebuduji si žádnou pracovní kariéru.
Dobre informacie dakujem pribeh sa mi pacil ale okolnsti mozu bit casto ine mamto z vlastnej skutocnosti Vyrastal som v totalnej chudobe narodil som sa totiz kratko po skonceni 2, svetovej vojny a zivot sa casto meni takze moje deti vyrastali uplne v inych a aj lepsich podmienkach uz nikdy by som nechcel zit z detmi je to moja trpka skusenost.
Super video,velmi pravdive a poucne - hlavne pre tych , ktory este neurobili tu " najväcsiu chybu svojho zivota " ,ako sme to urobili my dvaja s manzelkou,suhlasim so vsetkym ,co je vo videu povedane .....😪
Naprosto souhlasím s myšlenkou aktivit ve zralém věku, které jsme nemohli dělat dříve. Také ráda uvařím, či pomohu cokoliv pro vnoučata, ale jelikož mám mnoho aktivit vlastních, všichni to vědí a respektují. Pomáhám spíše nepravidelně, když chci a mohu a těším se na další setkávání s dětmi a vnoučaty bez pocitu viny, křivdy, nedocenění. Asi ideální, zatím to tak vidím. je třeba postarat se o sebe a více času využít pro práci na sobě, ne jen pro druhé.🌈
Žijme každý dle svého srdce..... šťastný ten,kdo najde a uciti svou sebehodnotu dříve než se pro svou potřebu být užitečný stane potřebným více pro druhé ,nikoliv sobě....🙏
Ak človek neprináša obety, žil zbytočne. Musíme z niečoho upustiť, niečo prijať, ... Vnúčatá môžu byť nadmieru obohatené starými rodičmi o vedomosti z každej oblasti: jazyky, príroda, dejiny, zdravoveda, výtvarné techniky, riešenie úloh nielen ako to najnutnejšie, ale až do obľúbi pasovať sa z prekážkami. Takéto deti sú nad mieru bystré, lebo bolo im venované dostatok času a odpovedaalo sa im na ich zvedavosť. Tam môže byť aj šťastie starkých a potom aj vzťah vnúčat k starým. Detí sú bohatstvom národa. Sú tú aj sily, ktorým ide o to aby ďalšie generácie nespoznali históriu a boli manipulované parazitmi sveta. Zjv17 a 18
Stáří, sama jsem se rozhodla, byť mám děti hodné , žiji v domově pro seniory a jsem tu spokojená , máme zde v celku dobrou partu a pokud deti či vnoučata přijedou jsem ráda a několikrát zde vnučka přespala; domov důchodců nepovažují za odložení rodičů to je můj názor. ❤❤
Tento příklad je otřesný a rozhodně neplatí všeobecně. Jestli takhle někteří senioři žijí, zavinili si to jen a jen sami. Mám dospělé děti, mám dospělá vnoučata, a dokonce pravnoučata. Žiji se svým svobodným synem, společně také pracujeme a společně si dělíme práci v domácnosti a dokonce i peníze. Rozumíme se víc, než s manželem, který už nežije. Je to o lidech, domluvě, důvěře a potřebách. Staří lidé potřebují vedle sebe někoho, kdo je miluje a rozumí jim a naopak. Stáří nesmí být o samotě. Domácnost není jen o službách, uklízení, vaření, nakupování, ale o potřebách a pomáhání , a klidně třeba i o soucitu, který nesmí být vymáhaný, ani za odměnu.
..a je aj dobre si položiť otázku čo je to vlastne byť šťastný?.všetci chceme byť, ale vieme aký "stav to vlastne je? Veľakrát niečo na začiatku vyzerá "šťastne, a potom..?
Tak nevím, ale nepřipadá mi normální žít v 70+ (předpokládám, že takový přibližný věk máte, když máte pravnoučata) s dospělým synem. Nevidím v tom právě zdravý vztah mezi matkou a dospělým dítětem.
Príbeh aj keď vymyslený je poučný.Pre tých ktorí sú v pohode s rodinami aj pre tých ktorí majú zlé vzťahy.Vzdy je to o jednotlivcoch a ich úrovniach o ich postojoch , potrebách a myslení.
Jó méjte déťi ,mějte je ráďi a vychovejte je k srdci svému a když vyrostou a zaříďi si svůj život tak pak se na roďiče vykašlou .Jen pořád berou a pak jsou bez úcty ,charakteru ,lžou ,bez pokory ,sobectví ,bezcitnost a bezpáteřní .Bohužel se to tak déje ,neříkám že ve všech roďinách ale dneska jsou détska sobci .Karma je zdarma. 😮 DĚKUJI vám. 🌹🌹🌹🌟💫✨️
Mladí ,keď dospejú odchádzajú od rodičov hľadať vlastnú cestu a zážitky Neskôr je to o nájdení rovnováhy ,aby boli obidve strany spokojné ,pokiaľ je tam láska a náklonnosť. Ale ak sú v rodine nezhody , konflikty a nie sú na jednej vlne ,tak je to len trápenie na obidvoch stranách.
A také záleží na tom, do jaké rodiny se vaše dítě přižení / přivdá. Muž se většinou plně přizpůsobí rodině manželky, takže jeho rodiče jsou někde na posledním místě. V mnoha rodinách to tak je. Pak hodně záleží na ženě, jak se k tomu postaví, protože je to hlavně na ní, aby ty dobré vztahy udržovala i s manželovou rodinou.
Ak najbližšia rodina, a teda rodičia a deti nemajú zdravý vzťah, lebo sa to nikdy nenaučili, určite môže byť veľmi namáhavé vzájomné spolužitie. Keď ale príde čas, keď tí starší sa už nezaobídu bez pomoci mladších, tak ich treba ,,šupnúť do starobinca,,. Pracoval som v nejakých takých zariadeniach. A veľa som sa rozprával s týmito ,,seniormi,,. Iba veľmi, veľmi ojedinele bol niektorý z nich v tom zariadení spokojný. Väčšinou sú nešťastný. Proste nová doba, kapitalizmus, odrhnutie od vnúčat, postupné rozbitie rodiny a na konci degenerácia celej spoločnosti. Toto je len môj názor na ktorý mám právo. Či niekto súhlasí, alebo nie, nie je pre mňa dôležité. Nie je preto prosím nutné to komentovať. Nikto na tom nič nezmení.
rozeštvávají pod jakoby dobrou záminkou, většina starších žen žije svojí rodinou, je na slušnosti těch ostatních nebýt sobecký a nechět přesunout všechny povinnosti na tu paní, nevím,kde berete názor,že ta paní má tolik dobrých přátel, když oni většinou také žijí svými rodinami,vidím to kolem sebe!!!
Ako v normalnom zivote a v rodine je potrebne si nastavit hranice. Ked uz to zacne zasahovat svoj osobny pokoj a konfort je potrebne sa ohlasit a povedat co mi vadi, co ma unavuje, kedy nepocitujeme radost a klud a pokoj, treba sa ohlasit a povedat to v rodine, deti, vnucata si to vobec nemusia uvedomit ze vsetky ulohy, naroky na blizkeho cloveka su privela. Cely zivot sme postaveni pred rozlicne ulohy. Ked nam ich zivot prinesie, je potrebne ich vyriesit v pokoji a klude...tak aby nasa dusa sa citila spokojna...
Ono taky záleží na tom, jestli si člověk dokáže tzv. dupnout a pokud mě něco už vysiluje, nebo ubírá můj svobodný prostor, umět říct tohle ne. Na to už nemám. Nedělejme zase z důchodců "nesvéprávné" slabé jedince a je potřeba si vážit sebe sama s tím, že to svoje si odpracoval. Taky záleží na tom, jak si své děti mnozí vychovali, zda mají úctu ke stáří a naopak pomoc ve stáří, či nemoci je samozřejmostí. Já mám to štěstí, že mé ďeti to tak berou. Bydlím se synem a na svátky jsem u dcery. Zeť se mnou jezdí k doktorům, když je potřeba. I po finanční stránce se mi jeví, že je únosnější se podělit s nájmem. Jen se na všem domluvit.
Je to pěkné video, snad hodně lidem otevře oči, zažila jsem něco podobného, ale můj syn ani po dlouhých letech nic nepochopil. Vidí pořád jen sebe, vidí pouze jen sobě na špičku nosu, vůbec nevnímá, že jsem především milující matka, bere mě jen jako jakési perpetuum-mobile. Už jsem si i vyslechla - když sis mě udělala, tak je také tvoje povinnost se o mě pořád starat.
