Ze začátku výletu jsme vyrazili plní odhodlání a s nečekaným očekáváním jediná věc kterou jsme zapomněli byla fixa, papír někde seženeme kus kartonu se valí všude ale co fixa? To nám došlo na cestě do Průhonic odkud jsme chtěli stopovat, no a kam? Ani jeden z nás vlastně neví, plán zněl jednoduše... Budeme stopovat, stopovat směr Chorvatsko, máme za sebou krásných pár hodin spánku, včera jsme totiž něco málo popili, ďžejkob můj společník na této cestě spal v předsíni na zemi u Vojty, věřím že si dal krásných 6 hodin kvalitního podlahového spánku, zatímco já se zmátořil dojít domu, a vyspat se v klidu, každopádně tohle všechno jen lehce souvisí s tím vším co se má ještě stát a ani jeden z nás to zatím neví Pomalu vyrážíme pryč z velkého města v Česku toho největšího z Prahy Praha je nádherná určitě stojí za návštěvu, můžete tam také zažít nějaká dobrodružství, každopádně tohle dobrodružství v Praze začalo a uvidíme jak to pujde a kde naše dobrodružství skončí chyběla nám fixa voda a nějaký ten karton, všechno jsme vyřešili pomocí jedné návštěvy Lidlu, fixu nám daroval manažer prodejny zdarma, zelená fixa co snad na chvíli poslouží po dvou hodinách jsme usoudili že přišel čas změnit místo, a více se přiblížit našemu cíli, zvolili jsme autobusovou dopravu do Benešova
V Benešově jsme šly na nájezd silnice směrem Budejovice, když jsme hned za nájezdem videli autobusovou zastávku řekli jsme si že je to perfektní spot na stop, ani jsme tam nestihli dojít a už tam stál Jakub se svojí červenou mazdičkou Z Benešova nás hodil k Budějovicím byla to příjemná cesta v novějším klimatizovaném autě, takže jsme skončili na kraji Budějovic a ihned jak jsme zacitili vůní piva bylo jasný že jdeme na Budvar, do hospody s názvem hostel, dali jsme si 33 a po dvou kouskách jsme se museli vydat hledat zázemí na spaní, mimochodem hostel za sebe rozhodně doporučuji, stojí za návštěvu pokud máte rádi skvělé pivo. pomalu z hospody jsme se vydali do lesa, autobusem směrem do včelný, už je skoro 10 večer, musíme po tmě najít místo na nocleh, to možná nebude nejjednodušší, mám baterku koupil jsem ji před lety z wishe, občas se sama od sebe vypíná, uvidíme kam nás pokulhávající světlo baterky dovede, na první místo které jsme navštívili padla zřejmě nějaká kletba neboť jsme skončili v pařátech komárů, spíš v sosakach, každopádně jsme místo museli v rychlosti opustit a procházet temný les naskrz do blízké vesnice jsme došli ještě před 12 vesnice se jmenovala Kamenný újezd kde jsme na náměstíčku vedle kamene sochy připravily karimatky a spacáky a šlo se chrnet, v noci mě probudil déšť, věděl jsem presne co dělat vytáhl jsem od své hamaky tarp a přikryl se samozřejmě že začalo pršet trochu víc takže jsme ráno kolem 5 vyrazili vytvořit tábořiště v blízkém lese, v noci padaly kapky, podle Kuby jich nepadlo moc já to viděl trochu jinak, ráno jsem měl mokrý spacák a nějaké to oblečení, je třeba sušit problesklo mi hlavou, je třeba oheň Rozdělal jsem v lese oheň a začal jsem sušit, připravil jsem si vařič abych si vedle od ohně mohl připravit krásný dobrý snídanobědový pokrm těstoviny ala kuře na paprice které jsem lehce přelil a byla to nakonec spíš polévka ala kuře na paprice, když už byli věci suché byl čas vyrazit, s plným břichem jsme šly na rozcestí Linzu a Českého Krumlova, přijel nám pán v romstru že nás hodí do Krumlova každý kousek se počítá, tak nastupujeme
