Ahoj Leni, chápu…měla jsem to stejně- s Marcelkou z hor…nakonec to sice došlo k prožitku a pochopení, ale byla to celkem dlouhá cesta, na které jsem se cítila totálně oddělená. Nedokážu říct, co je pro koho dobře, jen vím, že mysl přes svoje filtry ty pravdy, které výše zmínění říkají, hodně překroutí a zkreslí. Navíc pravda je pro mysl fakt neuchopitelná, takže si to, o čem druzí mluví jde jen těžko představit. Jediné,co mohu doporučit je chytit se toho, co ti dělá dobře. V realitě, venku. Vrátit se mentálně do stavu, kdys nic nehledala, kdys byla v zivote spokojená, třeba jen krátké období a ten pocit si přenést sem, do přítomnosti. To v sobě rozvíjet, k tomu směrovat svou pozornost. Časem si mysl zvykne na to hezké, na to, co jí dělá dobře a přestane hledat nějaké pravdy. A samozřejmě to, co jsem zmínila ve videu- pokud je tam smutek, frustrace, tak projít, vybrečet, jít až na dřeň a opět si v sobě dobře ukotvit ten okamžik uvolnění a ten v sobě rozvíjet. Ve finále to není těžké. Ale pro mnohé hledače “neduality” už taky neuchopitelné, protože odmítají jakékoliv metody a techniky. Je dobrý si ale uvědomit, že pokud setrvávám v mysli a nejsem schopna ji překročit, pak mě mysl ovládá a pokud nemam nástroj na to, jak s ni pracovat, bude mě ovládat vždycky- pokud se teda nezhroutím a neodevzdám …Není ale třeba se bát, pokud člověk opravdu chce, vždycky se cesta najde. Jen je potřeba být bdělý a neodmítat to, co ke mně přijde, jen proto, že se jakže vše děje samo. Děje, život vždy posílá různé cesty, jen naše přesvědčení a představy o tom, co to je to- děje se samo, nám brání videt to, co máme přímo před očima. ❤
Ahoj Leni Díky Tak to já v tom pořádně plavu. A vůbec se mi tu nežije hezky. Poslouchám Míšu Z, Pavla S, Zdeňku Pohlreich, atd. Vím, že všichni mají pravdu, ale je to pro mně pořád nějak neuchopitelné pro život. I když já vlastně neexistuju...
Krásné video ❤️. Přesně, jak říkáte, Leni... Hodné holčičky, které vždy poslouchaly. Tohle mám s tátou; vždy jsem dělala vše, co řekl, a do teď jsou tam silné emoce ze všeho. Proto jsem se asi zamilovala do Moravy, protože je to daleko odtud a je to místo, kde se cítím tak lehce a šťastně. Někdy mám chuť se odstěhovat, abych měla konečně své vlastní místo, kde bych měla to své a kde se cítím šťastně, a nebyla neustále pod něčí vládou.
Chápu a znám Markéti, chtěla jsem se stehovat nespočetněkrát 😅 opustit tento vzorec je za mě rozhodně velký skok do vlastní síly a autenticity. Zkuste se zamyslet, co je spouštěč: kritika, nebo pocit, že musíte vyhovět, abyste si zasloužila lásku? To vám pomůže zpočátku porozumět tomu, proč jednáte podle tohoto vzorce. Pak si aktivujte vzorec novy: napište si, jak byste se chtěla místo starého vzorce chovat, nebo citit! A pak uz to jen převést do praxe- než někomu na něco kývnu, dám si čas, nemusim hned říct ANO. Když máte nutkání někomu vyhovět, zastavte se a zeptejte se sama sebe: „Dělám to, protože to opravdu chci, nebo proto, že se bojím někoho zklamat?“ Co se týče emocí, nechat projít, vybrečet, uvolnit, klidně si zakřičet, zanadávat a pak se obejmout a cele to přijmout. Nejste rozbita, neni na vás nic špatně. Jste celistvá bytost, která v sobě jen potlačila pravou přirozenost kvůli potřebě cítit lásku, protože jste zapomněla, (tak jako většina z nás), že láskou jste. ❤a k tomu stěhování mam jeden tip a to naučit se rozhodovat na základě emocí i racionality: Pokud uvažujete o stěhování na Moravu, je fajn si tento krok dobře promyslet. Doporučuji, abyste si udělala seznam toho, co vás láká na Moravě, a porovnala to s tím, co byste opouštěla. Představa svobody je lákavá, ale je důležité zjistit, jestli je tento krok skutečně prospěšný dlouhodobě, nebo je to jen únik z reality popoháněny vzorcem…Hodně 🍀
@@lenkadlouhablogOno je to na delší vyprávění celý, ale ve vašem videu jsem se dost viděla v té poslušné holce, že jsem taky taková byla. Možná někdy ještě jsem. Dekuji Leni ❤️
❤❤❤