Bože , také niečo vypustiť (nehnevajte sa) z "papule", asi by som mu jednu pleskla asi. Ale veď ja mám niečo podobné. Dcéra ešte pred smrťou môjho muža a jej otca si dovolila (pár dní pred jeho smrťou,, keď som ju požiadala,či by som s ňou nemohla niekde vybehnúť von) povedať, že mi nebude robiť opatrovateľka, že oni si potrebujú užívať. O 3 dni manžel zomrel, ani ho nešla pozrieť do nemocnice. Mali sme síce komplikované vzťahy (muž bol alkoholik) a dcéra si vymyslela, že bol alkoholik kvôli mne. Neviem, či si to vymyslela sama alebo prevzala názor môjho zaťka (ten vyrastal bez otca a môjho muža už len z dôvodu, že išlo o machisticky typ človeka, ktorý má vždy urážal, dcéra aj zať to videli a začali mi robiť niečo podobné, pritom som sa snažila počas spolužitia s mužom a otcom mojej dcéry chrániť ju pred rodinnými konfliktmi a zbytočnými hádkami. Myslela som si, že úmrtím manžela to skončilo, ale podobný scenár sa opakuje zo strany dcéry, znevažuje má a takisto zať, lebo to videl, že to u nás tak funguje. Trochu som si určila hranice (pri dedičskom som si rozmyslela, že ba dcéru už prepísem väčšinu majetku), presvedčilo má o Tom jej hrozné arogantné chovanie u notára. Zostala veľmi prekvapená. Po čase som si našla priateľa (naozaj ide len o priateľský vzťah) a milá dcéra má požiadala, či nezalozim svoj byt, lebo si chcú zobrať vyššiu hypotéku. Predtým o Tom so mnou vôbec nehovorili a potrebovali to veľmi expresne. Odmietla som im to. Teraz majú 3-mesacne dieťa, vzťahy sa trochu unormálnili, lebo ma po pôrode zdravotné problémy a potrebuje odo mňa pomoc, ale tuším, že keď sa dá do poriadku zas má odloží na vedľajšiu koľaj. Po celý čas od smrti muža na mňa kašľala, dokonca, že jej nemám ani telefonovať, lebo neznáša môj hlas (hrozné, že?). Našla som si koníčky, čítam, chodím do kina, divadla, cvičím, na prechádzky, na vnúčatko si asi vyhradiť čas podľa seba (aj teraz, že mám chodiť kedy mi oba povie a mám kupovať veci, len ktoré si ona vyberie -ako psovi povely). Tak sa cítim. Ale musím to prekonať a zaradiť zdravý rozum a nastaviť si ďalšie hranice (niekedy si hovorím, že čo za monštrum som to vychovala, hedinacika, ktorému som dala všetko čo som mohla. Veľakrát plačem. Ale myslím, že som na dobrej ceste. Ten môj známy mi to povedal hneď na začiatku, že keď si to, čo si dovoľujú nechám, ešte aj to vnúča bude opakovať naučené stereotypy. Podobné správanie pozorujem teraz u väčšiny mladých v elektrickách, ba ulici, vo verejnom priestore. Asi sme ako generácia vyrastajúca za socíku urobili niekde chybu, alebo je to fakt touto dobou? Verím, že v iných rodinách takéto správanie nie je pravidlom.
Je mi veľmi ľúto,ale žiaľ máte pravdu vychovate deti,a keď príde chvíľa,kedy nevládzete,ostanete osamote, pretože táto doba je uponáhľaná a deti nemajú toľko času,alebo sú odcestovane a žijú v zahraničí je to realita , čo teraz? Ak ste labilnejsi😢 ostávajú oči pre plač, no svoje ja potlacate a poviete si musím kráčať ďalej.
Neco malo pravdy na tom bude meli by bydlet zvlast a kdyz je potreba vyjit vstrict vzdyt kazdy chce mit vlastni zivot podle vlastnich potreb ale i tak muzete mit rad svou rodinu a vnoucata .
Většina videí portálu Moudrost pro život, je užitečných, a zaujala mne na první dobrou. Zatím jsem neslyšel všechna, ale vzdávám dík autorce/autorovi (z obrázku není zjevné, zda jde o muže či ženu). Toto video však je výjimečné v tom, že se mýlí. Ne úmyslně a ne záměrně. Ale jde o jednu konkrétní rodinu, konkrétních lidí a jejich vlastností. Za žádných okolností však tento jediný příběh jediné rodiny, NELZE zevšeobecnit a aplikovat na všechny rodiny, jako jediný smysluplný scénář. To je absurdní. Celá staletí vyrůstaly rodiny ve vícegeneračních prostorách, a naprosto každý jeden ten příběh byl jedinečný! Tím, že děti viděly a denně mohly prožívat odlišné postoje k dané situaci, z různých pohledů několika generací, získávaly přirozený nadhled a odstup. To, že se to dnes už neděje, je pro další generace naopak nesmírná škoda! Především však, v dětech zakořenila úcta ke starším generacím. A nutno podtrhnout, že drtivá většina z nich na to vzpomíná s láskou a vděčností. Dnes jsou to samozřejmě už důchodci, protože dnes už to vlastně zažít téměř nelze. Milá autorko/autore, pokud je tento příběh Vašim vlastním, lze to pochopit. Ale nelze jej aplikovat na žádnou jinou rodinu bezvýhradně. Na rozdíl od jiných Vašich témat ve videích, zde se mýlíte. Přeji Vám pevné zdraví, zejména to duševní. Děláte to dobře! Zbývá jen maličkost - uznat, že se věci mohou mít třeba taky trochu jinak. Držím Vám palce! ;-) Honza
Babičky a dědečkové jsou samozřejmě pro vnoučata velice důležití - to píšete Vy a to je také ve videu jasně řečeno, o tom není pochyby. Ale hlavní myšlenka videa je, že když člověk dává, tak musí také dostávat, a toto platí pro všechny vztahy, nejen mezi rodiči, dětmi a vnoučaty. Když je vztah příliš jednostranný, je to chyba. Stárnoucí babičku by neměly děti využívat. Mladí by měli dělat také něco pro ni, ale hodná babička si o to asi sama neřekne, mladí si to musí uvědomit sami. Představte si, jak se budete cítit Vy, když Vás bude někdo, koho máte rád, využívat. Jinak vícegenerační domky jsou výborné, ale málokdo je má, takže se většinově musíme spokojit s návštěvami, telefonováním, společnou dovolenou a podobně. Také to jde.
ROZUMIM TOMU ELISKY PRIBEHU❗ A CO KDYZ STARSI CLOVEK JE NEMOCEN A NEMUZE DELAT ZA PRVE OTROKA A ZA DRUHE UZ NEMUZE ZIT SVOBODNY A PLNOHODNOTNY ZIVOT❗ TO JE LEPE SI ZARIDIT ODCHOD ZE ZIVOTA, ALE TO JE JINA KAPITOLA.,.......
To jsou takové ty řeči.V našich rodinách po století zpátky žili staří na vejminku.To znamená v domě s jedním z dětí,nebo hned vedle.A protože je to staletá tradice a děti vidí,že se jejich rodiče chovají k prarodičům s úctou a dochovají je až do smrti,považují to za samozřejmost.Moji rodiče se postarali o své rodiče,moje sestra manželem se postarali o naší a jeho maminku až do velmi vysokého věku,protože bydlili hned vedle.Já jsem se starala o manžela až do jeho smrti a žiju v jednom domě s rodinou syna.Plně mně respektují, dělám si co chci a když potřebuji pomoc,pomohou.Dávají mi svým chováním najevo.že jim na mně záleží.Respektují moje soukromí,i vnuci od17-12 let.Jako bývalá učitelka mám přirozenou autoritu.Do jejich soukromí se snažím nezasahovat.Jsem ráda,když vidím,že syn se snachou dobře vycházejí,právě proto,že jsem viděla, že zasahování rodičů manželství dětí neprospívá.To,že se rodiče od dětí zcela odtrhnou a žijí jinde si v našich poměrech nemůže každý dovolit,ledaže jdou rodiče do domova důchodců,kde je konec soukromí,konec svobody.Ledaž jsou rodiče velmi dobře finančně zajištěni a mají na to,užívat si.
Každý človek má právo žiť svoj život podľa seba a svojich predstáv. Mladí i starí. Keď deti pochopia potreby svojich rodičov, samé budú staré a rodičia na pravde božej. Čo s tým? Takto to je. Treba pomáhať, dať, aj radiť a milovať, ale nemusí to byť za cenu sebazničenia. Niektorí starí ľudia sú tak panovační a požadovační, že by som nechcela byť ich dieťaťom. Vrátiť rodičom starostlivosť sa nedá. Je iné starať sa o dieťa a úplne iné starať sa seniora. To je neporovnateľné. Vždy to závisí od konkrétnych ľudí a ich možností.
mate pravdu, je to neporovnateľná starostlivosť, veď o nevládneho seniora sa často stará dieťa samo už v predchodkovom veku či ako dôchodca...ale na to aby sme zostali čo najdhšie sebestační, sa nemôžeme obetovať pre naše milovane deti a vnukov do uplneho vyčerpania
kdyz chodite do prace, mate doma deti a mate.se starat o seniora na 100%, tak to nezvladnete. Vycerpate se, obetujete se a vsechno je ve vysledku spatne.