Do Krumlova jsme dojeli hned vedle coopu, a kousíček odtamtud jsme stopovali dal, bylo zatím jen 10:49 takže čas byl, teď jsme přepsali tabulku na směr Lipno, pár lidí zastavilo ale nikdo neměl prostor, třeba tu zkejsneme, hned jak jsem to dopsal zvedl jsem zrak, a jako z čistého nebe u Kuby stál nějaký Ford na nizozemských značkách, přímo na Lipno, přímo tam kam jsme před chvílí napsaly že chceme, zatím máme štěstí a šlape to jak rumunský šlapky, každopádně co nás čeká je zatím ve hvězdách, už je půl jedné odpoledne, a píšeme ceduly směr Rakousko, Lipno bylo krásný jen trochu zataženo tudíž bez koupacky odjíždíme, bere nás Michal a veze nás do vyššího Brodu, kde nás vyhodil a nasměroval směrem na studánky, kam jsme došli pěšky, po delší době snaze o stop v studánkách, jsme se šly schovat do lesa, neb spíš na louku, udělaly jsme ohinek a klobása s chlebem naplnila naše chuťové pohárky, po menší pauze kdy jsme očekávali déšť jsme na konec schytali pouze pár kapek, můžeme pokračovat, jdeme zpět na silnici, připravit se na delší stopování, rakušani si moc lidi před hranicemi neberou, po asi 10 minutách se z parkoviště vydávaly na cestu dvě postarší paní, vůbec bych nečekal že na mě mávnou a naberou nás do jejich malé Toyoty vezou nás směr Linz teda spíš pod Linz na ansfelde, snaha tam stopovat byla, po chvíli jsme se však vydali na cestu pěšky, když jsme narazili na vlak rozhodly jsme se ho využít, skončili jsme na konečný i když jsme s platili lístek jen za dvě stanice, průvodčí nás měl na háku vlak dojel uprostřed hor v kirchdorfu po cestě ve vlaku se mi udělalo zle, no ani se není čemu divit zřejmě úpal, každý den 25 tisíc kroku ve vedru plus spánek dneska jen na 3.5 hodiny, rozhodně to semnou zamavalo, šly jsme na blízké pole pro nocleh, po ránu čajíky chleba s májkou a lehký chill, přeci jenom z dva dny 50 tisíc kroku, je vcelku výkon, hlavně s krosnou na zádech, vydali jsme se na cestu, další stop, bere nás sebou pán k benzínce u dálnice, ani tam nejel, jel tam jen kvůli nám, dovezl nás kousek od kienbergu k již zmiňované benzínce, následně jsme odtamtud chytili pana do Liezen, rychlá cesta, provázející občasnými navalami horka a zimy, zřejmě jsem měl opravdu úpal, každopádně nás hodil přímo vedle mekdonaldu kde jsme se najedli konečně po dlouhé chvíli jezeni sraček, jsme zpátky na cestě, 12:35 a stopujeme dal, 12:46 už jedeme směr graz, v dodávce, máme místo na nohy, je to pohoda veze nás opravdu daleko, projíždíme skrz, Graz druhé největší město v Rakousku kde se i nachází největší obchoďák v celém Rakousku, nevím proč vám to říkám, možná jen protože nám nás místní řidič také řekl jen tak, míjíme dům baťi, krásná chata z dálnice dobře vidět, dovezl nás až do Leibnitz zkoušíme stopovat rovnou na vjezdu na dálnici, ale po 15 ve 33 stupních jdeme najít místo blíž ke městu, místo jsme našly a během 20 minut nám zastavil klučina v nádherném Fordu ST, to se jelo, hodil nás do Slovinska do Mariboru, na ceduly jsme nejdříve napsali že chceme směr Chorvatsko, to jsme ale po chvíli přepsali směr na hoče, kde se snažíme pod mostem chytit další stop, čekáme směrem k dálnici, po půl hodince čekání přijde týpek že nás odveze do Celje což je mnohem dál než hoče, bereme a jedeme, vyhazuje nas u zastávky autobusu hned za kruháčem, v hlavě si říkám že je to perfektní spot, po asi 10 minutách čekání, přijede slovanský malíř, který nás odveze do zidani mostu, to byla jízda, měl škodovku Vrs 1.9 TDI kopal to jak prase, vystupujeme na zidani moste a jsme rádi že žijem a jdeme přes most na druhou stranu řeky, pokračovat v stopu, čekáme asi jen tak dlouho jako by vám trvalo dojíst dva chleby s májkou, takže chvíli, a zastavuje nám Amir, muslim