Karel Jaromír Erben - Holoubek 🎵🎵 rocková báseň ze sbírky Kytice (#57)

Поделиться
HTML-код
  • Опубликовано: 18 дек 2024
  • 🎵 Playlist HUDEBNÍ BÁSNĚ: • Hudební básně (oficiál...
    🎵 Spotify: open.spotify.c...
    🎵 Apple Music: / petr-esterka
    🎵 Amazon Music: music.amazon.c...
    🎵 RUclips: / @petr-esterka
    ________________________________________________________________
    Karel Jaromír Erben - Holoubek (ze sbírky Kytice)
    Okolo hřbitova
    cesta úvozová;
    šla tudy, plakala
    mladá, hezká vdova.
    Plakala, želela
    pro svého manžela:
    neb tudy naposled
    jej doprovázela. -
    Od bílého dvora
    po zelené louce
    jede pěkný panic,
    péro na klobouce.
    „Neplač, nenaříkej,
    mladá, hezká vdovo,
    škoda by tvých očí,
    slyš rozumné slovo.
    Neplač, nenaříkej,
    vdovo, pěkná růže,
    a když muž ti umřel,
    vezmi mne za muže.“ -
    V témdni umrlého
    z mysli vypustila:
    než měsíc uplynul,
    k svatbě šaty šila. -
    Okolo hřbitova
    veselejší cesta:
    jedou tudy, jedou
    ženich a nevěsta.
    Byla svatba, byla
    hlučná a veselá:
    nevěsta v objetí
    nového manžela.
    Byla svatba, byla,
    hudba pěkně hrála:
    on ji k sobě vinul,
    ona jen se smála. -
    Směj se, směj, nevěsto,
    pěkně ti to sluší:
    nebožtík pod zemí,
    ten má hluché uši!
    Objímej milého,
    netřeba se báti:
    rakev dosti těsná -
    ten se neobrátí!
    Líbej si je, líbej,
    ty žádané líce;
    komus namíchala,
    neobživne více! -
    Běží časy, běží,
    všecko sebou mění:
    co nebylo, přijde,
    co bývalo, není.
    Běží časy, běží,
    rok jako hodina;
    jedno však nemizí:
    pevnět‘ stojí vina.
    Tři roky minuly,
    co nebožtík leží;
    na jeho pahorku
    tráva roste svěží.
    Na pahorku tráva,
    u hlavy mu doubek,
    na doubku sedává
    běloučký holoubek.
    Sedává, sedává,
    přežalostně vrká:
    každý, kdož uslyší,
    srdce jemu puká.
    Nepuká tak jiným,
    jako jedné ženě:
    s hlavy si rve vlasy,
    volá uděšeně:
    „Nehoukej, nevolej,
    nehuč mi tak v uši:
    tvá píseň ukrutná
    probodá mi duši!
    Nehoukej, nežaluj,
    hlava se mi točí:
    aneb mi zahoukej,
    ať se mi rozskočí!“ ―
    Teče voda, teče,
    vlna vlnu stíhá,
    a mezi vlnami
    bílý šat se míhá.
    Tu vyplývá noha,
    tam zas ruka bledá:
    žena nešťastnice
    hrobu sobě hledá! -
    Vytáhli ji na břeh,
    zahrabali skrytě,
    kde cesty pěšiny
    křižují se v žitě.
    Nižádného hrobu
    jí býti nemělo:
    jen kámen veliký
    tlačí její tělo.
    Však nelze kamenu
    tak těžko ležeti,
    jako jí na jmenu
    spočívá prokletí!
    Karel Jaromír Erben byl významný český historik, právník, archivář, spisovatel, básník a překladatel se narodil 7. listopadu 1811 v Miletíně a zemřel 21. listopadu 1870 v Praze. Byl sběratelem českých lidových písní a pohádek a patřil mezi významné osobnosti českého národního obrození.
    Jeho stěžejní dílo, “Kytice”, původně vydané pod názvem “Kytice z pověstí národních” v roce 1853, je sbírkou 13 skladeb inspirovaných lidovou slovesností. Tato sbírka, napsaná v duchu romantismu, často končí velmi tragicky a je známá svými lyrickými básněmi inspirovanými ústní lidovou slovesností a českými tradicemi.
    ________________________________________________________________
    @petr-esterka #hudebnibasne #hudebnibasen #erben #esterka
    © 2024 Petr Esterka

Комментарии •