Som na tom presne tak, kde pojdem, keď som predala byt, záhradu, ktorá mi bola už na záťaž. Mladí postavili dom, do ktorého som im prispela predajom a keď prišli prvé nezhody, najradšej by som zutekala, len nemám kde. Žiaľ, zlé rozhodnutie , ktoré som už veľa krát obanovala. Jednoducho generačné rozdiely sú a niekedy sa nedajú skĺbyť.
@@katka1712 taky jsem ta hloupa, ze ktere deti vytáhly uspory. a donutily prodat nemovitosti. Mam posledni dum, na konte parset tisic a to je vse. Nastesti mam pud sebezachovy, ktery se prave probudil. Problem je v tom, ze dcera se o me vzorne stara, ovsem dava mi najevo jak jsem nemozna.
Je to pravda podobný prípad mám aj ja dcéra bývala u mňa od malička aj syna profily ešte môj manžel nebohý žil po po rokoch sa odsťahovala odmna priateľovi teraz som sama až tér si uvedomujem že pokiaľ si aktívna k životu som pokojná ale aj smutná 😢 čo keď ľahnem do postele kto bude pri mne to neviem ako ďalej až deti ostatní pocitia to na vlastné oči ako sa žije dôchodcom o samote snáď pán Boh sa zamiluje nadomnou a postarajú sa o mňa
Ked k nim odisla, potrebovala to ona sama...bala sa ostat sama bez muza.. az ked prekonala ten strach a nabrala rovnovahu, doslo k uvedomeniu si co chce...
Akože nič v zlom, hádam vedela do čoho ide, je to rodina s vlastnými starosťami, to si vážne myslela, že ju budú obskakovať od rána do večera??? Chcela sa predsa sa podielať na živote celej rodiny,či? Tak pomáhať by jej nemalo robiť problémy. Vždy sa človek môže poďakovať a odísť svojim smerom.
Kdyz nedokaze si dupnout..pak bouzel kazdy sam je tvurcem sveho zivota,naivita ze vlastni krev me bude trpet denne dlouho u sebe,je naivita.Kazdy ma hranice a ponorkova nemoc atd prijde skoro vzdy...
Pokud rodice byli oporou pro deti a vychovavali je v harmonicke rodine, pak se stavaji deti oporou rodicu v jejich stari. Ja s jejich oporou ziji v jednom dome v oboustanne vyhodnem spoluziti. Rodina by mela mit tuto funkci opory pro deti i stare i pro stredni generaci.
Moji rodice me odmalicka nenavideli. A kdyz byli stari, tak si stezovali na muj nezajem. Nedokazala jsem se k nim chovat hezky. Ty nejhorsi krivdy z detstvi me pronasleduji dodnes. Je mi 65let.
Nedělat otroka dětem je jedna věc ale mít ještě v 70letech doma matku jenž si člověka ani neváží? Člověk trpí a domovy důchodců plné.možnosti vlastní realizace?
Brzy mi bude 65 let a jsem zdravá a soběstačná a raduju se z každého dne. Mám radost z toho, že to všechno zvládám a jsem na sebe pyšná. Mým úkolem je udržovat se co nejdéle fit a na nikoho se nespoléhat, jenom sama na sebe. Dodržuju životosprávu a snažím se být každý den v pohodě a mít veselou a bystrou mysl. Stýkám se s lidmi, s kterými je mi dobře. To je totiž ten nejlepší lék na všechno.
65 .... to přece není v dnešní době žádný věk...
Naprosto souhlasím!! Ano, stýkat se jen s těmi, koho chci a být v pohodě. Hezký den 🤗🤗.
To je krasne mam 64 a pracujem, ale cas ked kazdy clovek sa dostane do bodu ked uz to sam nezvladne a co potom, uz len vela 💸alebo?
Niekto sa toho bodu dozije a iny nie.
Prajem vela zdravicka 👍
....@@user-ls6iw8ov3l....to je pravda , mě je pomalu 68 a chodím i do práce, jsem taky fit a když chci v létě na pěknou dovolenou ,hezké oblečení atd atd
Tohle přeci závisí na konkrétních lidech a povahách. Stát se to může a taky nemusí.
Spousta generací žije společně a jsou šťastní. Ne každý se snaží druhé využívat. Lidi, berte tohle video jako upozornění na možnou komplikaci, ale ne jako dogma🤕.
100 percentny suhlas.
Vidím to jako rozestvavani rodin. Takže uvažujete vlastní hlavou
Prirodzené je, keď žije rodina spolu. Je to niekedy náročné, ale všetko sa dá v dobrej vôle zvládnuť. Kde inde sa najlepšie naučíte trpezlivosti, tolerancii, spolupráci, ohľaduplnosti, súcitu a pocitu súnaležitosti , ak nie v rodine. Dnes je tak veľmi veľa nefunkčných rodín a tlak na rozdeľovanie ľudí do čo najmenších skupiniek , ktorý je nám dnes vnucovaný má neskutočne zhubné následky na rodiny a celú spoločnosť.
@@MyCacorkaA čo keď tá dobrá vôľa z druhej strany chýba ??
Stačí jeden člen z rodiny keď robí prieky a už je problém.
Čo sa stáva často v rodinách. Viď svokra - nevesta 👰
Podľa mňa mladí patria zvlášť 🤔
@@bozenastranakova6573 Máte pravdu, niekedy sa človek môže aj "rozkrájať", aj tak nevyhovie. Mladí sú dnes nároční (tak sme si ich, bohužiaľ, naučili) a našu pomoc berú ako normu, veď sme ich rodičia...
Pokud je starý člověk plně soběstačný je nejlepší bydlet samostatně. Horší je to až když už si nedokáže sám nakoupit, uvařit, uklidit, když už nemůže chodit nebo neovládá ruce.
Stoprocentni pravda,ale ne vzdy je jeste zmena mozna a pak to moc boli.
Existuje soiální péče, která dochází domů , zajistí dovoz obědů aj. Zrovna případ naší sousedky....
@@LadyBuscemi A je šťastná, že 🤕
@@kryska367 Kupodivu jo a furt usměvavá
Teď to ještě znásobte tím, že ani děti nejsou třeba zrovna Rotschieldové, ale také nemocné, na vše samy, bez práce 7 let. Říkala jsem, za ty peníze, co Vám přidají v hmotné nouzi si nemůžu dopřát ani dovolenou, ani saunu, o pohodě jsem jim řekla na ÚP "já se bojím od maminky dojet k lékaři 25 km a ony si dopřejí 5 týdnů dovolené". Takový pocit mám už zažraný, vykompenzovala bych si to saunou v blízkosti, ale peníze jsou mocné, věčný žadatel o dávky to má strašné. Od roku 2021 každý měsíc žádám o dávku na dietu, přejíždím 25 km, kolikrát ani celý den nejím, viz Covid-19, každý týden u sociální pracovnice přes zaměstnanost a do toho dojíždění k mamince i s rukou po operaci, následně v sádře, loni zase tenisový nebo oštěpařský loket (soc. prac. mi doporučila přijet vyrobit vánoční svícínek). Vyčerpanost strašná, na dietu využity všechny zbylé prostředky, co jsem měla, vyděsilo mě to, odešlo penzijní připojištění obě půlky + úspory na účtě. Všem jedno - dopravují zřejmě zadarmo, psaní po úřadech zadarmo, docházení do poraden zadarmo - dle nich, dojíždění 25 km na ÚP a k lékařům - zadarmo.
Mám 74 rokov a už 6 rokov žijem v rodine svojho syna s jeho dvomi synmi. Som šťastná, spokojná a tvrdím, že som omladla o 30 rokov...lebo varenie, pranie atď robím s láskou a radosťou. Viem si čas zadeliť tak, že mám čas zájsť 4km na rannú kávu ( o 8:00 ) za kamoškou. Po ceste naspäť sa prejdem mestom, ak treba maličkosť kúpim. Doma uvarím. A potom si "zaleziem" do svojho ateliéru, kde tvorím scrabookové albumy. Keď sa deti vrátia rada si so synom vypijem šálku kávy a prípadne si pozrieme niečo zaujímavé na nete. Som vďačná za tieto dni - roky a verím,že pri mojom pevnom zdraví to tak bude ešte mnoho rokov. A 4-6x do roka vycestúvam za dcérou a vnučkami do zahraničia. Raz do mesiaca navštívim svoju 95 ročnú tetu vlakom (4hodiny). A občas si zájdem za kamoškou do Krakowa. Ľudkovia, veď môj život je ako rozprávka. Záver: Je to o každom z nás jednotlivo, neodporúčam túto "Múdru radu" všetkým. Prajem Vám pohodové a šťastné dni. :)
@@mamulienka2005 tak by to mě,o být přeji další roky ve zdraví.