který jede z práce ve Slovinsku do Bosny, je to řidič kamionu ale jede škodovkou, jezdí skvěle, nebojí se toho a doveze nás hrozně daleko, super na tom bylo že se s ním dalo jakžtakž pokecat, docela jsme si rozuměly, občas zahlasil nějaký vtipný připomínky třeba že u pokladny na mýtné bráně sedí big pička, odvezl nás až do Grabovace, což už jsem Chorvatsko, není to sice more, ale zbývá nám už jen nějakých 140 kilometrů na Zadar, dorazili jsme pozdě, dneska si vezmeme hotel, musíme se umýt, hledáme samozřejmě ten nejlevnější, první nás napadl kemp který je přímo v Grabovaci na hlavní silnici, na recepci jsme ale zjistili že by si za kus trávníku na jeden stan přály 57€ což je příliš moc za takovou píčovinu, tak se nám povedlo najít hotel za 35€ pokoj, těšíme ještě si tu dáme venku večeři vepřové maso ve šťávě z koncervy s chlebem, poradny jídlo k posrani vyspime se a zítra ráno rovnou k moři, snad někoho chytneme, přímo z Grabovace nás nikdo vzít nechtěl tak jsme šly pěšky dál, po pár kilometrech nás nabral pan pracující pro Plitvicke jezera odvezl nás tam, po asi 1.5 nebo dvouch, nás vzal autobus zadarmo do další stanice do Jezerce mukinje, odtamtud, jsme šly pěšky, vcelku dlouho, spousty aut projelo kolem nás, a když v tom najednou z nenadání, se objevili lidičky mířící do Montenegra, a víte co, náhodou měly trasu přímo přes Zadar, takže jsme happy že máme odvoz na našich posledních 132km v cestě do cílové destinace, kdyby nám nezastavili pravděpodobně by jsme v okolí strávili ještě spousty času, tím se naše cesta během 76 hodin jsme se stopem dostali do Chorvatska, takže si jdeme užít pláž, zaplavat si a vyřešit hostel, znám tu jeden místní hostel, dohromady na cestě na Zadar jsme ušli 123 tisíc kroku 94 km
Tak to je nejvíc bro ! Gratuluji za tolik km stopem !
Ze začátku výletu jsme vyrazili plní odhodlání a s nečekaným očekáváním jediná věc kterou jsme zapomněli byla fixa, papír někde seženeme kus kartonu se valí všude ale co fixa? To nám došlo na cestě do Průhonic odkud jsme chtěli stopovat, no a kam?
Ani jeden z nás vlastně neví, plán zněl jednoduše... Budeme stopovat, stopovat směr Chorvatsko, máme za sebou krásných pár hodin spánku, včera jsme totiž něco málo popili, ďžejkob můj společník na této cestě spal v předsíni na zemi u Vojty, věřím že si dal krásných 6 hodin kvalitního podlahového spánku, zatímco já se zmátořil dojít domu, a vyspat se v klidu, každopádně tohle všechno jen lehce souvisí s tím vším co se má ještě stát a ani jeden z nás to zatím neví
Pomalu vyrážíme pryč z velkého města v Česku toho největšího z Prahy
Praha je nádherná určitě stojí za návštěvu, můžete tam také zažít nějaká dobrodružství, každopádně tohle dobrodružství v Praze začalo a uvidíme jak to pujde a kde naše dobrodružství skončí chyběla nám fixa voda a nějaký ten karton, všechno jsme vyřešili pomocí jedné návštěvy Lidlu, fixu nám daroval manažer prodejny zdarma, zelená fixa co snad na chvíli poslouží po dvou hodinách jsme usoudili že přišel čas změnit místo, a více se přiblížit našemu cíli, zvolili jsme autobusovou dopravu do Benešova
