Zajímavý rozhovor, o tom jsem opravdu nevěděl, měl jsem za to, že díte do 3 let otec nemá šanci dostat ani do střídavé péče. Na základě toho jsem byl ex-přítelkyní vydírán a donucen bez soudního rozhodnutí jí platit výpalné jinak mě dá k soudu a budu platit ještě víc a syna už neuvidím. Naše dohoda zněla, že do konče rodičovské dovolené bude náš společný syn ve výhradní péči matky a po ní, tj. ve 4 letech jeho věku, bude ve střídavé péči po týdnu. Konec vydírání matkou, nechal jsem se zmanipulovat do smýšlení, že soudy natolik silně diskriminují proti otcům, že otec nemá vůbec právo na své vlastní děti, a že zájem matky je vždy nadřazen zájmům dítěte a velmi silně nadřazen zájmům otce. A už toho mám dost, takže dávám to k soudu, alimenty přestávám platit a jdu si zažádat o rodičovský příspěvek také stejně jako ona. A žádám buď výhradní péči otce nebe alespoň střídavou péči.
Tak já abych řekl pravdu, tak jsem docela zmaten. V mém okolí proběhlo několik sporů o dítě a vždy platilo, že do tří let věku dítěte nemá otec šanci získat střídavku. I paní z OSPODu říkala klasické věci o tom, jak muž nedokáže dát dítěti v tomto věku vše potřebné atd. Na druhou stranu musím uznat, že mnohdy očividně žádost o výhradní péči nebyla z hlavy matky, ale někdo jí to musel nakecat, protože vždy během pár měsíců žena přišla na to, že péči o dítě sama na 100% nezvládá a byla ráda, když si otec dítě na pár dní vzal. Dokonce jsem zažil případ, kdy žena dva roky po rozvodu přišla zpět za manželem, že byla tehdy blbá a vše jí nakecaly do hlavy její kamarádky. A dokonce udělala to, že nechala přepsat barák na svého exmanžela, aby dala najevo, že opravdu všeho lituje. Dneska spolu mají další dítě a opět se budou brát. Jen k nim do baráku nesmí její matka ani její kámošky.
K myusername09AZ : Pokud je matka na rodičovské, tak přirozeně je schopna poskytnout dítěti lepší péči než pracující otec. Ale to by platilo i obráceně. Pokud však rozvedený otec se nechá zatlačit do kouta a takto malé dítě bude mít minimálně s výhledem až mu bude x let, má velmi malou šanci na naplnění takové "dohody". V uvozovkách proto, že takovou budoucí dohodu soudy neschvalují, tudíž jde o dohodu mezi rodiči, která má jen potenciální etický význam. Každopádně omezením kontaktu s dítětem ztratíte technické dovednosti se o dítě postarat, za což vás soud po zásluze odmění. Zároveň velmi nahráváte na oblíbený argument stability prostředí dítěte. Proto radím, i u malých dětí se nenechte zastrašit a rozumného styku s dítětem se dožadujte. Pokud objektivně jste schopni se o dítě postarat a matka sabotuje vámi dohodnutý styk, na nic nečekejte a obraťte se na soud s rozumným návrhem rozsahu styku. Protože pravděpodobnost zhoršení je násobně vyšší než normalizace vztahů k dohodě. Samotné řízení sice také vztahy nezlepší (záleží na vás, co tam všechno chcete ventilovat, soudy to stejně moc nezajímá, pořád stejný seriál malosti), ale máte možnou budoucnost, Následně je sice riziko (ne)změny poměrů a tedy nezměny rozsahu styku, ale konec mateřské, nástup do školky, do školy, osvědčení vaší dlouhodobější péče, by měla být změna poměrů a tím i možnost rozšíření styku či rovnou péče. Sporné je přestat platit. Jsou to peníze pro děti ne pro matku. Kromě oslabení své pozici řádného rodiče si oslabuje i fiskální pohled na výši výživného, protože když platíte máte náklady. Jelikož je v opatrovnickém řízení postavení otců velmi často zásadně degradováno, vždy záleží na osobě soudce, nejlépe soudce, vše totiž může být vyloženo dvojsečně a tzv. obvykle nedefinovaný zájem dítěte snese naprosto jakékoliv rozhodnutí.
Souhlasím. V některých případech je střídavka vhodná, někdy ne.
