29.DÍL: SOCIÁLNÍ FOBIE
HTML-код
- Опубликовано: 3 окт 2024
- V tomto dílu se podrobně věnujeme projevům a léčbě sociální fobie, která člověka zraňuje nejen ve vztazích s okolím, ale také se sebou samotným. Obavy, strachy a úzkosti z nejrůznějších sociálních situací jsou přitom dobře ovlivnitelné jak farmakologicky, tak prostřednictvím psychoterapie. V psychoterapeutické léčbě sociální fobie se primárně využívá kognitivně behaviorální terapie, ale účinně funguje i řada dalších směrů, které se dotýkají samé podstaty vnitřních zranění a pracují s nimi. Reflektujeme též chvíle, kdy se po zaléčení úzkostná porucha znovu vrátí a člověk se tak často cítí frustrovaný a zoufalý. Nabízíme vysvětlení, proč se nejen sociální fobie může znovu vrátit, ale hovoříme také o tom, jak se v takových momentech zachovat.
Účinkují:
Prof. MUDr. PAVEL MOHR, Ph.D.
psychiatr
Národní ústav duševního zdraví
www.nudz.cz
Mgr. et Mgr. JANA VYSKOČILOVÁ
psycholožka, psychoterapeutka a supervizorka
Centrum zdravotní péče Jirny
www.jirny.com
MUDr. MICHAELA NOVOTNÁ
psychiatrička a psychoterapeutka
Therapia Viva
www.firmy.cz/d...
Mgr. RITA KRAMEROVÁ
terapeutka
AdiCare
www.adicare.cz
MUDr. PAVLA STOPKOVÁ, Ph.D.
psychiatrička
Národní ústav duševního zdraví
www.nudz.cz
MUDr. JAKUB MINAŘÍK
psychiatr
Klinika adiktologie 1. LF UK a VFN
www.adiktologi...
PhDr. KATEŘINA MARKLOVÁ
klinická psycholožka a psychoterapeutka
NEO centrum
neocentrum.cz
Bc. JAKUB VOPELÁK
terapeut
AdiCare
www.adicare.cz
---
Ilustrační videa:
:: www.pexels.com...
:: Fauxels from Pexels
:: Life Of Pix from Pexels
Děkuji... díky vám jsem dal psychiatrii 2. šanci a už jsem konečně správně diagnostikovaný a lečím se se sociální fobií která mi dlouhodobě omezuje život... a ten pocit že konečně se sebou něco dělám a snažím se to zlepšit i s medikací je neuvěřitelně dobrý pocit protože já jsem nebyl léčen 8 let... a teď konečně mi někdo pomáhá a věří že taková věc existuje protože lidi kolem mě mi furt jen říkali že jsou to výmluvy a blbosti... Konečně mi snad bude lépe.
My naopak děkujeme Vám! Díky lidem, jako jste Vy, natáčíme stále další díly cyklu. A když se k nám dostane podobná reakce, znamená to pro nás podporu a motivaci k pokračování v našem snažení. Držíme Vám palce nejen v léčbě!
Velmi informativní video. Děkuji za tak podrobný a především odborný diskurz, v mnohém se mi vyjasnily některé nuance spojené s touto problematikou. Snad člověk, který se bude domnívat, že trpí tímto neduhem, při hledání symptomů na internetu narazí právě na dané video.
Děkujeme Vám!
Děkuji, moc, opravdu děkuji
tady jsem si jasně uvědomila, co je social. fobie a že by mě to samotnou nenapadlo. Moc děkuji. P. Vyskočilová a životu za zdí
Výborná práce,,,moc díky vědět to před 30 lety bylo by to lepší,,, 😉
Skvele vysvetlenie. Dakujem za vsetky vase videa.
