Díky za toto téma, Marcelko. Líbí se mi, že jste zmínila vděčnost, která se často vytrácí už třeba tím, jak je člověk zahlcen různými povinnostmi a pak si ani nevšímá prostoru a věcí, které používá a které mu slouží. Naštěstí se dokáži zastavit a uvědomovat si opětovně emoci radosti dlouho po té, co si věc pořídím. Mám to tak právě s onou rekonstrukcí koupelny, kterou zmiňujete :) např. už jen tím, že ráno když prochází slunce luxferami sprchového koutu, jsou hry světla na zdi tím, co mi vždy připomene jak je dobře, že jsem se do přestavby pustila. Ať se vám daří a děkuji za vaše videjka.♥
Krásně řečeno, Marcelo, máte velmi příjemný, opravdový projev. Já se sebe vždycky ptám na dvě věci, stejně jako při třídění: Koupila bych si to znova? Dělá mi to radost? A tím si vždy uvědomím, jak jsem ráda, že to mám anebo je čas se toho zbavit.... Díky za vaše témata 🙏
Tri roky sme se pokoušeli mit deti. Pak prišla na svet krasna dvojčatka. Ted je jim skoro 20. Občas si vzpomenu jak moooc jsem po diteti toužila, a pak ta OBROVSKA radost že budou dvojčatka. . . .a presne jak rikaš, človek se na to adaptuje a zapomene jak neskutečne velky zazrak to je, mit deti, kor v dnešni dobe. . . .Diky Bohu za ne ❤💙
Zdravím Marci, krásně řečeno. Já tomu říkám vděčnost. A taky jsem si už xkrát na sobě ověřila, že diky vděčnosti se můžu dostat do pozitivní emoce. A kdž se někdy stane, že mě nějaká věc omrzí (třeba ta bezdrátová sluchátka), ÚČELNĚ si na nějaký čas půjčuji věc horší (drátová) na které pak nadávám a dojde mi, jak jsou ta moje bezdrátová sluchátka boží! 😀
Skvělé téma, Marcelo👍Až je mi někdy stydno, jak snadno si zvyknu i třeba na luxus, i když to napoprvé bylo obrovské wow, ty jo, tohle se fakt děje mě! Občas se zastavím a uvědomím si to, jaké štěstí v životě mám. Ale úplně zrušit tuhle adaptaci asi nejde, nemůžeme pořád žít v úžasu, že něco máme, bylo by to příliš vyčerpávající, neměli bychom klid. Mozek si tím určitě šetří energii🙃
Ano, také jsem to z psychologie pochopila tak, že to je adaptační režim, který máme a k "něčemu" nám jej příroda dala. Nelze jej vygumovat. Spíš si být vědoma, že to existuje a zkoušet s tím pracovat.
Díky za toto téma, Marcelko. Líbí se mi, že jste zmínila vděčnost, která se často vytrácí už třeba tím, jak je člověk zahlcen různými povinnostmi a pak si ani nevšímá prostoru a věcí, které používá a které mu slouží. Naštěstí se dokáži zastavit a uvědomovat si opětovně emoci radosti dlouho po té, co si věc pořídím. Mám to tak právě s onou rekonstrukcí koupelny, kterou zmiňujete :) např. už jen tím, že ráno když prochází slunce luxferami sprchového koutu, jsou hry světla na zdi tím, co mi vždy připomene jak je dobře, že jsem se do přestavby pustila. Ať se vám daří a děkuji za vaše videjka.♥
Toto je fantastické video... 👌👌👌Ďakujem. 💗
Eriko, není zač, děkuji za pochvalu.
Ta kočka je úžasná.
Krásně řečeno, Marcelo, máte velmi příjemný, opravdový projev. Já se sebe vždycky ptám na dvě věci, stejně jako při třídění: Koupila bych si to znova? Dělá mi to radost? A tím si vždy uvědomím, jak jsem ráda, že to mám anebo je čas se toho zbavit.... Díky za vaše témata 🙏
Tri roky sme se pokoušeli mit deti. Pak prišla na svet krasna dvojčatka. Ted je jim skoro 20.
Občas si vzpomenu jak moooc jsem po diteti toužila, a pak ta OBROVSKA radost že budou dvojčatka. . . .a presne jak rikaš, človek se na to adaptuje a zapomene jak neskutečne velky zazrak to je, mit deti, kor v dnešni dobe. . . .Diky Bohu za ne ❤💙
Zdravím Marci, krásně řečeno.
Já tomu říkám vděčnost. A taky jsem si už xkrát na sobě ověřila, že diky vděčnosti se můžu dostat do pozitivní emoce.
A kdž se někdy stane, že mě nějaká věc omrzí (třeba ta bezdrátová sluchátka), ÚČELNĚ si na nějaký čas půjčuji věc horší (drátová) na které pak nadávám a dojde mi, jak jsou ta moje bezdrátová sluchátka boží! 😀
Pavlíno, to je dobrý postřeh. Ano, to se mi také osvědčilo. Zas se vystavit tomu, že toto nemám, nevypadá to tu tak a radost je často zpátky :-).
přesně jak říkáte.. člověk by si měl uvědomovat u věcí, proč si je pořídil,
jakou z nich měl dříve radost.A je to pak potěšení. Díky🤗
Žijem minimalizmom vo všetkých smeroch a je mi faajn 🥰
Diky🎉
❤
Skvělé téma, Marcelo👍Až je mi někdy stydno, jak snadno si zvyknu i třeba na luxus, i když to napoprvé bylo obrovské wow, ty jo, tohle se fakt děje mě! Občas se zastavím a uvědomím si to, jaké štěstí v životě mám. Ale úplně zrušit tuhle adaptaci asi nejde, nemůžeme pořád žít v úžasu, že něco máme, bylo by to příliš vyčerpávající, neměli bychom klid. Mozek si tím určitě šetří energii🙃
Ano, také jsem to z psychologie pochopila tak, že to je adaptační režim, který máme a k "něčemu" nám jej příroda dala. Nelze jej vygumovat. Spíš si být vědoma, že to existuje a zkoušet s tím pracovat.
🌼🌼🌼🌼🌼