Taky řeším. Syn má rok a půl. Mně se nedávno rozjely návaly úzkosti, protože mě mateřská psychicky ubíjí. Přestěhovali jsme se na vesnici, já si malovala, jak tu jsou lidi otevřenější, vřelejší a přátelštější. Místo toho si každej hrabe na vlastním písečku a sousedi se sotva zdraví, natož aby se zastavili a prohodili pár slov. Jsem osamnělá. Hodně. Manžel tráví v práci dvanáctky, občas dýl. Takže jsem většinu dne sama. Se synem. Ten byl skvělý miminko, no teď si to jeho "období vzdoru" vyžírám se vším všudy. Každý ráno se budím namotivovaná, že dnešek bude lepší. A večer jdu brečet do polštáře, že jsem zase nezvládla na něj neřvat. Každej den myslim na to, že bych radši byla táta než máma. Zašla bych si do práce, vypila bych si kafe ještě teplý, pokecala bych si se stejně starýma lidma, ... Manžel by chtěl ještě jedno dítě a mě děsí celej ten kolotoč nanovo. Nenávidím to. Nenávidím člověka, co se ze mě stal a nenávidím to, jak to nezvládám. Nenávidím systém, co mě jako matku upoutal na tři roky doma, protože neexistuje instituce, co by vzala dítě mladší tří let. Nenávidím to, že už půl roku nemůžu najít brigádu, která by byla dostatečně časově flexibilní, abych se mohla přizpůsobit manželovým směnám ...
Taky řeším. Syn má rok a půl. Mně se nedávno rozjely návaly úzkosti, protože mě mateřská psychicky ubíjí. Přestěhovali jsme se na vesnici, já si malovala, jak tu jsou lidi otevřenější, vřelejší a přátelštější. Místo toho si každej hrabe na vlastním písečku a sousedi se sotva zdraví, natož aby se zastavili a prohodili pár slov. Jsem osamnělá. Hodně. Manžel tráví v práci dvanáctky, občas dýl. Takže jsem většinu dne sama. Se synem. Ten byl skvělý miminko, no teď si to jeho "období vzdoru" vyžírám se vším všudy. Každý ráno se budím namotivovaná, že dnešek bude lepší. A večer jdu brečet do polštáře, že jsem zase nezvládla na něj neřvat. Každej den myslim na to, že bych radši byla táta než máma. Zašla bych si do práce, vypila bych si kafe ještě teplý, pokecala bych si se stejně starýma lidma, ... Manžel by chtěl ještě jedno dítě a mě děsí celej ten kolotoč nanovo.
Nenávidím to. Nenávidím člověka, co se ze mě stal a nenávidím to, jak to nezvládám. Nenávidím systém, co mě jako matku upoutal na tři roky doma, protože neexistuje instituce, co by vzala dítě mladší tří let. Nenávidím to, že už půl roku nemůžu najít brigádu, která by byla dostatečně časově flexibilní, abych se mohla přizpůsobit manželovým směnám ...
Mluvite mi z duše. Na všech frontách se snažím a nyní selhavám. Cítím tlak ze všech stran .
Držím palce, ať se to u vás brzo zase otočí a je líp 🩵
Anet z Nevýchovy