Děkujeme.
pěkné video, škoda že tím trpí už skoro většina dětí a rodiče pak i učitelé to moc nezajímá a nevšímají si toho🙁 sám jsem to tak měl ve škole, teď je mi 22 a pořád to trvá a par dalších psychických poruch se u mě začíná objevovat a ano, řešit se mi to nechce,
Otec mě mlátil za každou sebemenší chybu, matka alkoholička, od 15 užívám marihuanu ale teď se mi daří se jí zbavit sám i když to je těžké 🙁
jsem samouk, zajímám se o medicínu ( záchranář)ale na školu jsem se nedostal kvůli svým známkám co jsem měl kvůli své sociální disfunkci, ve škole předevšemi se nedokážu soustředit tak se vše musím učit sám... ale tak nejak se mi to daří akorát jak je zvykem, když to nemáte napsané na papíru že to umíte tak vám to nikdo nevěří, ale už několikrát jsem někomu zachránil život a baví mě to, škoda že mě nikdo z rodiny neocení 🙁
rád bych si promluvil s psychologem co by mě vyslechl a něco mi k tomu řekl ale nechce se mi to řešit a příčí se mi to jít zařizovat 🙁
Možná by stálo za úvahu, zda nepřekonat zmiňovaný odpor. Zvláště, když uvažujete o pomoci. Navíc žijeme v době, kdy je možné s odborníky komunikovat různými způsoby, ale to určitě víte. Při obavách můžete postupovat po malých krocích. Od e-mailu, přes krátký hovor prostřednictvím Skypu, až po osobní návštěvu.
Moc děkuji.
Moc děkuji za přínosné video. Sociální fobie u mě vypukla po opakovaných potratech vysněného miminka. Setkala jsem se i s pár lékaři, kterým patrně nebylo hloupé nahlas podotknout, že jako žena nejsem schopná plnit svoji úlohu, a to, abych donosila a porodila dítě. Bývalý partner mnou taktéž začal pohrdat, včetně mé rodiny. Nejen že jsem sama byla nešťastná, ale neměla jsem se o koho opřít, zvlášť nejbližší lidé mě odsoudili. Uzavřela jsem se do sebe a už nikomu nevěřila.
Jenže po pár letech jsem se vdala, mám nějakým božím zázrakem dvě zdravé děti - dvojčata, a s rodinou se již nestýkám. Beztak ani nikdo z nich nevyhledává kontakt sám od sebe se mnou. Hodně mi jejich reakce v mém náročném životním období ublížily. Kvůli dětem jsem se naučila si s fobií poradit. Zkrátka musím fungovat kvůli nim♥️ A dělám to s radostí. Dovedla jsem se vzepřít osudu a vyhledat odborníka, moc moc mi pomohl. Nakonec se beztak zjistilo, že opakované potraty byly vlivem inkompatibility mezi mnou a bývalým partnerem. S nynějším partnerem jsem měla těhotenství v pořádku. Ale doteď mi není příjemné koukat lidem do očí, vím, že to působí nedůvěryhodně, ale je mi to hrozně nepříjemné. To u mě přetrvává, ale snažím se se svým psychiatrem na všem pracovat.
Děkujeme a přejeme Vám dostatek sil pro další práci. Víme, že je náročná 💚.
Zazila jsem neco podobného, i kdyz ne v kontextu s potraty, ale s unavovym syndromem, hubenosti kdysi. Trvalo to roky, nemohla jsem najit praci, partner i rodina mnou zacali jakoby pohrdat, lide se strefovali a ja uverila tem mnoha hejtum. Proste jsem uverila, ze jsem chyba nebo co. Tenhle sebedestruktivni program mi spustil fobie, ocni kontakt hruza, paniky. Casteji to pry neni videt ale vnitrne to bylo k nevydrzeni.
