Šumavské Prášily na starých fotografiích

Armáda si neudělala dělostřelecké terče jen z okolních osad, ale v roce 1979 srovnala se zemí i barokní kostel sv. Prokopa z roku 1803. Většina atraktivních míst proto září novotou, od hotelů, cukráren a penzionů až po horskou botanickou zahradu s uměleckými díly ze dřeva.
Milovníky historie nahchne bývalá osada Stará Hůrka. Ještě před válkou zde žilo kolem 200 obyvatel, sklářů, sklářských pomocníků, lesních dělníků. Před 2. světovou válkou se Hůrka a okolí stalo oblíbeným výletním místem. Pak bylo německé obyvatelstvo vysídleno, noví osídlenci museli z Hůrky odejít v roce 1952. Obec byla začleněla do vojenského újezdu Dobrá Voda.
Návrat do časů první republiky
Jako jinde na Šumavě i v Prášilech bývaly sklárny, které se specializovaly na výrobu zrcadlového skla. Víc než sklo ale osadu proslavila Eggerthova papírna, která kvalitním papírem zásobovala například prezidentskou kancelář. Když roku 1933 vyhořela, básník, spisovatel, dřevorytec a knihař Josef Váchal vydal na posledních papírech ze svých zásob cyklus sedmi dřevorytů. V jednom z nich píše: „Papírny není více a prášilský papír jest již minulostí; svou slávu hlásá dál jen ve vydaných knihách.“

[@ollssonn]

dobrý večer, až jsme 33 let jezdili na Šumavu, zde jsem nikdy nebyl :-( Ale znám to z vyprávění pana Emila Kintzla, mám i jeho knihu.

[@NOSTALGIA-HISTORIE-V-POHLEDU]

Dobrý večer,
to je škoda, že jste nikdy nebyl na Prášilech. Je to krásné místo, které rozhodně stojí za návštěvu. Emil Kintzl byl velkým propagátorem Šumavy a jeho knihy jsou plné zajímavých informací a příběhů. Škoda jeho nešťastné nehody byl to srdcař.