V sedmdesátých letech v lednu nikdo necestoval
HTML-код
- Опубликовано: 9 май 2024
- Cestování od padesátých do konce osmdesátých let bylo plné omezení. Za jakých podmínek bylo kdy možné vyrazit do zahraničí a jaká platila šílená a ještě šílenější pravidla. Poslechněte si vzpomínky Bohuslavy Boučkové.
Podívejte se také na díl o cestování: • Pas, příslib a doložka...
Zde najdete rozhovor s historikem Janem Rychlíkem : • Říšský pas pro Čechy
Všechny bonusové rozhovory najdete také na Spotify: podcasters.spotify.com/pod/sh...
💀 Staňte se členem tohoto kanálu a získejte přístup k těmto výhodám:
/ tajemno a záhady
💀 Děsivá trička a mikiny najdete na: www.czech-art.com/tajemno-a-z...
💀 Podpořte naši tvorbu na / tajemnoazahady
💀 IG: / tajemnoazahady
💀 FB: / tajemnoazahady
💀 Tým Tajemno a záhady: Zdeněk Horák, Jakub Bouček
💀 Obchodní kontakt: tajemnoazahady@gmail.com
💀 Použitá hudba:
Skladba Gnarled Situation
interpreta Kevin MacLeod
incompetech.com
#československo #cestování #podcast #tajemnoazahady 
Развлечения
Díky za zpracování tématiky, která mi připomněla řadu zasunutých citových vzpomínek. :) Coby týpek jehož celá tátova rodina v roce 1968 vyemigrovala (děda s babičkou, teta s rodinou), mám s cestováním za Husákova normalizačního socíku celkem bohaté zkušenosti. Já jsem se narodil v socialistickém Československu jen díky strachu mé matky odpoutat se od rodné hroudy a neschopnosti mého táty nadchnout ji pro emigraci. Ale k věci.... O možnostech "devizák" a "CKM" jsem sice věděl, avšak tyhle možnosti pro mě byly zcela nedostupné. Na to jsem byl u soudruhů příliš špatně zapsán a ani jsem v dotyčných institucích neměl žádné kontakty, což patrně bylo nezbytným předpokladem úspěchu. Co ale přístupné pro mě bylo - cestování na pozvání. S tím soudruzi kupodivu příliš problémů nedělali i když byrokracie s tím bylo spojeno neskutečně mnoho a vyřizování pokaždé zabralo řadu měsíců. Do roku 1985 soudruzi umožnili vycestovat pouze 1x ročně a nikdy nepouštěli celou rodinu. Avšak po roce 1985 došlo ke znatelnému uvolnění a pak jsme na pozvání cestovali i víckrát ročně celá rodina. Jsem ročník 1969 a poprvé jsem na pozvání vycestoval v roce 1979 s mámou do Švýcarska a Itálie. Díky dědovi, díky tomu jak vzorně ctil rodinné vazby, jsem během osmdesátých let procestoval několikrát Švýcarsko (tam tátova rodina našla svůj nový domov), Francii, Itálii, Rakousko, 3x mi děda zaplatil prázdninový jazykový pobyt v Anglii. Co byl poněkud blbý pocit - vše na západě pro nás bylo děsně drahé a vždy jsme byli zcela odkázáni na finanční zázemí poskytnuté dědou a babičkou. Naštěstí děda také i v tomhle směru považoval za samozřejmost pomáhat svým svému potomstvu, které nerozvážně zůstalo uvnitř železné opony. Přiznám se, že jako kluk jsem veškerou komunikaci se svým dědou a babičkou bral jako samozřejmost a teprve až po letech mi dochází jaké jsem vlastně měl děsně velké štěstí na své předky, ale tohle je už skutečně hodně off-topic. :)
Jakubova babička? 😉 Super povídání! Měl jsem prababičku, co jezdila po světě s červeným křížem, dokonce i země jako Indie, a naopak její dcera, moje babička, nevytáhla z Československa nos. Byla to zvláštní doba...
Proboha, doufám že si moje máma tenhle komentář nepřečte 😀 Ne, není to babička 😀
@ Aha 😀 Tak pardon, myslel jsem, Bouček, Boučková, že jste sáhli do vlastních zdrojů 😁 Navíc v 6:20 jí tykáš, tak mě to zmátlo 😁
Během rozhovoru o zájezdu v roce 1989 mi připomělo mého tátu. Ten odjed služebně se sportovci do Sarajeva 16.listopadu 1989 a vracel se někdy okolo 6.prosince 1989. Tam byl v podstatě bez jakýchkoliv informací o dění tady a teprve na hranicích zažil pro něj naprostý šok. Zde to asi tak vidět nebylo, ale popisoval mi, jak se vrátil do naprosto jiné země než z jaké před třemi týdny odjížděl.
Napadá mě, že dneska, v době kreditních a platebních karet, mobilních telefonů a internetového bankovnictví by ta kontrola devizových prostředků byla sakra složitá.
Bylo by to složitější, ale ne nemožné. Stačí se podívat jak to funguje na Kubě.
Ze vraj po roku 1987 sa dalo lahsie vycestovat na zapad..emigrant slovak ktory emigroval v r 1988 do Viedne z cedokom cez Juhoslavia mi to tvrdil...len neviem co konkretne bolo to lahsie..ci odpadol devizovy prislub ci vyjazdna dolozka neviem...
Těm "dozorujícím" se vždy odevzdávaly pasy, když se dorazilo do cílové země, aby jim nikdo nezdrhnul... Dnes se těm, co měli "dozor" nad účastníky zájezdu se říká delegát 😂
tak já asi žila v úplně jiné zemi ...
S😂🎉
Tak právě v sedmdesátkách a osmdesátkách by vám řekli: Kecy, prdy, beďary...
Jezdilo se na čas, spoje navazovaly. Byli totiž zaměstnanci, jejichž pracovní náplní bylo ty spoje fyzicky projet. Ne jako dnes, kdy návaznost je, že někde čekáte hodinu, protože se dva přípoje zrušily.
Co to je tady za bláboly,já jsem cestoval normálně s ČSD i ČSAD a taková zpoždění jako jsou dnes to nikdy nemívalo.Styďte se.
Mužete nám Jiří proozradit o čem to vlastně mluvíte? V rozhovoru zpoždění linkových dopravců tématem rozhodně není.
Mluvím o tom,že cestovat nebyl pro mě nikdy žádný probĺém.
@@jirikarasek4214 A k tomu jste si přidal záhadná to zpozdění 😢
Vždyť je to dement. Nechápe vůbec kontext...
@@jirikarasek4214sorry,to z příspěvku málokdo pochopil. Pokud jste volně cestoval kamkoliv a nebylo to pracovně,tak to jistě nebyl případ řadového občana.