V ramci vnitrni "renovace sebehodnoty" jsem uz velmi pokrocila, ale ocni kontakt je pro me obcas porad problem. Uvedomila jsem si, ze jdu s uzkosti celkove do submisivity, ktera mi taky neni prijemna, ani uplne vlastni. Vsechno to ma nejake spinace, vzorce, jen je objevit a vedome ignorovat (preprogramovat). Co je vsak z meho pohledu nejdulezitejsi je prave ta cihlicka lasky v srdci. At uz zdrave vuci sobe, tak jinym. Priznani sve vlastni slabosti, tak schopnost odpustit u druhych. Tolik ma zkusenost. Diky Vam za sdileni❤
Ať už já jako rodič, zjistím u svého dítěte že má starost, problém, symptom, příznak, jakýkoliv který ho trápí nebo stěžuje mu život tak vždycky je to o tom že si chci s ním promluvit a zjistit o čem to je a popřípadě najít odbornou pomoc a je jedno jakou nálepku tomu dáme nebo jakou diagnózu a číslo, pro mě jako pro rodiče jako pro mámu je důležité že moje dítě se trápí že například nechce do školy, nemá kamarády atd. s tím já jako máma chci něco dělat a je mi jedno jak se to bude jmenovat, chci jen aby mu někdo pomohl. KONEČNĚ NĚKDO KDO TO ŘEKL VÝSTIŽNĚ. TOHLE SI DÁVÁM OKAMŽITĚ NA FB ZEĎ. DĚKUJI ❤️
Já totiž trpím sociální fobií od malinka. Dnes mám hraniční poruchu osobnosti sociální fobii a derealizaci. Moje dcerka má Adhd ale tak moc se zhoršila a nevíme jak ji pomoct že jde v pondělí směr léčebna. Je jí 9let.😔 Manžel má OCD a deprese. Celkem hukot u nás doma, ale zase nemáme potřebu si na něco hrát vše nazýváme pravým jménem. Takže ne nejde do lázní ale do léčebny atd... Já raději budu k dítěti upřímná a nechci ji lhát než ji ukolébat slovy a ina pak bude smutná a sklamaná. Nesu si s dětství velkou bolest a nikdy nedovolím aby si něco podobného nesla i má dcerka. Miluju jí hrozně moc. Jsem na ni moc fixovaná a ona na mě. Vůbec nevím jak to doma bez ní zvládnu. 😔
@@neonka32 ❤
V mem nejhorsim stavu jsem byl 2 roky doma s tim, ze jsem se bal vubec jit vybrar schranku prede dvermi. Pomohla mne skupinova kognitivne behavioralni terapie, ted uz funguju na muj vkus bez vetsich problemu.
Dobrý den, za posledni asi 3 roky mám docela problém s chozením mezi lidi a zapadnout mezi ně je většinou nemožný. Myslím, že to může souviset s nějakými traumaty (šikana a další...), kvůli kterým jsem se čím dál tím víc vyhýbal společnosti. Popravdě mi to dost komplikuje život. Rád bych se své psychické lability, nebo nevím jak to nazvat, zbavil. Když jdu mezi lidi, mám pocit, že se nemůžu zařadit, nemám se s nimi o čem bavit a hlavně se mezi nimi nedokážu chovat přirozeně, jsem v křečích, nedokážu se uvolnit, jsem nervózní... Dokonce když se bavím se svými kamarády, které znám léta, tak mám vyloženě strach abych neudělal něco špatně a nepřišel o ně. Nechci se moc setkávat s lidmi, které mám rád, abych na ně nepůsobil negativně a nebyl přítěží. Uz jsem se o tom bavil s mámou a určitě bych měl jit k psychologovi, protože takovéhle přemýšlení není normální a určitě to neni jen stydlivost. Zajímalo by mě jestli se jedná např. o tu sociální fobii, nějakou poruchu, nebo jsem jen přecitlivělý slaboch... Vážně nevím.
Předně je třeba zdůraznit, že nejste žádný "slaboch", ani "psychicky labilní" člověk, jak píšete. Zapomeňte zcela na všechny tyto toxické nálepky. Máte z nějakého důvodu či důvodů obavy ze setkávání se s lidmi či fungování mezi nimi, což zdaleka neznamená, že musíte nutně mít sociální fobii. Může se jednat o docela přirozenou reakci na nepřirozený sled zátěžových (stresových) událostí ve Vašem životě. Ale přesně to by Vám měl říci odborník a nikdo jiný. V tomto případě bychom Vám doporučili navštívit psychoterapeuta a poradit se do větší hloubky o svých problémech a možnostech jejich řešení. Jen se prosím sám nenálepkujte a nediagnostikujte. A nedovolte to ani druhým.
@@ZIVOTZAZDI Díky moc za komentář
Omlouvám se " Životu za zdí" za negativní podrážděnou reakci, která souvisí s mou nemocí. Vím, že se snažíte pomoci lidem, aniž byste museli. Naopak, Vám za to moc děkuji.