To byl velmi silný a poučný životní příběh. V naší společnosti jsou velmi běžné případy, kdy se rodiče nebo prarodiče obětují pro své děti nebo pro vnoučata a považují to za zcela normální. Hrají nadále roli, kterou by se už měli dávno pustit a měli by se věnovat sami sobě. Znám ale i opačné případy, kdy se snaží rodiče nebo prarodiče mít své dospělé děti pod neustálou kontrolou a ovládáním jejich života podle svých vlastních představ. Oba případy jsou extrémy a jde o to, aby člověk nalezl rovnováhu mezi svým vnitřním a vnějším světem. Je to o vztahu sama k sobě. Vaše myšlenky a názory ladí s mým vnímáním, nemám s tím problém. Stačí se jenom dívat na okolní svět jinýma očima a člověk si něco uvědomí. Je mi ale jasné, že pro některé lidi to budou nepřijatelné názory, budou útočit a časem přestanou sledovat Váš kanál. Mnohým lidem ale Vámi sdílené myšlenky a názory pomohou a budou za to vděční. Kdysi mě velmi zaujala kniha od Josefa Kirschnera - Bible egoistů (Dialog Liberec 2000), kde jsou prezentovány podobné myšlenky a názory. Tato kniha také není vhodná pro každého, ale svého čtenáře si jistě najde. Děkuji za Vaše moudré rady.
Je to společenské schema...rodina má fungovat ve všech ohledech, tj. péče o mladé, pak o staré. Máme rodičům vrátit, že nás vychovali.
Mnohdy to tak nefunguje, mnohdy rodiče vyženou své děti z malichernosti, například, že si přivedou domů partnera, partnerku, který, která se jim nelíbí.....
Obecně platí , že ve stáří vypadají stáří, jako milé babičky, či dědové, kteří si takový konec nezaslouží,ale pravda je taková, že i oni mohli být v mládí pěkný šmejdi s jen se jim vše vrací......
Co jich takových znám .....
Presne tak, ako v tej rozprávke " O troch grošoch" 🤗
Úžasné.
Moc ďakujem.
Najviac starkým ubližuje, ak sa na nich pozerá ako na lacnú pracovnú silu alebo sa so samozrejmosťou počíta, že diery, ktoré si ich potomkovia vytvorili napr. ľahostajnosťou pohľadu a výberu, vo svojich životoch bez zodpovednosti za prirodzené dôsledky, starkí vyplnia.
Hoci ich neraz varovali pred neuváženými krokmi.
A neraz je počuť aj názor: ,,Daj svojim rodičom - dôchodcom robiť . . . , veď aj tak nič nerobia."
Kruté!
Ak si vyberú NIČ NEROBIŤ, je to ich výber a nemáme právo ich súdiť a už vôbec nie ORGANIZOVAŤ podľa nášho chcenia alebo nechcenia prevziať zodpovednosť za vlastné životy.
To nie je im prejavena VĎAČNOSŤ.
❤️❤️❤️🌹🌹🌹
no tady vypadá, že paní má být za neviditelnou služku, dokud nedodýchá, by se mnohým synáčkům líbílo
Dříve blízko rodičů na vesnicích a na statcích mladí bydleli na jednom dvoře. Staří ve vejminku a pokud se nehádali a byli ještě při smyslech a síle tak to všem vyhovovalo.
Ano jeto tak,no nieje kazdy zivot taky ja zijem spolu s dcerou zatom,vnucatami som este pracujuca,nasa domacnost funguje moje deti si vazia ze im pomozem zvnucatami,navarim,dcera luxuje byt,zat roby nakupi,ich deti niesu suztavne somnou maju svoje provramy z rodicmi,obcas ak chcem idem snimi ale ak chcem oddychovat,oddychujem,citam si,alebo skoleginou ideme na kavu pokecat,aj na dovolenku idem skamaratkou,oddych od rodiny a moji blizky tiez idu na dovolonky a tak my mame kazdy svoj prieztor pre seba sme vharmonii spoluzitia,treba si stanovit pravidla musia si uvedomit ze rodicia su uz oni nie ja,ale ak mozem pomozem zlaskou ,su vdacny nezneuzivaju ma a ja som snimi stastna ze sme spolu❤
ano, tak to by malo byt. byt spolu a predsa mat svoj sukromny zivot respektovany druhou stranou.
pozitivne je pri viacgeneracnom spoluziti okrem vzajomnej pomoci aj ziskanie zivotnej mudrosti starsich mladymi a tiez nabijanie starsich zivotnou energiou a entuziazmom mladych. ale hranice musia byt respektovane z oboch stran.
Chtela bych znat nazor tech detí. Aby se pan nedivil. Zdvorilost a takt neni laska a vdecnost.
Velká pravda, být sám sebou a součástí své rodiny je základ dobrého pocitu pro všechny. Je to naše zodpovědnost v každé etapě naseho života. Důležité je si o tom povídat. 😊
Ja som si vedoma samu seba a prvorada som ja,tiez milujem moju rodinu ale mame svoje hranice a priestor kazdy pre seba ,do ich vychovi ani vztahu sa nestaram ,pomahame si vzajomne a zijeme stastne spolu❤
Je to propagace sobectví. Rodina má držet pohromadě, vzájemně si pomáhat a to především ve stáří. Dokud tomu tak většinově bylo, byl svět v pořádku, vnuci měli vzor v dědečcích a babičkách, o staré bylo v posledních letech náležitě postaráno. Varujme se individualizmu, nikdy nevíme kdy a koho jednou budeme potřebovat.
to se přece nevylučuje, naslouchejte lépe a naučte se respektu
@@yarushka100 Upozaďování významu rodiny jakýmkoliv způsobem nikdy respektovat nebudu.
@@richardtomecek338 tak tady snad jde hlavně o zneužívání vůči té paní, ale chápu, vy jako muž to považujete za samozřejmé, aby maminka sloužila, dokud nedodýchá a nepadne
@@yarushka100 Musí to být samozřejmě na základě dobrovolnosti, osobního přesvědčení a vzájemné dohody. Jako konečně vše v životě lidském.
To nie je propagácia, osamostatniť sa od rodičov je rozširovať svoje vedomie a zbaviť sa generačnych chyb,aj keď ste mali pekne detstvo, starosť o rodičov ostáva ako vzdy na vás ako sa rozhodnete
Já jsem nejraději úplně sama potešim se s dětmi a vrátím se do klidu a rozjimaní❤nejkrasnejší teď stav.sam se narodíš a sám odchazíš amen.
Moc hezky řečeno. Myslím, že je je trochu odlišná situace když se jedná o rodinu dcery. Asi je to snazší. Jezdím k synově rodině na delší návštěvy a moc se potom těším domů. Moje tři vnoučata mě milují, mají se se mnou dobře, ale za chvíli bych na tom byla jako Eliška.
Áno mate pravdu žijem sama užívam si svoj život robím veci ktoré milujem milujem svojich vnukov.hovorite mi z duše.dakujem.skusenost bola som na dne.zacala som kráčať cestou svojej duše.milujem sa som stastna našla som ho vo svojom vnútri.robim veci ktoré milujem.
A čo keď na vas doľahne odkázanosť na druhú osobu ?
@@igorondrus2646 nerozmyslam o tom neprivolavam si to.
Mam dvoch synov. Jeden zije so svojou snubenicoou a mojim vnucatom a druhy je este sam. Moje deti sa na svet nepytali, preto od nich neziadam vdacnost za zivot a vychovu. Pomohla som ich ku vzdelaniu, naucila som ich samostatnosti, zodpovednosti a slusnosti. Nepriputala som si ich prlilis, lebo viem uz vopred, ze mi nebudu patrit. Lasku ano, priputanie nie. Zarabaju na seba dostatocne na to,aby som im nemusela pomahat. Ja som si tiez zabezpecila starobu, lebo som odisla do zahranicia,ale nie tak daleko,aby sme sa nemohli za par hodin cesty stretnut. Neobtazuem ich ani oni mna,takze to mame zariadene tak, ze nemame dovody na seba skaredo zazerat alebo si nieco vycitat. Zijem si moj zivot, venujem sa sebe a tesim sa z toho. Mam cas ako pre seba tak aj pre ne, ale odtial potial. Viem totiz, ze syn od matky odide a otoci sa k manzelke/partnerke,takze syna matka strati, dceru menej. Ked budem uz velmi stara a chora, pojdem do domova dochodcov. V zahranici je to tak zariadene, ze sa da dostojne dozit. Mam svojich ludi okolo seba a je mi dobre i bez deti. Treba vediet totiz,ked prestrihnut pupocnu snuru a nenicit zivot ako sebe tak i vlastnym detom.