❤
Ahoj Leni, chápu…měla jsem to stejně- s Marcelkou z hor…nakonec to sice došlo k prožitku a pochopení, ale byla to celkem dlouhá cesta, na které jsem se cítila totálně oddělená. Nedokážu říct, co je pro koho dobře, jen vím, že mysl přes svoje filtry ty pravdy, které výše zmínění říkají, hodně překroutí a zkreslí. Navíc pravda je pro mysl fakt neuchopitelná, takže si to, o čem druzí mluví jde jen těžko představit. Jediné,co mohu doporučit je chytit se toho, co ti dělá dobře. V realitě, venku. Vrátit se mentálně do stavu, kdys nic nehledala, kdys byla v zivote spokojená, třeba jen krátké období a ten pocit si přenést sem, do přítomnosti. To v sobě rozvíjet, k tomu směrovat svou pozornost. Časem si mysl zvykne na to hezké, na to, co jí dělá dobře a přestane hledat nějaké pravdy. A samozřejmě to, co jsem zmínila ve videu- pokud je tam smutek, frustrace, tak projít, vybrečet, jít až na dřeň a opět si v sobě dobře ukotvit ten okamžik uvolnění a ten v sobě rozvíjet. Ve finále to není těžké. Ale pro mnohé hledače “neduality” už taky neuchopitelné, protože odmítají jakékoliv metody a techniky. Je dobrý si ale uvědomit, že pokud setrvávám v mysli a nejsem schopna ji překročit, pak mě mysl ovládá a pokud nemam nástroj na to, jak s ni pracovat, bude mě ovládat vždycky- pokud se teda nezhroutím a neodevzdám …Není ale třeba se bát, pokud člověk opravdu chce, vždycky se cesta najde. Jen je potřeba být bdělý a neodmítat to, co ke mně přijde, jen proto, že se jakže vše děje samo. Děje, život vždy posílá různé cesty, jen naše přesvědčení a představy o tom, co to je to- děje se samo, nám brání videt to, co máme přímo před očima. ❤
Ahoj Leni
Díky
Tak to já v tom pořádně plavu. A vůbec se mi tu nežije hezky.
Poslouchám Míšu Z, Pavla S, Zdeňku Pohlreich, atd. Vím, že všichni mají pravdu, ale je to pro mně pořád nějak neuchopitelné pro život. I když já vlastně neexistuju...
Krásné video ❤️. Přesně, jak říkáte, Leni... Hodné holčičky, které vždy poslouchaly. Tohle mám s tátou; vždy jsem dělala vše, co řekl, a do teď jsou tam silné emoce ze všeho. Proto jsem se asi zamilovala do Moravy, protože je to daleko odtud a je to místo, kde se cítím tak lehce a šťastně. Někdy mám chuť se odstěhovat, abych měla konečně své vlastní místo, kde bych měla to své a kde se cítím šťastně, a nebyla neustále pod něčí vládou.
Chápu a znám Markéti, chtěla jsem se stehovat nespočetněkrát 😅 opustit tento vzorec je za mě rozhodně velký skok do vlastní síly a autenticity. Zkuste se zamyslet, co je spouštěč: kritika, nebo pocit, že musíte vyhovět, abyste si zasloužila lásku? To vám pomůže zpočátku porozumět tomu, proč jednáte podle tohoto vzorce. Pak si aktivujte vzorec novy: napište si, jak byste se chtěla místo starého vzorce chovat, nebo citit! A pak uz to jen převést do praxe- než někomu na něco kývnu, dám si čas, nemusim hned říct ANO. Když máte nutkání někomu vyhovět, zastavte se a zeptejte se sama sebe: „Dělám to, protože to opravdu chci, nebo proto, že se bojím někoho zklamat?“ Co se týče emocí, nechat projít, vybrečet, uvolnit, klidně si zakřičet, zanadávat a pak se obejmout a cele to přijmout. Nejste rozbita, neni na vás nic špatně. Jste celistvá bytost, která v sobě jen potlačila pravou přirozenost kvůli potřebě cítit lásku, protože jste zapomněla, (tak jako většina z nás), že láskou jste. ❤a k tomu stěhování mam jeden tip a to naučit se rozhodovat na základě emocí i racionality: Pokud uvažujete o stěhování na Moravu, je fajn si tento krok dobře promyslet. Doporučuji, abyste si udělala seznam toho, co vás láká na Moravě, a porovnala to s tím, co byste opouštěla. Představa svobody je lákavá, ale je důležité zjistit, jestli je tento krok skutečně prospěšný dlouhodobě, nebo je to jen únik z reality popoháněny vzorcem…Hodně 🍀
@@lenkadlouhablogOno je to na delší vyprávění celý, ale ve vašem videu jsem se dost viděla v té poslušné holce, že jsem taky taková byla. Možná někdy ještě jsem. Dekuji Leni ❤️