V Benešově jsme šly na nájezd silnice směrem Budejovice, když jsme hned za nájezdem videli autobusovou zastávku řekli jsme si že je to perfektní spot na stop, ani jsme tam nestihli dojít a už tam stál Jakub se svojí červenou mazdičkou Z Benešova nás hodil k Budějovicím byla to příjemná cesta v novějším klimatizovaném autě, takže jsme skončili na kraji Budějovic a ihned jak jsme zacitili vůní piva bylo jasný že jdeme na Budvar, do hospody s názvem hostel, dali jsme si 33 a po dvou kouskách jsme se museli vydat hledat zázemí na spaní, mimochodem hostel za sebe rozhodně doporučuji, stojí za návštěvu pokud máte rádi skvělé pivo. pomalu z hospody jsme se vydali do lesa, autobusem směrem do včelný, už je skoro 10 večer, musíme po tmě najít místo na nocleh, to možná nebude nejjednodušší, mám baterku koupil jsem ji před lety z wishe, občas se sama od sebe vypíná, uvidíme kam nás pokulhávající světlo baterky dovede, na první místo které jsme navštívili padla zřejmě nějaká kletba neboť jsme skončili v pařátech komárů, spíš v sosakach, každopádně jsme místo museli v rychlosti opustit a procházet temný les naskrz do blízké vesnice jsme došli ještě před 12 vesnice se jmenovala Kamenný újezd kde jsme na náměstíčku vedle kamene sochy připravily karimatky a spacáky a šlo se chrnet, v noci mě probudil déšť, věděl jsem presne co dělat vytáhl jsem od své hamaky tarp a přikryl se samozřejmě že začalo pršet trochu víc takže jsme ráno kolem 5 vyrazili vytvořit tábořiště v blízkém lese, v noci padaly kapky, podle Kuby jich nepadlo moc já to viděl trochu jinak, ráno jsem měl mokrý spacák a nějaké to oblečení, je třeba sušit problesklo mi hlavou, je třeba oheň
Rozdělal jsem v lese oheň a začal jsem sušit, připravil jsem si vařič abych si vedle od ohně mohl připravit krásný dobrý snídanobědový pokrm těstoviny ala kuře na paprice které jsem lehce přelil a byla to nakonec spíš polévka ala kuře na paprice, když už byli věci suché byl čas vyrazit, s plným břichem jsme šly na rozcestí Linzu a Českého Krumlova, přijel nám pán v romstru že nás hodí do Krumlova každý kousek se počítá, tak nastupujeme
Do Krumlova jsme dojeli hned vedle coopu, a kousíček odtamtud jsme stopovali dal, bylo zatím jen 10:49 takže čas byl, teď jsme přepsali tabulku na směr Lipno, pár lidí zastavilo ale nikdo neměl prostor, třeba tu zkejsneme, hned jak jsem to dopsal zvedl jsem zrak, a jako z čistého nebe u Kuby stál nějaký Ford na nizozemských značkách, přímo na Lipno, přímo tam kam jsme před chvílí napsaly že chceme, zatím máme štěstí a šlape to jak rumunský šlapky, každopádně co nás čeká je zatím ve hvězdách, už je půl jedné odpoledne, a píšeme ceduly směr Rakousko, Lipno bylo krásný jen trochu zataženo tudíž bez koupacky odjíždíme, bere nás Michal a veze nás do vyššího Brodu, kde nás vyhodil a nasměroval směrem na studánky, kam jsme došli pěšky, po delší době snaze o stop v studánkách, jsme se šly schovat do lesa, neb spíš na louku, udělaly jsme ohinek a klobása s chlebem naplnila naše chuťové pohárky, po menší pauze kdy jsme očekávali déšť jsme na konec schytali pouze pár kapek, můžeme pokračovat, jdeme zpět na silnici, připravit se na delší stopování, rakušani si moc lidi před hranicemi neberou, po asi 10 minutách se z parkoviště vydávaly na cestu dvě postarší paní, vůbec bych nečekal že na mě mávnou a naberou nás do jejich malé Toyoty vezou nás směr Linz teda spíš pod Linz na ansfelde, snaha tam stopovat byla, po chvíli jsme se však vydali na cestu pěšky, když jsme narazili na vlak rozhodly jsme se ho využít, skončili jsme na konečný i když jsme s platili lístek jen za dvě stanice, průvodčí nás měl na háku vlak dojel uprostřed hor v kirchdorfu po cestě ve vlaku se mi udělalo zle, no ani se není čemu divit zřejmě úpal, každý den 25 tisíc kroku ve vedru plus spánek dneska jen na 3.5 hodiny, rozhodně to semnou zamavalo, šly jsme na blízké pole pro nocleh, po ránu čajíky chleba s májkou a lehký chill, přeci jenom z dva dny 50 tisíc kroku, je vcelku výkon, hlavně s krosnou na