Vôbec nesúhlasím s vaším názorom. Moja mamička kým dokázala byť samostatná, tak žila sama. Keď už nedokázala byť sama a potrebovala pomoc, tak posledných 10 rokov života prežila u mňa. Pre mňa to bol dar boží a som šťastná, že to tak bolo.
To bola krásne u Vad
Ďakujem
Ja som tiež 10r. doopatrovala oboch rodičov,lebo vyhoreli aj brat mi teraz zomrel,tiež som ho pochovala .Sestra sa nikdy nestarala, len brala od rodičov a nič nedávala .zatajovala sa, že je dlhodobo v zahraničí,za brata chce dediť byt.Ani mobil nedvíha, ani sa neunúvala zavolať.Stretneme sa na dedičskom konaní a dúfam že už s ňou skončím na dobro.Vykrikovať vie mojej dcére ,ale somariny ,keď ju vyhodila jej dcéra ,tak ju moja dcéra uchýlila v anglicku.Nikto ju nechce ani syn žijúci v austálii.Ona mala od muža vdovca 2.synou a tý ju tiež neznášajú. Chodila, tiež len po dovolenkách mne závidela, ale ja som v dome šťastná a nepotrebujeme chodiť nikde . Máme s mužom celí rok dovolenku , užívame si na dochodku náš raj...ja len dúfam že karma je zdarma,konečne to dobre dopadne na dedičskom konaní po bratovi, on žil sám nemal deti a upil sa k smrti.
@@editaondrikova3473 Dôležitý je pokoj vo Vašej duši a mier v srdci.Užívajte si pekne zaslúžený dôchodok.
@@zdravyrozum8135 Ďakujem pekne.
@@zdravyrozum8135 ❤ďakujem👍🙏
Takto může uvažovat jen zajištěný důchodce. My , kteří jsme nedostali šanci odkoupit si byt,ve kterém jsme žili léta a uvízli jsme v najemnim bydlení u soukromníků a důchod máme většinový,tedy ani ne průměrný,my naopak pomoc a eventuelně soužití s dětma potrebujeme pro přežití. O nějakém důstojnem stáří a svobodě volby nemůže být ani řeč.
To je ten kapitalismus... ale děti povinnosti k rodičům mají, pokud rodiče splnili povinnosti k nim.
Jestli vám je dneska 70, tak těsně po revoluci vám bylo krásných 35!!!!!!!!!
Pozemky, domy, byty podstatě dostupnější.......co jste tedy dělala????
Mnozí důchodci, co dneska brečí v předražených nájmech, veškerý celoživotní jejich výdělek projedli, procestovali, prošustrovali.....
Teď čumí s dobře jim tak.
Vzpomínám, jak se tehdy mladí lidé smáli hypotékarum....... že prý si radši budu užívat ......a teď čumí.
@@jannovak5192..projedli, procestovali, prošustrovali..to určite..taká blbosť toto, koľko máš, viac ako 18- násť?
Je velice snadné, když neznáte důvod, někoho soudit Každý neměl příležitost zbohatnout.
@@HanaDvořáková-g8o celý život jsem měl holý zadek...a ten mě zůstal...Chce to jen najít odvahu a vystoupit z pohodlí....s množstvím peněz to nesouvisí..
A madam si cosi namýšlela a vymýšlela jak to bude krásné apod...podle ní....dost trapné...😭😭😭
Eliska Karlos a Marína, nejaká divná spolecnost.
Prečo
Eva ? Matka, syn a nevesta, aká divná spoločnosť? Či len mená
Ťa zaujali?
Můj případ, dík,jsem nadšený a konečně, jsem videem pochopil co se se mnou děje 👍✋
Neskutočne pravdivé slová. Vďaka za tento článok. Práve toto obdobie života prežívam.❤️
Dobrat den, moje teta se ocitla ve stejném situaci, kterou naprosto přesně popisujete... již však našla odvahu svět rodině řídit záměr o svém odchodu z nevyhovujícího prostředí pro oběť strany. Nýbrž pracujete na přípravách v novém získaném bydlení. Samozřejmě ji Vaše video posílám. Děkuji za téma - hat bych nikdy s dětmi tedy určitě nebydlela...
Velice děkuji t za detailní příběh. ❤❤😊💫💫💫
Já se omlouvám velmi za špatnou korekci, na slunci téměř nevidím na displej, ale napsat jsem musela. Díky za pochopení❤
@@jelenazakova9783 Ste Ukrajinka?
Dobrý den, celé téma je opět o sebepoznání a být zcela pravdivý, pravdivá. Na počátku je vždy motiv, úmysl, vždy. Motiv, úmysl je buď čistý nebo je tam nějaký mentální, emocionální program. Z toho plyne, že neexistuje žádný manuál. Máme různé povahy, sklony, návyky, zvyky. Každý jsme vyrůstali v jiném sociálním, intelektualnim prostředí. To jak žila moje mamka, můj otec se nemusí líbit mě. A mému synovi se nemusí líbit jak žiji já. Ten příběh je nicméně pro ponaučení a vlastně nás vede k tomu být pravdivý, pravdivá. Kdybych mluvila za sebe, tak jsem v roce mého syna ovdovela a do absolvování vysoké školy jsem se obětovala. Vědomě, dala jsem mu zivot, lásku, čas, pochopení, byla jsem mu po boku a pouze pozorovala. Nikdy jsem nepouzivala nátlak, mé egocentricke potřeby. Když dostudoval vysokou tak mě bylo 51 let. V 55 letech jsem si zalozila živnost a začala delat radost i sobě. Narovinu, konečně. Ale pozor, nikdy bych nevycetla a nemanipulovala. Jsem samostatná jednotka, která velmi dobře snáší samotu, mam koníčky. Teď prisla řada prostě na mé . Vnucku hlidam jednou týdně, nebo nekam jedeme treba na výlet. To je vše. Mladí mi sami řekli, mamko užívej si . My jsme se rozhodli mít rodinu, neseme společně zodpovědnost. Jak jsem jíž v jednom prispevku zmínila jsem svobodná a od nikoho nic nepotrebuji a vlastnit a manipulovat take nechci a nepotrebuji. Jsem osvobozena od vábení hmoty. Ale to jsem já, moje treba kolegyně je úplně jiná. Casto vnímám prave za vším nepravdu. Ta Eliska vám to nějak sdělila, je tam ale za tím nízká sebehodnota, pýcha. Vzdy na počátku pravidla, v teto nedokonalé spolecnosti je to zapotrebi. Kdyby ta Eliska vše delala s čistým umyslem, tak si nestěžovala. Ona to pouze dovolila. Vidite to kolem sebe pořád. Třeba v práci kolegyně, jsou požádáni, udělají a poté pomlouvaji, nadávají, kritizují. Mohly rici ne. Já, kdyz cítím manipulaci, nečisty úmysl, vzdy odmítnu, i za cenu šikany. Jsem otevřená, učím. Nikdy nedelejte nic pro osobní vyhody, prospech, nezneuzivejte druhé ani se nenechte zneužívat. Nic nebývá černobílé.
❤ stručně a jasně❤
V příběhu jsou velké pravdy a není to vůbec jednoduché
Krásné povídání ale mnohem více bych ocenila lidského vypravěče. AI mi dost vadí. Je to hodně poznat🤔
Tento příběh je zcela jistě vymyšlený, je to taková pohádka pro dospělé. Nicméně je v něm kus pravdy. Dříve, když měli všichni stejně vysoko do žlabu a konzumních lákadel se nedostávalo to bylo zařízeno tak, že mladí vyhradili stařečkům tzv. vejměnek, určitý prostor, místnost kde bydleli zdarma s tím, že zajišťovali stravu a další péči výměnou za to, že stařečkové neměli právo jim mluvit do života. Dnes je to tak, že staří nesmějí mluvit mladým do života (to zůstalo beze změny), ovšem změna spočívá v tom, že nic za to nemají, mladí na ně kašlou, pokud je vysloveně nezneužívají. Lákadel konzumní společnosti je nepočítaně, mladí mají peněz několikanásobně víc, než jejich rodiče, a tak si užívají. Dovolené, párty s kamarády... na rodiče pak jaksi nezbývá čas, jsou až na posledním místě. Myslím že mám právo o tom mluvit, bude mi 72 let, a naštěstí bydlíme s manželkou sami a zatím jsme soběstační. Co si mám ale myslet o tom, že když nás před rokem opustil náš pes, snacha nám neprodleně avizovala, že pokud se rozhodneme pro dalšího psa, nebudou nám ho moci pohlídat, protože oni chtějí cestovat. Naše reakce byla, že jsme si pořídili další štěně a postavili je před hotovou věc. Nemyslím si, že je to zrovna potěšilo, ale já od nich nic nečekám, takže je to vlastně jedno. Naše fenečka bude mít již rok, a jsme šťastni, že jí máme, jinak bysme se asi usoužili steskem.
