Metoda La Prima III - Vytrženost ze skutečnosti a past vlastních projekcí -Pocity moderního člověka

Být vytržen ze skutečnosti a polapen vlastními projekcemi věcí a modelů skutečnosti - takové to jsou exitenciální pocity citlivého moderního člověka.
Možná terapie : hojení a vyhlazování prasklin duševního pole pomocí metody La Prima
Plynulost dění kontra ztuhlost bytí.
Roztříštění zrcadla duše zásahem rozumu.
Kognitivní akty jako záblesky světla odraženého ze střípkú zrcadla duše.
„Kdo je nejkrásnější a nejmocnější?“, ptáme se roztříštěného
zrcadla duše přišroubovaného na zeď analytického rozumu.
Praskliny v duševním zrcadle způsobí proměny dění na bytí a v prasklinách duše - t.j v kognitivních funkcích ega - uskřípnuté prožitky, fenomeny, se stávají věcmi a abstraktními pojmy.
K tomuto vytržení ze skutečnosti prožívání a k proměně prožívaných fenoménů na vnímané věci a myšlené pojmy (nazývaném často “odcizení” ) dochází v duši každého dítěte vlivem rodné řeči, její gramatiky, dále pak výchovou, kulturou a politikou vždy konzervativních, protože o něco víc ztuhlejších a duševně vyčerpanějších starších generací.
Taková je ale nutnost vývoje a proměn generací inteligentního druhu.
Bez ztuhnutí prožívání v abstrakcích a modelech skutečnosti by nevznikla přirozená inteligence a druh by neovládl s její pomocí vyrobenou technologií živly planety. V podstatrě by ani nepřežil.
Avšak nese to v sobě riziko sebezničení inteligentního druhu v pokročilém stadiu masové produkce tzv. „vědecké“ technologie, mediciny, a masového inženýrství duší v oblastech politiky a kultury.
Tyto produkty, artefakty a modely ega a superega (instituce) se kupí a zvedají na nutně jen aproximanitivních, ale a stále komplexnějších a virtuálnějších modelech ztuhlého dění - tedy na nutných omylech pouze racionální inteligence, nebo-li empirického rozumu .
V závěru své evoluce na rúzných planetách galaxie …
Cože?
Ano, i my, biocentričtí fenomenologové a bardové Metody La Prima, máme kosmickou dimemnzi. To je fenomenologický nářez, co?..
V závěru své evoluce na různých planetách galaxie tedy, v digitální epoše, vtáhne analytický rozum vše živé a přirozené do lokální formy logizujicící funktionality a abstraktní ideologie.
Konečným stadiem je pohlcení organických těl a duší lokálního inteligentního druhu digitální, virtuální, mimetickou „inteligencí“,
tedy neživým super-strojem, řízeným mnohonásobnou zpětnou vazbou,
ale stále jen matematickou a statistickou. Konkrétně v hardwaru jiskrami el-mag. napětí z baterií nebo ze sítě. V softwaru pak automaticky zěptnovazebně generovanými algoritmy ze symbolů nul a jedniček.
Člověk v posledním stadiu své organické formy pak prožívá elementární dění biosféry stále méně a stále více šmátrá po displeji své přenosné paměti a ťuká do pamětových bank, kdovíkde umístěných, písmenka a dostáva zpět zase písmenka a stínové obrazy. K tomu je ze všech stran ještě dokumentován neživými umělými "oky" kamer a "ušima" mikrofonů a uložená data jsou vyhodnocována opět stroji polůde ideologicky navržených noremdávno už vyhynulých politiků a ideologů.
Proto a proti této dystopické vizi obnovujeme tradici bardů, vyhlazujeme zrcadlo své duše, a vstupujeme „opásáni Sluncem“ do Svatých háju Matky Země.
A proto i myslíme orgiasticky, když cítíme nutnost
vyjádřirt a pojmenovat naše citlivé tušení a celistvé zření. (epopteia).
Najděte si význam a smysl tohoto pojmenování
poukazující na tajemství života…
Snad to pomůže zastavit šílenství analytického rozumu, který je pyšný a hloupý.. jako ty falešné zavistivé a vlastně zlé královny hledící maximálně aktivním, srovnávajícím, ostře vědomým okem do kouzelných zrcadel pohádek.
Naopak něžné Popelky a Sněhurky se vždy věnují řemeslu či zahradničení, pozpěvují si při tom a hovoří se zvířátky… jsou tedy plně v náruči Matky Země a doma.
Jejich pohled je klidný, pasivně klouže po domově, nesrovnávají a nekritizují. Jejich oko je široké, hluboké a tajemné jako pohled z čisté studánky, do níž nepadl ještě kámen ega. Takový pohled je sám zrcadlem Země a mají ho i novorozenci. Zdvojení světa v umělých zrcadlech nehledají. Jejich společnost je bardům vítána.