S batohem na zádech povodím Nežárky - KČT K. Vary

První červencový týden roku 2020 si opětovně nasazujeme batoh na záda a vydáváme se na řeku Nežárku. Ne ovšem jako vodáci, abychom ji spluli, ale jako pěší turisté po jejím břehu. Našim cílem je Nežárka, která vzniká soutokem Kamenice a Žirovnice. Základnou nám bude Jindřichův Hradec.
Nežárka je náš už 21. příběh. Ten první se psal v roce 2000, kdy čtyři pěšáci se vydali podél Berounky z Plzně až k jejímu splynutí s Vltavou nedaleko Zbraslavi. Tehdy to bylo takříkajíc na blind, bez zajištění jakéhokoliv noclehu, jen se stanem a spacákem přibaleným k batožině.
Postupem času jsme se prošli po březích většiny řek po celém Česku. Zpočátku to byla skoro doslova po břehu od pramene k soutoku nebo zase obráceně od soutoku k prameni. Postupně o tento druh turistiky přibývalo zájemců, ale přibývaly i problémy zajišťováním noclehů na jedno přenocování. Ruku v ruce přibývala účastníkům léta a postupně se dostávalo i méně sil, ale neubývalo nadšení z pohybu přírodou a touhy poznávat naši českou krajinu.
Časem se změnilo i pojetí toulek, místo vandrování jenom v blízkosti břehu řeky jsme se zaměřili na širší prostor celého povodí. Jsme ubytovaní na jednom místě a na výlety vyrážíme pomocí veřejných dopravních prostředků - vlakem a autobusem.
Neméně důležité je, že kráčíme spolu v dobré partě lidí stejné krevní skupiny, bez jakýchkoliv rozmíšek v naprosté pohodě. Odměnou nám také bývá posezení v útulných hospůdkách při dobrém zakousnutí a lahodném moku.
Zveme na toulky romantickými zákoutími řeky Nežárky, opravenými městečky a krásnými zámky v jejím povodí. Vše dokreslují pohledy na malebný a čistě upravený Jindřichův Hradec.
Příště se těšíme do Českých Budějovic, místa, kde se potkává Vltava s Malší.
František Wohlmuth