I když mají mladí dost peněz, stejně si zvykli na neustálé dotace od důchodců😞
@@evafeberova3827 Tak to v mém případě neplatí. To by ještě scházelo. 😄
Když si někdo pořídí zvíře, je to obrovská zodpovědnost a musí se o něj postarat sám a neobtěžovat tím ostatní, co nemají zájem přebírat zodpovědnost staraní se o zvíře.
A je to zajímavé, že v dnešní době zvíře nahrazuje mezilidské vztahy.😊
@@iva6905 Nemusíte mi tu kázat o zodpovědnosti, mám už třetího psa. Jsem přesvědčen o tom, že svému štěněti poskytuji lepší péči a více času, než většina mladých matek svým dětem. Proč? Protože mám na něj čas. A to matky budující svou kariéru nemají. Nikdy jsem nikoho neobtěžoval, pokud mi sám nenabídl pomoc.
@@iva6905 Chovám třetího psa, a nikdy jsem nikoho se svými hafany neobtěžoval. Současnému štěněti věnuji víc času, než leckterá mladá matka svému dítěti. Protože mám na něj čas, nechodím do práce a nebuduji si žádnou pracovní kariéru.
Dobre informacie dakujem pribeh sa mi pacil ale okolnsti mozu bit casto ine mamto z vlastnej skutocnosti Vyrastal som v totalnej chudobe narodil som sa totiz kratko po skonceni 2, svetovej vojny a zivot sa casto meni takze moje deti vyrastali uplne v inych a aj lepsich podmienkach uz nikdy by som nechcel zit z detmi je to moja trpka skusenost.
Dobre hovoríte
Super video,velmi pravdive a poucne - hlavne pre tych , ktory este neurobili tu " najväcsiu chybu svojho zivota " ,ako sme to urobili my dvaja s manzelkou,suhlasim so vsetkym ,co je vo videu povedane .....😪
film "na samotě u lesa" pan komárek je hodný, ale překáží nám. Až umře, bude chalupa naše.
Pravdivé a poučné. Ďakujem ❤️
Naprosto souhlasím s myšlenkou aktivit ve zralém věku, které jsme nemohli dělat dříve. Také ráda uvařím, či pomohu cokoliv pro vnoučata, ale jelikož mám mnoho aktivit vlastních, všichni to vědí a respektují. Pomáhám spíše nepravidelně, když chci a mohu a těším se na další setkávání s dětmi a vnoučaty bez pocitu viny, křivdy, nedocenění. Asi ideální, zatím to tak vidím. je třeba postarat se o sebe a více času využít pro práci na sobě, ne jen pro druhé.🌈
Žijme každý dle svého srdce..... šťastný ten,kdo najde a uciti svou sebehodnotu dříve než se pro svou potřebu být užitečný stane potřebným více pro druhé ,nikoliv sobě....🙏
Ak človek neprináša obety, žil zbytočne. Musíme z niečoho upustiť, niečo prijať, ... Vnúčatá môžu byť nadmieru obohatené starými rodičmi o vedomosti z každej oblasti: jazyky, príroda, dejiny, zdravoveda, výtvarné techniky, riešenie úloh nielen ako to najnutnejšie, ale až do obľúbi pasovať sa z prekážkami. Takéto deti sú nad mieru bystré, lebo bolo im venované dostatok času a odpovedaalo sa im na ich zvedavosť. Tam môže byť aj šťastie starkých a potom aj vzťah vnúčat k starým. Detí sú bohatstvom národa. Sú tú aj sily, ktorým ide o to aby ďalšie generácie nespoznali históriu a boli manipulované parazitmi sveta. Zjv17 a 18
Najlepsie je zit vo svojom, ak je človek sebestacny. Ale ako uz bolo v komente, vsetko je v ludoch a tak nemusi kazdy dopadnut ako spominana Eliska.
Stáří, sama jsem se rozhodla, byť mám děti hodné , žiji v domově pro seniory a jsem tu spokojená , máme zde v celku dobrou partu a pokud deti či vnoučata přijedou jsem ráda a několikrát zde vnučka přespala; domov důchodců nepovažují za odložení rodičů to je můj názor. ❤❤
Tento příklad je otřesný a rozhodně neplatí všeobecně. Jestli takhle někteří senioři žijí, zavinili si to jen a jen sami. Mám dospělé děti, mám dospělá vnoučata, a dokonce pravnoučata. Žiji se svým svobodným synem, společně také pracujeme a společně si dělíme práci v domácnosti a dokonce i peníze. Rozumíme se víc, než s manželem, který už nežije. Je to o lidech, domluvě, důvěře a potřebách. Staří lidé potřebují vedle sebe někoho, kdo je miluje a rozumí jim a naopak. Stáří nesmí být o samotě. Domácnost není jen o službách, uklízení, vaření, nakupování, ale o potřebách a pomáhání , a klidně třeba i o soucitu, který nesmí být vymáhaný, ani za odměnu.
Kdyby byl ženatý, je po idylce.
A je on šťastný? Pochybuji.
@@kryska367..tak hádam, že ho tam nedrží na reťazi 😂
..a je aj dobre si položiť otázku čo je to vlastne byť šťastný?.všetci chceme byť, ale vieme aký "stav to vlastne je? Veľakrát niečo na začiatku vyzerá "šťastne, a potom..?
Tak nevím, ale nepřipadá mi normální žít v 70+ (předpokládám, že takový přibližný věk máte, když máte pravnoučata) s dospělým synem. Nevidím v tom právě zdravý vztah mezi matkou a dospělým dítětem.
Príbeh aj keď vymyslený je poučný.Pre tých ktorí sú v pohode s rodinami aj pre tých ktorí majú zlé vzťahy.Vzdy je to o jednotlivcoch a ich úrovniach o ich postojoch , potrebách a myslení.
Jdu si to uložit a naučit na zpamět✋👍👏
Strašně, strašně dlouhé. Téma, které by se mi jinak líbilo, se taaaak košatí...🙁
Jó méjte déťi ,mějte je ráďi a vychovejte je k srdci svému a když vyrostou a zaříďi si svůj život tak pak se na roďiče vykašlou .Jen pořád berou a pak jsou bez úcty ,charakteru ,lžou ,bez pokory ,sobectví ,bezcitnost a bezpáteřní .Bohužel se to tak déje ,neříkám že ve všech roďinách ale dneska jsou détska sobci .Karma je zdarma. 😮 DĚKUJI vám. 🌹🌹🌹🌟💫✨️
Eliškinu skusenost som preskočila, zato som cca 3 roky" naražala do ladovca"
Teraz žijem v RAJI 🍀💖🙏
Mladí ,keď dospejú odchádzajú od rodičov hľadať vlastnú cestu a zážitky Neskôr je to o nájdení rovnováhy ,aby boli obidve strany spokojné ,pokiaľ je tam láska a náklonnosť. Ale ak sú v rodine nezhody , konflikty a nie sú na jednej vlne ,tak je to len trápenie na obidvoch stranách.
A také záleží na tom, do jaké rodiny se vaše dítě přižení / přivdá. Muž se většinou plně přizpůsobí rodině manželky, takže jeho rodiče jsou někde na posledním místě. V mnoha rodinách to tak je. Pak hodně záleží na ženě, jak se k tomu postaví, protože je to hlavně na ní, aby ty dobré vztahy udržovala i s manželovou rodinou.
Video mi veľmi pomohlo.
Ak najbližšia rodina, a teda rodičia a deti nemajú zdravý vzťah, lebo sa to nikdy nenaučili, určite môže byť veľmi namáhavé vzájomné spolužitie.
Keď ale príde čas, keď tí starší sa už nezaobídu bez pomoci mladších, tak ich treba ,,šupnúť do starobinca,,.
Pracoval som v nejakých takých zariadeniach.
A veľa som sa rozprával s týmito ,,seniormi,,.
Iba veľmi, veľmi ojedinele bol niektorý z nich v tom zariadení spokojný.
Väčšinou sú nešťastný.
Proste nová doba, kapitalizmus, odrhnutie od vnúčat, postupné rozbitie rodiny a na konci degenerácia celej spoločnosti.
Toto je len môj názor na ktorý mám právo.
Či niekto súhlasí, alebo nie, nie je pre mňa dôležité.
Nie je preto prosím nutné to komentovať.
Nikto na tom nič nezmení.
rozeštvávají pod jakoby dobrou záminkou, většina starších žen žije svojí rodinou, je na slušnosti těch ostatních nebýt sobecký a nechět přesunout všechny povinnosti na tu paní, nevím,kde berete názor,že ta paní má tolik dobrých přátel, když oni většinou také žijí svými rodinami,vidím to kolem sebe!!!
