Ten obrázek ženy s holým pozadím, jak ji muž švihá něčím přes zadničku, tam nakreslil jeho host, který nesplnil úkol vypít vítací žejdlík vína. Druhá Sváťova věta, že ho současníci za takový způsob života odsuzovali by měla být upravena asi takto: někteří měli nějaké poznámky, jedinci, třeba bratr Vilém jako první, ale podívejte se na výčet toho, co všechno bylo snězeno na jeho svatbě na Bechyni s Kateřinou z Ludanic v roce 1580. Jinými slovy: kolik tam muselo být hostů. Podívejte se na jeho písemnou korespondenci. Strašné! Absolutně nepočítal s tím, že dominium Rožmberků bude jednou muset třeba převzít. S Vilémem se nemohl měřit ve vzdělání, ve schopnostech hospodáře, měřit se mohl jedině s chlastáním, to se zase Vilém nemohl měřit s ním. Zařídil si pověst hýřila, který neumí hospodařit s penězi. Největší nepochopení českých historiků se jmenuje "zničující dluhy, co po sobě zanechal Vilém." Ty dluhy nebyly vyházené peníze za pijatyky, ale super investice, které nám dnes při povodních zachraňují naše zadky, bohaté Jižní Čechy, což byla před Rožmberky krajina naprosto neúrodná a podmáčená, aneb že dnes máme na světě jedinečnou rybniční a hlavně protipovodňovou soustavu (historici sice mají jasné důkazy o tom, s jakým úkolem přišel Jakub Krčín do Třeboně, ale opisují jeden od druhého jen to, že měl méně ryb v rybnících než Josef Štěpánek Netolický) a největší rybník světa. Ty dluhy by pro hospodáře nebyly zničující rovněž, nebýt toho, kdo je zdědil: flamendr a prostopášník. Až se jménem Petra Voka se staly dluhy Viléma pro Petra zničující. U Viléma byly peníze a investice věřitelů v bezpečí, návratnost zaručena. U Petra mu nikdo nevěřil a všichni chtěli dluhy vyplatit. Naši historici vám otevřeně budou vykládat teze a "neznámosti" a "bezzásluhovosti" Petra, opisují jeden od druhého, což je ovšem snadno dokladovatelný nesmysl. Petra právě že všichni znali až moc dobře. Že se změnil do roku 1575 bylo hezké, ale investory to nepřesvědčilo už i proto, že jako Vilém on, Petr, nic moc nebudoval. Opevnil Třeboň. Proti bratrovi, který celý kraj neuvěřitelně díky regentu Jakubu Krčínovi pozvedl, nebyl ničím. Bratr mu umírá sedmnáct let poté, co začal Petr jakože sekat dobrotu. 1575 se Petr Vilémovi podvolil a 1580 dal všem opět vzpomenout na svůj předešlý život svojí svatbou na Bechyni. Věřitelé Viléma si tam rádi popili, ale když měli věřit Petrovi, bylo přirozené, že chtěli peníze zpátky. Za sedmnáct let vlastně Petr zejména v porovnání s dílem Viléma nic nedokázal. Laťka "spolehlivosti" jeho bratra byla neskutečně vysoko. Jakmile začali první věřitelé uplatňovat nároky na svoje peníze, strhlo to už lavinu. Po Vilémovi, jakožto místokráli českému, by dluhy nikdo vracet nechtěl. Ani po Petrovi, kdyby se nechoval, jak se choval.
Pěkné. Děkuji.
Krásné vyprávění a hlas, prostě slast🙂
To je úžasny pislech, jak si profesiomalne pohrava s hlasem , artikulací....a ta čista čeština! Umělecký koncert.
Ten hlas tohoto herce je příjemné slyšet chápu kazde slovo fakt kazde slovo je rozumnet
Ten obrázek ženy s holým pozadím, jak ji muž švihá něčím přes zadničku, tam nakreslil jeho host, který nesplnil úkol vypít vítací žejdlík vína.
Druhá Sváťova věta, že ho současníci za takový způsob života odsuzovali by měla být upravena asi takto: někteří měli nějaké poznámky, jedinci, třeba bratr Vilém jako první, ale podívejte se na výčet toho, co všechno bylo snězeno na jeho svatbě na Bechyni s Kateřinou z Ludanic v roce 1580. Jinými slovy: kolik tam muselo být hostů. Podívejte se na jeho písemnou korespondenci. Strašné!
Absolutně nepočítal s tím, že dominium Rožmberků bude jednou muset třeba převzít. S Vilémem se nemohl měřit ve vzdělání, ve schopnostech hospodáře, měřit se mohl jedině s chlastáním, to se zase Vilém nemohl měřit s ním. Zařídil si pověst hýřila, který neumí hospodařit s penězi.
Největší nepochopení českých historiků se jmenuje "zničující dluhy, co po sobě zanechal Vilém." Ty dluhy nebyly vyházené peníze za pijatyky, ale super investice, které nám dnes při povodních zachraňují naše zadky, bohaté Jižní Čechy, což byla před Rožmberky krajina naprosto neúrodná a podmáčená, aneb že dnes máme na světě jedinečnou rybniční a hlavně protipovodňovou soustavu (historici sice mají jasné důkazy o tom, s jakým úkolem přišel Jakub Krčín do Třeboně, ale opisují jeden od druhého jen to, že měl méně ryb v rybnících než Josef Štěpánek Netolický) a největší rybník světa.
Ty dluhy by pro hospodáře nebyly zničující rovněž, nebýt toho, kdo je zdědil: flamendr a prostopášník. Až se jménem Petra Voka se staly dluhy Viléma pro Petra zničující. U Viléma byly peníze a investice věřitelů v bezpečí, návratnost zaručena. U Petra mu nikdo nevěřil a všichni chtěli dluhy vyplatit.
Naši historici vám otevřeně budou vykládat teze a "neznámosti" a "bezzásluhovosti" Petra, opisují jeden od druhého, což je ovšem snadno dokladovatelný nesmysl. Petra právě že všichni znali až moc dobře. Že se změnil do roku 1575 bylo hezké, ale investory to nepřesvědčilo už i proto, že jako Vilém on, Petr, nic moc nebudoval. Opevnil Třeboň. Proti bratrovi, který celý kraj neuvěřitelně díky regentu Jakubu Krčínovi pozvedl, nebyl ničím. Bratr mu umírá sedmnáct let poté, co začal Petr jakože sekat dobrotu.
1575 se Petr Vilémovi podvolil a 1580 dal všem opět vzpomenout na svůj předešlý život svojí svatbou na Bechyni. Věřitelé Viléma si tam rádi popili, ale když měli věřit Petrovi, bylo přirozené, že chtěli peníze zpátky.
Za sedmnáct let vlastně Petr zejména v porovnání s dílem Viléma nic nedokázal. Laťka "spolehlivosti" jeho bratra byla neskutečně vysoko.
Jakmile začali první věřitelé uplatňovat nároky na svoje peníze, strhlo to už lavinu. Po Vilémovi, jakožto místokráli českému, by dluhy nikdo vracet nechtěl. Ani po Petrovi, kdyby se nechoval, jak se choval.