Děkujeme za pochopení. Jen toho někdy máme opravdu hodně a nejsme schopni propojovat zprávy z FCB, YT a e-maily, jak jsme psali. A z toho může vzniknout nedorozumění, což by se stávat nemělo. Takže i my se omlouváme.
lidi mají sociální fóbii nejen kvůli sobě ale i kvůli ostatním lidem. Protože takoví lidé s depresemi jsou někdy ostatním lidem na obtíž. Někteří lidi kteří mají deprese mají výraz v obličeji jako by jim bylo ubližováno, nebo jako by byli uražení nebo naštvaní, což ostatním lidem vadí. Lidi s depresemi se neradi projevují a někdy ani nechtějí zdravit protože jejich tón hlasu zní úzkostně nebo nepříjemně, tak jsou rači ticho než aby zdravili, to ostatní lidi vnímají jako projev arogance, i když to mnohdy arogance není, je to jen slabost. Lidi s depresema ostatním lidem mnohdy opravdu vadí a způsobují jim nepříjemné pocity. I když ti ostatní lidé jim to rači neřeknou aby je neurazili. Jak se do lesa volá tak se z lesa ozývá, když jeden člověk nějakým způsobem způsobuje druhému člověku nepříjemné pocity, ostatní lidé mají tendenci se bránit. A třeba se je snaží "vyštípat" z kolektivu prostřednictvím šikany. Tomu se ti lidi s depresema snaží vyhnout tak rači odejdou sami, nebo se úplně vyhýbají vstupu do společnosti aby někomu nevadili.
V práci to pozoruju na sobě, kolegové a vedoucí si myslí že jsem arogantní a mám svou práci na háku, proto jsou tak protivní. Ne já jen trpím depresema. Přál bych jim na jednu hodinu se cítit tak jak se cítím já, aby mě pochopili.
Já to mám celej život naučil jsem se s tím žít protože jsem to zjistil nedávno tuhle fobii na sobě
Děkuji za nabídku e- mailové komunikace, ale bohužel tento druh komunikace ve svém věku neovládám. Mám jen tablet a umím jen základní manipulace s ním. Momentálně zkoumám možnosti jak se e- mailovani naučit. Ale moc děkuji za vaši ochotu.
Nechceme Vám doporučovat jeden titul, abyste vydal prostředky za něco, co pro Vás v důsledku nebude tak prospěšné, jako konzultace s psychoterapeutem. O tom jsme si s Vámi chtěli vyměnit pár zpráv. Důležité je, zda a jak je pro Vás dostupné nějaké z větších měst.
dava premyslet... 👍🙂
Já s tím žiju už od puberty je mi 27 skoro 28 a až teď jsem zjistil co to je
Inac ok😊
Pro mě ani není takový problém, že bych přemýšlel nad tím, že něco pokazím. Nejhorší pro mě je, že i v naprosto běžné situaci, nad kterou by se někdo ani nepozastavil, např platba na pokladně v Tescu nebo větším řetězci kde se třeba naráz sejde 10 lidí na pokladně, nedokážu v podstatě zaplatit, vzít si věci z pultu, chodím třeba jen k vietnamcum pro dvě věci, zaplatím kartou a rychle pryč. Mám prakticky pokaždé co někomu natáhnu ruku, něco podávám, přijímám tak jsem rudý jak rajče, potím se, klepe se mi hlava, ruce, mam pocit na omdlení, v tu chvíli si teprve říkám že si o mě všichni myslí že jsem magor, nebo že beru drogy a klepu se jak ratlík. Od cirka 15 let, vlastně od střední školy, kterou jsem nedodělal kvůli strachu který jsem měl ve třídě a na praxi, jsem v životě nepoužitelný, je mi už 28 a za celou tu dobu jsem dokázal pracovat jen 3 roky v hrozném stresu. Je pro mě prakticky nemožné najít práci, fungovat ale stejně by člověk jako já neměl ani nárok na nějaký inv. důchod, aby i zaměstnavatel věděl, že něčím trpím a měl bych to nějak potvrzené, hned by se mi s tím pak jednalo lépe, ale tím že se musím snažit ,, chovat normálně " to mě zabíjí a jsem ted v situaci kdy mi na účtu moc peněz nezbylo, nevím co dál, na psychologa nemám peníze. Je někdo např v podobné situaci? Co dál dělat? :( děkuji za případnou odpověď a pardon za sloh. Třeba se v tom někdo uvidí a pomůže mi.