..no veď to, super koníčky, úžasní priatelia a "nakoniec možno jeden..aj to pes🤗
Ako v normalnom zivote a v rodine je potrebne si nastavit hranice. Ked uz to zacne zasahovat svoj osobny pokoj a konfort je potrebne sa ohlasit a povedat co mi vadi, co ma unavuje, kedy nepocitujeme radost a klud a pokoj, treba sa ohlasit a povedat to v rodine, deti, vnucata si to vobec nemusia uvedomit ze vsetky ulohy, naroky na blizkeho cloveka su privela. Cely zivot sme postaveni pred rozlicne ulohy. Ked nam ich zivot prinesie, je potrebne ich vyriesit v pokoji a klude...tak aby nasa dusa sa citila spokojna...
Svatá pravda také jsme to zažila a už bych to nechtěla zažít 🙏👍
Žiaľ Bohu dnes už není ta doba akábola 😪 bola
Ono taky záleží na tom, jestli si člověk dokáže tzv. dupnout a pokud mě něco už vysiluje, nebo ubírá můj svobodný prostor, umět říct tohle ne. Na to už nemám. Nedělejme zase z důchodců "nesvéprávné" slabé jedince a je potřeba si vážit sebe sama s tím, že to svoje si odpracoval. Taky záleží na tom, jak si své děti mnozí vychovali, zda mají úctu ke stáří a naopak pomoc ve stáří, či nemoci je samozřejmostí. Já mám to štěstí, že mé ďeti to tak berou. Bydlím se synem a na svátky jsem u dcery. Zeť se mnou jezdí k doktorům, když je potřeba. I po finanční stránce se mi jeví, že je únosnější se podělit s nájmem. Jen se na všem domluvit.
Velka pravda.
Och tak krásný příběh
Děkuji.❤
Je to pěkné video, snad hodně lidem otevře oči, zažila jsem něco podobného, ale můj syn ani po dlouhých letech nic nepochopil. Vidí pořád jen sebe, vidí pouze jen sobě na špičku nosu, vůbec nevnímá, že jsem především milující matka, bere mě jen jako jakési perpetuum-mobile. Už jsem si i vyslechla - když sis mě udělala, tak je také tvoje povinnost se o mě pořád starat.
A keď sa syn takto zle k Vám chová aj napriek tomu mu stále pomáhate ?? 🤔
No...vyuziva Vás a nevaži si to,čo pre neho robite.Nebude to lepšie ani neskôr.Treba odist
@@ivetakazmirska9680 Já vím.. 😥
@@bozenastranakova6573 Snažím se zapomenout, že mám syna, ale je to kruté.
Bože , také niečo vypustiť (nehnevajte sa) z "papule", asi by som mu jednu pleskla asi. Ale veď ja mám niečo podobné. Dcéra ešte pred smrťou môjho muža a jej otca si dovolila (pár dní pred jeho smrťou,, keď som ju požiadala,či by som s ňou nemohla niekde vybehnúť von) povedať, že mi nebude robiť opatrovateľka, že oni si potrebujú užívať. O 3 dni manžel zomrel, ani ho nešla pozrieť do nemocnice. Mali sme síce komplikované vzťahy (muž bol alkoholik) a dcéra si vymyslela, že bol alkoholik kvôli mne. Neviem, či si to vymyslela sama alebo prevzala názor môjho zaťka (ten vyrastal bez otca a môjho muža už len z dôvodu, že išlo o machisticky typ človeka, ktorý má vždy urážal, dcéra aj zať to videli a začali mi robiť niečo podobné, pritom som sa snažila počas spolužitia s mužom a otcom mojej dcéry chrániť ju pred rodinnými konfliktmi a zbytočnými hádkami. Myslela som si, že úmrtím manžela to skončilo, ale podobný scenár sa opakuje zo strany dcéry, znevažuje má a takisto zať, lebo to videl, že to u nás tak funguje. Trochu som si určila hranice (pri dedičskom som si rozmyslela, že ba dcéru už prepísem väčšinu majetku), presvedčilo má o Tom jej hrozné arogantné chovanie u notára. Zostala veľmi prekvapená. Po čase som si našla priateľa (naozaj ide len o priateľský vzťah) a milá dcéra má požiadala, či nezalozim svoj byt, lebo si chcú zobrať vyššiu hypotéku. Predtým o Tom so mnou vôbec nehovorili a potrebovali to veľmi expresne. Odmietla som im to. Teraz majú 3-mesacne dieťa, vzťahy sa trochu unormálnili, lebo ma po pôrode zdravotné problémy a potrebuje odo mňa pomoc, ale tuším, že keď sa dá do poriadku zas má odloží na vedľajšiu koľaj. Po celý čas od smrti muža na mňa kašľala, dokonca, že jej nemám ani telefonovať, lebo neznáša môj hlas (hrozné, že?). Našla som si koníčky, čítam, chodím do kina, divadla, cvičím, na prechádzky, na vnúčatko si asi vyhradiť čas podľa seba (aj teraz, že mám chodiť kedy mi oba povie a mám kupovať veci, len ktoré si ona vyberie -ako psovi povely). Tak sa cítim. Ale musím to prekonať a zaradiť zdravý rozum a nastaviť si ďalšie hranice (niekedy si hovorím, že čo za monštrum som to vychovala, hedinacika, ktorému som dala všetko čo som mohla. Veľakrát plačem. Ale myslím, že som na dobrej ceste. Ten môj známy mi to povedal hneď na začiatku, že keď si to, čo si dovoľujú nechám, ešte aj to vnúča bude opakovať naučené stereotypy. Podobné správanie pozorujem teraz u väčšiny mladých v elektrickách, ba ulici, vo verejnom priestore. Asi sme ako generácia vyrastajúca za socíku urobili niekde chybu, alebo je to fakt touto dobou? Verím, že v iných rodinách takéto správanie nie je pravidlom.
Úplne s vami súhlasím
Chytlo mě to za srdíčko, děkuji!
Je mi veľmi ľúto,ale žiaľ máte pravdu vychovate deti,a keď príde chvíľa,kedy nevládzete,ostanete osamote, pretože táto doba je uponáhľaná a deti nemajú toľko času,alebo sú odcestovane a žijú v zahraničí je to realita , čo teraz? Ak ste labilnejsi😢 ostávajú oči pre plač, no svoje ja potlacate a poviete si musím kráčať ďalej.
Ďakujem! Pomohlo 👍
Nešel bych k nikomu , když nebudu moct tak odcházím , cházím ,zím , m ....a je klid 😂😂přeji hezký den všem dědkům a babičkám 😂
❤
Neco malo pravdy na tom bude meli by bydlet zvlast a kdyz je potreba vyjit vstrict vzdyt kazdy chce mit vlastni zivot podle vlastnich potreb ale i tak muzete mit rad svou rodinu a vnoucata .
Ďalší "Expert" !
Velka pravda ❤ Dekuji ❤
pravda, pravda.
Moc krasné a poučné
Většina videí portálu Moudrost pro život, je užitečných, a zaujala mne na první dobrou. Zatím jsem neslyšel všechna, ale vzdávám dík autorce/autorovi (z obrázku není zjevné, zda jde o muže či ženu).
Toto video však je výjimečné v tom, že se mýlí. Ne úmyslně a ne záměrně. Ale jde o jednu konkrétní rodinu, konkrétních lidí a jejich vlastností. Za žádných okolností však tento jediný příběh jediné rodiny, NELZE zevšeobecnit a aplikovat na všechny rodiny, jako jediný smysluplný scénář. To je absurdní. Celá staletí vyrůstaly rodiny ve vícegeneračních prostorách, a naprosto každý jeden ten příběh byl jedinečný! Tím, že děti viděly a denně mohly prožívat odlišné postoje k dané situaci, z různých pohledů několika generací, získávaly přirozený nadhled a odstup. To, že se to dnes už neděje, je pro další generace naopak nesmírná škoda! Především však, v dětech zakořenila úcta ke starším generacím. A nutno podtrhnout, že drtivá většina z nich na to vzpomíná s láskou a vděčností. Dnes jsou to samozřejmě už důchodci, protože dnes už to vlastně zažít téměř nelze.
Milá autorko/autore, pokud je tento příběh Vašim vlastním, lze to pochopit. Ale nelze jej aplikovat na žádnou jinou rodinu bezvýhradně. Na rozdíl od jiných Vašich témat ve videích, zde se mýlíte. Přeji Vám pevné zdraví, zejména to duševní.
Děláte to dobře! Zbývá jen maličkost - uznat, že se věci mohou mít třeba taky trochu jinak. Držím Vám palce! ;-) Honza
Babičky a dědečkové jsou samozřejmě pro vnoučata velice důležití - to píšete Vy a to je také ve videu jasně řečeno, o tom není pochyby.
Ale hlavní myšlenka videa je, že když člověk dává, tak musí také dostávat, a toto platí pro všechny vztahy, nejen mezi rodiči, dětmi a vnoučaty. Když je vztah příliš jednostranný, je to chyba. Stárnoucí babičku by neměly děti využívat. Mladí by měli dělat také něco pro ni, ale hodná babička si o to asi sama neřekne, mladí si to musí uvědomit sami.
