K první části - investování do sebe - ale v podstatě se to týká i druhé půlky. Někde jsem vstřebal vcelku logickou myšlenku - lidi zvolají, že budou milionáři. A když se jich člověk zeptá, jestli mají plán, nějakou cestu. Jestli vědí, jak toho dosáhnout - tak často odpoví, že ne, ale že budou usilovně pracovat a rozvíjet se. A v lepším případ začnou prostě hromadit nástroje buď fyzické, nebo právě všemožná školení a kurzy (ten horší případ je, že o tom fakt jen žvaní). A ona je to v podstatě jen jiná forma snahy se do ničeho doopravdy nepustit. Protože to dává pocit, že člověk vlastně na něčem maká a přitom ve skutečnosti nezačal. V naprosté většině případů (pokud to není vysloveně haluz) je prostě potřeba si rozmyslet, co budu dělat.
Dobrý postřeh. Sebevzdělání je občas celkem past. Sám za sebe se rád učím nějaké věci prostě jen tak. To ale není zmíněný případ. V tomhle případě "je cíl", ale vůbec není cesta. I příprava na to, jestli se pustím, nebo nepustím do tvorby Dobrého Nápadu mi nezabrala jen pár dní. Přípravy proběhly, proběhly i plány a odhady. Zjistil jsem, co budu zhruba potřebovat a pak se šlo na věc. Člověk trpí, protože to nejde tak rychle, jak čekal. Nevypadá tak, jak chtěl, že by to mohlo vypadat a jindy ho překvapí, že to funguje líp, než čekal. Je to ale cesta bolestná, kterou podnikatelé často znají a většina lidí se k tomu ani nedostane, protože začnou před startovní čárou. Veškerý investovaný čas, peníze a učení tak nakonec přijdou vniveč. Proto mi přijde daleko lepší něco rozjet, po cestě se učit co jen to jde a následně, když se člověk zasekne teprve jít a učit se třeba kurzem. Samotné to puštění se do práce může odradit, zbourat mylné představy a ušetřit spoustu peněz.
👍
Skvělé, zmíněné, zdroje na které si myslím, že je @DobryNapad se podívat:
Aktivní investování @Rozumnyinvestor
Pasivní investování @Investicnibrambora
K první části - investování do sebe - ale v podstatě se to týká i druhé půlky. Někde jsem vstřebal vcelku logickou myšlenku - lidi zvolají, že budou milionáři. A když se jich člověk zeptá, jestli mají plán, nějakou cestu. Jestli vědí, jak toho dosáhnout - tak často odpoví, že ne, ale že budou usilovně pracovat a rozvíjet se. A v lepším případ začnou prostě hromadit nástroje buď fyzické, nebo právě všemožná školení a kurzy (ten horší případ je, že o tom fakt jen žvaní). A ona je to v podstatě jen jiná forma snahy se do ničeho doopravdy nepustit. Protože to dává pocit, že člověk vlastně na něčem maká a přitom ve skutečnosti nezačal. V naprosté většině případů (pokud to není vysloveně haluz) je prostě potřeba si rozmyslet, co budu dělat.
Dobrý postřeh. Sebevzdělání je občas celkem past. Sám za sebe se rád učím nějaké věci prostě jen tak. To ale není zmíněný případ. V tomhle případě "je cíl", ale vůbec není cesta.
I příprava na to, jestli se pustím, nebo nepustím do tvorby Dobrého Nápadu mi nezabrala jen pár dní. Přípravy proběhly, proběhly i plány a odhady. Zjistil jsem, co budu zhruba potřebovat a pak se šlo na věc. Člověk trpí, protože to nejde tak rychle, jak čekal. Nevypadá tak, jak chtěl, že by to mohlo vypadat a jindy ho překvapí, že to funguje líp, než čekal. Je to ale cesta bolestná, kterou podnikatelé často znají a většina lidí se k tomu ani nedostane, protože začnou před startovní čárou. Veškerý investovaný čas, peníze a učení tak nakonec přijdou vniveč.
Proto mi přijde daleko lepší něco rozjet, po cestě se učit co jen to jde a následně, když se člověk zasekne teprve jít a učit se třeba kurzem. Samotné to puštění se do práce může odradit, zbourat mylné představy a ušetřit spoustu peněz.