Dobrý den, doporučujeme kontaktovat Národní ústav duševního zdraví a zkonzultovat možnost absolvování stacionáře, který je zaměřen na psychoterapeutickou pomoc pro zvládání úzkostných stavů, obsedantně kompulzivní poruchy, fobií, deprese a dalších projevů stresu: www.nudz.cz/lecba/stacionarni-pece/stacionar-2-uzkostne-poruchy.
@@ZIVOTZAZDI Děkuji moc za odpověď. :)
S něčím podobným se snažím bojovat.
@@karolinavanickova3762 To mě moc mrzí, je to šílený... taky s tím bojuju no, začal jsem brát nějaké léky ale zatím to nemá vliv, potáhne se to dlouho než něco začne fungovat si myslím..
Som v podobnej situacii, mam 29, pracujem sice z domu lenze musim tomu venovat viac nez 8h a plat je strasne nizky. Kiezby som dokazala pracovat normalne :( vobec neviem ako budem zit, nechcem skoncit ako bezdomovec ktory nedokaze ani ist do charity po pomoc, ja to uz uplne vidim :((
Také děkuji, ale můj dík má poněkud smutné zabarvení. Je mi 80 a od puberty až podnes trpím silnou soc. fobií. ... Proč jsem neměl možnost setkat se s tak fundovanými a sympatickými terapeuty jako jsou ti v tomto videu. Jde ještě něco napravit v tomto věku? Např. zakoupením doporučené knížky J. Praska a spol. ?
Dobrý den, prosím, napište nám zprávu na e-mailovou adresu info@arsanima.cz. Pokusíme se Vám podrobněji poradit.
Konečně nejsem sám 😃😳
Jak ovlivňují antidepresiva kortizol? moc děkuji
Pokud víme, tak by se jeho produkce měla po nasazení antidepresiva dostat do normálu, pokud se léčíte např. s depresí. Doporučujeme Vám tato naše videa:
ANTIDEPRESIVA
ruclips.net/video/aavsAbH4jXo/видео.html
PŮSOBENÍ MODERNÍCH ANTIDEPRESIV V MOZKU
ruclips.net/video/dBReAp6NKK0/видео.html
PSYCHOFARMAKA
ruclips.net/video/OqqjvsPUdsE/видео.html
Dobrý deň, mohli by napsat vaší web adresu.Dekuij moc
Dobrý den, můžete nás kontaktovat přímo na info@arsanima.cz nebo prostřednictvím zprávy na FB profilu facebook.com/zivotzazdi.
Kdyz mam to ze jsem v parte kamradu z hokeje a nedokazi se bavit a pak sněmu hraji hokej tak je to dobry a potom jsi muzu prohodit pár slov čím to je paní doktorko ?
Dobrý den, doporučujeme Vám obtíže konzultovat osobně nebo podrobněji e-mailem s psychologem či psychoterapeutem.
Mohu se zeptat? Je mi 18 let a trápí mě vlastně ani nevím co. Vadí mi velké množství lidí. Vadí mi ten hluk co vydávají.. stačí mi pouze i když dýchají. Také mám strach z toho že mě soudí ale nejvíce mě rozčilují… když někdo kolem mě vydává jakýkoliv zvuk tak začnu mít pocit jsk kdyby mě někdo dusil. Jsem pak plná hněvu. Nechci kvůli tomu nikam chodit.. vadí mi to i u rodičů, Když ta osoba vydává nějaký ten zvuk tak mám pocit jako kdyby mi k tomu člověku v tu chvíli zmizeli všechny city. Prostě ho nesnáším.
Nechci už psychicky ubližovat lidem který mam ráda. Byla jsem u psychiatričky a pouze mi řekla že to jsem prostě já…
Když jste absolvovala vyšetření, které nic neodhalilo a stále se trápíte, tak zkuste kontaktovat Institut pro vysokou citlivost: institut-pro-vysokou-citlivost.cz. Mohli by Vám poradit.
Já tuhle fóbii mám asi tak trochu ale určitě trochu a mám určitě Glossofobii
Já ji mam taky už velice dlouho a velice mě to poznamenalo v práci mám problémy někdy proste nejdu protože nemůžu.. doporučuji všem aby zkusili vyhledat pomoc mě už se to nepodaří ale všem co je něco takového trápí by to měly zkusit aby mohly prožít lepší život a vidět ho tak jaký je
Celý problém je vtom že se o tom málo mluvy !!!