Zajímavý rozhovor, o tom jsem opravdu nevěděl, měl jsem za to, že díte do 3 let otec nemá šanci dostat ani do střídavé péče. Na základě toho jsem byl ex-přítelkyní vydírán a donucen bez soudního rozhodnutí jí platit výpalné jinak mě dá k soudu a budu platit ještě víc a syna už neuvidím. Naše dohoda zněla, že do konče rodičovské dovolené bude náš společný syn ve výhradní péči matky a po ní, tj. ve 4 letech jeho věku, bude ve střídavé péči po týdnu.
Konec vydírání matkou, nechal jsem se zmanipulovat do smýšlení, že soudy natolik silně diskriminují proti otcům, že otec nemá vůbec právo na své vlastní děti, a že zájem matky je vždy nadřazen zájmům dítěte a velmi silně nadřazen zájmům otce. A už toho mám dost, takže dávám to k soudu, alimenty přestávám platit a jdu si zažádat o rodičovský příspěvek také stejně jako ona. A žádám buď výhradní péči otce nebe alespoň střídavou péči.
Jak jsi dopadl?
Tak já abych řekl pravdu, tak jsem docela zmaten. V mém okolí proběhlo několik sporů o dítě a vždy platilo, že do tří let věku dítěte nemá otec šanci získat střídavku. I paní z OSPODu říkala klasické věci o tom, jak muž nedokáže dát dítěti v tomto věku vše potřebné atd. Na druhou stranu musím uznat, že mnohdy očividně žádost o výhradní péči nebyla z hlavy matky, ale někdo jí to musel nakecat, protože vždy během pár měsíců žena přišla na to, že péči o dítě sama na 100% nezvládá a byla ráda, když si otec dítě na pár dní vzal. Dokonce jsem zažil případ, kdy žena dva roky po rozvodu přišla zpět za manželem, že byla tehdy blbá a vše jí nakecaly do hlavy její kamarádky. A dokonce udělala to, že nechala přepsat barák na svého exmanžela, aby dala najevo, že opravdu všeho lituje. Dneska spolu mají další dítě a opět se budou brát. Jen k nim do baráku nesmí její matka ani její kámošky.
Jak jste dopadl?
K myusername09AZ : Pokud je matka na rodičovské, tak přirozeně je schopna poskytnout dítěti lepší péči než pracující otec. Ale to by platilo i obráceně. Pokud však rozvedený otec se nechá zatlačit do kouta a takto malé dítě bude mít minimálně s výhledem až mu bude x let, má velmi malou šanci na naplnění takové "dohody". V uvozovkách proto, že takovou budoucí dohodu soudy neschvalují, tudíž jde o dohodu mezi rodiči, která má jen potenciální etický význam. Každopádně omezením kontaktu s dítětem ztratíte technické dovednosti se o dítě postarat, za což vás soud po zásluze odmění. Zároveň velmi nahráváte na oblíbený argument stability prostředí dítěte. Proto radím, i u malých dětí se nenechte zastrašit a rozumného styku s dítětem se dožadujte. Pokud objektivně jste schopni se o dítě postarat a matka sabotuje vámi dohodnutý styk, na nic nečekejte a obraťte se na soud s rozumným návrhem rozsahu styku. Protože pravděpodobnost zhoršení je násobně vyšší než normalizace vztahů k dohodě. Samotné řízení sice také vztahy nezlepší (záleží na vás, co tam všechno chcete ventilovat, soudy to stejně moc nezajímá, pořád stejný seriál malosti), ale máte možnou budoucnost, Následně je sice riziko (ne)změny poměrů a tedy nezměny rozsahu styku, ale konec mateřské, nástup do školky, do školy, osvědčení vaší dlouhodobější péče, by měla být změna poměrů a tím i možnost rozšíření styku či rovnou péče. Sporné je přestat platit. Jsou to peníze pro děti ne pro matku. Kromě oslabení své pozici řádného rodiče si oslabuje i fiskální pohled na výši výživného, protože když platíte máte náklady. Jelikož je v opatrovnickém řízení postavení otců velmi často zásadně degradováno, vždy záleží na osobě soudce, nejlépe soudce, vše totiž může být vyloženo dvojsečně a tzv. obvykle nedefinovaný zájem dítěte snese naprosto jakékoliv rozhodnutí.
Naprosto skvele napsane! Diky za Vas komentar, velice mi pomohl.