zádech, vydali jsme se na cestu, další stop, bere nás sebou pán k benzínce u dálnice, ani tam nejel, jel tam jen kvůli nám, dovezl nás kousek od kienbergu k již zmiňované benzínce, následně jsme odtamtud chytili pana do Liezen, rychlá cesta, provázející občasnými navalami horka a zimy, zřejmě jsem měl opravdu úpal, každopádně nás hodil přímo vedle mekdonaldu kde jsme se najedli konečně po dlouhé chvíli jezeni sraček, jsme zpátky na cestě, 12:35 a stopujeme dal, 12:46 už jedeme směr graz, v dodávce, máme místo na nohy, je to pohoda veze nás opravdu daleko, projíždíme skrz, Graz druhé největší město v Rakousku kde se i nachází největší obchoďák v celém Rakousku, nevím proč vám to říkám, možná jen protože nám nás místní řidič také řekl jen tak, míjíme dům baťi, krásná chata z dálnice dobře vidět, dovezl nás až do Leibnitz zkoušíme stopovat rovnou na vjezdu na dálnici, ale po 15 ve 33 stupních jdeme najít místo blíž ke městu, místo jsme našly a během 20 minut nám zastavil klučina v nádherném Fordu ST, to se jelo, hodil nás do Slovinska do Mariboru, na ceduly jsme nejdříve napsali že chceme směr Chorvatsko, to jsme ale po chvíli přepsali směr na hoče, kde se snažíme pod mostem chytit další stop, čekáme směrem k dálnici, po půl hodince čekání přijde týpek že nás odveze do Celje což je mnohem dál než hoče, bereme a jedeme, vyhazuje nas u zastávky autobusu hned za kruháčem, v hlavě si říkám že je to perfektní spot, po asi 10 minutách čekání, přijede slovanský malíř, který nás odveze do zidani mostu, to byla jízda, měl škodovku Vrs 1.9 TDI kopal to jak prase, vystupujeme na zidani moste a jsme rádi že žijem a jdeme přes most na druhou stranu řeky, pokračovat v stopu, čekáme asi jen tak dlouho jako by vám trvalo dojíst dva chleby s májkou, takže chvíli, a zastavuje nám Amir, muslim který jede z práce ve Slovinsku do Bosny, je to řidič kamionu ale jede škodovkou, jezdí skvěle, nebojí se toho a doveze nás hrozně daleko, super na tom bylo že se s ním dalo jakžtakž pokecat, docela jsme si rozuměly, občas zahlasil nějaký vtipný připomínky třeba že u pokladny na mýtné bráně sedí big pička, odvezl nás až do Grabovace, což už jsem Chorvatsko, není to sice more, ale zbývá nám už jen nějakých 140 kilometrů na Zadar, dorazili jsme pozdě, dneska si vezmeme hotel, musíme se umýt, hledáme samozřejmě ten nejlevnější, první nás napadl kemp který je přímo v Grabovaci na hlavní silnici, na recepci jsme ale zjistili že by si za kus trávníku na jeden stan přály 57€ což je příliš moc za takovou píčovinu, tak se nám povedlo najít hotel za 35€ pokoj, těšíme ještě si tu dáme venku večeři vepřové maso ve šťávě z koncervy s chlebem, poradny jídlo k posrani vyspime se a zítra ráno rovnou k moři, snad někoho chytneme, přímo z Grabovace nás nikdo vzít nechtěl tak jsme šly pěšky dál, po pár kilometrech nás nabral pan pracující pro Plitvicke jezera odvezl nás tam, po asi 1.5 nebo dvouch, nás vzal autobus zadarmo do další stanice do Jezerce mukinje, odtamtud, jsme šly pěšky, vcelku dlouho, spousty aut projelo kolem nás, a když v tom najednou z nenadání, se objevili lidičky mířící do Montenegra, a víte co, náhodou měly trasu přímo přes Zadar, takže jsme happy že máme odvoz na našich posledních 132km v cestě do cílové destinace, kdyby nám nezastavili pravděpodobně by jsme v okolí strávili ještě spousty času, tím se naše cesta během 76 hodin jsme se stopem dostali do Chorvatska, takže si jdeme užít pláž, zaplavat si a vyřešit hostel, znám tu jeden místní hostel, dohromady na cestě na Zadar jsme ušli 123 tisíc kroku 94 km