Zdravím vás. Velmi si vážím toho co děláte. Dáváte mi naději na to že mohu ve vztahu chybovat. Jak prosím muži přistupují k rozchodu a podle čeho se rozhodují? Skoro po 4 letech vztahu prasko ve vzduchu to, že jsem zlá a velmi nelaskavá. Celou dobu se totiž bojím být sama sebou, protože se bojím, že jej tím odeženu. Bojím se být opravdová. A tak jsem začala být taková, jaká nejsem. Zraňovala jsem náš vztah a zejména jeho. Uzavíral se a uzavíral a já byla plná jedu. Nakonec jsme si přiznali, že už takto nemůžeme a on odjel ze dne na den. Po 5 dnech jsme se potkali, protože jsme měli naplánované setkání, kde já rozhodnu zda se změním či se rozejdeme, on ale přijel a na nic se neptal. řekl "asi víš co jsem ti přijel říct". Zeptala jsem se "ty už dál nemůžeš?" a on zakýval hlavou. Nedokázal to mezi námi ukončit, nědokázal to ani říct a rozplakal se. Jde na něm vidět jak se jeho zranění, za celé tyto roky pomalu a ještě stále otvírá. Rozbrečel se přede mnou a já cítím, jak moc mně to k němu přiblížilo. Zároveň si silně uvědomuji, jak moc jsem ho nerespektovala, byla zlá až nenávistná a ponižovala ho. Vše na mě dolehlo a já cítím jak s každým dalším návalem breku se čistím a nechávám odejít tu masku co jsem měla. Chci se změnit a dát nám šanci. Chci vstoupit do role ženy na plno. Chci mu vrátit vše, co jsem mu vzala. Řekl, že nepřišel pálit mosty a chce zůstat v kontaktu v budoucnu. Necítím z něho přímé rozhodnutí a já jsem z toho velmi neklidná. Nevím jestli je to konec či ne. Co ale vím, je že potřebuje hodně prostoru. Chci se vás ale zeptat, pokud jsem udělal tak velkou chybu a odehnala jsem jej, má cenu mu ukazovat jak moc mi tahle situace ukazuje že jej z čistoty srdce miluji a že pro něj udělám poprvé z lásky cokoli. Mám rozhodnutí nechat na něj a stáhnout se? či ukázat jak moc mi na něm záleží? bojím se cokoli udělat abych na něj netlačila. Děkuji za jakoukoli odpověd, od kohokoli.
Zdravím vás. Velmi si vážím toho co děláte. Dáváte mi naději na to že mohu ve vztahu chybovat.
Jak prosím muži přistupují k rozchodu a podle čeho se rozhodují?
Skoro po 4 letech vztahu prasko ve vzduchu to, že jsem zlá a velmi nelaskavá. Celou dobu se totiž bojím být sama sebou, protože se bojím, že jej tím odeženu. Bojím se být opravdová. A tak jsem začala být taková, jaká nejsem. Zraňovala jsem náš vztah a zejména jeho. Uzavíral se a uzavíral a já byla plná jedu.
Nakonec jsme si přiznali, že už takto nemůžeme a on odjel ze dne na den. Po 5 dnech jsme se potkali, protože jsme měli naplánované setkání, kde já rozhodnu zda se změním či se rozejdeme, on ale přijel a na nic se neptal. řekl "asi víš co jsem ti přijel říct". Zeptala jsem se "ty už dál nemůžeš?" a on zakýval hlavou. Nedokázal to mezi námi ukončit, nědokázal to ani říct a rozplakal se. Jde na něm vidět jak se jeho zranění, za celé tyto roky pomalu a ještě stále otvírá. Rozbrečel se přede mnou a já cítím, jak moc mně to k němu přiblížilo. Zároveň si silně uvědomuji, jak moc jsem ho nerespektovala, byla zlá až nenávistná a ponižovala ho. Vše na mě dolehlo a já cítím jak s každým dalším návalem breku se čistím a nechávám odejít tu masku co jsem měla. Chci se změnit a dát nám šanci. Chci vstoupit do role ženy na plno. Chci mu vrátit vše, co jsem mu vzala.
Řekl, že nepřišel pálit mosty a chce zůstat v kontaktu v budoucnu.
Necítím z něho přímé rozhodnutí a já jsem z toho velmi neklidná. Nevím jestli je to konec či ne.
Co ale vím, je že potřebuje hodně prostoru.
Chci se vás ale zeptat, pokud jsem udělal tak velkou chybu a odehnala jsem jej, má cenu mu ukazovat jak moc mi tahle situace ukazuje že jej z čistoty srdce miluji a že pro něj udělám poprvé z lásky cokoli.
Mám rozhodnutí nechat na něj a stáhnout se? či ukázat jak moc mi na něm záleží? bojím se cokoli udělat abych na něj netlačila.
Děkuji za jakoukoli odpověd, od kohokoli.