Představte si, jak se budete cítit Vy, když Vás bude někdo, koho máte rád, využívat.
Jinak vícegenerační domky jsou výborné, ale málokdo je má, takže se většinově musíme spokojit s návštěvami, telefonováním, společnou dovolenou a podobně. Také to jde.
Děkuji srdečně, souzním ❤
Nedá se generalizovat.. brácha říká, rád vidím dcery a vnoučata a ještě raději jsem, když odcházejí a odjíždějí do Itálie a Nizozemí..
Nĕkdy to nejde žit s dětmi,
A někdy to nejde žít s rodiči...
ROZUMIM TOMU ELISKY PRIBEHU❗ A CO KDYZ STARSI CLOVEK JE NEMOCEN A NEMUZE DELAT ZA PRVE OTROKA A ZA DRUHE UZ NEMUZE ZIT SVOBODNY A PLNOHODNOTNY ZIVOT❗ TO JE LEPE SI ZARIDIT ODCHOD ZE ZIVOTA, ALE TO JE JINA KAPITOLA.,.......
To jsou takové ty řeči.V našich rodinách po století zpátky žili staří na vejminku.To znamená v domě s jedním z dětí,nebo hned vedle.A protože je to staletá tradice a děti vidí,že se jejich rodiče chovají k prarodičům s úctou a dochovají je až do smrti,považují to za samozřejmost.Moji rodiče se postarali o své rodiče,moje sestra manželem se postarali o naší a jeho maminku až do velmi vysokého věku,protože bydlili hned vedle.Já jsem se starala o manžela až do jeho smrti a žiju v jednom domě s rodinou syna.Plně mně respektují, dělám si co chci a když potřebuji pomoc,pomohou.Dávají mi svým chováním najevo.že jim na mně záleží.Respektují moje soukromí,i vnuci od17-12 let.Jako bývalá učitelka mám přirozenou autoritu.Do jejich soukromí se snažím nezasahovat.Jsem ráda,když vidím,že syn se snachou dobře vycházejí,právě proto,že jsem viděla, že zasahování rodičů manželství dětí neprospívá.To,že se rodiče od dětí zcela odtrhnou a žijí jinde si v našich poměrech nemůže každý dovolit,ledaže jdou rodiče do domova důchodců,kde je konec soukromí,konec svobody.Ledaž jsou rodiče velmi dobře finančně zajištěni a mají na to,užívat si.
Áno. To je iná kapitola.
Zabudli ste na domovy dôchodcov a hospice. Život treba dožiť dôstojne, aj s pokorou, aj v chorobe.
@@brigitahurajova5112na volne misto v domove duchodcu se v cechach ceka nekolik let. Takze resenim je …
Souhlasim 👍🌺🍀
Ja som s tým mojím max. raz za mesiac. Aj to len preto aby som bola s vnučkou. Odo mňa nič nepotrebuje. Ako si vychováme tak máme.
Každý človek má právo žiť svoj život podľa seba a svojich predstáv. Mladí i starí. Keď deti pochopia potreby svojich rodičov, samé budú staré a rodičia na pravde božej. Čo s tým? Takto to je. Treba pomáhať, dať, aj radiť a milovať, ale nemusí to byť za cenu sebazničenia. Niektorí starí ľudia sú tak panovační a požadovační, že by som nechcela byť ich dieťaťom. Vrátiť rodičom starostlivosť sa nedá. Je iné starať sa o dieťa a úplne iné starať sa seniora. To je neporovnateľné. Vždy to závisí od konkrétnych ľudí a ich možností.
mate pravdu, je to neporovnateľná starostlivosť, veď o nevládneho seniora sa často stará dieťa samo už v predchodkovom veku či ako dôchodca...ale na to aby sme zostali čo najdhšie sebestační, sa nemôžeme obetovať pre naše milovane deti a vnukov do uplneho vyčerpania
kdyz chodite do prace, mate doma deti a mate.se starat o seniora na 100%, tak to nezvladnete. Vycerpate se, obetujete se a vsechno je ve vysledku spatne.
Horšie je, keď človek nemá kde ísť....
Som na tom presne tak, kde pojdem, keď som predala byt, záhradu, ktorá mi bola už na záťaž. Mladí postavili dom, do ktorého som im prispela predajom a keď prišli prvé nezhody, najradšej by som zutekala, len nemám kde. Žiaľ, zlé rozhodnutie , ktoré som už veľa krát obanovala. Jednoducho generačné rozdiely sú a niekedy sa nedajú skĺbyť.
@@katka1712 taky jsem ta hloupa, ze ktere deti vytáhly uspory. a donutily prodat nemovitosti. Mam posledni dum, na konte parset tisic a to je vse. Nastesti mam pud sebezachovy, ktery se prave probudil. Problem je v tom, ze dcera se o me vzorne stara, ovsem dava mi najevo jak jsem nemozna.
Tak to někdy v životě chodí, jinak same kecy.
Je to pravda podobný prípad mám aj ja dcéra bývala u mňa od malička aj syna profily ešte môj manžel nebohý žil po po rokoch sa odsťahovala odmna priateľovi teraz som sama až tér si uvedomujem že pokiaľ si aktívna k životu som pokojná ale aj smutná 😢 čo keď ľahnem do postele kto bude pri mne to neviem ako ďalej až deti ostatní pocitia to na vlastné oči ako sa žije dôchodcom o samote snáď pán Boh sa zamiluje nadomnou a postarajú sa o mňa
Super…. to by si malo vypočuť veľa rodičov, ktorí si myslia, že bez nich to nemôže existovať … 🍀🌻👍
O tom ale video není.
@@reny967ale je 🤔
Nepáčil sa mi tento príbeh.
Ano souhlasím
Treba si pomahat,ale nebyt otrok,respektovat sa navzajom.
Ked k nim odisla, potrebovala to ona sama...bala sa ostat sama bez muza.. az ked prekonala ten strach a nabrala rovnovahu, doslo k uvedomeniu si co chce...
Klasický příběh..... oběť k žádnému vztahu nepatří
To neni u nas
Akože nič v zlom, hádam vedela do čoho ide, je to rodina s vlastnými starosťami, to si vážne myslela, že ju budú obskakovať od rána do večera??? Chcela sa predsa sa podielať na živote celej rodiny,či? Tak pomáhať by jej nemalo robiť problémy. Vždy sa človek môže poďakovať a odísť svojim smerom.
Ano, měla vymezit mantinely, návštěva a člen domácnosti je o něčem jiném.
... obskakovala ona od rána do večera ... a to so samozrejmosťou bez vďačnosti ... Ste si nevšimla ?
Úžasné 💌
Kdyz nedokaze si dupnout..pak bouzel kazdy sam je tvurcem sveho zivota,naivita ze vlastni krev me bude trpet denne dlouho u sebe,je naivita.Kazdy ma hranice a ponorkova nemoc atd prijde skoro vzdy...
Pro mne je nebezpečné sledování těchto negativních videí!
Pokud rodice byli oporou pro deti a vychovavali je v harmonicke rodine, pak se stavaji deti oporou rodicu v jejich stari. Ja s jejich oporou ziji v jednom dome v oboustanne vyhodnem spoluziti. Rodina by mela mit tuto funkci opory pro deti i stare i pro stredni generaci.
Moji rodice me odmalicka nenavideli. A kdyz byli stari, tak si stezovali na muj nezajem. Nedokazala jsem se k nim chovat hezky. Ty nejhorsi krivdy z detstvi me pronasleduji dodnes. Je mi 65let.
Jen pokud ty děti jsou soběstační a nesajou z rodičů peníze .
Je to pravda,,,,,,,,,,,,ale každý na to nepríde
❤❤❤😊
Už dávno to tady byli vymyšlené. Jmenuje se to VEJMINEK.
O čem to mele
Nedělat otroka dětem je jedna věc ale mít ještě v 70letech doma matku jenž si člověka ani neváží? Člověk trpí a domovy důchodců plné.možnosti vlastní realizace?
Stvrta minuta a stale len zvasty. Bude aj nejaky obsah? To uz sa nedozviem.
Nelogicka umela vymyslenina bez naznaku reality.
Škoda, že si autor s videem nedal více práce nebo kdyby vynechal ty titulky, když neumí pravidla pravopisu
Je to zbytečné dlouhé...😂
💙💚💙
Bla bla bla.....
to je ale renaultina
S U P E R !!!
Nejlepší rodiče 200 km daleko, jak říkala má sestra a měla pravdu.
To máte asi blbe vztahy .
no tady spíš - dospělé děti 200 km daleko :D
Jděte se vycpat.
I tenhle kanál už jakýmsi milým způsobem, soucitnou radou, působí na rozklad rodiny. Agenda 2030 má nejrůznější podoby.